Vjeerus
přečtené 514
Nevratné poškození: Jak naše dcery propadají transgenderové mánii
2024,
Abigail Shrier
V první řadě je třeba si uvědomit, že je autorka žurnalistka a tak to umí se slovy. A taky umí čerpat zdroje, hlavně ty, které souzní s jejím přesvědčením. Neřekla bych, že je kniha cíleně mířená jako transfóbní, už z používání zájmen a jmen aktuálně užívaných dotazovanými a ne rodnými toto tvrzení vyvrací. Spíš si autorka vzala pod hledáček jen úzký okruh celé problematiky a v jejím konceptu nebylo žádoucí čtenáři přiblížit jediný příběh, kdy tranzice dítěti opravdu pomohla. Věřím tomu, že pocity a dojmy nejen autorky, ale i oslovených lidí jsou autentické a vychazeji ze zkušeností zúčastněných. Samotné mi je neskutečně úzko z představy systému, který v Americe vládne. A to hlavně na lékařské úrovni, kdy jsou hormony předepsány bez hlubšího poznání dospívajícího a to jde ruku v ruce se školou, která nezletilým dětem umožní si doběhnout pro injekci bez vědomí rodičů. Nějak se v celé té záležitosti zapomnělo, že i rodiče mají city a emoce a rádi by věděli, jak se se situací popasovat. Místo toho jsou odsunuti daleko do pozadí a skoro démonizováni. Z knihy jsem si odnesla utvrzení toho, že aktivisté a radikální skupiny dělají ze života peklo všem a kolikrát přinesou víc škody, než užitku. Autorka sesbírala příběhy lynčovaných doktorů či rodičů, kteří ne že nesouhlasili s tranzicí, ale projevili obavy z tak rychlého přijetí "jsem trans" od dítěte a naopak žádali o čas, aby měl nezletilý člověk šanci opravdu dospět do bodu uvědomění si, co hormonální léčba přináší za rizika. A nebo se lidé proplouvající životem ve své trans podobě najednou stali oslavováni jako hrdinové, aniž by o to stáli. Autorka hodně ustrnula na tvrzení "za nás bylo líp" a zároveň ukázala, že zažité stereotypy, co je mužské a ženské je bohužel stále aktuální. V tomhle bodě musím částečně souhlasit, že jsme to kdysi při dospívání měli možná lepší a to díky absenci internetu a tudíž jsme neměli tak snadný přístup k tunám informací a tak jsme jimi nebyli přehlceni a nebyli postavení před otázku, kdo z těch milionů odborníků mluví tedy pravdu. Nemyslím si, že dnešní teenageři jsou o moc jiní, než jsme byli mi. Lžou, rebelují, vzpírají se, snaží se zapadnou. Nebo vyrovnat se s tělem, které v pubertě prochází velkými změnami. Tohle, v kombinaci s očekáváním okolí a masáží dokonalosti z internetu, jak má vypadat a chovat se holka/kluk, může být na jednoho opravdu hodně a přenést se přes to na vlně trans komunity může pro někoho znít jako lákavé východisko. Kniha není dokonalá, za bernou minci se rozhodně nedá považovat, ale určitě otevírá zajímavé otázky, jestli je tohle cesta, kterou by se měla společnost ubírat a zbavovat rodiče odpovědnosti nad svými potomky v tak ranném věku a naopak tak velká rozhodnutí nechat na osobách, které se nachází v jedné z největších hormonálních bouří v životě - pubertě. A kdo chce být transfob, ten jím bude bez ohledu na to, zda si tuto knihu přečte. Takový člověk si informace najde za každou cenu a podobně jako autorka, bude čerpat jen ze zdrojů, které mu dají munici na to, proti čemu chce bojovat.... celý text
