Boží blud

22.08.2024

Těžko říct, zda je dnes nejznámější knihou Richarda Dawkinse Sobecký gen, nebo právě Boží blud. On sám za svou nejdůležitější stejně považuje Rozšířený fenotyp (The Extended Phenotype, kdovíproč stále nepřeložený do češtiny). Je také jasné, že český čtenář není cílovou skupinou Božího bludu. Přesto jsem při čtení žasl a kroutil hlavou nad všemi možnými příklady a argumenty (obou stran). Dawkins na zatvrzelých věřících, zejména těch, kteří si své knihy vykládají doslovně, nenechává nit suchou - a za to mu tleskám. Dlužno ovšem dodat, že sám občas zabrousí do roviny přinejmenším spekulativní (např. je snadné o dávno mrtvých osobnostech tvrdit, že byly ateisty, když to mnoho z nich nikdy neřeklo naplno). Protože jsem ale stejná krevní skupina jako autor, tak u mne za 5 hvězd, ačkoli bych chápal i hodnocení o 1-2 nižší.

12.07.2024

Dovolím si ještě jeden komentář. Postřehy z knih Richarda Dawkinse jsem doplnil o jiné, k tomu přidal něco z vlastního myšlení a sestavil:

Desatero kritického myšlení:

1) Jak je možné, že se věřící narodí do té správné víry a doby? Je víra pouze geografická? V Indii se narodí hinduista a v Turecku muslim? Člověk narozený před tisícem let na našem území by uctíval Perena a Velese?

2) Je popsáno na tři tisíce bohů. Takový křesťan nevěří žádného z nich, kromě jednoho. Není to trochu arogantní? Tihle všichni jsou úplně mimo, jen já mám pravdu, když věřím v tohoto XY boha. Ale ateistu budou kritizovat, že nevěří ani v toho jednoho..

3) Jestli je bůh všemohoucí a vševědoucí, proč nestvořil vesmír, kde nikdo netrpí a všechno je v pořádku? A jestli tohle je ten nejlepší možný vesmír, který dokázal stvořit, pak bych řekl, že neodvedl moc dobrou práci. Že to je test? Jak může být věřící někdo, kdo byl na dětské onkologii? Čím se prohřešili malé děti, že zaslouží tak potrestat?

4) Pokud bůh existuje a má svůj plán, jaký má smysl se k němu modlit? Jaký smysl má v něj věřit a uctívat ho? Pokud by bůh existoval, jak by mohl mravenec změnit názor velryby? Bylo by to podobné, jako kdybyste si založili farmu bakterií pro zkoumání pod mikroskopem, pak Vás přestane bavit a nakonec na ni zapomenete úplně, ale ty bakterie by se k Vám modlily jako ke stvořiteli..

5) V bibli se píše, za co všechno zasloužíte smrt a za kdejakou drobnost půjdete na věčná muka do pekla, ale bůh nás miluje. Takový poměr viny a trestu? To je jako by můj malý syn rozlil limonádu na koberec a já mu za to pomalu uřezal obě uši, ale přitom mu říkal, jak ho miluji. Nebo je pravděpodobnější, že to celé má sloužit jen vyvolání strachu a pocitu viny? Vytvořit poslušné stádo, které se dá snadno vírou ovládat?

6) Existuje stejný počet důkazů o existenci boha jako o existenci Lochnesky. Kdyby Bůh existoval, dal by o sobě dávno vědět a neschovával by se. Už třeba proto, abychom ho uctívali a modlili se k němu, když to je podle věřících něco, co ocení. Pokud si na vteřinu představím, že snad nějaký nadpřirozený stvořitel existuje a neukazuje se, není to proto, protože chce mít klid a nějací lidi ho vůbec nezajímají?

7) Pokud potřebujete Boha, aby vám řekl, že máte být hodní, pak nejste hodní. Jste jen poslušní. Pravá morálka vychází z empatie, ne ze strachu z trestu nebo touhy po odměně.

8) Proč náboženství slibují všechny ty krásné odměny pro smrti? Protože to nic nestojí a těžko si někdo přijde ztěžovat.
Po Vaší smrti Vám dám deset milionů dolarů. Líbilo by se Vám to? Asi moc ne. Ale že po smrti budeme navěky blaženi někomu přijde úplně normální..

