Český orloj přehled
Karel Šiktanc
Poezie vytěžená z kořenů české země. Pro tuto cyklickou skladbu je charakteristická zejména básníkova schopnost vidět prožívanou a ostře zaznamenávanou realitou také vzdálený obzor rodový, historický.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Český orloj. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (11)
Knihu jsem četl na vysoké před dvaceti pěti lety (asi tak). Tehdy mě nadchla, ale asi jsem si ji teď užil ještě víc. Mnohem víc jsem v modu, že nemusím rozumět všemu, prožitek je taky hodnota. Texty mísí lidové zvyky sahající až hluboko k předkřesťanským rituálům, náboženské motivy, krajiny srdce, aluze na známou i méně známou literaturu, ale taky radost se žalem, klid a důvěru s děsem a strachem. Je v ní spousta krásných obrazů a veršů. Paráda!
Na Český orloj jsem prvně narazil v jakési čítance. Ten krátký úryvek mě praštil do očí, jak ještě nikdy žádné verše. Tato báseň je tak specifická (tématy, lexikem, rytmem), že z ní lze vzít náhodných 20 veršů a okamžitě ji poznáte.
Jde o vytěžení lidového vnímání roku: mudrosloví, magie, liturgie, revoluční kalendář, pranostiky, záblesky velkých dějin. Jde o pohled prostého člověka z lidu, myšlení které se s desetiletími a staletími téměř nemění. Fokus směřuje ke krajině a půdě. Je to ten nejpřirozenější projev nepatetického vlastenectví, jaké vyvěrá z vědomí kořenů a rodu. Ne z fanatizmu. Šiktancův lyrický subjekt je "obyčejný člověk" v celé komplexitě (v opozici k tomu, jak jej dobová ideologie zprimitivizovala).
Zde se vše vrství a zároveň říká naplno: válka, smrt, uhranutí, erotika, zbožnost, synovství a zejména otcovství.
Šiktanc sahá hluboko do české frazeologie, nebojí se historismů, duálu a jiných jazykových "vykopávek".
Báseň (protože jde vlastně o jedinou báseň) tepe vnitřním rytmem, který se neomezuje na konkrétní metrum, ale synkopicky zní celou dobu - sycený zhusta rýmem a zrochlovaný přímou řečí.
Sbírka vystačí s úzkým repertoárem témat a jazykových prostředků, protože je vytěžuje do takové hloubky, až jímá závrať.
S ohledem na délku básně je pro mě nepochopitelné, jak může mít každý verš takovou vnitřní váhu. Nenajdeme žádná hluchá místa. Jak by ji autor složil u vytržení. Takže náhodný úryvek je nejen rozpoznatelný, ale funkční jako skvostný samostatný text.
Výsledkem je za mě nejkrásnější česky psaná báseň.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Stromy a starci jsou si blíž než lidi.“
Kniha Český orloj v seznamech
| v Přečtených | 94x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 20x |
| v Chystám se číst | 11x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 1990 |  Adam a Eva |
| 1962 | Heinovské noci |
| 1990 |  Český orloj |
| 1957 | Básnický almanach 1956 |
| 2000 | O dobré a o zlé moci |
Tohle byla veliká krása! Ta zvukomalebnost, básnické vyjádření k jednotlivým měsícům v roce, tolik obecných znalostí, které musel básník mít... Celou sbírku jsem si vychutnala.
A tone les.
A tonou luka.
Vítr jak zoubek
kolčaví.
Na straně půlnoční — jak by si
stýskala — v polesí křížů skřípou dvířka
hrobnic.
A starým dřívím vsi jde nahlas
červotoč —