• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Juan Rulfo

Pedro Páramo

„"Je tady vedro," řekl jsem. "Ano, a tohle ještě nic není," odpověděl mi. "Jen klid. Však to pocítíte jaksepatří, až dorazíme do Comaly. Ta leží přímo na žárovišti země, v samém chřtánu pekla. Stačí, když vám řeknu, že se leckdo z těch, kdo tam umřou a přijdou do pekla, vrací domů pro přikrývku." Těžko definovatelný příběh, v němž na začátku, po smrti matky, vypravěč putuje do Comaly, aby se setkal se svým otcem (kterým má být Pedro Páramo). Co následuje je něco jako sled momentů z místa, kde bloudí duše zemřelých, ale žijí svoje životy, jako nekončící cyklus, bez času. Kde se jednoduše mluví a existuje, probíhají vzpoury, tahanice o majetek, nevěry, znásilňování, umírání, lidé trpí nedostatkem, ale zároveň je vše tak osekáno a zjednodušeno, že člověk prostě přímo nechápe a nerozumí. Vypravěči se konstantně mění, situace jsou nepřehledné (román prý byl dvakrát delší, ale autor ho hodně záměrně seškrtal). Nemáte se čeho chytit, v tradičním slova smyslu. Rulfo už prý po dopsání téhle knihy vlastně jen fotografoval, psal scénáře a plánovaný román nedokončil po třicet let. Autor, považovaný za tvůrce magického realismu a jeden z největších španělsky píšících, tvrdil, že po smrti strýce, který mu dával náměty k jeho psaní, už nemá kde brát. Tohle je základní kámen magického realismu, který byl inspirací pro Márqueze, který se po napsání svých prvních čtyř knih cítil neschopen psát a teprve přečtení tohohle textu mu pomohlo napsat jeho 'Sto roků samoty'. Stejně tak Jorge Luis Borges tenhle text považoval za jeden z nejlepších napsaných textů obecně. Opět bych řekl, jak moc odlišně lze asi vnímat jeho kvality s hlubší znalostí Mexika, i celkově španělsky hovořících národů a číst v originále. Definitivně jde z toho cítit onen 'Santa Muerte' vibe, který je tolik spjatý právě s Mexikem, kde se předtím vystřídala řada původních říší a jejíž půda je nasáklá krví a smrtí. Rulfo má ale blíže hlavně k smrti a samotě.“... celý text
— JP

---

Llano v plamenech / Pedro Páramo

„Llano v plamenech – to jsou drsné, syrové povídky, přesně odpovídající nehostinnému prostředí, ve kterém se odehrávají. Povídky ze světa, který si my z naší stále ještě docela malebné a přívětivé krajiny stěží dokážeme představit, stejně jako se stěží dokážeme vcítit do Rulfových postav a pochopit jejich myšlení a chování, které dokáže být stejně bezútěšné a nelítostné jako mexická krajina. Pedro Páramo pak jde ještě dál a působivost vyprávění násobí přidáním jistého „magického“ prvku, kvůli kterému je autor řazen mezi jihoamerické magické realisty. Není ostatně náhodou, že se mi další dva čelní představitelé tohoto směru při četbě připomínali – Jorge Luis Borges stylem, náměty a zápletkami, Gabriel García Márquez (v Pedru Páramovi) množstvím postav a nepřehledností a složitostí vztahů mezi nimi i samotného příběhu. PS: Rulfo byl nejen vynikající spisovatel, ale i fotograf. Pro lepší představu prostředí z jeho literárních děl není marné se podívat i na jeho fotky, třeba tady: https://bristolatino.co.uk/art-focus-juan-rulfo-photography/“... celý text
— Taťka Hraboš

---

Pedro Páramo

„je náročné čítať túto knihu, niežeby nemala dej, ona ich má hneď niekoľko a všetko sa deje akoby naraz, aj mŕtvi prehovárajú, magický realizmus to ale nie je, skôr realistická fantasy, a pekných viet by ste tam nenašli mnoho, ale to, aké je to celé poskladané, je nadčasové...“... celý text
— netopýr088

---

---

Pedro Páramo

„V Comale je takové horko, tak že zemřelí se z pekla vrací pro zimník, protože jsou zvyklí na větší vedro.“
— uzivatel4734

---

Pedro Páramo

„Tahle kniha byla naprosto skvělá a asi ve mně hodně dlouho zůstane. Opravdu velmi nevšední zážitek. Začíná cestou do fiktivní vesnice Comala, která je ovšem obcí mrtvou, a to v rovině symbolické i v té skutečné. Rulfův jediný román je plný symbolů a také plný smrti. Živí se tu setkávají s mrtvými tak přirozeně, až zdaleka není jasné, kdo je naživu a kdo mrtvý, a zda nakonec nejsou po smrti všichni. Podobně pracuje i s časem a hlediskem postav: Krátké úseky bez úvodu "skáčou" mezi různými obdobími, a tak není jasné, jaká událost které předchází a po které následuje. A podobně chaotická je práce s postavami - často nevíme, kdo co říká, kdo je ke komu v jakém vztahu a jaká je motivace jednotlivých figur. Ale tenhle chaos je velmi funkční. Ukazuje Comalu jako místo, kde čas nemá žádný význam (vše se již odehrálo) a ani hranice života a smrti není jasná. Je zvláštní, jak intenzivní text se Rulfovi podařilo napsat i přes to, že styl je extrémně strohý, přičemž autor zároveň úžasně pracuje s prostředím, které na čtenáře zkrátka "dýchá". A vůbec nevadí, že ten se v magické Comale (snad symbolu místa kdesi mezi životem a smrtí, z nějž však není cesta ani jedním směrem) čtenář ztrácí a bloudí. Tím bezčasím. Mezi živými/mrtvými. Mezi příběhem a nepříběhem.“... celý text
— sharik