9) Věda nám dala léky, technologie a pochopení vesmíru. Náboženství nám dalo hodně válek, dogmat a zastaralých pravidel.

10) Podle Bible stvořil Bůh Zemi za šest dní. A co dinosauři? Kde jsou ti v tomhle příběhu? Věda nám ukázala a nezpochybnitelně dokázala, že dinosauři existovali miliony let před lidmi a nebylo jich zrovna málo. Takže buď bůh při diktování zapomněl zmínit dinosaury, nebo někdo při psaní bible prostě neměl zdaleka všechny informace. Přesto ještě dnes někdo bude vykřikovat "kniha knih!" a jakoukoliv kritiku bible brát jako útok na svou osobu.

# Dovětek: Buď uvažujete logicky, nebo jste věřící. Uvažovat logicky a přitom být věřící prostě nejde dohromady. Ze stejného důvodu není náboženství slučitelné s vědou. Buď hledáte fakta založená na experimentech, důkazech a sylogismu, nebo chcete věřit něčemu nadpřirozenému bez důkazů.

07.02.2024

Souhlasím s autorem. Bůh je jedna veliká fikce. Přesto mu občas napíšu básničku.

Positivní

"Ahoj Bože.
Kdo vlastně jsi?"
"Jseš ten, co si včera
zapomněl uklidit
hračky."

"Ty Vole!"

"Ano takhle je to prosté.
Až to uklidíš
můžeš tu se mnou
do včerejška mlčet."

12.09.2023

Knihu odporúčam prečítať komukoľvek, kto je fascinovaný spiritualizmom alebo náboženstvom. Autor, ako renomovaný evolucionista a hlavne vedec, ponúka svoj pohľad na tématiku náboženstva; na kreacionizmus, inteligentný dizajn, theocentrizmus a mnoho ďalšieho (napr. odveký súboj medzi zástancami Darwina - čiže evolucionistov, ako je autor samotný - a zástancami kreacionizmu; rozobratie "dôkazov" Tomáša Akvinského a Anselma z Canterbury; čistiek, ktoré sa konali v mene Božom).
Mna osobne, okrem iného zaujali citácie, ktoré autor ponúka na začiatku každej kapitoly, ako napr.:

"Podivná je naša situácia tu, na Zemi. Všetci sem prídeme na krátku návštevu, nevediac prečo, napriek tomu sa nám niekedy zdá, že za tým všetkým stojí božský zámer. Z pohľadu každodenného života však vieme jedno: človek je tu pre iných ľudí - predovšetkým pre tých, od úsmevu a spokojnosti ktorých závisí naše vlastné šťastie."
Albert Einstein

Zaujímavý filozofický počin, ktorý vás doslova núti sa zamýšľať nad tým, ako vnímate svet, Boha (Bohov ?), prírodu - čokoľvek s tým späté. Kniha je hodná prečítania a mám taký pocit, že ju ešte otvorím viac krát, ako raz.

01.08.2023

Urcite to stoji za precteni a zamysleni. Sam se povazuju za "neco jako deistu". Neverim v zadne nabozesnstvi, proroky, svate nebo tehotne panny, ale neverim ani v to, ze by nekdy lide mohli pochopit kde se vzal Velky tresk. Proto si myslim, ze prostor pro nejaky, pro nas nepochopitelny zdroj sily, ktery ho zapricinil, tady vzdy zustane a je jen na nas jak ho nazveme.
Co mne ale neprestava udivovat je spor mezi kreacionisty a evolucionisty. Pokud jde o stvoreni sveta podle abrahamovskych nabozenstvi, tak prvni kapitola genesis (ze ktere vychazi i dalsi texty techto nabozenstvi) podle mne neni nic jineho, nez praveka teorie evoluce v 6. krocich. Cast z nich je jasne zalozena jen na domenkach tehdejsich myslitelu. Uz to, ze hvezdy povazuji za male svetelka, kterymi buh osadil oblohu, abysme v noci nemeli uplnou tmu dokazuje, ze slo o lidi, kteri nemeli poneti o astronomii. Ta uz, ale byla znama ve starovekem Sumeru, v dobe bronzove a pribeh o Kainovi a Abelovi popisuje to cemu se dnes rika Neoliticka revoluce, takze se bavime o dobe kamenne. Co se tyce tyce stvoreni prirody a cloveka tak jde prakticky o proces totozny s dnesni evolucni teorii: nejdrive rostliny, pak hmyz a ruzna zvirata a nakonec clovek. K tomu dosli logickou uvahou, bez vymozenosti dnesni vedy a archeologie. Proto se nikdo nemuze divit jak naivne jejich predstava o stvoreni sveta dneska vypada. A ze za tim vsim podle nich byl buh snad taky neni nejak udivujici. V jeho nezpochybnitelnou existenci veril cely zapadni svet jeste pred 200 lety a tady se bavime o zhruba 10 000 let starych, stredovychodnich legendach, ktere v polovine 1. tisicileti pr.n.l. sesbirali zidovsti ucenci a vytvorili z nich zaklad Tory.
Kreacioniste tedy k boji proti evolucionistum pouzivaji prastarou a nepresnou evolucni teorii, kterou evolucioniste sice odmitaji, ale ve skutecnosti hlasaji jeji moderni a samzrejme i presnejsi verzi.

