kulatina komentáře u knih
Výborně. Jako obvykle autorka zdokumentovala svoji terapeutickou práci s narušenými dětmi, tentokrát s devitiletou holčičkou. A stejně jako u ostatních příběhů, jak se traumata z raného dětství projevují v dalším věku dítěte. A jak zdlouhavé a složité je někoho napravit, a to ještě s nejistým výsledkem.
Příběh dvou žen, prvni zajímavý, ten skončí uprostřed knihy, a člověk by rád knihu zavřel, a užíval si dobrý konec. Místo toho plyne druhý příběh, ale proč tak obsáhle, tolik jmen, a tak zdlouhavé, plno hluchých míst, 200 stran a žádný posun, pořád jsem sledovala kdy už bude konec, a nechtělo se mi to ani 10 stran před koncem dočíst.
(SPOILER) Kniha určena především vychovatelům v dětských domovech, výchovných ústavech a dalších zařízeních určených pro výchovu dětí bez rodičů. Zde v příbězích dětí je poukazováno na šokující chování personálu k dětem, jehož cilem už dávno přestalo být děti milovat, misto toho mají potřebu je ovládat Žádný zájem o jejich zkušenosti, přání a představy. Chování některého personálu prostě zamrzlo v 80tých letech. Sláva autorovi, že v roli vychovatele příklady takoveho chovani tak pěkně popsal.
Nejsem o moc mladší než autorka. I já studovala v 80tých letech a vedle na stavebce studovali tmaví kluci z Alžíru, Izreale, Íráku. Holky z nich byly celé pryč. Jak jsme záviděly těm, které s nimi dokonce chodily! Umím se vcítit do naivity, navíc za železnou oponou, tehdy žádné informace o cizich zemích, Internet nebyl. Pak vyšla prvni kniha Bez dcerky neodejdu, a druhá Bilá masajka. Oba příběhy stejně. Holky neodolaly, a utekly za svým milým k jeho rodině. Ve všech těchto příbězích je v "přímém přenosu" vykresleno prozření dívek, šok z chování jejich manželů, jakmile se dostali ve vlivu své rodiny - mentality, a šíleně komlikovaný útěk zpět do rodné země. Přesto těchto příběhu není stále dost. Čtěte je a dávejte číst svým dětem a vnoučatům! Diky autorce..
Čtivý příběh z pohledu divky z konce 19.stoleti, která byla odložena do nalezince se četl sám. Zde je názorně popsáno, jak probíhala v té době pěstounská péče, a na druhou stranu organizovaný život v předchůdci dětského doma NALEZINCI.. Ani bych neřekla, že cílová skupina je mládež, ackoliv mám již davno dospělé deti, a další malé v pěstounské péči, pohled zpět na JAK TO BÝVALO KDYSI mne o moc obohatil. Děkuji autorce.
Jak smutný příběh. Velmi čtivý převážně z prostředí cirkusu v 30tých letech. Je zde mnoho krutosti, sama jsem přeskočila pasáž o týrání slonů (asi 30 stran), tohle kdyby autorka vynechala a nechala slony přežít, hodnotila bych 5. Za pouze 4.
Kniha je o pěstounce, která ke svým dětem postupně od roku 1997 vzala 3 děvčata do pěstounské péče. Jak se děti vyvíjely, jak rodina žila cca 10 let. Klobouk dolů, jak to zvládala, ale i za manžela, ne každý by to dával. Jsem také pěstounka, vím o co jde, tyhle příběhy jsou důležité.
(SPOILER) Příběh lékaře a jeho nemocné dcery mě bavil do poloviny, dějová linka továrny mě nebavila, nezáživné úseky popisující chod výzkumného ústavu jsem přeskakovala, a konec byl už od půlky předvídatelný. Hodnotím jako průměr, vadí mi i faktické chyby, na obalu knihy divka s hnědými vlasy, v příběhu se popisuje jako černovlasá. (str.255 kdy rodiče přemlouvají divku, aby paruka byla černovlasá, stejna jako jeji vlastni vlasy)
(SPOILER) Čtivý příběh, kterému jsem do dvou třetin tleskala, pak obě děvčata udělala zcela nereálné a neuvěřitelné rozhodnuti, nasledovala serie scén, ktere by se v životě prostě stát nemohly, a protože je autorem knihy muž, obě děvčata najednou myslet technicky jako chlapi, a vymýšlet technické tak nereálné postupy, že jsem začala chvili fandit protistraně, že to přece holkám nemůže projít. Vadila mi i přirovnání autora typu "jeji podpadky klapaly jak výstřely automatické zbraně", nebo že se divala do zrcadla a viděla
"své bujné poprsí".
