V polévce miso
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16529/bmid_v-polevce-miso-UIz-16529.jpg
4
500
500
Rjú Murakami, „enfant terrible“ současné japonské literatury, patří mezi nejvýraznější představitele japonské moderní prózy. Polévka miso je stejně jako tato kniha zvláštní směsí nasládlého, hořkého, kyselého a slaného. Hlavním hrdinou románu je mladík Kendži, který si na vysněnou cestu do Spojených států vydělává prováděním zahraničních, převážně amerických zákazníků nočním Tokiem. Jeho protipólem je zlověstně tajemný americký turista Frank, který si jej na několik dnů najme pro putování po těch nejpokleslejších podnicích a jehož osobnost vyvolá v Kendžim vlnu strachu a podezírání. Kniha je zároveň profesionálně zpracovaným thrillerem a promyšleným psychologickým románem s bohatým, až vizuálně působícím jazykem. Čtenář, který začne postmoderní balení thrilleru plného krutého násilí a sexu postupně loupat jako cibuli, objeví příběh o samotě, lásce a přátelství. O strachu ze života i smrti. O ztrátě vlastního já. O pokrytectví světa, ve kterém žijeme.... celý text
Přidat komentář
Dlouho se mi nestalo, že jsem se nemohl otrhnout od čtení. Ze začátku jsem si říkal, že to asi bude jen jízda po nočních klubech, pak ale přišel zvrat, který mě ani Kendžiho nenechal spát.
“Tak to byla síla…. Tohle jsem si řekla po dočtení této knihy. Je mi zvláštně, úzko a až paradoxně mi Franka bylo maličko lito…
První třetina kniha byla celkem nuda. Od začátku je sice psaná jednoduše a čtivě, ale nic extra se tam nedělo.
Pak ale zničehonic přišel obrovský zvrat a od té doby jsem měla ústa dokořán. Moc se mi líbil popis emocí, které pak Kendži prožíval, jak probíhal jeho šok a jak fungoval jeho obranný mechanismus a hlava se snažila vytěsnit hrůzný zážitek.
Za mě povedené dílo.
Po letech jsem si knížku opět s chutí přečetl (tentokrát v originále) a nezklamala. Super zápletka, nečekané rozuzlení a hlavně, na pozadí příběhu je ohromná spousta myšlenek, které nutí člověka k zamyšlení.
Pro zajímavost, tohle je obálka z originálního vydání, která se mi líbí mnohem, mnohem víc:
https://www.amazon.co.jp/%E3%82%A4%E3%83%B3-%E3%82%B6%E3%83%BB%E3%83%9F%E3%82%BD%E3%82%B9%E3%83%BC%E3%83%97-%E6%9D%91%E4%B8%8A-%E9%BE%8D/dp/4643970995
(SPOILER) Ale ne, v Japonsku se dívky prodávají jako úplně všude jinde na světě, to je ale skandál! Jsem oprávněně zklamaná, že jsme se ani jednou nedostali k erotické scéně? A že jich tam mohlo být nespočet. Ne, místo toho čteme o tom, jak dívky brebentí a jedí rámen. A pak najednou ten brutální výjev? Ne, díky. Tuhle knihu prostě nedočtu. Možná je ale problém jen v mých očekáváních.
(SPOILER)
Kniha V polévce miso obsahuje velmi syrově podaný příběh, který zobrazuje nejtemnější část japonské moderní společnosti. Zároveň popisuje rozporuplný vztah Japonců k Američanům, na jedné straně je to obdiv a sympatie, na druhé obavy a nedůvěra.
Příběh je podaný z pohledu japonského mladíka Kendžiho, který dělá průvodce americkému turistovi Frankovi. Ten od první chvíle působí nevypočitatelně a zlověstně. Autor stupňuje napětí až do chvíle, kdy příběh vrcholí velmi brutální násilnou scénou. Reakce Kendžiho na tu šokující scénu, jeho myšlenkové pochody vedoucí k vypořádání se s tak extrémním násilným řáděním, jsou tím nejzajímavějším z celého příběhu.
