Zlord Antiježíš komentáře u knih

Stejná šablona, jiné prostředí, jiné postavy. Brown vaří z vody a tentokrát to není ani přiliš čtivé.

4 11.01.2011

Velice kvalitní prvotina. Především dobrodružná četba zasazená do vědeckofantastického prostředí. V některých okamžicích, jako je třeba příprava vleryboponorky, si vzpomenete na klukovské chvíle kdy jste tajně s baterkou, aby rodiče nevěděli, hltaly verneovky. Nejde ale pouze o dobrodružství. Oceán prachu předznamenává velké věci, které se zrodí v hlavě tohoto autora. Vždyť samotná myšlénka oceánu jehož obsahem není voda ale prach, planety s obrovským obyvatelným kráterem, nebo (a možná především) neuchopitelná Dalusa, je originální a dává tušit rozsah autorovi fantazie - respektive její neohraničitelnost. Vzhledem k rozsahu mě příjemě překvapila i propracovanost a jsme opět třeba u Dalusy, nebo se můžem odkázat na obyvatelstvo Nulakvy, jakož i tajemství v hlubinách prachu. Čtivé, originální, příjemné...

4 23.12.2010

Neuromancer je sci-fi desetiletí X Neuromancer se nedá číst, hlava mi to nebere. A teď si z těhle protiproudů vyberte čemu budete věřit. Nemožné. Tak jsem se rozhodl přesvědčit se sám ke kterému názorovému proudu se přikloním a pustil jsem se do mého prvního kyberpunku. Výlsedek? Proud první výtězí! Lidi je to šleha! Naprosto se nesplnila varování s nutností číst některé pasáže vícekrát...ano, možná to bude potřeba jednou přečíst znova, ale ne kvůli pochopení, ale kvůli tomu o jak výbornou knihu se jedná. Jasně, bylo to první kyberpunkové dílo, takže jsem zezačátku přemýšlel nad některými výrazy slangu a řeči, ale to člověku během čtení dojde, rozhodně s tím nic nezmění opakované čtení některých pasáží. Bál jsem se problémů s orientací v knize typu "kde teď zrovna jsem, v drogovém opojení, matrixu, nebo realitě" ale ani na to v nejmenším nedošlo. Gibson to zaonačil úchvatně...nevede nikoho za ručičku, ale přesto je vždy jasné kde zrovna jsme. V tomhle dílku se netápe. Tahle kniha je jednou z těch vizí které se žijou, hltají a po dočtení se nedaj snadno dostat z hlavy. A nakonec už rozumím i revoluci jakou kyberpunk v osmdesátejch letech na poli sci-fi způsobil. Tohle je totiž úplně něco jiného než ostatní sci-fi. Je to stylová jízda která vám vykope mozek z hlavy někam do oblasti kam slunce nezasvítí. A teď vzhůru do druhého Kyberpunkového věrozvěsta - Bruce Sterlinga.

4 24.11.2010

Snad ještě více než slavnou a velkolepou Millerovu "300" je třeba Xerxa brát jako legendu. Legendu mnoho let ústně podávanou a historiky mnohdy k různým účelům zkreslenou. Nemá cenu nimrat se v historických "faktech" která beztak zřejmě skutečnost také nepopisují. Raději se oprostěme od dějepisných srovnání a pojďme si užít příběh, který se zmíněnou "300" úzce souvisí, přesto je jiný už jen tím, že je rozprostřen na výrazně delší období. V popisovaném období se odehraje i slavná Bitva u Thermophyl, ale zde o ní není ani zmínka. Sledujeme vrchol a zánik Perské říše, ve kterém byla tato bitva pouhou epizodou, jednou z mnoha. Vzestup a pád Krále Králů, i příchod podmanitele říší - Velkého Alexandra si vychutnáme zejména díky dnes už mnohokrát napodobované, přesto jedinečné kresbě Franka Millera. K tomu zřejmě není třeba mnoho dodávat, tušíte asi co Vás čeká a místy jsou to přímo Millerovské orgie, především na stránkách bez textu. Zklamáni tedy nebudete, protože jde-li o kresbu, takového Millera opravdu chcete a určitě si to skvěle užijete. S příběhem je to trošku složitější. Dlouhé období na málo stránkách z knihy Xerxes dělá sice naprostou povinnost pro fanoušky třístovky, ale její stín nepřekračuje. Není to proto že by snad Xerxes byl JEN omáčkou kolem, nebo pouhým doplňkem či snad bonusem pro fanoušky slavnějšího "bratříčka". Jen by si zasloužil větší, možná dokonce mnohem větší rozsah. Nicméně nutno zmínit že i příběh funguje samostatně a bez znalosti třístovky, proto komu se třístovka líbila, musíte to mít a kdo snad třístovku ještě nemá, má příležitost si ji koupit v novém vydání a určitě doporučuji přibalit i Xerxa. Osobně bych se nebránil Millerově "Řecko-Perské" trilogii, ať už by autor pokračoval Alexandrem, nebo se vydal trochu jinam.

