3DD!3 komentáře u knih
McCarthy a jeho hutné dialogy. Špičková a vševysvětlující koncovka diptiychu, která Pasažéra doplňuje a zároveň mu dává zcela nový význam. Stella Maris nabádá k druhému čtení Pasažéra a skrze stručnou historii matematiky předestírá bolestný příběh lásky a snahy o pochopení příčin lidské existence. Všeobímající ping pong psychologa a jedné bláznivé holky, jejíž bláznovství však tkvělo v přílišné inteligenci. Zážitek malinko kazí ne úplně stoprocentní překlad a podle doslovu i nepochopení závěrečného Cormacova díla, kde Nagy Alicii vykresluje jako manipulativní loutkařku. Podle mě jde o pravý opak a jakési poslední pomazání pro někoho, kdo nemá pro co žít. Velmi podobné mému oblíbenému Vlaku Sunset Limited.
"Myslím na všechny věci co mi shořely… a říkám si, jestli výbuch zasáhl i ty pitomý vysokoškoláky na konci chodby…"
Existuje snad horší práce než je kancelářský poslíček? Určitě existuje, protože byl v digitálním světě tak zbytečný, že ho většina podniků už dávno zrušila. Zack bude možná poslední poslíček ve světě, který přechází na digitál a svou zbytečnost si plně uvědomuje. O to bolestněji, když byl ještě nedávno supersilný žoldák pracující pro skupinu Black Death. Když se ho šéf pokusil zabít musel přijmout dohodu a vstoupit do programu na ochranu svědků, podstoupit “léčbu na potlačení svých superschopností a stát se tím čím celý svůj život pohrdal. Člověkem.
Ed Brubaker napsal spoustu superhrdinských komiksů a vždycky jim vetkl punc originality. Představil nám špionážního Kapitána Ameriku nebo drsného a zemitého Batmana, ještě lépe se na něj díval očima obyčejných policajtů, kterým ničil práci (Gotham Central), ale s vlastní originální postavou přichází až v Inkognitu. Představuje bohatý, ponurý svět plný živých postav a jen tak mimochodem buduje mytologii o tom jak pád jednoho meteoritu - nebo to byla mimozemská loď? - změnil svět. Zack Overkill je klasický noirový protagonista, který depresi zahání vzpomínkami na staré dobré časy a užíváním silných drog. Když ty drogy ale vyruší ty původní drogy (“léky) a superschopnosti se mu vrátí nastanou problémy. Rozumíte moct najednou přeskakovat domy a jen tak mlátit lidi je pocit k nezaplacení. Aby nebudil moc pozornosti číhá na hloupé lidi, kteří vkročili do nesprávné uličky, kde na ně čekali zločinci a jim podobní, po kterých se policie moc neptá, když je najdou rozmlácené na kusy. Zack se tak náhodou a omylem stane hrdinou, to přináší nové problémy a osudové ženy, kterého ho do těch problémů dostanou.
Brubaker s cynismem sobě vlastním obrací motivy superhrdinství naruby a nezapomíná dobré úmysly řádně potrestat. Kresba Seana Phillipse pomáhá udržet realističnost prostředí a světa do kterého se valí motivy nejen klasických superhrdinských komiksů, ale i brakové literatury padesátých let minulého století. Pomáhají i bonusové materiály dokreslující reálie fiktivního světa.
Inkognito vyšlo rovnou jako souborné vydání - Tajné vydání, obou příběhů, které Brubaker s Overkillem v hlavní roli napsal. V prvním se podle vlastních slov držel ještě při zemi, v pokračování s podtitulem Špatný vliv už do toho šel naplno, překročil rubikon a nebál se ponořit do temnoty, kterou prve pouze naznačil. Pokud světu vládnou superhrdinské komiksy od DC a Marvela, Brubaker jim v utajení dává úder na solar.
Nejde o oddechové čtení, jde o znepokojivou cestu do srdce temnoty. Zvědavost, hnací motor invence a lidské civilizace se zde ukazuje jako zrádná vlastnost, která při odhalení pravdy mění myšlení v krupicovou kaši. Hory šílenství je nutné vstřebat. Nasát pachy rozkládajících se těl dávno zaniklé rasy. Tanabeho hold mistrovi.