11.07.2023

Príjemné prekvapenie. Pomerne dlho som sa tejto klasike vyhýbal aj keď som ju poznal. Som pritom ateista a Dawkinsa som z videí na youtube mal vcelku rád - neočakával som ale od knihy nič extra nové než obohraté voltairiánske argumenty - a existencia Boha premňa už dávno témou nebola. Mýlil som sa - je to skvelá a v mnohom origoš knižka plná zaújmavých informácií a argumentov. Poplatná sčasti dobe vzniku (Bushovskej a za rozmachu tvrdých evanjelikálov). A veľmi slúži Dawkinsovi ku cti to ako je ku svojim protivníkom férový. A ako sa bez zaváhania zastane aj katolíckej cirkvy lebo,, ešte viac nemám rád nespravodlivosť ". Napr.v pasážach o pedofílii kňazov a tam kde sa odmietne venovať križiackym výpravám apod.
Zaújmavé boli pasáže o treste smrti v (americkej čiže nie talibanskej časti afganistanu)za ateizmus alebo o kargo kultoch.
A o tom ako nad vecou a racionálny Richard je svedčia aj jeho napr dnešné postoje k súčasným témam ako transgenderizmus. Opak fanatika a mne o dosť sympatickejší ako Hitchens (od ktoré som pravda ešte knihy celé nečítal).

23.05.2022

Kniha pro každého opravdu upřimně věříciho.

17.05.2022

(SPOILER) A tak jsem si při čtení této knihy vzpomněla na jeden z dílů seriálu Ochránce, kde se řeší, jestli muslimka do školy může nosit šátek nebo ne, protože školní řád zakazuje nošení pokrývky hlavy. Na protest se někteří žáci bez vyznání "ozbrojili" kšiltovkami. Je to podle skutečnosti. Naprosto chápu postoj žáků s kšiltovkami a rozhodně bych za nimi stála...
V mém povolání se často setkávám s tím, že jednomu se povolí výjimka, ale tamtomu ne. PROČ? Já se chci chovat ke všem stejně mile a dobře a je mi jedno čí je to známý nebo v co věří. Koneckonců mi Zákoník práce mj. ukládá "zákaz diskriminace a povinnost rovného zacházení"! Či ne? Ale to jsem trochu odbočila k jinému dilema.
Apropo uznávám víru (např. víru v dobro), ale ne náboženství, za mně jsou to dvě různé věci, tak jsem ateista či agnostik? A není to vlastně fuk?

Nakonec si dovolím malou citaci z knihy:
Může Bůh, co všechno ví,
a zná i to, co přijde,
změnit to, co ví, že chce,
a myslet si, že mu to vyjde?

Skvělá kniha, která stojí za přečtení a rozhodně k zamyšlení např. kapitola o eutanazii, o interrupci či o vymývání mozků dětí (což se skutečně děje) a mnoho dalších. Někdy jsem se smála, někdy kroutila hlavou, spoustu myšlenek jsem si podtrhala a chystám se ji přečíst, s odstupem, ještě jednou.