Jelikož jsem velký fanoušek mangy, nemohla jsem si nechat ujít ani tento příběh, který zněl opravdu velmi lákavě. Hned na začátku jsem pocítila velký problém a to je fakt, že kniha uvnitř vypadá jako manga, ale čte se "po našem". Moje hlava je však u mangy nastavená na čtení odzadu a automaticky přepínala a tak jsem velmi často musela číst stránky vícekrát, kvůli správnému pořadí. A to nemluvím o tom, že jsem nejednou otočila stránku vzad s tím, že jdu vpřed. Každopádně když odhlédnu od této nepříjemnosti, příběh byl velmi poutavý a chytil mě téměř okamžitě. Hlavní hrdinka nemá život vůbec snadný a její zoufalství a rezignace ze stránek doslova odkapávalo. Není tedy divu, že když dostala druhou šanci ve fantasy světě, nehodlala ji pustit. Myslím, že většina z nás jí dost závidí ten přesun do míst, kde je magie skutečná (a draci také!). V příběhu nám jsou představeny hned tři mužské postavy - bezstarostný smíšek, tajemný bručoun se srdcem na dlani a temnou minulostí a vyvrhel. Všichni tři se pokusí svým osobitým způsobem hlavní hrdince pomoci v jejich světě nejen přežít, ale eventuálně jí buď dostat domů a nebo se zařadit do společnosti. Pokud u nás vyjdou další díly, určitě bych se do nich pustila, za mě byl příběh opravdu dobře rozjetý a skončil v dobrý moment, abych se chtěla víc dozvědět o postavách a výcviku Saigami.... celý text
Božští rivalové
2024,
Rebecca Ross
Musím přiznat, že tohle bylo velmi příjemné překvapení. Už delší dobu jsem opravdu skeptická na označení Humbook tip, poslední dva roky se mi nelíbil snad žádný, takže jsem do knihy šla s nulovým očekáváním. Autorce se skvěle povedlo nastínit válečné prostředí společně s mnoha různými rolemi v ní, ať už se jedná o samotné vojáky, dezertéry, spravodaje nebo obyčejné lidi, co u sebe nechají někoho přespat. S tím jde ruku v ruce to, že jsme dostali velkou škálu postav, které se s válkou vypořádávají různě a nebylo opomenuto ani absolutní zmrazení, i když daná osoba věděla, že na to není vhodná chvíle. Jsem ráda za pohled obou hlavních hrdinů, bylo hezké sledovat jejich myšlenky a zároveň i to, jak vnímali dopisování. To bylo vážně hezky do příběhu zakomponované, i když kvůli němu jsem občas netušila, kdy je, kolik času uběhlo a tak, protože na jednu stranu si hrdinové odpovídají hned a zároveň máme dopisů pár a uběhly týdny, ne-li měsíce. Romantická linka bylo pohlazení po duši, i když na můj vkus hrozně rychlá. Ale tu rychlost jsem ochotna pominout, protože když nevíte, kdy můžete umřít, nač čekat. Další díly si asi nenechám ujít, protože jsem romantik a chci se dočíst happyendu a taky mě zajímá, zda se dozvíme příběh bohů i z druhé strany.... celý text
Šifra mistra Leonarda
2010,
Dan Brown
Je to víc jak deset let, co jsem knihu četla poprvé a za ty roky jsem se k ní několikrát vrátila. Tentokrát v podobě audioknihy, kterou načetla Renata Honzovičová Volfová. Její přednes mi sedl, jen jsem si musela knihu zrychlit. Nikdy jsem se nepídila, nakolik jsou informace v knize pravdivé, ostatně na literaturu faktu bych si vybrala jiné tituly, ale to, jak autor umě využil konspirační teorie spolu s tajnými společenstvími a konzervativnost církve je prostě dokonalost. Příběh není nijak super akční, tato honba za pokladem je spíš na intelektuální úrovni a v schopnostech hlavních hrdinů luštit šifry a hádanky. A na mě to perfektně funguje, miluji záhady v knihách. Upřímně