3 18.11.2023

Máte-li práci, která Vás baví a naplňuje, jste šťastní. Pravděpodobně je pak i Vámi odvedená práce kvalitní, protože když Vás baví a jde Vám, tak jste v ní dobří a nebo dokonce jedni z nejlepších. A teď si představte, že jak si tak děláte práci, která Vás baví a ostatní tuto práci oceňují, rozhodnete se chvíli tu práci nedělat pro ostatní, ale jen sami pro sebe. Tak takhle nějak asi vznikají geniální, legendární a kultovní umělecká díla. Jedno z nich se mi právě dostalo do rukou! Netušil jsem co mohu čekat. Spojení Kung-fu a divokého západu leccos naznačuje, ale ve mě taková nepravděpodobná spojení spíše vyvolávají mírný strach a nevysoká očekávání. Sám si za to můžu. Za to že teď sotva popadám dech a hodiny a hodiny se nimrám v detailech kresby a připadám si jak malé dítě nad knížkou "Kde je Valda?".
Od první stránky je Vám jasné, proč a pro koho tohle vzniklo. Pro radost autora samotného. A my máme ohromné štěstí, že to jen u autora nezůstalo a radost s ním můžeme sdílet. Nemluvný shaolinský mnich se svým věrným, dost mluvným, "ořem" vás vezmou na cestu, po jejímž konci pravděpodobně jen otočíte knihu a začnete znovu. Budete si nejspíš chtít znovu užít velkolepé frontální výhledy "pod a v ose osla", nebo nekonečnou frontu "nejen ostřílených" pistolníků, pistolnic, havěti, jejich vybavení a harampádí, jakož i skal notně poznamenaných místními sprejerskými gangy. Je úplně jedno jak dlouho do toho budete koukat, myslím že pořád budete nacházet nové a nové detaily, popkulturní easter-eggy, absurdní doplňky, nepravděpodobné polohy a nebo skvělé narážky. Jste-li čtenář, pro kterého je vizuální stránka komiksu jen doplňkem toho důležitého co se píše v bublinách, asi to úplně nebude pro Vás. Pokud ale komiks vnímáte jako celek, kde text i obraz jsou ve vzájemné symbióze, tohle vás dostane! Nedokážu si to představit v menším formátu. Tady je kolosální rozměr nutností!
Nesmím zapomenout, a tady si díky veršovaným pasážím nelze nevšimnout, na famózní práci na překladu, to je další lahůdka a moc jsem si to užil.
A závěrem...věděli jste, jak funguje potápění a vynořování žraloků? I to se dozvíte v Kovboji ze Shaolinu. On žralok má totiž balastní nádrž...a co je obsahem balastní nádrže? Aha???

3 18.11.2023

Nevím, jestli budeme s Rogerem Zelaznym úplně kamarádi. Má skvělé nápady, ale je možné že jeho styl mi nesedí. Pán světla mě skoro až nudil, ač nápad dobrý, ale stejně mě to moc nebavilo. Teď jsem se vrhl na "ten slavný Amber" a příjemné je, že jsem se nenudil ani chvilku. Ale ten styl a stálý pocit nevyužitého potenciálu. Proč ta ztráta paměti a zprvu postupné odkrývání pravdy, když pak autor potřebuje posun v ději a tak luskne prsty a je to pryč? Podobných okamžiků je více.
Přemýšlím, zda se pouštět do dalšího dílu, když mě vlastně zajímá, co bude dál, ale zároveň mi nesedí styl kdy sledujeme hlavního hrdinu od začátku do konce v jedné linii, od události k události, z bodu A do bodu B. Tohle beru u Eragona, nebo Harryho Pottera, ale Amber asi není cílen úplně na děti, tak by děj zasloužil trochu členitosti.
Možná jsem očekával příliš, zklamání tu je...a rozhodně za to nemůže zápletka.

