Maraiser komentáře u knih
Moc dobrý. Jsem spokojen, líbilo se. Vzhledem k tomu, že jsem ochoten připustit, že někteří z nás to mají "prostě jinak", tak mi to nepřišlo až tak fantaskní.
Jen si tak říkám, zda Krista nebude tak trochu samotná autorka. Některé pasáže Kristy tam byly totiž tak trochu navíc, do děje vůbec nezapadaly, jen vyjadřovaly její pocity vůči Hodonínu.
Mé pocity z knihy se různě prolínaly. Někdy jsem byl na 60 %, někdy na 90 %. Každopádně je to opět něco jiného. Myšleno oproti jiným knihám tohoto typu. Hlavní hrdinky mi bylo chvilkama až líto. Takto si svůj život určitě nepředstavovala a svého otce musela určitý čas i proklínat. Jen by mne fakt zajímalo, nakolik je to založeno na reálném příběhu.
Velmi zajímavá kniha. S odstupem času se veškeré uvedené rozhovory novinářů s Hitlerem hodnotí jednoduše. Samozřejmě, už v době, kdy ty rozhovory probíhaly, se děly v Německu věci, které byly za hranou. Ale upřímně, mohl opravdu někdo vědět k čemu to dospěje? Vždyť německý národ ho opravdu miloval, Hitler měl podporu i v britské královské rodině.
Nejzajímavější jsou tak poznámky pod čarou, kdy se do konfrontace dává Hitlerovo vyjádření v tisku a realita, která v té době v utajení probíhala. Byl to opravdu úžasný řečník a demagog. Ale takových máme v dnešní době opět plno.
Dávám 3,5. Jako Kopta přede mnou, tak i já jsem očekával něco odlišného. Ale nakonec jsem to přečetl celé. Ano, celé, tj. i s těmi dialogy, které docela daly zabrat. Možná nemusely být tak obsáhlé, ale mnoho zajímavého se tam člověk dočetl.
Samotné příběhy zajímavé.
Nebavilo, nějak mne to nebavilo. Začátek roztahaný, prostředek skvělý a posledními stranami jsem už jen listoval, abych se dozvěděl, jak došlo k tomu, co je zmíněno na začátku.
Stručně - už jsem si normálně začínal myslet, že se Ota usadí :-)
Stává se mi pravidelně, že kniha, kterou jsem četl někdy před čtvrtstoletím (to jsem už tak starej?), mne v době "prvočtení" fakt bavila. Ale když jsem se k ní vrátil po letech, tak ono okouzlení již nenastalo nebo jsem nechápal, jak jsem to mohl číst (paradoxně klasická Odyssea).
V případě 2001: Vesmírné odysey se tak ale nestalo. Bavilo mne to, ale zároveň jsem si uvědomil, že jak tehdy, tak i nyní byl na mne konec až moc filozofický.
3 až 4 hvězdy. Nakonec ale tři. Zajímavé téma, popis působení viru Ebola na lidské tělo fakt ekelhaft, ale jakoby to celé bylo takové překombinované, divně přeskládané.
Velmi zajímavá kniha a ne úplně jednoduchá. Velké množství informací, velké množství jmen. Je trochu patrné, že autorka měla k některým z královen větší sympatie nežli k ostatním. Kateřina Aragonská - TOP a Annu Boleynovou dost strhala.
Přečteno poprvé někdy v devadesátkách, teď jsem si to zopakoval. Pořád spokojenost.
Zajímavý názor Heinleina na demokracii.
Kdo jste viděl zároveň film, tak nebe a nudy. Film je totálně zpatlanej.
Velmi, velmi silná kniha. Nebudu zastírat, i slzy se u mne objevily. Konec kapitoly "Překročit moře" mne hodně dostal. Totální hrůzovláda, kde mne ale zaujalo, že Rudí Khmerové se vůbec nedopouštěli "tradičního" násilí na ženách. Toho jsme se dočkali až po "osvobození". Haing Ngor nebyl jednoduchý člověk, jak vyplývá z Epilogu, který je sám o sobě fascinující.
Díky za Johna Malkoviche.
Skvělé počtení, zajímavé příběhy. Není to zbytečně překombinované, jednotlivé trasy jsou popsány až překvapivě stručně.
Utvrdilo mne to v rozhodnutí, které jsem nedávno učinil. Taky se vydat na cestu. Neplánuji ale jít Stezkou Českem, naplánoval jsem si svoji vlastní trasu, takže žádní Andělé, nic k tomu nikde nenajdu.
Tato kniha předchází dvěma knihám, které napsal Etzler sám a které už mám za sebou. Takže jsem se musel trochu posunout v čase. Tomáš Etzler se opravdu nebojí nazývat některé věci a některé lidi pravými jmény (toto píši, jelikož s ním v tomto souzním). Je ale taky patrné, že se v roce 2019 v Česku teprve rozkoukával, takže je tam patrná určitá naivita. Tato naivita vzala již již evidentně za své, když v roce 2023 dopisoval svou druhou knihu.
Nečekal jsem, že mne ta kniha tak zaujme. Každopádně příběhy některých minulých životů mi přišly až zbytečně obsáhlé a často i dost nepravděpodobné, takže to berme s rezervou. Nejvíce mne zaujal příběh Daniela Fosse.
Poprvé jsem to četl před cca 25 lety a moc se mi to líbilo. A zaujalo mne to i teď. Má to spád, má to myšlenku, je to i chvílemi i dojemný. Prostě STISKNI ENTER
Od knížky jsem nic nečekal, narazil jsem na ni náhodou. A taky se mi líbilo foto na obálce.
Bavilo mne to. Jak je napsáno o komentář níže, jde spíše o cikánský pohled na svět posledních tří desetiletí minulého století.
Ale hlavně Cikán je Cikán. Není to žádný Rom. I já chodil do třídy s Cikánama a ne s Romama.
Čte se to dobře, má to děj, ale je to o ničem. Ona ho miluje, on jí taky, pak jí nemiluje, takže pro ní končí svět. Ta druhá je zase rozumná, taky miluje, ale střízlivě, když přijde na to, že je to jinak, tak to jakoby pochopí, ale vlastně vůbec nepochopí.
Pracovat netřeba, protože ty prachy prostě mám (to jsem nějak nepochopil). Všichni furt paří, drbou.
Když proti tomu postavíte Olivera Twista, tak nebe a dudy. Neurazí, ale nic jsem si z toho neodnesl. Jen, že byli všichni tak nějak divní. 65/100
Neoslovilo mne to tolik, jako když jsem to dočetl poprvé před mnoha lety. Nejsem z toho tak vyjukaný jako kdysi. Myšlenka skvělá, ale tak nějak mi k tomu něco chybělo. Závěr? Nijaký.
Trilogie dočtena. První díl byl takový rozjížděcí, druhý díl naprosto skvělý a třetí? Zbytečně natahovaný, skoro bych řekl, že už takový navíc. Jasně, bylo potřeba se dozvědět, jak to bylo s Reynovou matkou, ačkoli, že bych měl pocit, že jsme se k něčemu dobrali, tak to tedy nemám. Zápletka okolo mi přišla už přitažená za vlasy.
A závěr jsem tedy očekával jiný. To ale asi každý z nás.