jsem nikdy vyloženě netoužila navštívit Louvre, ale kdybych měla tu možnost, mrknu se na všechny pyramidy a budu uvažovat, jestli je reálné tam podobným způsobem uschovat poklad. Co ale člověk nemůže upřít autorovi, tak jsou to právě hádanky, které ve své knize použil. Jejich dvojsmyslnost a genialita musela stát hodně přemýšlení a propojit to do těch reálných bodů napříč Francií a Anglií? Perfektní. Přesto konec knihy miluji ten filmový, tak nějak mi přijde, že líp odráží tu tajemnost a možnou reálnost celé teorie o Svatém Grálu. Ale obě verze téhož příběhu mi v hlavě neustále nechávají červíka pochybností - co když? A tak i po těch letech mohu příběh z celého srdce doporučit.... celý text
Plíseň
2017,
Siri Pettersen
Na návrat do světa, který autorka vymyslela jsem se těšila a moje nadšení setrvalo i ve chvíli, kdy se velká část příběhu odehrávala v našem světě, protože jsem se bála, že to pro mě ztratí na atraktivitě. To, jak se hlavní hrdinka snažila zapadnout v pro ni naprosto cizím světě s jazykem, který nikdy neslyšela a vlastně měla štěstí na lidi, co v tom velkém neznámu potkala, mě bavilo a čekala jsem na nějaký zádrhel. Když přišel, paradoxně mě kniha začala nudit, protože jsme dostali jen ježdění sem a tam a odsouvání problémů bez nějakých zásadnějších objevů. Jediná zajímavá linka spočívala v odhalování Hirčiny pokrevní rodiny a postupné historie Ymslanďanů a slepých. Byla jsem ráda za ty malé vstupy do Ymslady a sledování Rimeho, který si u mě bohužel začal dělat jeden černý puntík za druhým. Měla jsem pocit, že ho někdo vyměnil a udělal z něj dítě v období vzdoru. I když přicházel na stejná zjištění jako Hirka, většinou k tomu přišel s nabubřelou pózou mistra světa odmítající rady od toho nejlepšího člověka v celé zemi. Závěr mě opravdu navnadil na třetí díl, jsem extrémně zvědavá na nový svět. Ten mě upřímně zajímá snad nejvíc. A doufám, že nám dá autorka opět pohled i z Rimeho úhlu a odhodí tu svojí zpupnost, vzhledem k tomu, o co vše přišel. A hlavně proč.... celý text
Vinice ve Francii
2023,
Julie Caplin
Vinice ve Francii pro mě trpí stejným nedostatkem, jako Hrad ve Skotsku a to je ustrnutí na jednom místě. Knihy od Caplin se nesou na příjemné vlně dost jasného průběhu, který táhne prostředím a to tady chybělo. Ani mezi zrající hrozny na vinici jsme se téměř nedostali. Hlavní dvojice se mi líbila, oba byli milí, ochotní a někdy tak hodní, až blbí, jak se říká. Luk vyšel z řady nabručených badboyů a jeho otevřenost byla příjemá změna. O bručouna knížky se postarala jedna z vedlejších postav a díky ní vznikla ne jedna komická situace, ale většina jejích činů mi přišla hodna pětiletého dítěte a víc užitku by určitě udělalo, kdyby jednala jako dospělá a promluvila. Já prostě tohle chování nemusím. Finální drama kolem sklepu bylo zajímavé a né tak předvídatelné jako z předchozího dílu, ale stalo se to tak rychle, že jsem ani neměla čas to vstřebat, jelikož na podezření, že tu něco nesedí se opět na půl knihy zapomnělo. Musím obrovsky vypíchnout interpretaci Veroniky Lazorčákové, jejíž francouzština je pohlazení a padla mi pusa, jak obratně zvládala tu výslovnost. Sečteno podtrženo, opět příjemná romantika, která vás z kecek nevystřelí, ale při jejím čtení či poslechu se hodíte do klidu, jak ke u Caplin zvykem.... celý text
