Cinik komentáře u knih

Naprosto nevhodné pro cílovou skupinu, pornografie pro nejmenší. Odmítají ji i sami sexuologové...

Téma je zajímavé a inspirující, ale zpracování katastrofální. Zatímco základní idea (předpověď hroucení se evropské postkřesťanské civilizace pod náporem progresivistického šílenství a muslimů) je víceméně OK, predikovaný vývoj (jak toto bude probíhat) je jedna velká blbost - je zde spousta naivity a nesmyslnosti.

Od toho kdo s kým (zejména při výletech na Blízký východ se tam dočteme o spojenectví těch, co by se těžko spojili; nerealistické hodnocení toho, kdo by který střet vyhrál a kdo by se s kým začal střílet první - opravdu např. nepovažuji za reálné, aby se němečtí ultranacionalisté před bojem s islamisty vrhli na ČR za účelem dobytí Sudet, aby měli před islamisty kam zdrhat, a už vůbec se musím smát představě, že by jim to vystrašené Polsko schválilo za nějaký příslib, že se nebudou zajímat o Slezsko - jednak protože by jim nevěřilo, jednak protože Polsku by mohl být tenhle zájem vyloženě u zadnice, protože v těchto dobách se má poměr sil tak, že polská armáda by celou německou rozdrtila v řádu dní, maximálně týdnů - a ani román nepředpokládá, že by se síla německé armády v okamžiku dohody zvýšila, navíc by byla oslabena rozdělením Německa), přes to jak (absurdně naivní představa o vypořádání se se špiónkou, místy směšné popisy bojů - ne, moderní válka nevypadá a nevede se jako středověké šermovačky, naprostá neznalost popisované techniky - ne, BUK se ani bez munice nevejde do půlky kamionu...) až po co.

Iritující a hloupé jsou i projevy některých primitivních názoru autora. Nikdo mne nemůže podezřívat z přátelství k islámu, ale např. myšlenka, že evropské islamistické státy by neměli letectvo, protože s moderními letadly by muslimové neuměli lítat, je hodna idiota (a jen trochu méně naivní by bylo tvrzení, že by se k nim nedostali). Jeho výpady proti křesťanství jsou jako opsané z učebnice marxismu-leninismu. Jeho víceméně přátelský a obhajující postoj ke komunistickému režimu a kolektivizaci je ahistorický a lidsky odporný.

Děj jest pak navíc příliš rozvláčný.

Celkově zklamání.

12 11.02.2020

Neuvěřitelná přehlídka hlouposti a ignorance. Když už chci s něčím polemizovat, měl bych alespoň vědět s čím, ale Dawkins polemizuje s něčím, o čem nemá ani páru. Známý filosof vědy Michael Ruse se o této knize vyjádřil, že se po jejím přečtení styděl za to, že je ateistou. No, já nejsem ateista, tak se nemám za co stydět, ale jinak musím říci, že zhodnocení je to výstižné...

Kniha je to poučná a do jisté míry užitečná, ale s obrovskými chybami. Oceňuji snahu sdělit světu, že mezi lidmi převažuje zastaralý a nerealistický náhled na svět a předložit na základě faktů a statistik aktuální přehled a metodu, jak se střízlivého a faktografického pohledu na svět co nejlépe držet.

Bohužel autor se v argumentaci a práci se statistikami zrovna moc nepředvedl a navíc ji propojil se spíše ideologickou myšlenkou, že svět se v prakticky všech ohledech velmi výrazně zlepšuje.

Vedle užitečných statistik s velkou výpovědní hodnotou (dětská úmrtnost je asi nejpřesvědčivější) zde používá i statistiky nanejvýš pochybné, které jsou pro svou povrchnost a podivnou interpretaci velmi nepřesvědčivé, zavádějící až vyloženě směšné.

Autor rovněž pracuje se statistikami většinou velmi laxně a v podstatě ignoruje takové "povrchní otázky", jako je jejich spolehlivost či otázka srovnatelnosti poměrů jednotlivých zemí ve věci kvality. Je hezké srovnat počty dětí, kterým je dostupné základní vzdělání, nicméně obávám se, že rozdíly mezi ZŠ na Praze jedna, větší neelektrifikovanou chatrčí vyčleněnou pro tento účel u vesnice v Kongžském pralese a Talibanem zřízenou muslimskou základkou jsou takové, že výpovědní hodnota této statistiky je mnohem menší, než chce autor věřit. Totéž platí rovněž pro dosažitelnost elektrické energie, kde autorovi stačí, že prostě přes den občas je (on je opravdu velký rozdíl jestli je pořád a stabilní, nebo občas a ještě nestabilní).

No a pak se dostáváme ke statistikám zcela interpretačně zvrzaným. Např. tvrzení, že i kulturní život se ve světě zlepšuje, ustavené čistě na základě statistik, že prudce roste počet vydaných filmů a hudebních alb, je natolik směšné, že si snad ani nezaslouží komentář (fakt nikdy neslyšel o tom, že kvantita většinou není totéž co kvalita?). Totéž platí pro výlety autora do situace ve věci ochrany přírody.

