André Aciman

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1951

Populární knihy

Dej mi své jméno
Dej mi své jméno
Najdi mě
Najdi mě
Enigmatické variace
Enigmatické variace

Nové komentáře u autorových knih

Dej mi své jméno Dej mi své jméno

„Film dokázal upoutat mé oči a uši. Kniha si získala místo v mém srdci, protože, konečně, jsem si dovedla představit, jak veliké city Elio choval k Oliverovi a co vlastně následovalo po odjezdu Olivera.“... celý text
— vintage_soul

Najdi mě Najdi mě

„Acimanova témata – partnerství s velkým věkovým rozdílem a homosexualita (nebo bisexualita) – se opakují v různých variacích, sjednocena jeho filosofií času. Lidský život coby jednotka biologického času se totiž, filosofuje autor, nepřekrývá s lidským životem coby osudem, smysluplným příběhem jedince. Naopak, občas se obě veličiny tragicky míjejí (to když nevedeme své životy tak, aby byly hodny žití), anebo vytvářejí paradoxy (tak jako když v jednom z Acimanových příběhů čtyřicetiletý syn stane na hrobě svého dvacetiletého otce, zahynuvšího za války, a pocítí k mrtvému spíš otcovskou něhu...). Bravo. A pak – vedle času a lásky – je tu prostředí (Říma, Paříže). Protože u Acimana netvoří popisy architektury a soch nebo hudební imprese pouhou kulisu, jsou... emanací jeho vnitřní kultury. Fungují jako nositelé smyslu, tvůrci příběhu. Třeba Práxitelův Apollón Sauroktonos ve Ville Albani – nebo poesie Konstantina Kavafise. Samozřejmě, že kavafisovský motiv se tu neocitl náhodou; autora, alexandrijského Žida, spojuje s největším básníkem Řeků víc, mnohem víc než Alexandrie. Podobně jako Kavafis Aciman oslovuje a vyslovuje nejzažší nitro člověka (přinejmenším člověka, který není hetero, ale předpokládám, že nejen). Oba mluví o fyzičnu tak explicitně, že u jiných autorů by to hraničilo s cynismem; oba popisují vášně tak, že u druhých by to vyznívalo dekadentně. Jenže oni z toho vyrobí cosi něžného a v podstatě estetického. A proto, proto může ta kniha být tak strašně osobní; v podstatě v ní jde o hledání krásy. (Dobře, a lásky, ale to už zní jako kýč, jímž tahle próza není.) Čímž netvrdím, že je román – nebo spíš zvláštní jednota čtyř povídek – dokonalý. Když pominu formální stránku, odumíral mi mozek u všech pasáží, v nichž Aciman bez organického vztahu k ději rozebírá svoje židovské záležitosti. Jako by se s ním člověk procházel po ulici jeho díla, během procházky poslouchal jeho názory na lásku a čas a směřoval k určitému cíli, totiž sdělení. Jenže pokaždé, když zcela nahodile míjejí synagogu, Aciman ho popadne za límec a šoupne dovnitř: koukej se, člověče, poklonit před Hospodinem, bohem zástupů, a jeho lidem. – Děkuju, ne. Nicméně literárně je to skvělé (fakt že jo), tematicky, jak jsem říkala, notně osobní a... a asi si přečtu i ten první díl.“... celý text
— JulianaH.

Dej mi své jméno Dej mi své jméno

„Již od první stránky jsem se přenesla do B. v Itálii, cítila klid, všednost ale i vášeň mezi řádky. Rozhodně jde o typ knihy, na kterou jen tak nezapomene a doznívat ve mně bude ještě chvíli.“... celý text
— ElleNora

Enigmatické variace Enigmatické variace

„Autor opět píše mistrným jazykem, ovládá dialogy, umí přiblížit prostředí. První části knihy vyznívají ještě vcelku zajímavě, ale později je to už jen natahování dalších epizod a občas i jen plácání pořád dokola. Už se neřeší poetičnost citů, ale důsledky vztahů. Pravda ovšem je, že tak to bývá i v reálu...“... celý text
— pethan

Najdi mě Najdi mě

„Pokračování "Dej mi své jméno" je opět napsáno mistrnou formou, čtenář je do děje vtažen nenásilně. Otec Samuel je zde představen podrobněji, úvahy o smyslu života a lásky nejsou vysloveny, ale jsou přítomné. Ovšem onen pel mladické vášně, který byl hlavním kořením první knihy, se už definivně musel vytratit.“... celý text
— pethan

Přejít na knížky autora