3 25.07.2019

Ohromné zklamání, ačkoli po Nádraží Perdido ne až takové překvapení. Už po Perdidu jsem začal tušit že s Miévillem jsme si asi úplně nesedli, ale po nadšení a chvále ze všech stran jsem mu musel dát ještě šanci. A tou byla Jizva, zatím jeho nejlépe hodnocené dílo, které já jsem měl problémy přečíst. Když jsem v půlce knihy nebyl "začtený", rozhodoval jsem se jestli toho nemám nechat. Ale řekl jsem si že to musí příjít. U Perdida to nakonec přišlo a bylo to napínavé. Když se děj trošku rozjel cca u nějaké strany 300 až 350, pocítil jsem záchvěv naděje...jenomže ono se to sice rozjelo trošku, ale nikdy pořádně. Ve třech čtvrtinách knihy jsem byl rozhodnut dočíst, ale průšvih je to, že ne z toho důvodu že bych byl zvědavý jak to dopadne. To mi bylo úplně jedno. Četl jsem dál protože když přečtete přes 400 stran, už prostě nemá cenu knihu odkládat.
Jizva je příběh na 150 stran, natažený někdy lepší, někdy horší fantazií na 300 stran a vycpaný kecama a pro příběh nepodstatnou vatou na 550. K fantazii Miévilla musím říct že občas uchvátí (Armada), ale někdy mi přijde spíše jako člověk který prostě jen ztratil zábrany čtenáři vecpat i tu největší hovadinu.
Nebudu autora zatracovat, má silnou armádu fanoušků a ti se mu z nebe nespadli. Jeho dílo ale není čtení pro každého a mě zkrátka nesedl. Jizvou se s China Miévillem tedy loučím.

3 08.06.2014

"To bylo tenkrát, když pejsek a kočička ještě spolu hospodařili; měli u lesa svůj malý domeček a tam spolu bydleli a chtěli všechno dělat tak, jak to dělají velcí lidé..."
Vítejte zpět v Burden Hillu! Divném místě k životu, kde kdyby několik pejsků a kočiček spolu nehospodařilo, možná by to vůbec místo k životu nebylo. Dějí se tu totiž moc divné věci. Něco tu číhá a nejde zrovna o příjemné a vítané stvoření. Pokud jste si partičku těchto domácích mazlíčků zamilovali už v první knize, tak jako já, zajisté se nemůžete dočkat. A zklamaní nebudete. Hned první příběh otevírá červený návštěvník s upilovanými rohy, doutníkem, pořádným kvérem a oteklou pravou přední packou. Sice jsem to nevěděl, ale teď, po přečtení kapitoly "Oběť" jsem zjistil, že jsem si vždycky chtěl přečíst Mopsovu hlášku na Hellboye. A vy chcete taky, třebaže to také možná ještě nevíte.
"Křístek má hlad" je taková podivnost u které se náramně pobavíte díky skvělému překladu. "Pohádka na dobrou noc" se hodí, pokud si usmyslíte trošičku usměrnit svá štěňátka a to už se dostáváme k výbornému "Mučení jehňátek" - jasně, zvířátka, psové a kočičci jsou k sežrání. Ale dětem to číst nedávejte. Poslední stránka téhle kapitoly, to je jeden z vrcholů knihy. Ne, tyhle ovečky nechcete počítat před spaním!
"Lovci a sběrači" s jen o fousek zvládnutým úkolem a opět skvělým mopsem dokazuje, že opravdu nejde o samostatné povídky, ale kapitoly velkého příběhu s partou hlavních a spoustou vedlejších, ale také důležitých postav. A příběh začíná gradovat Damiáninou nápravou hříchů minulosti v "Kdo jinému démona volá". Tady už je dávno a definitivně jisté, že kočky nehrají jen druhé housle. Dvě závěrečné kapitoly "Cizinci mezi námi" 1 a 2 jsou akčním a napínavým závěrem knihy, rozhodně však ne celého skvěle kresleného, napsaného a vyváženého příběhu - je jasné že ten bude pokračovat. Následuje tradičně obsáhlý bonusový materiál s netradičně totálně úžasně famózně nádherně bombasticky skvěle perfektní hellboyovskou obálkou. Je to ta tmavá s malým čtverečkem a písmenem M.

