Gimli komentáře u knih

Dawkins v Božím bludu dokázal zformulovat myšlenky, které se mnozí lidé bojí říct nahlas. Asi nejzásadnější, co jsem si z knihy odnesl, je prosté uvědomění, že náboženství a víra nejsou žádná privilegia, natož pak něco, k čemu by se mělo přistupovat s bázlivou úctou, a že k nim lze zcela legitimně přistupovat stejně kriticky jako například k politickému názoru. Přistupovat kriticky však neznamená dohadovat se např. o existenci Ježíše Krista, ale spíše zpochybňovat práva a nároky založené na něčí víře. Není absurdní, že někteří indiáni v USA mohou brát drogy, protože je to součást jejich náboženství, zatímco ostatní jsou za užití stejných drog stíháni? Potom napadají člověka podobné otázky, např. jaký je vlastně rozdíl mezi tím, když si muslim v zaměstnání na pár minut rozbalí kobereček, nebo pauzou na cigaretu? Myslím si, že Boží blud má co nabídnout všem, věřícím i nevěřícím, protože otvírá dveře, které byly dlouho zamčené, a všichni se tvářili, že klíč je ztracený, byť většina tušila, kde je. (čteno v originále)

34 13.03.2012

Spasitel se čte naprosto hladce, je napínavý, strhující i dojemný a celkově působící dobrou náladu. Dlouho jsem takovou knihu nečetl.

23 03.07.2023

Snůška lží, blábolů, překrucování faktů a pečlivého hledání dosud neobjasněných mezer ve vědeckém poznání. Každopádně je jasné, že Zillmer stejně jako ostatní kreacionisté (např. Wells v jeho Ikonách evoluce) VŮBEC nechápe, jak evoluce funguje. Díky tomu předkládá hloupé a nesčetněkrát vyvrácené argumenty, které pramení z jeho neznalosti a pro kreacionisty typické neochoty se v oblasti evoluce dovzdělat. Ono není divu, protože je dost pravděpodobné, že by konečně pochopili něco, co chápat nechtějí.

O tématu knihy jsem nevěděl nic. Jen jsem věděl, že je kniha oblíbená. Bylo to velmi poutavé čtení, při němž jsem se dozvěděl o fenoménu, o kterém jsem do té doby neměl tušení. Nesmírně mě bavil investigativní háv výstaby celého příběhu. Navíc se odehrává v oblasti, odkud možná pocházeli někteří mí předci.

21 15.10.2023

Další příklad toho, jak i velmi vzdělaným lidem může ideologie zatemnit mozek. Byť to autor v knize přímo nedeklaruje, z kontextu je zcela zřejmé, že jeho hlavním cílem je nacpat svého boha, kam se dá. Pan profesor Mejsnar v Mýtu evoluce vykazuje zásadní neznalosti evoluční biologie, mistrně manipuluje a opakovaně lže. Nebezpečí této knihy spočívá v tom, že laik drtivou většinu autorových demagogií a manipulací nedokáže rozlišit, a navíc se Mejsnar tváří, že svůj odsudek Darwinovy evoluční teorie zakládá na vědeckých důkazech. Není tomu tak. Podívejme se na několik příkladů:

Například už v první kapitole se autor pokouší zpochybnit současný strom života, na němž mu evidentně nejvíce vadí, že poukazuje na společného předka všech primátů včetně člověka. Tvrdí, že tento fylogenetický strom je založen na značně subjektivně vnímaných znacích, kterými Mejsnar míní zejména znaky morfologické, a že kdyby se vzaly znaky jiné, dopadl by strom úplně jinak. A teď přichází ukázka promyšlené manipulace. Mejsnar zároveň říká, že molekulárními znaky (zejména DNA sekvencemi genů) se zabývat nebude, protože by to pro laika, kterému je kniha určena, bylo obtížné. Ovšem právě molekulární znaky ze své podstaty vylučují subjektivní zkreslení a současný fylogenetický strom je založen právě na nich.
Zábavné je, že Mejsnarovi vůbec nevadí následně pracovat s molekulárními znaky, konkrétně s mitochondriální DNA (mtDNA), na níž ukazuje, že předek současných lidí, tzv. mitochondriální Eva, žila někdy před 200000 lety v Africe. Dodává, že ale Neandrtálci a ostatní primáti v této linii nejsou. Posud v pořádku. Ale následující vývod, že právě proto nemají s lidmi moderního typu nic společného, je zcela nesmyslný. Stejné analýzy mtDNA totiž ukazují na to, že Neandrtálci a Kromaňonci (člověk moderního typu) mají společného předka staršího než 200000 let. Totéž platí pro ostatní primáty, což je důvod proč nespadají do větvě Kromaňonců. Mejsnar raději nevysvětluje, proč by měl být chybný stejný typ analýzy, tedy analýzy mtDNA, zahrnující např. všechny primáty, který by ukazoval (a opravdu ukazuje) na společného předka všech primátů včetně lidí. Proč to nevysvětluje, je, myslím, zjevné; nesmí to totiž připustit, jinak by se mu celá argumentace zhroutila.