Kniha jakéhokoli asijského autora je pro mne vždy těžko uchopitelná, proto je moc nečtu. I tato byla pro mne hodně divná. Při hodnocení pomocí hvězdiček tedy zůstanu u průměru.
Úderná, drsná sonda do špinavého Tokia a hlavně do psychopatické mysli jednoho "turisty".
Murakami umí obratně budovat očekávání příchodu něčeho extrémně zlého. A poté přichází katarze obou hlavních hrdinů, kterou by málokdo čekal.
Hypnotický bad trip do temných zákoutí Tokia i jedné vyšinuté mysli. Vynikající atmosféra, bezprostřední vypravěč, a prostředí, jež vás okamžitě vtáhne. Lynch po japonsku.
"Polévka miso" mi vůbec nechutnala. Ingredience se do ní nehodily a autor to také přehnal s dochucením.
Nejsem milovníkem naturalisticky popisovaných scén obsahujících hrubé násilí, brutality a perverzní chování (zvláště pak, když se to táhne pomalu přes půlku knihy).
Navíc příběh obsahuje spoustu negičnosti a vyložených nesmyslů.
Inu, není Murakami jako Murakami.
Haruki "vaří" rozhodně lépe a jeho "jídla" mně moc chutnají.
Velmi zajímavá a napínavá kniha. Celou dobu jsem se to snažila rozluštit a když se jedna "záhada" vyřešila, přišla druhá. Není to nic pro slabší povahy kvůli celkem detailnímu popisu, možná proto to má tak nízké hodnocení. Já knihu 100% doporučuji, obzvlášť pokud začínáte s japonskou literaturou :)
(SPOILER)
Tak tohle jsem nečekala. Velmi silný příběh a nemám ani slov. Prostě jsem to nečekala.
Moc často se mi nestává, že by mě kniha dokázala něčím opravdu překvapit a vykolejit.
Kendžiho strach a obavy z Franka jsem prožívala s ním, jako bych u toho přímo byla. Mám ráda horrory a krimi příběhy, ale dlouho se mi nestalo, že by mě kniha (nebo třeba film/seriál) doopravdy vyděsila až do té míry, že bych se bála usnout. Celou sobu jsem se modlila, aby Kedži a Džun ve zdraví přežili, což se mi také dlouho nestalo, tedy mít reálný strach o postavy.
Rozhodně to není poslední kniha tohoto autora, kterou si přečtu.
Scénu uprostřed jsem upřímně nečekala a potřebovala jsem pár hodin na rozdýchání než jsem se vrátila zpátky ke čtení. Japonská literatura má speciální místo v mé knihovně, styl jakým autoři z této země píšou je naprosto fenomenální a i tady jsem si četbu užila (krom již výše zmiňované násilné části). Perfektně vykreslené scény, postavy, napětí se drží po celou dobu knihy. První polovina knihy se mi líbila o něco více, byla více tajemnější, proto hodnotím pouze čtyřmi hvězdami. Určitě ale sáhnu i po dalších knihách autora. 4/5
Hodně čtivá kniha, vlastně z toho bylo něco úplně jiného, než jsem čekal:)
Mělo-li se jednat o striptýz zvrácené lidské duše a zároveň jakési propojení s člověkem zcela přirozeným a lidským, pak musím konstatovat, že výsledek pokulhává a byť je román veden vlastně téměř dialogově mezi oběma hlavními postavami příběhu, nenacházím v něm nic přínosného a morálně silného.
Exekučním způsobem psaný děj, s mnoha odmlkami k japonské kultuře, ale i běžnému životu. Takto pojaté vyprávění zbavuje knihu napětí a přináší rozčarování ohledně dějového rytmu.
Jsem zklamaný ze superlativ, které se dozvídáme v doslovu a sám mohu o právě stráveném textu napsat jen jedinou poznámku...
Z ČETBY MI BYLO TÉMĚŘ ZLE!
Komu se líbí zvláštnosti a zvrácenosti, prosím.
Ale jinak přehnaně ambiciózní a významově odporné.