2 18.11.2023

Kniha pro začátečníky, stejně jako pro ostřílené Bitcoinové OG´s. Pro ty co přečetli Odluku peněz od státu, i pro ty, kteří Odluku nečetli. Jde o soubor volně provázaných a volně na sebe navazujících esejů zabývajících se příčinami a důsledky fungování našeho světa kde hrají peníze nezbytnou roli. Autor se zamýšlí nad problémy a možnostmi jejich řešení, které nám nabízí zdravé peníze.
Psáno velmi čtivou a poutavou formou, doplněné nejslavnějšími meme v jednotném provedení a s úchvatně stylovou obálkou. Jsem nadšen po všech stránkách.

2 28.09.2023

WTF. To, že někdo do dětského příběhu neuměle naroubuje pár vulgarit a křečovitých dialogů z toho má udělat příběh pro dospělé? Ufff...neskutečně pitomé!

2 13.04.2022

Převedení skvostné novely do komiksové podoby se zdařilo zcela úchvatně. Dlouho jsem neviděl tak pěkně nakreslené rytíře a koně. Ani ostatní,lidé, stavby, kulisy..., nezůstává příliš pozadu. Nádherný příběh se v této podobě stává zcela novým zážitkem. Teď, bezprostředně po dočtení a opakovaném prolistování mám chuť si to přečíst rovnou znovu. Už právě v novele Potulný rytíř si mě Dunk a Egg zcela získaly (možná na ně určitým způsobem dám více než na samotnou ságu). A teď je mám nádherně vizualizované. Ano, takovéhle provedení komiksu si ten příběh zasloužil. Jsem rád že to nedopadlo rozporuplně, jako v případě první knihy ságy. Hra o trůny grafický román na mne rozhodně nezapůsobila tolik, ač v bonusech na konci knih se nás autoři snaží přesvědčit jak je vše úžasné. Není to špatné, ale o řád níž než elita. Potulného rytíře k elitě zařadím bez váhání i bez přemlouvání v bonusech. Už se moc těším na pokračování, i přesto, že novela Přísežný meč je trochu slabší. Jen mě mrzí že Tajemného rytíře, třetí novelu s Dunkem a Eggem stejný tým do komiksové podoby nepřevedl.

2 05.06.2015

Krásná země, nádherný ženský, víno, slunce, klidné tempo za všech okolností a toho žrádla všade...slintám a stěhuji se do Provence.

2 04.03.2014

Alenka v říši divů...a za zrcadlem - to je kulturní fenomén, který se nemůže zcela vyhýbat nikomu. Já ji ale nečetl, úspěšně se mi vyhýbali i všechny filmové a televizní adaptace a největší zásah jsem dostal od ní dostal díky Stephenu Kingovi (Temná věž a Pohádka...).
Každý tak nějak tušíme o co jde, ale nečekal jsem, že bych si dokázal nějak příliš užít knihu, která na tomto fenoménu vznikla.
Jak zásadně jsem se spletl!
ALENKA ŽILA BYLA je totiž natolik vymazlené dílko, že i takto samo o sobě funguje naprosto geniálně. Od silné zápletky, hlavně ve třetím sešitu, kdy zjišťujeme původ Alenčiny závislosti, přes humor, detail (kočky na okrajích stránek) až po výbornou kresbu mě vše takřka až uchvátilo a dokonce si pohrávám s myšlenkou, že bych pořídil domů nějakou verzi původního příběhu a četl jej dětem na dobrou noc.
Bez nějakého zbytečného otálení, tady mám zcela jasno = plné hodnocení.

1 21.05.2024