V dalších kapitolách Mejsnar například kategoricky tvrdí, že neexistují situace, kdy by mutace (změna) v genu vedla k nějaké pozitivní změně ve fenotypu (v tom, jak se změna genu projeví navenek). Toto je zcela zjevná lež. Každý si může sám zkusit zagooglit po příkladech "pozitivní selekce (positive selection)" či "pozitivní mutace (positive mutations)". Takových příkladů jsou hromady.

Za asi nefatálnější neznalost (nebo úmyslnou lež?) považuji Mejsnarovy příklady toho, jak je nemožné, aby se přirozeným výběrem něco vyvinulo. Jako příklad používá již provařený kreacionistický argument, kdy tvrdí, že je přece zcela nemožné, aby náhodným zamícháním např. 100 aminokyselin vznikla funkční bílkovina, což podle Mejsnara jasně ukazuje na to, že přirozený výběr nemůže fungovat. Pominu teď fakt, že z čistě statistického hlediska to možné je (byť velmi nepravděpodobné). Co je ale naprosto zásadní, je fakt, že Mejsnar do svého míchání přirozený výběr vůbec nezahrnul, protože přirozený výběr nespočívá v náhodném jednorázovém zamíchání, při němž se poskládá složitá funkční struktura, nýbrž v postupné kumulaci malých změn od jednoduchých struktur ke složitějším. Evoluce přirozeným výběrem je NEnáhodný postupný (tedy nikoli jednorázový) proces, při němž jsou vybírány náhodně vzniklé novinky. Tedy právě ty novinky, které sice mohly vzniknout relativně náhodnou mutací, jsou nenáhodně vybrány přirozeným výběrem pouze tehdy, poskytují-li nějakou výhodu nebo nezhoršují-li výrazně šance na rozmnožení.

Dalších demagogií a lží je kniha plná od začátku do konce. Velmi často se v ní objevují rozpory, kdy jednou autor něco odmítá a jindy to používá pro podporu své argumentace. Potíž je v tom, že Mejsnar skutečně je vědec, což může laické čtenáře dovést k názoru, že jsou jeho argumenty vědecky podložené. Nejsou. Zajímavé je, že kniha neprošla žádnou recenzí ani neobsahuje alespoň předmluvu odborníka. Proč asi...

Touto knihou jsem započal svou cestu za poznáním českých dějin. Přestože mám za sebou gymnaziální dějepis, cítím, že toho o naší historii vím žalostně málo. A jsem rád, že mě na začátku mé pouti za nápravou vzal za ruku právě Petr Hořejš.

15 11.01.2020

Skvělé čtení, které přibližuje dnešním dětem dětský svět z doby předdigitální a které jsme si s dcerkou užili.

14 20.05.2021

Z náhodné koupě v levných knihách se vyklubala strhující atmosferická perla!

UPDATE: Podruhé jsem si Terror dal v podobě audioknihy. Opět to byl skvělý zážitek! Esence odhodlání navzdory krutému osudu.

14 06.10.2019

Tučková se vrátila k polodokumentárnímu stylu Žítkovských bohyní, což kvituji s povděkem, jelikož mi tento její přístup mimořádně dobře sedí. Můžu jen spekulovat, zda je to mnou nebo tím, že je Tučková nejen spisovatelka nýbrž také vedkyně, jejíž upozadění ve výsledném díle (jako např. u Gerty Schnirch) je spíše ke škodě.

12 29.12.2023

Pro houbového neználka jde o skvělou exkurzi do světa hub. Pro evolučního biologa jde o představení skvělého modelu pro studium řady zajímavých otázek.

11 05.08.2022

Překvapivě slabé po tom humbuku okolo. V zásadě jde o bezkrevnou love story, která by upadla rychle v zapomnění, kdyby se neodehrávala v Osvětimi. Morrisová není dobrá spisovatelka. Jen konstatuje, nedokáže postavám vdechnout život a ty tak zůstávají jen schématickými figurkami. Říkám si, co by z toho příběhu mohlo být, kdyby měl víc třeba Jiráskova popisu a Kingovy propracovanosti vnitřního světa postav. Nemůžu si nevzpomenout na knihu Asylum, kterou jsem nedávno četl. Ovšem ta teenagerovská vyprávěnka se nesnaží předstírat, že je něco víc než brak na delší cesty vlakem.

11 14.04.2022

Jedna z mých nejoblíbenějších Dawkinsových knih. Velmi srozumitelně a elegantně zde vysvětluje zejména princip přirozeného výběru, jehož pochopení není takovou samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Troufnu si tvrdit, že s tím má potíže i mnoho vysokoškolsky vzdělaných biologů. A i kdyby pro nic jiného, tak bych Slepého hodináře doporučil pro strhující kapitolu o netopýrech a jejich ultrasluchu, v níž jsem se dozvěděl úžasné věci, které šly dost za hranici mých omezených znalostí a představ o netopýrech.