V jádru objevitelský příběh prodchnutý vědeckými teoriemi začíná jako zkouška lidského ducha tváří v tvář neprozkoumanému kontinentu. Inteligentní lidé, kteří se připravili na všechno a krom speciálně zkonstruovaných vrtáků na sběr vzorků, zrekonstruovaných jedním z profesorů a jsou vybaveni i rozložitelnými letadly určenými k letům v těch nejhorších možných podmínkách. Při zkoumání zemské vrstvy nalezne vědecká výprava rýhovanou břidlici, která obsahuje stopy po vyvinutém a zatím nezařaditelném neznámém organizmu.
(SPOILER) Vynikající! Hellboyův skon a propad do dávno opuštěné domoviny v sobě nese příslib něčeho velkého. A něčeho velkého se nám vskutku dostane. Obrovské nestvůry jsou však jen patinkou nad obnažováním kostí pekelníkova osudu. Satan je mrtvý mimochodem. Kdo ho zabil?
Afterpunk zatím působí jako představení zajímavého světa, který si vyloženě říká o pokračování a možná i o mnohem více. Taková ochutnávka pro potenciální publikum. Suchánek s Ledeckým jako by se ptali jestli chceme více a podle ohlasů se dá říci, že ano. Chceme.
Řekněme si to na rovinu. Pasažér nepatří mezi McCarthyho vrcholnou prózu. Vlastně jde o klasiku, jejíž zajímavost tkví v provázaností se Stella Maris, která tu leží přede mnou a čeká. Bloumání Bobbyho Westerna začíná potenciálně napínavou zápletkou o chybějícím Pasažérovi, aby se ukázala pouze jako spouštěč vyhýbání se jakékoli spolupráci s vládou a odpoutáním se od krusty civilizace což na něj vrhá ještě větší podezření. Pasivita a často humorné dialogy s přáteli, témata oscilují od potápění k testům jaderných zbraní nebo výběru hodinek. Vše podtrhnuté vztahem s nyní mrtvou sestrou a bolestných vzpomínek na ni. Sestrou, která byla pacientkou právě ve Stella Maris.
Působí to jako skvělý rozjezd drsného technického sci-fi jak se lidstvo stalo multiplanetárním druhem. Stavění raketových motorů, první vybuchlé rakety a tak. Takový první díl trilogie s odbočkou k vytváření interaktivních map, revolučního systému bankovnictví, masové tvorbě elektrických aut (které budou na Marsu třeba), robotů (taky budou na Marsu třeba), hodné ale sarkastické umělé inteligence (Grokuji to) a fóra pro svobodu slova nebo něčemu takovému. Ve všem podstatném má Elon prsty. Chce zachránit lidstvo před katastrofami, které se na nej řítí a je mu jedno koho urazí nebo psychicky zničí (protože si to nepamatuje). Jde mu o to jediné a nejdúležitějšíů - o cestu vpřed. Když jsem tom správném věku četl Asimovův Konec Věčnosti, sérii o Robotech a Nadaci byl jsem zděšen (a vím že Elon taky), že lidstvo v sebezachování prakticky nepostupuje, dost mě to zdeptalo. Proto, ať to bude jakkoliv, pokud mě bude potřebovat ať dá vědět. Pokud budu moct, rád pomůžu. :)
Batman / Soudce Dredd je neskutečnou jízdou od začátku do konce a patří ke komiksům, ke kterým se člověk rád vrací ať už jen k prolistování nádherných obrazů nebo nasátí nostalgické atmosféry devadesátých let, která je nenávratně v prachu. Zběsilá jízda od začátku do konce.
Čtivé převyprávění severských mýtů. Spíše pohádkové a hodně stručné psaní což je u Gaimana nezvyklé, ale zřejmě chtěl být co nejblíže původnímu zdroji.
Silné pokračování, které je mnohem filozofičtěji pojaté než první kniha o vzestupu Paula Atreida. Pletichy rebelantů vs šachové tahy nového imperátora směrem k vhodné budoucnosti navzdory jeho postižení probublávají celou knihou. Herbert přidává nové postavy a vrací do hry Duncana Idaha jehož probouzení a rozhovory s Paulem hrají na nostalgickou vlnu.
Tohle je přesně ten typ knihy, kde se ukáže jestli máte představivost. Pro mě to bylo jako by Mann natočil pokračování. Pacino a Killmer v nejlepší formě prosakují skrz text knihy. Vzpomínky na minulost, rozhřešení v roce 2000. Má to tempo, skvělé Hannovy hlášky i perfektně popsané reálie. Nejen L.A. ale i Ciudad del Este. V závěru nechybí skřípání osudu. Výborné čtení a jestli to Mann převede na plátno tak klobouk dolů, je to hodně košaté. P.S: Nechybí zlaté české ručičky, které zde mají prsty v prodávaných rušičkách.