Vykoupení 1: Ztracená lidskost
2024,
Julien Blondel
Miluji Dark souls z pozice diváka, jako hráč jsem na něj nikdy neměla nervy, takže manga verze mě opravdu nadchla okamžitě, co byla ohlášená. A musím říct, že nezklamala. Příběh si vzal to nejlepší z hry, takže jsme naskočili do nevyzpytatelného světa jen v bederní roušce a s nulovými informacemi. A nebylo by to Dark souls, aby na nás hned nevyskočila příšera mimo možnosti hlavní postavy. Kresba obstojně vystihuje temnou atmosféru děje, ale kvůli tomu občas působí mírně nepřehledně, jak je vlastně tmavá a záhadná, ale asi nic závratného, na co by se nedalo zvyknout. Rozhodně se těším na další díly, protože hlavní hrdinka je opředena mnoha tajemstvími a vyskakujou kolem ní problémy jeden za druhým. I tak bude určitě pro mangu těžké dostát slavného herního jména a já se rozhodně chystám bedlivě sledovat vývoj příběhu.... celý text
Napůl ztracený
2016,
Sally Green
Cesta k tomuto dílu byla trnitá a ukrutně zdlouhavá, ale jsem ráda, že jsem vytrvala. Závěr příběhu se totiž opravdu povedl a četl se poměrně dobře od samého začátku. Hlavní hrdina si prošel vývojem od emočního dna, kdy z něj čišela zášť a nenávist, až po lásku a smíření. Za to chování v úvodu jsem ho nenáviděla, ale musela jsem si uvědomit, že jeho šťastné momenty v životě se dali počítat pomalu na dny a během sekundy se stala jeho nejhorší noční můra. Trvalo dlouho, než byl ochotný se s tím vyrovnat, ale bylo to tam. Dočkala jsem se i romantické linky, která byla oprvdu krásná, vztah se budoval a působil opravdově. Tuhle dvojici jsem si přála snad od momentu, kdy se setkali a díky jejich společným chvílím se děj vlastně rozzářil a nepůsobil jako jedna velká deprese. Oceňuji, že se překladatel vrátil k označení průrva a na štěrbinu z druhého dílu se zapomnělo. Číst, jak hrdinové natáhli ruku ke štěrbině a vstoupili do ní bylo fakt divné. Úplný závěr knihy je fakt doják, takže si připravte kapesníčky. Autorka vsadila na lásku až za hrob, ale napsala to tak dokonale, že to nepůsobilo nuceně, ale naopak jemně a popravdě jsem takový závěr nečekala. I jsem ocenila, že to nebylo rozhodnutí puberťáka, ale nechala postavu řádně dospět. Třetí díl mohu opravdu doporučit, ale chápu, že se k němu mnoho lidí nedostane, protože číst první díl bylo utrpení a druhý z půlky také, ale když vydržíte, budete odměněni.... celý text
Krvavé pohraničí
2016,
Vladimír Šlechta
Do knihy jsem se vlastně pustila na popud svého muže, který mi o knihách už několikrát vyprávěl. Objevila jsem příběh jako audioknihu a nebylo tedy už proč váhat a nakonec jsme si ji poslechli oba. Velkou předností pro mě byla rozhodně interpretace Jiřího Wittka. Už od prvního slova na mě padla neskutečná atmosféra a to, co jsem o knize věděla se okamžitě odrazilo v jeho hlase. Nevěřila jsem, že by něco takového mohlo být možné. Autor vybudoval perfektní svět, který nabízí nepřeberné možnosti událostí a hrdina nás jím provází retrospektivně jako dungeon master z hry DnD. Bohužel však pro mě byl hlavní hrdina tím kamenem úrazu, proč jsem si příběh neužila tak, jak jsem doufala. Strašně moc mi chyběl nějaký hlavní cíl, kterého by chtěl dosáhnout. Kniha obsahuje několik dílčích zvratů, které jsou sami o sobě opravdu skvělé ale