janha komentáře u knih

Cesta Cormac McCarthy

Velmi temné. Chce to hodně odvahy a otrlosti dočíst Cestu do konce, odměnou je pak jakýsi závan naděje. Ponurý příběh otce a chlapce. Je po katastrofě, lidská civilizace dohasíná. McCarthy výstižně (bez okras, spoře, přesně) popisuje různě vyhrocená etická dilemata. To vše na pozadí extrémních existenčních podmínek, kdy spíše než na Dobro narazíte na nepředstavitelné Zlo. Jaký je vlastně smysl života?

9 07.07.2011 5 z 5

Kafka na pobřeží Haruki Murakami

Dobře se čte, je překvapivý, šikovně namíchaný... Na více než pěti stovkách stran textu Murakami umně proplétá různé styly a žánry, vedle více či méně běžných problémů dospívajícího kluka řadí hlubší existenciální témata, inspiruje se japonskou i západní kulturou, hojně využívá fantazie i fíglů magického realismu, téměř groteskní prvky prokládá hororovým laděním, normalitu testuje vkládáním různých abnormalit... Tématem je fatalismus, složitost lidského nitra či nepochopitelnost světa, na který si nelze sáhnout... Ne vše nadchne, ale jako celek přinejmenším zaujme.

3 07.07.2011 4 z 5

Teorie sraček Arto Salminen

Čtivé a depresivní zároveň. Žádná velká literatura, přesto stojí za přečtení. Těch pár stránek, často jen dialogů a trefných poznámek, rozhodně nenudí. Tento Fin si nebere servítky a předkládá svět bez iluzí. Hlavní postavou je novinář, jež právě prožívá osobní krizi a stále častěji si klade otázky pátrající po smyslu své práce. Bulvár tlačí a tlačí. Noviny už neřídí zkušení redaktoři, ale obchodníci a zlatokopové...

4 07.07.2011 5 z 5

Šíbr Joe Sacco

Komiksový portrét jednoho z účastníků novodobých sarajevských válečných událostí, člověka, s morálně velmi problematickým profilem. Joe Sacco ho nechává promlouvat, líčit události, odhalovat jakési neurčité pravdy... Výsledkem je divoký balkánský mix, v němž se drobná osobní (možná až pábitelská) interpretace velkých dějin střetává s atmosférou běsnění, neustále se vracejících se hořkostí či pocitu neukotvenosti. Realita se rozpíjí a bobtná, spravedlnost a pravda se stává komplikovanou, nová mytologie bují...

2 07.07.2011 4 z 5

Bezpečná zóna Goražde Joe Sacco

Sacco, věren svému stylu, splétá drobné osobní – vesměs tragické – příběhy obyčejných lidí uprostřed války s faktografickým výčtem až neuvěřitelných dějinných událostí, které se před pár lety děly kousek od hranic České republiky. Je to velmi smutná historie, kterou má cenu si připomínat.

2 07.07.2011 5 z 5

Palestina Joe Sacco

Joe Sacco se na palestinsko-izraelský konflikt dívá zejména "palestinskýma očima", vykresluje křivdy, ale zároveň si nechává odstup a nesnaží se za každou cenu zobecňovat. Osobní – často smutné – výpovědi Palestinců jsou kombinované s osobními pocity autora i několika dramatickými či nestandardními situacemi, do níž se autor se svými palestinskými hostiteli dostává. Přesto, že tématem je především bolest, utrpení a nespravedlnosti, sem tam se Saccovi podaří vykřesat i špetku humoru a tíživou atmosféru trochu tak odlehčit. Daří se mu to velmi dobře. Vůbec se nedivím, že je Saccova Palestina považována za přelomovou knihu komiksové žurnalistiky a že získala Americkou knižní cenu.

2 07.07.2011 5 z 5

Amerika Jean Baudrillard

Filosofický cestopis o Americe a jejím duchu je myslím četba v lecčems prorocká: „Jakmile je jediná krása ta, kterou produkuje plastická chirurgie, jediná městská krása ta, kterou produkuje chirurgie zelených prostranství, jediný názor ten, který produkuje plastická chirurgie průzkumů veřejného mínění, pak nyní přichází s genetickou manipulací i estetická chirurgie druhu…“ A co politická chirurgie? Tu bych asi nazval spolu s jinými (například po vzoru českého feministy M. Vodrážky) „pornem“. Anebo ještě lépe „pornem porna“.

1 07.07.2011 5 z 5

Dokonalý zločin Jean Baudrillard

J. Baudrillard rozvíjí myšlenky o procesu simulace či fikcionalizace. Podle něj reálné mizí nikoli ve prospěch imaginárního, ale ve prospěch toho, co je reálnější než realita – hyperreálného. Znak se stává simulakrem, které nemá žádný vztah k realitě. Středem úvah se jeví v této perspektivě otázka: „Nakolik skutečná je skutečnost?“
V Dokonalém zločinu píše: „Žijeme ve světě, kde nejvyšší funkcí znaku je umožnit realitě, aby zmizela, a toto zmizení současně ještě maskovat.“

Tato četba mi potvrdila hypotézu, že se stále častěji setkáváme s problém nemožnosti konfrontace znaků s realitou. Jsme omezeni na pouhé srovnávání znaku se znakem. Patrné je to především u zpravodajství. Již dávno nesrovnáváme zprávy se skutečností, nýbrž zprávy se zprávami, tedy znakové struktury s jinými znakovými strukturami. Nejsme již očitými svědky či účastníky konkrétních událostí, stali jsme se podle Baudrillarda obscénními voyeury ve světě, kde jsou významy odpojovány od skutečnosti či dokonce hodnot.

6 07.07.2011 5 z 5