Nové komentáře u knih Wojciech Kuczok
Smrad
„Kuczokův román zpočátku rozpíná poměrně širokou genealogii rodiny, záhy se však stahuje do blízkého okolí vypravěče; dětské prizma líčí peripetie slezské patriarchální rodiny s brutální naivitou (touha po vyvolání války vůči otci) i chladem, knihu nakonec uzavírá reflexivnější pasáž z dospělosti, v níž mj. vypravěč zobrazuje neschopnost ze sebe setřást vše "nechtěně nanesené", vše z dvoupatrového domu.
Rodina vypravěče v sobě nese pozůstatky aristokratické pýchy z předválečného období - bydlí v prvním patře, dříve měli služku, dům byl poctivě postaven rodinnými příslušníky. Zejména otcovo (starého K.) vztahování k minulosti (důraz na staré způsoby léčby, údajně renomovanou školu, na staré drsné časy) však působí spíše groteskně, neboť v přítomnosti jakousi vznešenost člověk těžko pohledá.
Navzdory dětskému vypravěči se velká část děje ovíjí kolem otce, tedy starého K. - od něj je odvíjena i celá řada pojmenování dalších postav. Starý K. se jeví despoticky, autoritativně, se sklony k verbálnímu i neverbálnímu násilí. Požaduje disciplinovanost a touží mít ostatní pod kontrolou, ale zároveň je sám lehce ovladatelný (všudypřítomný vztek, naletění na politické klamy). Snaha vychovat z vypravěče "správného" muže a vyrazit z něj "chcípáctví" se však naprosto míjí účinkem - ve skutečnosti se brzy dostavují následky rozkymácené identity, například když se vypravěč zúčastňuje maškarního bálu - zatímco kostýmy ostatních kluků odpovídají povolání jejich otců, vypravěč by se musel "představit jako někdo přestrojený za někoho, kdo se vydává za magistra nejvýtvarnějšího umění".
Kromě rodinných nesnází se ukazuje být zásadním motivem románu jazyk, jeho vzpírání a vytváření bariér. Komunikace v rodině se omezuje na ritualizované průpovídky a signály, na vyprázdněné otcovy úsloví, na úsečné výčitky, výhružky a lamentace, na něž se očekává jediná odpověď. Jazyk matky, která se pokouší bitého vypravěče bránit, v napjatých chvílích selhává a vyjevují se (nepřeložené, takže lehce zahalené) úseky slezského dialektu (podle starého K. "kanálního jazyka"). Ilustrací patologičnosti rodinné komunikace můžou být třeba řevnivé monology, které rodiče v odlišných patrech provozují, takže o mluvě druhého vědí a tušeně reagují na druhého s dráždivou razancí; domluva však možná není. Téma jazyka však probleskuje téměř všudypřítomně, třeba i v okrajových momentech, kdy se bratr starého K. vzepře své sestře, fundamentální jeptišce, což se projeví i v jazyce jako překonání jazykové vady.
Obraz bezpečného a přijímajícího domova je zhroucen; rodný dům nepůsobí jako neskonalé útočiště, ale naopak se v něm hmoždí všechna vypravěčova traumata. Poslední oddíl tak reflektuje nemožnost vysápat ze se stínu stísňujícího dětství, a to i přes to, že ve fantasmagorickém snu se celá prokletá budova zhroutí. "Celý otec", říká na adresu vypravěče matka a i mírně cynický tón vyprávění jako by byl pozůstatkem neútěšného dospívání. Možná lze chápat text i jako akt zadostučinění, jako nijak neomezenou promluvu, která nebyla vypravěči v rodném domě dopřána.
Ve výsledku ale text nepůsobí zatěžkaně tragikou a syrovostí, neboť mnohé situace Kuczok stupňuje až na hranici grotesky, případně tíhu odlehčuje záhadnými momenty slasti, kdy stačí projíždět kolem uhelno-chemických elektráren a je z toho nezapomenutelný zážitek. Stejně jako z celého Kuczkova románu.
Slyšel jsem je tedy nejlépe, když jsem stál v mezipatře, když jsem se chtěl ujistit, že musím utéct, když jsem si chtěl ověřit, že ani dnes večer nemám na vybranou nic jiného, než se toulat po sídlišti, nakukovat lidem do oken, za nimiž jen tak seděli, jedli a povídali si spolu; do oken, z nichž skrze záclony pronikalo světlo. Objevoval jsem se v cizím světle jako uprchlík, jehož pohraničníci odhalili díky velkým reflektorům, který, aniž by tušil, na čí straně se ocitl, opakuje ve všech jemu známých jazycích slůvko "azyl".
(s. 73)“... celý text
— lubtich
Smrad
„Podobné jako Klid, jako Milovnice, jako Lačnost. Ale Kuczokův jazyk není tak expresivní, nezahazuje čtenáře balastem slov, nekrouží a nehledá. Jeho vzpomínky jsou jasné a bolestivé.“... celý text
— FillisDilla
Smrad
„Drobné vyprávění, komické situace, melancholie. Kousky vzpomínek na dětství, spíše hořké, plné strachu a deziluze. Autor sám prozradil: „Smrad je vlastně jakási rodinná antisága – rodina se skládá ze samých podivínů." Dobře se to čte, pár historek či popisů je nezapomenutelných.“... celý text
— janha