(SPOILER) První kniha, kterou doporučuji nečíst. Tedy pro ty, kdo neradi čtou o dlouhodobém psychickém vydírání dítěte. Zde v "přímém přenosu" je vykresleno, jak vzniká v člověku trauma, tedy ztráta citového pouta k nejbližším osobám. Babička ani matka netuší, co to je láska, děda ji zneužívá, dcera (vnučka) je vnímána jako kus hadru. Kniha nemá jediný jasný bod, ani žádnou naději. Jen zlo a zlo. Už bych to nečetla, kdo si s chutí přečte knihu o týrání dítěte? Sama mám holčičku v pěstounské péči, a vím, že šťastné konce existují. Paní autorko, škoda, že jste aspoň na konci trochu štěstí nedala.
Originální, téměř neuvěřitelný příběh dívky, která prožila celý život v bažině, mimo lidskou společnost. Kniha psána ve dvou dějových rovinách, počínaje v cca padesátých letech min. stoleti. První třetina se četla dobře, pak až do konce velmi rozvleklé, mnoho stran soudniho procesu mne nudilo, dlouhé poetické básně o jsem přeskakovala, nutila jsem se knihu dočíst. Přesto dávám dobré hodnocení pro originalitu, a barevné popisy života v krásné přírodě.
Kniha ma 3 části, výpovědi sester. Na straně 140 jsem si prvně uvědomila, že příběh nemá vývoj, pořád jen pocity a vzpomínky novinářky z válečné mise. Za dalsich 100 stran jsem už skoro nemohla číst dál, pořád stejně, pocity zase druhé sestry, žádný vývoj příběhu. Obě ženy sedí v životě na místě, nikam se neposunuly, a bědují. Konečně nastal konec, kdy se objevila menší rychlá zápletka a byla vyřešena. Celkově nuda, denně jsem dokázala přečíst tak 10 stran, pak to bylo stale stejné a sáhla jsem raději po mobilu. Dávám za dvě, že jsem to vůbec dočetla.
První dvě třetiny pěkný historický příběh, poslední třetina se vlekla, velmi pomalý vývoj. Vadilo, že ač mají ženy děti, není o nich moc zmiňováno, prostě je předaly do "služby" a už o nich není téměř zmínka.
Příběh psaný ve dvou dějových rovinach, současnost i přítomnost.. Mně se příběh libil, vše do sebe pěkné zapadlo, a uzavřelo.
Zajímavý odpočinkový příběh dvou sester, psaný ve dvou dějových linkách. Nic zvláštního se vlastně neděje, i tak milý příběh se šťastným koncem jako oddychovka určitě čtenáře nezklame, ale potěší.
Tak to bylo zajímavé téma! Příběh ženy a jejich dětí založený na známém rčení, že MINULOST TĚ VŽDY DOŽENE. A také o tom, že dětem se prostě vzdycky musí říci pravda, i když to stojí něčí život (a tady o život opravdu jde). Na příběhu je opět dobře vidět, jak dítě potřebuje znát kořeny svého života, a nemá smysl neco zatajovat, až vyroste, zasáhne osud, a pravda vyjde najevo ....
Pěkně podaný příběh, který ukazuje, jak silná je touha každého člověka znát své kořeny.
Knihu jsem do dvou třetin přečetla, dál uz to nedám. Sáhodlouhé popisy všeho, čímž se ztrácí vlastní děj, čtu pouze večer před spaním, a musím se vzdy vratit tak o 5 stran zpět, abych se chytla. Kniha mela byt poloviční a stručnější.
Zajímavý příběh se dvěma dějovymi linkami u kterého se nestačíte nudit. Nejvíc se mne dotknul popis hrůzných léčebných praktik v psychiatrické léčebně v padesátých letech, na kterém celý příběh stojí, dál neprozradím, jen to, že na konci do sebe vše zapadne jako kostičky lega, a hlavou se vám promítá, jak tohle dokázala autorka vymyslet. Tedy klobouk dolů!
Zajímavý příběh babičky, dcery a vnučky s kriminální zápletkou nenudí, a kdyby holky ještě chvíli vydržely, mohly by žít s čistým štítem. Kdyby autorka napsala pokračování, skoro bych se bála Božích mlýnů.