marketa3815 komentáře u knih
Četla devítiletá dcera, četba tak na hodinku, vtipná, zábavná. Knížky Darebáka Davida má ráda, je to přesně humor pro devítiletou holku.
Naše devítileťačka měla přečteno za chvilku a je nadšená, je to prý dokonalá směsice dobrodružství, napětí a překvapení. Nepotvrdila se naštěstí žádná z mých obav, že pro ni budou příliš malá písmenka nebo se jí nebudou líbit černobílé ilustrace. Dává 5 hvězdiček a nutí mě sehnat další díl. Taky jsem musela vysvětlovat, co je to individualismus. :-)
Dcera si přečetla znovu po roce, tentokrát ve svých 9 letech, a je mnohem shovívavější než loni, ze 3 hvězdiček je najednou 5, začaly se jí líbit ilustrace i příběh a přečetla ho opravdu svižně. Nicméně příběh ji stále nedojímá.
Naše devítileťačka přečetla celou první sérii za týden, zpočátku byla opravdu nadšená a nemohla se odtrhnout, zhruba od 4. dílu už ji nadšení trochu opouštělo, přála si víc akce a dobrodružství a žehrala na autorku, že už nemá nápady. Poslední díl byl pro ni hodně překvapivý, odhalila se spousta tajemství, takže opět dává všechny hvězdičky, i když si myslím, že už ji trochu dohnala únava z Deltory a nečetla s takovou vervou.
Čte naše devítiletá dcera, a ačkoli se jí série líbí a baví ji, v Údolí ztracených má pocit, že autorce už docházejí nápady a lehce se začíná nudit. Podle ní je to jako v Harry Potterovi - nejlepší jsou první 2 díly a pak už to jde dolů.
Četla naše devítiletá dcera, série ji naprosto pohltila, je nemocná, takže čte téměř bez přestávky a nemůže se odtrhnout. Nejvíc oceňuje dobrodružství.
Čte devítiletá dcera, rychlostí 2 knížky za den, líbí se jí jednoduché šifry a dobrodružný příběh. První díl byl prý lepší, ale i tenhle je na 5*.
Mladší dcera četla v 9 letech a z prvních dvou dílů byla nadšená, třetí díl zvládla ještě celkem bez problémů, ale 4. díl už ji potrápil svým rozsahem. Kapitoly jsou pro tak malé děti moc dlouhé a rozsah až gigantický, a to už má přečteno 270 knížek. Knihy se jí líbily, první dva díly nejvíc, ty další 2 už trochu méně. Z ilustrací je unešená. Pátým dílem zatím pokračovat nebude.
Dceři jsme dali k 9. narozeninám a je to trefa do černého. Začetla se okamžitě a nemůže se odtrhnout. Miluje dobrodružné knížky.
Tohle je hodně jiné než Lukjaněnko, bez ruské chandry a patosu, mnohem civilnější, hned je mi jasné, že Vasiljev psal v Denní hlídce povídku o ukrajinském zrcadle světa. Je to taková ukrajinská chlastačka na Ukrajině a v Rusku. Postavy jsou podstatně sympatičtější než u Lukjaněnka, zajímavý nápad s jinými městy. Pro mě stále průměr jako všechny Hlídky.
Četlo se fajn, jenže si nepamatuju skoro nic, a to jsem četla tak před týdnem, což zřejmě znamená, že je tento díl naprosto irelevantní. Na Antona už mám prakticky alergii.
Opět se čte velmi dobře, konečně sympatická postava, ale nakonec se ukáže, že je to jen zrcadlo, škoda. Nápad se zrcadlem je z celé knížky nejlepší. Bohužel se do knihy trochu protlačily i autorovy politické názory na Američany a bombardování v Kosovu, a to je otrava.
Knížka se čte celkem dobře, i když filozofování je poněkud nesmyslné, hlavní hrdina ufňukaný alkoholik, ze kterého ruská chandra přímo tryská proudem. Světlí jsou stejní podrazáci jako temní a vlastně žádná postava není sympatická. Přesto děj poměrně plynule odsejpá. Jiní jsou klasická sekta se dvěma frakcemi, vymyté mozky, lehké úchylnosti. Obětování pěšáků je považováno za běžnou nevyhnutelnou praxi.
Četla naše devítiletá dcera a líbilo se jí to. První dvě kapitoly trvalo, než se začetla, ale pak už se nemohla odtrhnout. Je to prý úžasné. Neměla problém s porozuměním, jak se tu někteří strachují, bez problému pochopila schizmata. Dobrodružství, magie a zábava, to ji v knížkách láká.
U téhle knihy jsem se vrátila do dětských let, dostala jsem ji totiž v němčině a německy neumím ani slovo, takže si "jen" prohlížím obrázky, a je to neskutečná krása. Prohlížíme si s mladší dcerou, která je nadšený kreativec, bavíme se o výtvarných technikách, a některým výtvorům se i smějeme. Říkáme si, co už jsme viděly naživo. Je to naše společné posezení nad knihou.
Naší třeťačce se celá série líbila moc, přečetla všech 5 knížek během jednoho dne, donutila mě udělat bramboráky a česnečku. A ilustrace jsou vážně krásné.
Obě dcery četly prvních 5 dílů v 8 a 9 letech a obě Darebáka Davida milujou, připadá jim jako vtipný a sice zlobivý, ale vcelku normální kluk.
Naši skoro devítiletou dceru tohle vůbec nebavilo, nevím, jestli knížku vůbec dočte, je to prý strašná nuda. Tak nedočteno a tento typ knih už nebude vyhledávat.
Teď dočetla naše osmiletá dcera, pohádky se jí líbily moc, hlavně proto, že jsou trošku, ale opravdu jen trošku strašidelné. Taky dost obdivovala Bornovy ilustrace.