Rovněž mimořádně špatně vyargumentovaná je teze, že náboženství nemá vliv na počet dětí, což je nejspíše způsobeno především tím, že ta teze prostě není pravdivá a tudíž pro ni smysluplně argumentovat nelze.

Autor svou tezi dokládá na základě statistik porodnosti celých států s "převažujícím křesťanstvím" či "převažujícím islámem" etc. Problém je, že tyto statistiky jsou příliš hrubé a ignorují, že v mnoha případech jde o odkřesťanštělé země Západu, kde je drtivá většina "křesťanů" pouze deklaratorních či svátečních. Podrobnější statistiky by nepochybně doložily pravý opak - tj. že u praktikujících věřících je ten dopad zřetelný a velký. Viz ultraortodoxní židé v Izraeli, jejichž počet vzrostl od založení státu zhruba 150x a to nikoliv jen kvůli migraci (mají momentálně v průměru 6-7 dětí, což je více než dvojnásobek oproti izraelskému průměru), viz amišové a ortodoxní a ultraortodoxní židé v USA a viz katolíci u nás (praktikující katolíci v ČR mají v průměru tuším 2,5 dítěte, což je výrazně více než průměr, v případě praktikujících tradičních katolíků bych to odhadl minimálně na 3,5), viz tradiční katolíci a muslimové ve Francii. (Konkrétní země neuvádím proto, že by v nich byly tyto komunity nějak místně výjimečné, ale protože jsem v minulosti zaznamenal studie a statistiky, které se jimi zabývaly - nepochybuji, že to u praktikujících věřících těchto vyznání platí víceméně napříč světem.)

Celkově vzato, myšlenka je dobrá, je ale propojena s pochybnými ideologickými pohledy a velmi špatnou prací se statistikami.

11 25.03.2024

Jedna z mých prvních přečtených knih. Rád jsem si ji znovu přečetl, přestože už to nebylo ono, jednak jsem si děj zhruba pamatoval, jednak jsem už trochu (takových 30 let) mimo cílový záběr knihy. Nicméně je to nepochybně skvělá knihy pro mládež. A velmi oceňuji, že (při srovnání např. s Wyssovým Švýcarským Robinsonem) nevalí čtenářům do hlav očividné pitomosti.

11 03.01.2021

Sbírka drsných a dobře napsaných povídek v rámci reálných možností vývoje ve Francii. Jen jest otázkou, zda je na místě autorův optimistický výhled...

11 25.09.2019

Léčit by se měly nejen autorky knihy, ale i každý, kdo by ji nechal na čtení (svým či jakýmkoliv) dětem...

Informačně bohatá a užitečná publikace, jejíž autor ovšem tak úplně nezvládl jazyk (nejde jen o neformálnost, ale i o místy do očí bijící stylistické nedostatky) a udržení odstupu (souhlasím s tím, že ruské velení i státní uspořádání si zaslouží kritiku, ale autor to vzhledem k ruské straně přehání a druhou stranu zase neúměrně šetří i tam, kde by si zasloužila srovnatelnou porci jízlivosti - tady mám na mysli především úděsné výkony generála Nogiho).

7 01.01.2021

Povídka Nadaný žák je něco fantastického. Četl jsem ji před dvaceti lety a dodnes si ji zhruba pamatuji. Vývoj obou hlavních postav a stále temnější zlo, které se v něm zhmotňuje, jsou pro vnímavého čtenáře opravdu velkým zážitkem. King je nepochybně mistr ve svém oboru.

7 12.11.2016

Je tam tolik kravin a nelogičností, že se to nedá strávit, byť je to obratně zabaleno...

Vysoce kvalitní populárně naučná kniha toho typu, který v českém jazykovém prostoru zoufale chybí. Považuji ji za jedno ze základních děl tohoto žánru, které by nemělo chybět v knihovničce žádného katolíka...

7 30.03.2016

Šachový svět není tak jednoduchý (ani pro špičkové génie, těch v něm totiž obvykle pobíhá více než jeden až dva) a hlavní hrdinka i její hodnoty (a i některé myšlenky knihy) jsou mi značně nesympatické.

Nicméně jak u knihy tak ještě více u filmu oceňuji snahu v podobě přizvání skutečných šachových mistrů, aby se na šachovnici neděly nesmysly (máloco mne naštve více, než když šachy působí jen jako rekvizita vytažená pitomcem bez nápadu a i nic moc kvalitní šachista už na první pohled pozná, že dotyční nemají o šachu ani ánung...)

6 20.10.2021

Vynikající kniha, kterou opravdu doporučuji k přečtení. Román, který s sebou přináší nejen zábavu, ale také poučení a podněty k zamyšlení. Nepochybuji, že otec Houghton vychází v mnoha dojemných a bolestných scénách z kruté reality, kterou za svého života poznal, a která (koneckonců) nám není cizí ani dnes.

