ALLO_ALIgirl
komentáře u knih
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Páni, to bylo... fakt dobrý!
Šla jsem do toho trochu z obavami, že půjde o rozvlekou uspávačku, ale ne. Nečte se to sice vždy úplně snadno, avšak čtivé to je a na svou dobu i dobře promyšlené a dramatické. Je to také velmi emotivní, ale nijak otravně přehnané.
Hlavní hrdina Viktor se sice občas choval fakt dost pitomě, i tak jsem si k němu dokázala udělat vztah a v závěru s ním i soucítit. No a netvor... Tak ten mě úplně dostal. Moc se mi líbilo, že nebyl žádný "od přírody padouch", nýbrž vlastně největší oběť celé knihy, který se dlouho snažil být dobrý, jenže jeho hrozný a nespravedlivý osud z něj udělal takového jaky byl. V knize je tento vývoj postavy nádherně popsán a netvora mi bylo líto až do konce.
Závěrem: Pokud čekáte nějaký horor, tak to nedělejte. Na začátku devatenáctého století to možná mohlo působit děsivě, ale dneska už je to samozřejmě jinak. Brala bych to spíš jako první sci-fi román s temnou, místy i lehce depresivní atmosférou.
Deset malých černoušků
Agatha Christie
Naprosto překonala očekávání. Říkala jsem si sice, že by nemusela být špatná, ale takovou pecku - nářez jsem teda rozhodně nečekala. Je to plné napětí, emocí, zvratů, hlavní zápletka i vedlejší dějové linky jsou výborně promyšlené a propracované, stejně tak postavy, má to nečekaný závěr... zkrátka všechno co má dobrá knížku mít a já jsem se od ní místy nemohla vůbec odtrhnout. Doporučuji!
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Milé, čtivé, pohádkové čtení s hezkým příběhem a sympatickým hlavním hrdinou. :)
Marťanská kronika
Ray Bradbury (p)
Z této knihy mám trochu smíšené pocity. Přestože klady u mě převládají, výhrady tu mám. Tak např. nepřišlo mi vždy úplně přesvědčivé chování lidí, hlavně ve chvíli kdy na Zemi vypukla válka a všichni dělali co mohli, aby se tam dostali. Jako chápu, že se chtěli setkat se svými blízkými, protože se báli, že pak už se z Marsu nedostanou, ale i tak si myslím, že by se spousta z nich Zemi radši vyhýbala, jak to jen jde. Spousta myšlenek a pohledů je zde zde však velmi zajímavých i věrohodných. A čtení mě zkrátka bavilo, i když místy bylo trochu náročnější. Takže za přečtení rozhodně stojí.
1984
George Orwell (p)
Je tu bezesporu spoustu zajímavých myšlenek, zajímavý je i samotný děj, ale bohužel mi román přišel poněkud utahaný a první část mě příliš nebavila. Druhá část byla už o poznání lepší, jenže to zase srážela ta pasáž, kde Winston s Julií čtou Knihu. Chápu, že to tu své opodstatnění mělo a opět tu byly zajímavé myšlenky, ale mě to prostě nebavilo a u téhle pasáže jsem se musela do čtení vyloženě nutit. No u třetí části už opravdu uznávám, že byla dobrá. Takový psycho-triller, za který bych ty čtyři hvězdičky dala, avšak celkově musím hodnotit průměrem, což je možná trochu škoda, protože potenciál to mělo.
Mise Saturn
John Sandford (p)
Přiznám se, že ačkoli jsem knihu četla už před několika měsíci, stále nejsem schopná vytvořit si na ní definitivní názor. Mise Saturn se mi líbila, bavila, ale také mě zklamala. Fakt je, že potom jaká reklama se knize dělala, jsem očekávala nějakou naprostou pecku a ona se dostavila prostě obyčejná kniha, která je sice pěkná, ale tak nějak nic víc. Jistou rozvleklost bych ještě přežila, problém mám spíš s tím, že jsem se celou dobu těšila na mimozemšťany a oni tu nakonec v podstatě žádní nebyli. Občas mě také iritovalo i chování některých členů posádky (ten klub orgií, jako vážně?) a možná až nadměrné používání sprostých slov. Ale by to nevypadalo, že jenom nadávám, uznávám, že v knize je i spoustu věcí, které musím vyzdvihnout. Hlavní postavy byly celkem sympatické, nejvíc mi sedla asi kapitánka a Crow. Příběh má dobrý rozjezd a závěrečná asi čtvrtina knížky měla také spád, přestože příběh směřoval úplně jinam, než jsem doufala a krásně dojemný epilog byl hezkou tečkou. Proto mám z Mise Saturn poněkud smíšené pocity. Četby rozhodně nelituju, ale vyloženě doporučit bych ji asi také nemohla.