Ohromná nostalgie, kde můj oblíbený želvák vzpomíná na svého otce a bratry. Zároveň i osudová akční jízda čerpající z Franka Millera. Velký formát Poslednímu Roninovi sluší a po vizuální stránce jde rovněž o špičku. Povinost pro každého fanouška.
Malinko, ale opravdu jen malinko netradiční Reacherovka. Tentokrát nejede sólo, ale s půlkou svého starého týmu zvláštních vyšetřovatelů. Pár skvělých pasáží s obstaráváním si peněz na oběd nebo odklízení mrtvol trošku kazí odbytý konec s předáním padouchů do rukou spravedlnosti. Ruční práce je ruční práce.
Ennis v Četě vypráví o tom co znamená být dobrý velitel, o tom co pro vojáky znamená bojovat ve válce a proč to vlastně dělají. O kresbu se postaral jeho častý kumpán chorvatský ilustrátor Goran Parlov, který nenabízí jen krvavé detaily a skvělé akční sekvence, ale i minimalistické črty, které bouří emocemi. Neskutečně silná poslední stránka, tak jednoduchá až z jejího významu zamrazí, je toho dostatečným důkazem.
Pětatřicet let po svém zmizení, je muž v kostýmu Rorschacha, spolu se svou maskovanou společnicí Laurou Cummingsovou zastřelen při nevydařeném atentátu na prezidentského kandidáta, který slibuje velké změny a lepší ameriku (“MAKE AMERICA GREAT AGAIN!”) než je ta za vlády současného prezidenta Roberta Redforda. Absence tváře komplikuje identifikaci, ale otisky sejmuté z mrtvoly patří Walteru Kovacsovi, tedy skutečnému Rorschachovi, který před mnoha lety zmizel. Na pozadí detektivního vyšetřování se rozprostírá charakterová studie. Ne člověka jako takového jako spíš příběh oné masky - Rorschachova převleku a toho co zastával. Jeho mravních principů a víry, že pravdu je důležité za každou cenu odhalit, zlo za každou cenu zlikvidovat.
Soukromý detektiv Jack Herriman vezme případ zmizelé dívky jako laskavost známému u policie a zaplétá se do nechutné spleti polopravd, lží a mrtvol. Sekta hipíků motající se okolo takzvaného Domu luny, sexuální kult, tajemství, lži a samozřejmě peníze. Brubaker má už v tak rané tvorbě zmáknuté reálie a postavy vyloženě dýchají životem (ty co nejsou mrtvé haha) a jsou zajímavé. Hašteření postaršího páru, který je Jackovi náhradní rodinnou, krásná pohřešovaná dívka, tajemná dost natolik aby to bylo sexy a samozřejmě hlavní protagonista, mladík ještě před třicítkou, vyšetřovatel který toho ale zažil víc by bylo záhodno. Nechybí překvapivé zvraty ani nečekané úkroky, mezilidské vztahy a neschopnost uniknout vlastní minulosti.
Povídkový formát Humrovy svědčí. Akční jednohubky opepřené mystikou chytnou a nepustí.
Obvyklá Kingova duchařina ozvláštněná pohledem malého protagonisty. Na nápad vyšetřovat vraždy se schopností vyzpovídat mrtvé sice nedojde, ale Jamieho zkušenosti s Ranařem jsou možná ještě děsivější. Zajímavé finále s jedním nečekaným odhalením posune knihu o stupeň výše. Později není klasický Mekáč, spíše sezóní nabídka servírováná po návštěvě hygieny.
Vydavatelství Host na to šlo velice chytře když nejdříve vydalo ono mistrovské dílo a pak se postupem let přes Kulový blesk a Věk Supernovy dostalo až Toulavé Zemi. Ano je pravda že každá kniha je o něco slabší než ta předcházející, ale pro fanoušky autora jde o rozmanitou cestu do autorova nitra, jeho motivů a vlivů, které jej formovaly. Pro Evropana jde o náhled do moderního východního myšlení a názorů země, která se ekologicky, technologicky i ekonomicky sápe na vrchol potravního řetězce. Ničím nezatížená zpověď obyčejného člověka skrytá v úvahách o budoucnosti a místě lidstva v ní. Pokud se tedy samo nezahubí.