jsou to jen překážky na cestě k plánu "asi se usadím“. Hodně zajímavé byly zápisky z encyklopedie světa. Ty za mě byli hlavními nositeli informací a díky nim jsem si pak dokázala spojit to málo, co utrousil hlavní hrdina. Závěr knihy se povedl a opravdu dost překvapil. Nejen, že odhalil velký kus pravdy, ale rozhodně hodně hnul s dějem. I když se chování Alexandry zdá absolutně mimo, vzhledem k jejím citům a minulosti není tak nereálné a rozhodně se postaralo o pořádnou melu. I když knihu hodnotím jako průměr, do dalších dílů se pustím, protože mě zajímá ten svět a jak se nakonec vyvrbí sbírající se napětí mezi obyvateli.... celý text
Trnitá kletba
2023,
Anežka Kočová
Tak jo, zamilovala jsem si ten neskutečně osobitý a originální svět inspirovaný aztéckou kulturou a prodchnutý magií rostlin. Vyznat se v pojmech na jednu stranu problém nebyl, ty byli dávkovány tak akorát, zároveň to bylo na zlámání jazyka a i přes slovníček na konci bych stejně asi nezvládla ta slova říct správně. Hlavní hrdinka ničím moc nevybočuje z řady všech ya ženských postav, možná krom nedokonalého vzhledu. Je bystrá, trochu drzá a vyvrhel společnosti jen kvůli svému původu. Boj proti nespravedlnosti plynoucí z její krve ji dostane do obřích potíží. Z těch potíží ji napůl dostane opět klasický hlavní hrdina většiny ya fantasy. Všemi obávaný guvernér válečnického národa s velmi krutou pověstí si pomalu, ale jistě, získává nejen naše srdce. I on dostal svou originální stránku a to je extrémní barevnost a netradiční, totálně nechlapácký koníček. Hlásím se do týmu stop černým badboyům. I když si autorka vzala na první pohled postavy jak podle šablony, skvěle to fungovalo, protože je neudělala hloupé a nenechala je topit v mučednických komplexech. Hlavní hrdinka se na cestě za svou svobodou dostane do míst, kde přijde o iluze, otře se o otázky týkající se hodnoty lidského života nebo pochopení jiného náboženství. Knihu můžu vřele doporučit, i když začátek působí pomalejším dojmem. Autorka si ale dala práci vybudovat přátelský vztah dvou diametrálně odlišných postav a to nejde lusknutím prstů. A právě díky tomu spolu Elin a Épine pak skvěle fungují. Dalším obřím plusem je promyšlená magie s pravidly a omezeními, která dávají smysl. Co víc si v ya fantasy přát? Snad jen druhý díl, protože ten konec mi nedá spát.... celý text
Cagaster 1
2016,
Kachou Hashimoto
Příběh nás hned přivítá v jakémsi postapokalyptickém světě, kde místo zombíků lidi ohrožují obří brouci. Ti jsou ale narozdíl od bezduchých nemrtvých inteligentní a mají své triky, jak si najít lidskou kořist. Každý svět potřebuje bojovníky proti zlu a v manze jsou tímto pověřeni lovci. Hlavní hrdina Kidou k nim, jak jinak, patří. Celkově dostal dost předvídatelný charakter zlého kluka, který navenek působí jako hodně suveréni drsňák bez špetky emocí. A taky tajemnou minulost, která bude pravděpodobně odhalována napříč celou serií. Hlavní hrdinka se bohužel taky nijak nevymyká klasické šabloně a tak je na začátku představena jako dívka v nesnázích, která velmi záhy ukáže, že není křehká květinka a Kidouem se nenechá tak úplně zastrašit. Když ale pominu křičící schovanou dobrotu v hlavním hrdinovi, rozhodně nám manga nabízí velmi zajímavý svět, kde budeme odhalovat pozadí nákazy měnící lidi na brouky a co je zač tajemná postava s velmi specifickým zabíjením lidí. A aby kniha nebyla jen temná, rozhodně jí nechybí vtip, minimálně přes postavu majitele(ky) hostince, kde je ubytovaná hlavní dvojice.... celý text