Jako někdo, kdo s bolestí ledoval modernistickou destrukci interiéru katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích vedenou velmi neblahým generálním vikářem Pintířem, si živě představím, oč bolestnější musely být podobné zážitky pro lidi v případě kostelů, které vlastníma rukama vybudovali a vybavili v jim nepříliš přátelské zemi.

Jako někdo, kdo měl nespočet příležitostí vyslechnout si či přečíst rouhavá a vyloženě antikatolická kázání a články od katolických kněží a biskupů, kteří už dávno žádnými katolíky nejsou, si dokáži představit zoufalství lidí, kteří trpěli o to víc, že je na to nikdo nepřipravil, protože většinu svého života mohli svým kněžím a biskupům v klidu důvěřovat - kteří zoufale sledovali, jak se katolické školy a kostely mění v nepřátele zbožnosti a katolické víry - ty kostely a školy, které vlastoručně a za velkých obětí pomáhali budovat a udržovat, aby byli této víře oporou.

Dovedu si živě představit modernistického biskupa, s jakým ďábelským zadostiučením slouží modernistickou (a pro daný případ ještě více "zmodernizovanou") mši za zbožného tradičního kněze, kterého navíc vylíčí jako zapáleného modernistu, a vydává to za "poctu". Koneckonců - my si dobře pamatujeme, jak papež František stejným způsobem ponížil zesnulého kardinála Bartolucciho (1917-2013), když ho "poctil" tím, že osobně vedl moderní mši při jeho pohřbu - ačkoliv všichni včetně něj věděli, že Bartolucci, který byl hrdý na to, že moderní mši nikdy nesloužil a ani ji vysluhovat neumí, by si nic takového nepřál a chtěl by přesně tu tradiční liturgii, kterou sám sloužil celý život.

I když, když si to znovu promyslím... Vlastně nevím, jestli si to dokážu představit. Myslím, že dokonalosti většiny těch představ vlastně ještě docela dost chybí. Nu což, dnešní modernisté se jistě ještě dokáží postarat, abych si je zpřesnil, pokud by tato kniha nestačila.

6 29.11.2018

Vynikající kniha poukazující nejen na nepřehlédnutelný úpadek a v jeho důsledku nevyhnutelně nastávající pád Západu, ale i na skutečné zásadní příčiny tohoto úpadku, které spočívají v ovládnutí Západu zvrácenými a šílenými ideologiemi a hodnotami, které ničí rodinu a vůli Západu k životu.

6 30.03.2016

Fantastické čtení, člověk musí s nezměrným úžasem obdivovat výdrž, vynalézavost a odhodlání tehdejších misionářů, který podnikali a úspěšně realizovali akce a cesty na samé hranici možného. Krásná inspirace a ukázka, co to znamená oddat se službě Bohu a bližním...

6 30.03.2016

Pan Markovič je spoluautorem dvou knih o sobě a své práci, tato je z nich podle mne ta lepší. Popisy případů a jejich vyšetřování jsou podrobné, doprovázené zajímavou obrazovou dokumentací, proto nelze doporučit osobám citlivější povahy.

5 12.04.2024

Je to smutné čtení. Nijak zvlášť překvapivé - většina kauz je mi známa a nové jsou pro mne jen některé drobné detaily, ale číst tu všechno pohromadě, je poněkud frustrující připomínka, jakou katastrofou pro církev bojující bylo poslední konkláve.

Nicméně je třeba to číst, abychom si udělali obrázek, proč je církev bojující v tak katastrofálním stavu, jakém je, proč se to nelepší, ale naopak, až na drobné lokální vyjímky, střemhlav zhoršuje, a jak se dívat na vnitřně zcela nekonzistentní, nesmyslná a místy zjevně nekatolická vystoupení tragického okupanta papežského trůnu, který nedokázal nic jiného než zaset zmatek, zničit vše, co ještě fungovalo, a zatáhnout personální politiku církve do tak hlubokého bahna, jaké poznala naposled před několika sty lety v té nejhorší etapě svých dějin.

Jiný čtenář zde napsal, že jde o sci-fi až na půdu. Bohužel to není sci-fi, ale tvrdá realita. A ostatně i osud autora, za napsání tohoto díla protiprávně vyhozeného z řádu maltézských rytířů vedením, které papež František řádu vnutil, je toho důkazem.

5 06.03.2021

Některé knihy by neměly existovat. Tahle k nim patří. Ne že by se většina z toho nedala jíst, ale ... Je to zvrhlost a propagace úpadku.

Velmi poučné a zajímavé vzpomínky elitního německého odstřelovače.

5 28.04.2020

Jakkoliv je kniha velice zajímavá a poučná, nejvýraznější pocit, který ve mne kniha zanechala, jsou hluboké rozpaky.

Mám problém s tím, že nedokážu s dostatečnou přesností určit, jak moc jde o reportáž a jak moc o beletrii. Jak reálné (či pospojované či upravené) jsou v ní uvedené postavy. Přitom právě odpověď na tuto otázku je zásadní pro správné posouzení poselství knihy a relevantnost dalších otázek, které mne napadají.

Na tom pak stojí jakékoliv další vývody a hodnocení...

5 19.10.2018