12.02.2022

Skvělá kniha, řekněme s nadsázkou "ateistická bible". S tím, že je však založená na důkazech a nejde o splácaninu různých mýtů. Odporující věřící to buď nečetli, nebo nejsou s to ony důkazy pochopit. Jen ten doslov... komentovat to nebudu, neboť to už udělal pan Petr Tomek a já bych to líp neudělala:
"Prvním varováním mělo být to, jak se o uvedení knihy postarali sami křesťané přizvaní nakladatelstvím Academia, kde ve dvou opravdu neskutečně pitomých komentářích a v poznámkách zařazených do samotného textu udělali z Richarda Dawkinse protináboženského fanatika. Dalším varováním mělo být, že oba autoři redakčních doslovů vytvořili knize vlastnoruční antireklamu.
Stanislav Komárek neváhal autora označit za zakladatele nového náboženství a Filip Jaroš, který ve svém doslovu dokázal zopakovat téměř všechna tvrzení, která Dawkins ve své knize vyvrací logickými argumenty (čímž dokázal, že knihu buď nečetl, nebo že jeho inteligence k jejímu pochopení nestačí), se nerozpakoval své výpady proti knize různě rozšiřovat po internetu. Dokonce i na otevřeném populárně-vědeckém serveru osel.cz publikoval článek Ateistické tažení Richarda Dawkinse.
Na jednu stranu chápu, že máme svobodu vyjadřování, ale na druhou to vypadá, jako kdyby Academia vlastně Dawkinsovu knihu ani vydávat nechtěla. Jak nakladateli, tak oběma komentátorům naprosto chybí vhled do problematiky boje vědy a náboženství na půdě USA. V případě těchto dvou pánů se navíc zdá, že o něj ani nemají zájem. Český čtenář ovšem takový úvod potřeboval, a nedostal ho. Kdybychom ho měli, byla by naše společnost také lépe připravená na to, co se chystá. Věřící dnes ovlivňují zpravodajství, získávají politický vliv pomocí nátlakových skupin a v nejbližší době získají také masivní finanční injekci, díky které převálcují jakýkoli odpor. Zkrátka se k mé lítosti pomalu blíží doba, kdy i čeští a moravští ateisté budou potřebovat emancipační příručky a ve školách se budou vyučovat „alternativy k vědě“."