Já nevím
2019,
Barbara Abel
Musím říct, že mě kniha vlastně vcelku bavila, ale nějaké výhrady mám. Nejsem úplně zběhlý čtenář v thrillerech, ale jsem spokojená, jakou atmosféru si kniha po většinu času nesla. Postavy jsou zajímavé a to i přes fakt, že mi ani jedna nebyla sympatická. Učitelka v mateřské školce rozhodně neměla být puštěna k práci s dětmi, protože ten její vztah k nim mi přišel spíš negativní. Ale aspoň se snažila plnit ty hlavní povinnosti, když už nedávala stránku emoční. Malá holčička mi smrděla od začátku a úplně mi vstávali vlasy z toho, jak všichni okamžitě předpokládají, že malé děti jsou andílci. Jsou, ale jen do bodu, pokud je vše podle nich. Že jsou vůči své dceři zaujatí rodiče jsem dokázala pochopit, ale s postupujícím příběhem a odhalováním nějakých faktů jsem cítila větší a větší naivitu, hlavně ze strany matky. Hlavní hrdinky mi bylo částečně líto. Dostala se do bodu vlastního vyhoření a do toho se jí začaly bortit všechny ideály, které vygradovaly do absurdna v úplném závěru. To, jak byl její osud nakonec ukončen se mi ve výsledku moc líbilo a přišel mi uvěřitelnější, než kdyby se rozhodla souhlasit s návrhem, co jí byl dán. Na můj vkus byl zbytečný ten překombinovaný a nafouknutý konec. Za mě by mnohem lépe fungovalo, kdyby se po odhalení pravdy zůstalo u dilematu říct či neříct celou věc policii, protože takhle se vlastně ze všech protagonistů stali celkem slušní psychopati a místo wow efektu na konci jsem spíš zakroutila očima. Kniha určitě nabízí spoustu různých lidských osudů, kdy se ukazuje velký vliv prostředí na to, jaký kdo může být. Ale že to není úplně směrodatné, jelikož dvě diametrálně rozdílné rodiny nakonec prošli téměř identickým osudem. Kniha by si zasloužila i trošku péče s textem, aby se nestřídaly časy vyprávění, ale i tak jsem ráda, že jsem se do ní pustila.... celý text
Odvrácená tvář lásky
2016,
Colleen Hoover
Tak už se knihy od CoHo dostali i ke mě, nakonec jsem neodolala tomu, že jsou vidět všude a docela dlouho. A musím říct, že buď jsem sáhla v autorčině tvorbě do té slabší knihy a nebo ji nedokážu docenit jako jiní. Příběh se mi strašně vlekl a nebýt částí z minulosti, asi bych se konce jen tak nedohrabala. Součastnost totiž byla až na pár výjimek celá o sexu a absolutní absence sebeúcty z hlavní hrdinky nedělala zrovna sympatickou postavu. Cítila jsem k ní tak maximálně lítost, že se nedokáže postavit sama za sebe a jen běhá jak pejsek za člověkem, co má očividně něco nevyřešeného ve své minulosti. Onu minulost dostáváme nahodile po malých částech. Ze začátku mi přišla hrozně naivní a neuvěřitelná. Ústřední dvojice těchto částí se chovala na svuj věk příliš dospěle, ale když jsem si zvykla na myšlenku i rozumných teenagerů (a vím, že tací jsou, jen jsou prostě vzácnější), docela jsem jim i fandila. A když přišla v jejich lince TA bomba, hned ve mě vyrostlo tušení, kam to bude směřovat dál. Konec byl opravdu bolestivý, tím si mě autorka získala natolik, že dám šanci další knize z její tvorby. Vyrovnávání se se ztrátami blízkých je u každého dost individuální a ten strach hlavního hrdiny jsem dokázala pochopit, jsem ráda, že se přes to dostal, ale to, jak se choval k hlavní hrdince mu neodpustím ani tak. Audioverze v podání Zuzany Ščerbové, Viktora Dvořáka a Petry Bučkové se poslouchalo opravdu dobře. Myslím, že se interpretům podařilo z knihy předat všechny podstatné emoce.... celý text