Muj prvni vhled do moderni japonske literatury, a nutno rict, ze povedeny vhled. Pokud porovnam s novou cinskou literaturou, vidim tam tu paralelu v deziluzi mladeze i starsi generace, ktera ma vlastne vsechno, po cem dlouhe roky touzila, a za co bojovala, ale najednou uz nevi, jak s tim nalozit. Sceny z masakru v klubu mi prisly naprosto nechutne, a to knize ubira jednu hvezdu, ale rozhodne to nebyla posledni kniha, kterou jsem si od autora precetla.
Zvláštny čitateľský zážitok. Alebo teda vlastne skôr zásmrtok (= opak zážitku). Japonec robí sprievodcu cudzincom ulepeným svetom tokijských barov, bordelov a iných podnikov . Pre tých, ktorí vyznávajú koníček ponárania sa do nočného víru veľkomiest. Introspektívne úvahy nočného kurátora sa striedajú s požiadavkami nového, veľmi podivného, temného klienta z Ameriky, vedúcimi ku krvavým dôsledkom. Zjavne prehnané posolstvo, cieľom ktorého je expresívnym výrazivom, kombinujúcim s úvahami mladého muža, ako sa vysporiadať s kšeftom, ktorý si praje čím skôr ukončiť, než príde k nešťastiu, ukázať na temné podhubie dnešnej západnej spoločnosti. Formálne to nie je napísané najhoršie, no tak ambiciózny cieľ si predsa len žiada tvorcu, rádovo o pár tried prešpekulovanejšieho. Napriek tomu meno Rjú Murakami do koša nehádžem. Minimálne jednu šancu mu ešte dám. A to nielen v podobe knihy, ale i nejakého filmu. Pretože, ako som sa z informácií v knihe dozvedel, ide zároveň o filmového režiséra.
Tak to bylo překvápko! Když jsem začala knihu číst, vůbec by mě nenapadlo, že ji zařadím do ČV. Teď jsem si ale jistá, že ve "vykřičené" čtvrti nočního Tokia bych se opravdu ocitnout nechtěla.
Mám rád známějšího jmenovce Harukiho a byl jsem mile překvapen podobností Rjůova tokijského nadpřirozena v tomto románu spojeného v thriller.
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Chvíli jsem váhala nad tím, jestli V polévce miso dám čtyři nebo pět hvězdiček. Nejradši bych dala 4.5, nicméně (databazeknih) to neumožňuje a knize jsem tou půlhvězdičkou trochu přilepšila. Kdyby tohle byla první kniha, kterou jsem kdy od Rjú Murakamiho četla, musela bych váhat mezi pěti hvězdičkami a jednou hvězdičkou. Když člověk neví, co od knihy čekat, hodně ho to šokuje. Ono ho to tedy šokuje tak jako tak, ale čím více knih od "zlého Murakamiho" přečtete, tím lépe to vstřebáte.
Pokud se opravdu chystáte číst tuhle knihu od Rjú Murakamiho nejdříve, nevím jestli je to úplně správná volba. Asi bych spíš doporučila nejprve Nekonečnou, téměř průzračnou modř. Ne, že by nebyla tak drsná, ale možná vás autorova prvotina více zavede do kontextu a připraví na témata, se kterými se jeho knihy potýkají.
Nicméně teď zpátky k polévce. Na konci každé knihy od Rjú Murakamiho jsou poslední stránky, dvě, tři, během kterých vám opravdu běhá mráz po zádech. Paradoxně z celé knihy bývají často nejméně drastické, ale nějak uzavírají příběh a často se právě týkají názvu knihy (nevím jestli tomu tak bylo i u Nekonečné, téměř průzračné modři, ale rozhodně tomu tak je u Piercingu a V polévce miso). Máte pocit, jako když se vám vytratí půda pod nohama. Tenhle poslední moment jeho knih jim vždy dává smysl a hodnotu. Myslím, že pokud člověk vzdá knihu v půlce, nebo ji nedočte do konce, nemůže ji pak vůbec ohodnotit, protože mu vlastně unikne celá 'pointa'.
Pokaždé, když nějakou knihu od Rjú Murakamiho dočtu, vzpomenu si, proč patří mezi moje oblíbené autory.