janha komentáře u knih
Zejména ty poslední příběhy mi do konceptu neseděly a zdály se mi nadbytečné. První polovina knihy byla výborná.
Jeho dvanáct povídek v nenápadné knížce Lido di Dante je jakousi laškovnou poctou Itálii a zejména oblasti poblíž Ravenny. Ale nečekejte žádné popisy turistických atrakcí, spíše pestrý rej postaviček a nálad, často až surreálných. Borkovec je suverénní v používání češtiny, umí být velice vtipný, ale také trochu melancholický. Prostě mistr.
Petr Borkovec sesbíral do tohoto svazku množství krátkých příběhů, vzpomínek, historek či poetických pojednání. Vše zabalil do krásné češtiny, se kterou se člověk může doslova mazlit. Borkovec je také často velmi vtipný, jak dokládá třeba ve svém vzpomínkovém textu o srnčí nožičce. Ostatně říše zvířat Borkovce fascinuje a tuto fascinaci skvěle předává dál. Když jsem například u nás v lese našel starou zvířecí lebku, hned jsem si na něj vzpomněl a měl nutkání mu napsat, jestli se na ni nechce přijet podívat.
Sedláčkovi se v kratších publicistických útvarech, které dlouhodobě pravidelně píše pro noviny, docela daří akcentovat důležité a zajímavé fenomény této doby. V knize sebraných sloupků tak najdete například umírněnou kritiku „Růstu“, zamyšlení nad vlivem nových technologií spojených s virtuální / rozšířenou realitou či drobné politické komentáře. Hlavní problém knihy ale vidím v její délce. Málo se škrtalo a tak se některá témata chvílemi až nad míru opakují a ne vždy jsou až tak objevné či originální.
Přemýšlím, kde se autor inspiroval více, jestli u bulvárních novinářů či přímo estébáků. Zbytečně dlouhá kniha, kde Novák s proklatě zatemněnými ideologickými skly na očích odhaluje sledovaný „objekt“ ze všech nepravostí, včetně toho, že Kundera špatně řídil automobil. Myslím, že by to autor Žertu lépe nevymyslel.
Stefania Szostok napsala výstižně v recenzi na Duklu, že „jazyková vytříbenost a spojení lyrické jemnosti s brutalitou a špínou současné reality jsou už Stasiukovým autorským poznávacím znamením. Nechybí ani v Dukle, která není pouze metafyzicko-intelektuálním projektem sebepoznání, ale také krásným portrétem naprosto skutečného podhorského městečka. Před našima očima vytváří autor z prachobyčejných událostí a věcí obtěžkaných světem soukromý mýtus."
Nápad dobrý, zpracování průměrné. A taky vlastně ani nevím, pro koho je knížka určená. Pro malé děti to není, pro větší taky moc ne, už jen kvůli těm obrázkům, na kterých jednotlivé ženy vypadají všechny skoro stejně. Možná méně jmen, více zajímavějšího grafického zpracování a nebo trochu propracovanější text.
Dojemný příběh, pohádkově-utopistický a dalo by se říci i trochu aktivistický.
Nejsem sice příznivcem katastrofických románů, ale tady mě to bavilo. Ono to vlastně byla spíše sonda do mezilidských vztahů a taky trochu hra se čtenářem s prvky černého humoru. Prostě Seveřané se vším všudy, včetně tragikomické scény s totálně našrot milencem. Takový je někdy život.
Líbila se mi upřímnost s jakou byly rozhovory vedeny. Ne vždy mě ale odpovědi respondentů zajímaly, někdy by více bylo méně. Ale i tak rozhodně doporučuji alespoň k prolistování.
Škoda, že se autoři nepokusili trochu více rozebrat eticky sporné jednání hlavních postav. Komiks zachraňuje jeho výtvarná stránka, i když ani zde to není bez výhrad.
Někdy na můj vkus až moc ukecané (na knižní vydání). Na druhou stranu se zde objevuje řada zajímavých odkazů a spíše bych doporučoval si alespoň některé pasáže přečíst.
Zejména první polovina knihy je až fascinující.
Skvěle napsáno. Ovšem dočíst tuto útlou knížku až do konce není snadné. Každá stránka je nasáklá existenciálním šklebem, který připomíná: "Taky tě to čeká..." Ale jak se s tím vším smířit?
Zpracování velmi pěkné. Jen bych raději Atlas Evropy se všemi státy. Ale i tak příjemné na prohlížení.
Ryby, kajky, mráz, samota, běsy, smíření. V Jacobsenově románu Ostrov jsou nahuštěny snad všechny aspekty lidského přebývání.
Souhlasím, že je to obtížné ke čtení a ponořit se do tohoto podivného románu vyžaduje trpělivost. Má ale své kvality a občas mi kniha (svým stylem) připomněla román Lačnost od E. Jelinek.
Bohužel je kniha dost nevyrovnaná. Ne vše, co fungovalo na stránkách časopisu, pasuje do knihy, která je čtena jako ucelené dílo. Redakční práce je nulová, chybí propojení textů, často se čtenář podivuje, proč to tam vlastně je, témata se opakují... Je mi to líto, jelikož většina textů je sama o sobě spíše povedených. Tady se mělo škrtat a přepisovat.
Musím přiznat, že jsem nedočetl. Dobře napsané, ale nějak jsem se neuměl vcítit do jednání hlavních hrdinů.
Super ilustrace, docela vtipné příběhy. Jazykové hříčky pro děti příliš složité, trochu až manýra. Ale jinak fajn knížka.