Petr a Lucie
Romain Rolland
Povinná četba. Bohužel příliš mě nezaujala. Pro někoho to jistě své kouzlo má, ale pro mě zkrátka spíš nuda.
Utrpení mladého Werthera
Johann Wolfgang Goethe
Tak tahle kniha mě nenadchla. Jednak mi neseděla ta forma dopisů a Werther se svými citovými výlevy mě zkrátka štval. Soucítit jsem s ním nedokázala, naopak jsem měla chvílemi chuť zvedat oči v sloup. Čtení mě nudilo, i když pravda, že jsem to tak vcelku čekala.
Temný les
Liou Cch'-sin
DOKONALÉ! Stejně jako předchozí díl. A to jak po stránce dějové, tak stylistické. Rozhodně doporučuji!!!
Chocky
John Wyndham (p)
Milé překvapení.
Příběh je zajímavý a sympaticky odvyprávěný. Místy se sice trochu táhne, ale celkově jsem s touto krátkou knížkou spokojená.
Stavitelé Arestonu
Josef Pecinovský
Asi nejslabší, ale stylisticky nejzajímavější díl série Areston.
Osobně jsem byla na Stavitele dost zvědavá překvapilo mě když jsme zjistila, že to není to ani tak klasický prequel, jako spíše retrospektivní vyprávění. Taky se oproti ostatním dílům poněkud vymyká, což mi přišlo fajn, jelikož to byla změna.
Vysvětlení původu Arestonu se mi zdálo vcelku uspokojivé, na druhou stranu se mi tu vyrojily nové nezodpovězené otázky a pár věcí mi tu v souvislosti s ostatními díly tak úplně nesedělo.
Vcelku hodnotím knihu průměrně. Mé očekávání nepřekonala, ani mě nezklamala.
Kukly
John Wyndham (p)
Lepší než Midwichské kukačky, ale v podstatě platí, to samé co u nich - námět je super, ale zpracování mi nijak zvlášť nesedlo. I když pravda, že asi první třetinu jsem hltala.
Nadace
Isaac Asimov
Ach jo... Od Nadace jsem očekávala opravdu hodně, bohužel mě dost zklamala. Nedokázala jsem se pořádně začíst, hrozně jsem se ztrácela v ději i v čase. Možná by bylo fajn dát alespoň na začátek každé části jenom malou vsuvku, v jaké době se to odehrává a kolik let vlastně uplynulo. Postavy se střídaly tak rychle, že jsem se si nestihla k nim udělat žádný vztah. Kniha je složená převážně z dialogů, a i když mám dialogy v knihách ráda, tohle bylo na mě příliš. Fakt je mi to líto, když se jedná o takovou klasiku mého oblíbeného žánru, jenže mě to vyloženě nesedlo. Dalším dílům ale šanci ještě dám.
Pavučina
John Wyndham (p)
Vzhledem k tomu, že se mi zatím každá autorova kniha líbila víc než ta předchozí, musel asi zákonitě jednou přijít sestup. To se stalo teď.
Připojuji se k těm, které nebavila první polovina; kapitola o historii ostrova ještě šla, ale celkově mi to přišlo nezáživné. Od půlky jsem se ale do knihy začetla a začla mě bavit. Jenže pak byl najednou konec a mě přišlo, že tam vlastně nic moc zásadního neodehrálo. Jako kdyby kniha byla spíš jen úvod k mnohem většímu dobrodružství.
Midwichské kukačky
John Wyndham (p)
Upřímně se přiznávám - čekala jsem víc. Námět se mi hodně líbí, autor nápady evidentně má, jenže zpracování mi příliš nesedlo. Kniha mi přišla příliš ukecaná a nemůžu se zbavit dojmu, že z toho šlo vytřískat víc. Uvažovala jsem, že dám čtvrtou hvězdu za závěr, ale nakonec nechám ty tři.
Zkusím od Wyndhama ještě další knihy, tak uvidíme...