Spálená mrazem
2013,
Patricia Briggs
I když si série uchovává dost vysokou kvalitu i po tolika knihách, za mě je tenhle díl asi nejslabší a to z několika důvodů. První a ten největší je asi styl, jakým se vyřešil problém smečky. Vzato kolem a kolem mi to přišlo strašně snadné, i když tím bylo krásně ukázáno, jak málo stačí k totálnímu selhání plánu. Mercy byla tentokrát hlavně řidič z povolání a to ježdění sem a tam se zakopáváním o problémy mě nebavilo tak, jak jsem v téhle sérii zvyklá. Největší plus naopak byli kapitoly z pohledu Adama. Nahlédnout do jeho hlavy jsem si přála snad od prvniho setkání s ním. Autorce se také nedají upřít ty skvěle vykreslené postavy, protože spolu normálně komunikují, akceptují své slabé a silné stránky, bojují s negativními vlastnostmi a dělají rozhodnutí taková, co se v danou situaci tváří jako nejlepší. A také jsou postavy zranitelné, a to nejen fyzicky. I když s rychlostí hojení některých postav se toto plus stírá, ani oni nejsou nezranitelní a mají své limity. Kniha působila trošku překombinovaně, do teď jsme totiž žili s vědomím, že jednotlivé rasy se spolu moc nepřátelí a v lepším případě se okázale ignorují. No v tomto díle došlo k totálnimu prolnutí a zároveň z různých důvodů vyšachování těch nejmocnějších a tak se musela hlavní hrdinka prokousat problémy s nouzovými řešeními. Díky tomu dostali prostor i jiní. Jsem zvědavá na další díly a co za peripetie si autorka pro ústřední dvojici připraví. Smečka je hodně složitý organismus a chci vědět, jak se popasuje se ztrátou svého srdce.... celý text
Cizinec na pláži
2024,
Kanna Kii
Milá manga o dvou lidech, kteří řeší své problémy běžného života spolu s rozvíjením vztahu s hromadou nejistot, alespoň od jednoho z nich. S hlavní dvojicí se seznámíme při jejich prvním kontaktu, kdy se tichý Mio pomalu otvírá a ožívá po životních událostech, kvůli kterým velmi brzy musí odjet a dojde k odloučení. Po jeho návratu je z něj vlastně úplně jiný člověk. Otevřený a neskutečně přímý mladý muž se sklony nic netajit. I když to není vyloženě zlá vlastnost, někdy jsem měla pocit tlačení na pilu a zahánění Šuna do slepé uličky. Šun se naopak příliš nezměnil, jen jsme se dozvěděli víc o jeho nejistotách a tím dostávali ucelenější obrázek, proč se drží zpátky a moc nevystrkuje růžky. Místy jsem se trošku ztrácela v tom, kdo mluví, protože manga sází spíš na zobrazení výrazu osoby, na kterou se hovoří, než na tu mluvící. Kvůli (a možná i díky) tomu, jsem příběh četla pomaleji a pozorněji si prohlížela jednotlivé panely. Moc se mi líbila kresba, vyvolávala ve mě příjemný pocit a i velmi intimní scény nebyli nijak vulgární a spíš nechávali pracovat mozek a jeho fantazii. Manga má víc dílů, ale i tak může tento svazek fungovat jako samostatný příběh, který se perfektně hodí na nějaké to poklidné odfrknutí po náročném dni. Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce od Crew komiks.... celý text