11 05.09.2013

Čornejův Jan Žižka je brilantní, z pestrých pramenů vychazející průvodce životem slavného hejtmana, který je napsaný s takovou bravurou a citem pro jazyk, že svět dob minulých ožívá před očima a i výčty osob přítomných všelikým událostem jsou zde poutavější než leckteré romány.

10 03.10.2023

Flegrův opus magnum, v němž konečně obšírně a velmi čtivě vylíčil svou teorii zamrzlé evoluce. Základ, na kterém jeho teorie stojí, tedy předpoklad téměř absolutní pleiotropie, mi však připadá velmi vratký. Spíš bych souhlasil s prof. Zrzavým, že otázka není, zda má Flegr pravdu, ale jak často platí Flegrův předpoklad. Čas ukáže, jestli jde o teorii s ohromným vysvětlujícím potenciálem nebo o poznámku pod čarou na straně 363, kam by ji spíše řadil Zrzavý. Ovšem ať už má Flegr pravdu nebo ne, Evoluční tání je další vynikající skrytou učebnicí evoluční biologie a přečíst by si ji měl každý biolog!

10 29.03.2016

Jedna z nejdůležitějších myšlenek Jitra kouzelníků říká, že bychom neměli apriorně zavrhovat starou vědu, mýty a legendy, protože i v nich může být kus skutečného poznání. Ovšem mnoha lidem brání v poznání pouhý strach z poznání samotného, jak pěkně shrnuje následující citace:

"Žijeme dnes ve světě, kde básníci, historikové a filosofové hrdě prohlašují, že si netroufají ani zdaleka nahlížet možnost, že by poznali cokoli, co se týká přírodních věd: vidí vědu na konci dlouhého tunelu, příliš dlouhého, aby tam uvážlivý člověk strčil hlavu. Naše filosofie - pokud nějakou máme - je tedy upřímně anachronická, a jak jsem přesvědčen, naprosto nepřizpůsobená naší době.
A ve skutečnosti není pro vzdělance s dobrou průpravou o nic obtížnější, stojí-li o to opravdu, vniknout do systému myšlení, který ovládá nukleární fyziku, než proniknout marxistickou ekonomii nebo tomismus. Není obtížnější pochopit teorii kybernetiky než analyzovat příčiny čínské revoluce nebo básnické zkušenosti Mallarmého. Ve skutečnosti couváme před tímto úsilím, ne že bychom měli strach z úsilí, ale protože cítíme předem, že by vyvolalo změny v našem způsobu myšlení a vyjadřování, revizi hodnot až dosud přijímaných."

10 20.04.2013

Sága Šikmý kostel mi svou osnovou dost připomněla Follettovu trilogii Století. Na rozdíl od Lednické ale Follett píše květnatěji a živěji. Přestože mě oba dosud vyšlé díly Šikmého kostela bavily, nemohl jsem se ubránit dojmu, že kdyby osudy postav nebyly jejich historickou daností tak mrzuté, nebyla by kniha tak působivá, protože Lednická prostě není Follett.

9 07.06.2021

Dosud (8.9.2011) jediná Verneovka, kterou jsem četl a dočetl. Když jsem byl malý, chtěl jsem si nějakou Verneovku přečíst, ale nebyl jsem schopen překousnout ty zdlouhavé úvody např. 20000 mil pod mořem nebo Patnáctiletého kapitána. Pak mi tatínek doporučil Tajuplný ostrov s tím, že ten je "dějový" hned od začátku a napětí si udržuje po celou dobu. Měl pravdu! Už při počátečním úniku v balónu mě kniha vtáhla a byl jsem v ní ztracen až do úplného konce. Vynikající dobrodružství, které musí nadchnout každého kluka (i holku :-)).

9 08.09.2011

Snažil jsem se Babičku číst několikrát v průběhu asi 15 let. Nikdy jsem se nebyl schopen prokousat příliš daleko, protože ta kniha je prostě neuvěřitelně nudná.

9 01.02.2011

Dobře napsaný příběh o neslavné kapitole našich dějin.

8 27.10.2023

Napínavá fantasy pro malé děti. Z toho, co jsem zatím od Lindgrenové s dcerou přečetl, je tato kniha stylově skutečně někde jinde. Ovšem v dialozích je autorčin rukopis znát. Nemám pocit, že by šlo o nějakou knihu o smrti nebo knihu s filozofickým přesahem větším, než najdeme ve většině pohádek. Spíš to na mě působí tak, že svět Nangijaly je posmrtný právě proto, aby se zde mohlo dít relativně cokoli a nebylo potřeba mnoho vysvětlovat. Prostě dramaturgický záměr. Každopádně jde o skvělé dobrodružství!

8 21.10.2021