18.07.2021

Pro Dawkinse jsem měl vždycky slabost. Jeho přednášky a rozhovory bych mohl poslouchat hodiny a hodiny a stejně by mě jeho vybroušený vědecký jazyk, neodolatelný přízvuk a upřímně zaujatá artikulace přírodních věd neměli šanci začít nudit. Problém ovšem nastává, když se Dawkins překlopí "mimo" své pole působnosti a zabrousí do ošemetných vod, v nichž se do sebe vlévá fyzika a meta-fyzika (buď fakticky, či pouze symbolicky, jste li příznivci NOMA přístupu) a pokouší se na ně aplikovat univerzální vědecký přístup darwinismu. Nejen, že si sám jaksi podráží nohy tím, že ukazuje své vlastní nedostatky ve znalostech a reflexi této komplexní problematiky, ale každé další použití slovního spojení "přírodní výběr" pak působí jako motto jakéhosi nově zakládaného náboženství, proti čemuž sám autor tak silně oroduje (byť se vůči tomuto přirovnání, - radikálně ateistický darwinismus = náboženství-, značně vymezuje, jeho argumenty nejsou příliš přesvědčivé a lze je označit za "pozitivně-eklektické"). Nebudu tady konkrétně vypisovat všechno, u čeho jsem v Božím bludu, v negativním smyslu, pozastavil, protože vesměs všechno velmi pěkně, kriticky a s odstupem (alespoň takovým, jaký samé téma dovoluje) shrnul Filip Jaroš v doslovu k brožovaném vydání knihy z roku 2009. Zmínil bych pouze základní aspekty Dawkinsovy argumentace, s nimiž jsem měl problém. V první řadě jde o celkový koncept knihy. Rozhodně se nedá brát jako odborná publikace, ale ani jako čistě populárně-naučná. Vnímám ji jako spíše takový pokus o "konverzi k ateismu" (což autor sám v knize nepokrytě přiznává), ovšem za využití neupřímných a poměrně manipulačních "verbujících metod", mezi něž lze počítat argumentační fauly (viz. "jediné správné východisko" čtenáře při přečtení knihy ze stran 26-27), v některých bodech až přílišným zjednodušením zkreslených myšlenek (viz. aposteriorní "důkazy" Boha dle Tomáše Akvinského), či vcelku nefér podsouvání myšlenek či světonázorů citovaných postavám (viz. Jung a jeho představa o Bohu, Kant jako "ateista"), o něž se opírá, ale které z nějakého důvodu klade historicky do roviny sebe sama a uchyluje se k tristním výrokům typu: "Kdyby XX.... určitě by byl ateista." Dále se jedná o v mnoha případech z autorovy strany zjevně nepochopené (anebo naopak pochopené a manipulativní) míchání pojmů "víra" a "náboženství" dohromady, kdy oba pojmy silně vyprázdňuje a ponechává jim pouze (ne)líbivé, fundamentalistické a snadno zkritizovatelné aspekty. Jak správně píše Jaroš, Dawkins nelže, nedopouští se zásadních citačních chyb a nevymýšlí si, ale vybírá si to, co se mu hodí pro jeho argumentaci. Popisuje jabloň a poukazuje na větev s hnijícími jablky a na účinky jejich požití, ale jaksi zapomíná zmínit větve, kde jablka nerostou vůbec, větve, kde rostou krásná a zdravá jablka, listy, kmen či dokonce samotné kořeny a vše to, co tyto části stromu přináší... a to nemluvím ani o pojmu "strom" jako celek. Samotné své straně argumentace, tedy vědecké, pak samozřejmě dává nadstandardní péči, takže v kontextu knihy lze sotva mluvit o "vyrovnaném souboji" (o který ale Dawkinsovi zřejmě ani nešlo). Proč tedy dávám tři hvězdy? Protože nehledě na všechny "nekvality" knihy představila dle mého i spoustu zajímavých témat (zamyšlení nad pojmem "křesťanské/muslimské/židovské ad. dítě", "barevné" slyšení a cítění u zvířat) a rozhodně se jedná o dílo, které člověka (ať už je z jakékoliv světonázorové sféry) donutí zamyslet se, což je něco nesmírně cenného. Také je jen těžké nesouhlasit s Dawkinsovou kritikou fundamentalistických náboženských přístupů (když je jablko zkažené, tak je prostě zkažené, o tom není třeba moc diskutovat). Nedoporučuji jako knihu v níž by člověk měl hledat jasné odpovědi (byť ji tak autor sám poměrně ideologicky koncipuje), ale jako knihu k rozvinutí vlastního myšlení skrze tázání. Tahle kniha je jako klíč, pomocí kterého můžete dveře vlastní interiorní "pravdy" ještě více uzamknout, anebo je můžete naopak odemknout, vidět, co se za nimi skrývá a ptát se dál... avšak ve světle Slunce.

jsem ateista, a my, ateisté jsme všichni stejní, proto nám tato kniha lahodí

Myslím, že touto knihou se Dawkinsovi podařilo vytvořit jakousi ateistickou "Bibli" resp. antibibli, ve které je "bohem" sám neomylný Dawkins, vírou evoluční teorie a hodnotou urážení a schazování věřících (zejm. křesťanů). Bravo pane Dawkinsi, určitě jste si tímto "posvátným" veledílem získal mnoho oveček, já mezi ně však rozhodně nepatřím.

05.03.2021

Skvělá kniha, co tam ale proboha dělají doslovy, především ubohý S.Komárka?Co je to za arogantní redaktorský záměr? Poznámky pod čarou tzv recenzenta, formálně nijak neodlišené od vlastních poznámek autora, tam také nemají co dělat. (Brož. vydání 2016)

23.02.2021

Předpokládám, že moje hodnocení knihy vyvolá v očích některých věřících značné odsouzení, ale prostě si nemohu pomoci - já se v této knize fakt našel.

Už od malička jsem vyrůstal v křesťanské rodině. Pravidelné návštěvy kostela, ke kterým se na základní škole přidaly "povinné" hodiny náboženství s vesnickým farářem. Od útlého věku mě fascinovala příroda. Zajímalo mě třeba, proč se rostliny otáčí za světlem, jak mravenci poznají to svoje mraveniště, jak včela trefí z louky domů... Avšak jedinou odpovědí, kterou jsem se od rodiny dozvěděl, bylo, že "to tak zařídil Bůh". No jako dítěti mi to i stačilo, myslel jsem, že rodiče prostě vědí, jak to je - a fakt jsem tomu i věřil.

