janha
komentáře u knih
Strážci občanského dobra
Petra Hůlová
Hůlová umí nejen psát, ale také své příběhy promýšlet. Pro mě osobně jedna z nejsilnějších knih roku 2010. (http://hn.ihned.cz/c1-43142850-strazci-obcanskeho-dobra)
Čáry
Rjú Murakami
Noční Tokio, náhodná setkání, osamělost, násilí, podivnosti, ze kterých mrazí. To vše je ale zároveň o lásce, přátelství a kritice konzumní individualizované společnosti.
Teorie nevzdělanosti: Omyly společnosti vědění
Konrad Paul Liessmann
Liessmann tnul do živého. Kritika současného stavu vědy a vzdělání je dobře zformulovaná. Vyplatí se opakované čtení. (http://www.iliteratura.cz/Clanek/24281/liessmann-konrad-paul-teorie-nevzdelanosti-omyly-spolecnosti-vedeni)
Sezona v pekle
Peter Murphy
Čtivá knížka vhodná do tramvaje, taková měkčí verze Irwina Welsche. Příběh dospívajícího chapce, který to měl všechno trošku složitější.
Vzdělanostní společnost? Chrám, výtah a pojišťovna
Jan Keller
Přesvědčivý pohled na tzv. společnost vzdělání. Růžové brýle se nekonají!
Vlažní a váhaví: Kapitoly o ekologickém luxusu
Hana Librová
Po výborných Pestří a zelení, kterou jsem četl ještě jako student, Librová dál uvažuje o životnim stylu a hodnotách, které nám mohou pomoci přežít. Co je to vlastně luxus? Nemít třeba automobil?
Zoufalství
Yasmina Reza
"Takový je život. Pochvaly neužitečným." Podobnými výroky je útlý román doslova napěchován. Hořké pravdy staršího muže, s nímiž většinou nesouhlasíme. Nechceme být jako on, zároveň tušíme, že jeho monolog protkaný negativní energií v lecčems vypovídá o životě, který běžně žijeme. Yasminu Rezu jsem znal pouze z četby její skvělé divadelní hry Kumšt. Se Zoufalstvím si u mě reputaci nezkazila, spíše naopak.
Afterdark
Haruki Murakami
Splétáním různých příběhů či špetkou tajemství / magického realismu mi připomněl Kafku na pobřeží. Přestože Murakami předkládá znepokojivé motivy (snad jako odraz ne vždy jednoduše uchopitelné reality) dobře se čte...
Mámení
Jon Fosse
Kraťoučký text autora, který má pod čepicí. Jednoduché až minimalistické věty, které se opakují jako mořský příboj, postupně nabývají razanace. Pěna, jež se kolem toho všeho tvoří, je plná symbolů / archetypů. Lehce snový opar a prostě působící promluvy hlavních hrdinů rezonují v téměř nadčasovém podobenství o tom, co je a není zlo či dobro, o úzkosti, strachu, lásce a smyslu života. Fosse je geniální v tom, že to vše předkládá bez jakéhokoliv patosu.
U strážnýho anděla
Jerzy Pilch
Dobře napsaná knížka, na kterou ale asi brzo zapomenu. Texty, v nichž jednu z hlavních rolí hraje alkohol, na alkoholu závislý hrdina nebo absinent, mě příliš nezajímají. V případě Pilchova románu jsem na tom byl podobně a váhal jsem, zda v četbě vůbec pokračovat. Nakonec jsem se ale s knížkou docela pobavil. Ne tedy, že by byla kdovíjak vtipná, spíše než jednotlivé nadhozené situace za to mohly autorovy literární nápady.
Norrlandský akvavit
Torgny Lindgren
Jemný (a leckdy skrytý) humor, který se line celým románem mého snad nejoblíbenějšího švédského spisovatele, opět potěší. Sever Švédska, starý kazatel a jeho poslední a trochu překvapivá mise. Lindgren je skvělý vypravěč, který si rád hraje. Nejen se svými postavami, symboly, ale také se čtenáři.
Dušemrdi
Natascha
Zdrcující a velmi otevřené zápisky sedmnáctileté Němky, která se ocitla v bludném kruhu. Drogy - prostituce - drogy - prostituce - drogy a jiné. Podobnou literaturu nevyhledávám, ale tentokrát jsem se začetl… a jednoduché to nebylo, tolik bolesti napěchovaných do stovky stránek se hned tak nevidí.
Elementární částice
Michel Houellebecq
Příjemně provokativní, někdy možná až moc "ukecané", ale přesto doporučuji k přečtení. Proč? Houellebecq opět prokládá trošku sladkobolné (a ironické zároveň) příběhy se sociologizujícími úvahami, které jsou sice tak trochu na hraně, plné sarkasmů apod., ale zároveň vybízí k přemýšlení. Píše o smyslu lidské existence, o mezilidských vztazích ve vyspělé a krajně individualizované společnosti... Jeho hrdinové hledají štěstí (jako imperativ doby), ale místo toho nacházejí deziluzi, deprese, samotu, prázdnotu...
Nejistota a důvěra aneb K čemu je modernitě dobrá tradice
Jan Keller
Další podnětná kniha v Ostravě působícího sociologa. Je napsána výstižně, zejména v části věnované "důvěře". Keller souzní s kritickými hlasy, jež popisují "prekérii", v níž se ocitli občané západního civilizačního okruhu uvyklí na na dnes již vytrácející se "welfare state".
Gemma Boveryová
Posy Simmonds
Grafický román odkazuje k Flaubertovi, zabývá se ženskou psychikou a je velmi čtivý!
Syn stínu
Sjón (p)
Pár stránek, o kterých budete ještě dlouho přemýšlet. Seversky strohé a hluboké. Rozhodně si nenechte ujít!
Smrad
Wojciech Kuczok
Drobné vyprávění, komické situace, melancholie. Kousky vzpomínek na dětství, spíše hořké, plné strachu a deziluze. Autor sám prozradil: „Smrad je vlastně jakási rodinná antisága – rodina se skládá ze samých podivínů." Dobře se to čte, pár historek či popisů je nezapomenutelných.
Holky
Nic Kelman
Iritující hlavní hrdina, kterému se honí v hlavě zajímavé věci. Své sexuálně-konzumentské touhy zasazuje do netradičních lingvistických, sociobiologických či genderových rámců. Analytickým „ponorem" trochu připomene Palahniuka, líčením sexuálních orgií zase Djiana (Za rozcestím), v komentování leckdy nepochopitelných svárů mezi pohlavími třeba Thirlwella (Politika).