Jenže na základní škole, s tím jak jsem vyrůstal, mi tento typ odpovědi přestával stačit. Divil jsem se, že si moje okolí neklade stejné otázky - a že nad tím ani nepřemýšlí! V hodinách náboženství to bylo podobné - poslouchali jsme výklady o Ježiši, Bohu, o skvělých činech apoštolů. A zatímco ostatní jen poslouchali a vše ihned považovali za prověřený fakt (a nebo je to nezajímalo a jen seděli a čekali na konec hodiny?), tak mě to prostě nedalo a na různé věci jsem se našeho faráře ptal. Ale ouha - dost jsem narazil. Na cokoliv jsem se zeptal, bylo jeho odpovědí něco ve stylu "Bůh to ve své nekonečné moudrosti takto zařídil a nám nepřísluší to zpochybňovat". Proč, když Bůh miluje živé tvory, je stvořil tak aby se zabíjeli a požírali? Proč, existuje na světě utrpení, války a podobně? Samozřejmě, farář se z toho snažil vymluvit tak, že prý "svobodná vůle, kterou nám Bůh nadělil" - jenže pak mluvil o tom, jak se máme modlit, aby Bůh vyslyšel naše prosby a "něco udělal", co nám prý pomůže. Když jsem pak prohlásil, že pokud "něco udělá", popře tím svobodnou vůli, tak jsem byl před celou třídou dehonestován a vylíčen skoro jako nevěrec. Prý že se rouhám a Bůh těmito otázkami v mé hlavě testuje, zda opravdu věřím božímu zázraku. Dokážete si představit, jak se na mě pak zbytek "věřících dětí" asi koukal. No a když už byl farář z mých dotazů a komentářů v koncích, tak prostě přijel k nám domů a stěžoval si na moje nevhodné otázky rodičům. Čím víc mě zajímalo, jak příroda funguje, tím více jsem měl problémů, protože kladu nevhodné otázky. Takže zatímco ostatní děti, které "věřily" a neptaly se, dostaly na konci roku jako dárek drahé čokolády ze zahraničí, já nedostal nic. Samozřejmě moje nechuť mít s náboženstvím cokoliv společného stále rostla a rostla, ale bylo mi to (alespoň na ZŠ) málo platné. Byl jsem v podstatě donucen chodit ke zpovědi, kde jsem měl cizímu člověku vysypat svoje tajemství. Byl jsem donucen jít ke svatému přijímání, protože to přece správný křesťan dělá ne? A pokud nebudu správný křesťan, tak se naše rodina neshledá po smrti v ráji, a to bych přece nechtěl. Brr, až mě mrazí, když si na tyhle kecy vzpomenu.

Někteří mohou namítnout, proč jsem se nezajímal ve škole, jak příroda funguje. Ano, měli jsme přírodopis, jenže spojení zastaralých učebnic a komunistických učitelů udělalo svoje. Jejich znalost nějaké biologie a přírody končila tím, že nám slovo od slova diktovali pasáže ze staré knížky a my je museli zapisovat do sešitu a pak se je učit nazpaměť. Takže ano, uměl jsem zpaměti napsat vzorec pro fotosyntézu - protože se to přece chtělo - ale vůbec jsem nerozuměl tomu, co znamená.

Nakonec ale i k nám na vesničku dorazil internet a já si konečně mohl přečíst spoustu věcí o přírodě. A dokonce i objednat knihy, které se tématem zabývaly do hloubky. Namísto "Bůh to tak chtěl" jsem najednou mohl číst o reálných experimentech, o tom proč se příroda chová zrovna takto, jaký má jednání zvířat často smysl. A když náhodou věda odpověď neznala, prostě to tam bylo napsané. Nikdo neví vše, spousta věcí je stále záhada. Není ostuda si to přiznat, podle mě je ale ostudou zakazovat někomu, aby se na tyto věci ptal. Následovala ostrá výměna názorů mezi mnou a rodinou, prohlášení že do kostela už v životě nepáchnu (což jsem porušil, protože kostely jsou často nádherné stavby a byla by škoda je nevidět i zevnitř). Po mém ujištění rodičů, že pokud mě donutí jít na biřmování (které měli naplánované a můj názor je samozřejmě nezajímal), udělám tam takový tyjátr, že na to naše vesnice do smrti nezapomene, mi nakonec naštěstí dali pokoj. Akorát mamka se za mě stále modlí, prý abych časem "prozřel" - že už se to stalo před mnoha lety, jí ještě nedošlo.

No a proč to tu vlastně celé píšu? Protože knihy od Dawkinse - a nejlépe je to cítit tady z této - vyjadřují jakousi trpkost nad tím, jak jsou někteří věřící schopni nejen bezmyšlenkovitě přijímat dogmata náboženství, věřit jim, ale ještě do toho nutit své okolí. Já to v té knize cítím, protože jsem to prožil a znám ten pocit, kdy po vás okolí chce, abyste nemysleli a jen věřili. A přístup, který zvolilo mé okolí, který ke mně měl náš farář, cítím i z některých zdejších komentářů - které ač kritizují Dawkinsovu "agresivitu", samy jsou napsané značně agresivně a jejich autoři dle mě doslova zuří kvůli tomu, že někdo projevil myšlenky, kterých se oni sami bojí.

Podle mě není pravda, že by Dawkins nesnášel náboženství a víru. On jen nesnáší, když se lidé ani nezamyslí nad tím, co jim jiní předkládají. A jen vše přijímají jako nezpochybnitelný fakt, protože je to pro ně pohodlné. Toť můj názor.

Poměrně zábavný námět - kdo by tušil, že i v nevíře může být potřebné se aktivně utvrzovat :)
A jak kdosi jinde napsal: nemusím být katolík ani dejme tomu taoista a přesto mohu mít svůj názor na věci nadzemské, stejně jako nemusím být příslušníkem žádné z partají a přesto mít svůj názor politický. Ateismus je něco víc a horšího: pyšná představa o dokonalosti smyslového poznání, o člověku jakožto futrálu vší vesmírné moudrosti, o schopnosti vědkyně Lepešinské proniknout do nejzazších tajemství hmoty a - ne, ducha ne, ten přece v myslích pokrokových vědkyň neexistuje - o ukončenosti vší skutečnosti na poslední stránce učebnice fyziky pro vyšší třídy škol středních, když už nechci zase začínat o těch knedlících. Nicméně se ateismu, postoji prostičkému, podařilo v pozoruhodné míře zatlačit do defenzivy křesťanství, učinit z něj názor citově nadanější menšiny; něco zbourat je ostatně vždy snadnější než něco použitelného vytvořit. Nastolit však, jak plánováno, jásavý věk čistého rozumu se nepodařilo; máť duše lidská svou potřebu nadsmyslna, jež nenalézá-li naplnění v náboženství, obrací se k neskonale ubožejší náhražce, totiž k pověře. Jakž i vidíme: není pomalu toho, kdo by neobjímal stromy, nenosil po kapsách kouzelné kamínky, sedě na zkřížených nohou nepřivolával Osvícení, neobracel se k zázračným léčitelům, nebádal v horoskopech či v mayském kalendáři, nemumlal mantry, nepřestavoval postel z kouta do kouta, aby se vyhnul jakémusi zhoubnému záření, jadrněji řečeno nebyl pověrčivý jak stará cikánka. Ateizovaná společnost ne že nevěří ničemu; ona je náchylná uvěřit každé blbině, jen když se tváří dost esotericky. Jaký ́s to byl prorok, ó Chestertone! A to ses domníval, že je tvůj věk věkem úpadku. Měl ́s sto let počkat, to bys teprv koukal!

Kniha určitě obsahuje některé zajímavé názory a poznatky, nad kterými by se měl nábožensky smýšlející člověk zamyslet. Každopádně se mi nelíbí autorův redukcionismus člověka na biologický stroj. Věda došla tak daleko zejména proto, že ustoupila od otázek, na které nelze vědecky odpovědět. Bůh, ani smysl života, ani lidská svoboda, není něco, co se dá empiricky měřit. Mě argumenty spíše zklamaly, silné mi nepřišly a na většinu z nich je poměrně snadné odpovědět, nejsme-li náboženští fundamentalisté. Od Dawkinse jsem četla i jiné knihy a sledovala spustu debat, kterých se účastnil. Z počátku mě zaujal, později jsem si začala uvědomovat plochost a povrchnost jeho postoje, se kterým se žije jen velmi těžko.
Argumenty jsou velmi strohé, dávno zodpovězené a autor sám sebe vykresluje spíše jako egoistu plného ignorance a napadání druhé strany, než vědce. Vlastně se ani moc neliší od náboženských fanatiků, jen je to Darwin, koho slepě uctívá (čímž se samozřejmě nestavím proti jeho objevům-jen konstatuji, že on sám byl agnostikem a dokonce ,,tváří v tvář přírodě teistou"). Darwinismus není něčím, co by sám Darwin schvaloval. Nepopírám, že je Dawkins skvělým zoologem a dokonale rozumí svému oboru, religionistika a teologie ale není pole, ve kterém bych mu přisuzovala autoritu.
Jedna hvězda za některé zajímavé poznatky, které jsou však aplikovatelné nikoli na racionálně smýšlející věřící, nýbrž na fanatiky.

08.09.2020

Svůj světonázor jsem si postupně vytvářel a utvrzoval se v něm v průběhu mého relativně dlouhého života a dnes, když ho začínám bilancovat, mám v této věci docela jasno. Přesto však oceňuji autorův zápal pro obhajobu evolučního vývoje. Argumenty, které používá, plně chápu a ztotožňuji se s nimi. Kniha je však asi primárně určena pro jiný okruh čtenářů - pro ty, kteří stojí na opačné straně pomyslné barikády. O tom, zda je přesvědčil, by se dalo s úspěchem pochybovat. Víra dle mého názoru nemá co dělat s rozumem nebo racionálními argumenty. Je spojena spíše s emocemi, výchovou v rodině a tradicemi.

02.08.2020

Ja som z knihy naozaj nadšená. Chápem, že to asi nemôžu povedať všetci tí, ktorí túto knihu čítali, prípadne ešte budú (asi hlavne veriaci teda nie), ale ja naozaj som.
Kniha je rozdelená do desiatich kapitol. Prvých pár kapitol sa mi čítalo trochu ťažšie, nie všetko som úplne chápala (ale to bude aj tým, že som to čítala rýchlo), ale aj tak mi prišli veľmi zaujímavé a dobre napísané, Dawkins sa v nich zameriava hlavne na hypotézu Božej existencie. Ďalšia časť sa mi čítala už lepšie, najviac ma zaujala kapitola 6 (Korene morálky: Prečo sme dobrí) a kapitola 7 („Dobrá“ kniha a meniaci sa morálny Zeitgeist). V poslednej časti sa zameriava na deti a náboženstvo (tiež skvelá kapitola).
Pri čítaní som často neveriacky krútila hlavou, hlavne pri prezentácii myšlienok niektorých ľudí – stále sa nájde veľa ľudí (aj vysoko postavených či vzdelaných), ktorí napr. veria, že naša Zem je stará 6 000 rokov (a ďalej to učia deti!) a ignorujú pritom všetky vedecké dôkazy.
Ako som spomínala vyššie, ja som naozaj nadšená (a čiastočne aj zdesená). Som rada, že som si túto knihu prečítala a určite ju budem čítať znova. Myslím, že toto je jedna z tých kníh, ktorú keby si všetci prečítali (viem, že je to nereálne), a mali by pritom otvorenú myseľ, tak by z tohto sveta mohla spraviť lepšie miesto.

23.06.2020

Před desti lety, když jsem knihu četl poprvé, tak jsem ji těžce nedával.
Dnes už jsem schopný ocenit alespoň to, jak důsledně odděluje evoluční teorii od náboženství. Ono není nijak obtížné vytvořit náboženství, které by evoluční teorii obsahovalo, ale názory uveřejněné v knize to do značné míry znemožňují.
Ne tedy že by to bylo v současné době nezbytně zapotřebí, ale tato "Dawkinsova břitva" se může ještě hodit...

Jinak ale jsou samozřejmě mnohem zajímavější / komplikovanější aspekty evoluce než takové pitomosti jako spory s kreacionisty.
To už můžete rovnou vést spory například s českými monarchisty :-)