V polévce miso
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16529/bmid_v-polevce-miso-UIz-16529.jpg
4
500
500
Rjú Murakami, „enfant terrible“ současné japonské literatury, patří mezi nejvýraznější představitele japonské moderní prózy. Polévka miso je stejně jako tato kniha zvláštní směsí nasládlého, hořkého, kyselého a slaného. Hlavním hrdinou románu je mladík Kendži, který si na vysněnou cestu do Spojených států vydělává prováděním zahraničních, převážně amerických zákazníků nočním Tokiem. Jeho protipólem je zlověstně tajemný americký turista Frank, který si jej na několik dnů najme pro putování po těch nejpokleslejších podnicích a jehož osobnost vyvolá v Kendžim vlnu strachu a podezírání. Kniha je zároveň profesionálně zpracovaným thrillerem a promyšleným psychologickým románem s bohatým, až vizuálně působícím jazykem. Čtenář, který začne postmoderní balení thrilleru plného krutého násilí a sexu postupně loupat jako cibuli, objeví příběh o samotě, lásce a přátelství. O strachu ze života i smrti. O ztrátě vlastního já. O pokrytectví světa, ve kterém žijeme.... celý text
Přidat komentář
Přečteno, ale já a Rjú Murakami k sobě holt neladíme. Nemám nic proti kontroverzním knihám plných násilí, ale Polevká miso mě nenadchla. Opět snaho o to, co nejsyrověji podat japonskou společnost, ostatně jako v každé Murakamiho knize, opět spousta mrdání a brutality. Tentokrát tedy okořeněno postavou psychicky narušeného Amíka.
Přílišná snaha o šokování v kombinaci s nesympatickými postavami a zvláštním stylem psaní. Oceňuji maximálně ponurou atmosféru nočního Tokia a vykreslení některých pajzlů.
Byla to dost zvláštní kniha, kterou jsem bral spíše jako metaforu pro vztah mezi Američany a Japonci. Scéna uprostřed knihy mě naprosto dostala a hned jsem si řekl, že něco takového může napsat jenom Japonec :D
Ze začátku tak nějak o ničem, pak nepříjemné očekávání, co se z Franka vyklube, a následně šok. Brutalita, až jsem kroutila hlavou. Ale příběh je tak nějak chytlavý a musela jsem ho dočíst.
Po Piercingu můj druhý Rjú Murakami a mě už to neba. I přes malý rozsah zase nekonečná hlavní kapitola, zase psychologické postřehy, které vyvanou do ztracena. Brutalita správně brutální, exotické prostředí správně exotické, ale co z toho. Příliš přímočará stavba děje (čekání na masakr, masakr, čekání na nic). Postavy ničím nefascinují, nepřekvapují, jen unavují. Téma ztracených existencí vyspělých zemí je v téhle podobě ohrané. Vše je nalinkované od začátku, čtenáři, tady máš psycho, po*er se. No, nepo*eru. Všechny indicie (Kendžiho přítelkyně, dárek na dveřích, Frankovy fyzické anomálie) jsou tam víceméně jen na ozdobu, nepřinesou žádný nečekaný zvrat. Ach jo. (Čteno v překladu Jana Levory.)
Nikdy jsem nebyla šťastnější, že jsem něco dočetla, jako v případě této knihy.
Šokující, jak zmiňují recenze, Murakamiho kniha skutečně je, ale ne přemírou sexu a násilí. Dál autor zachází v přímosti, s jakou charakterizuje současnou japonskou společnost. Je podle něj povrchní, bezcitná, vzdalující se vlastní kulturní tradici ve prospěch kultury západní. Murakami, věnující se kromě psaní prózy také scenáristice a režírování, přitom vychází z jednoduché situace a po většinu nedlouhé knihy si vystačí se dvěma postavami. K čemu během pár nocí dojde mezi japonským mladíkem a nevyzpytatelným Američanem jako kdyby mezi Japonskem a západním světem docházelo po staletí. O širokém myšlenkovém záběru knihy nejjasněji vypovídá závěrečné vyprávění, kterak se země slunce krutě probudila ze své ostrovní izolovanosti.
Ryû Murakami se díky nekomplikovanému jazyku a neochotě nadužívat metafor (jednou velkou metaforou je teprve příběh ve svém celku) čte stejně plynule jako jeho mezinárodně slavnější jmenovec Haruki. Byť oba podávají dušezpytný, silně kritický obrázek současného Japonska, Jen Ryû je v lecčem radikálnější. Svou rodnou zemi doslova stahuje z kůže.
Rjú...
vystihuje asi všechny temné kouty duše i společnosti. Dalo by se říci, že popisuje nejen japonskou společnost, ale i naší či jinou. Avšak u japonské společnosti je to největší kontrast.
Mírumilovní, nápomocní lidé. Věčně usměvající se slečny. Pánové v šedých oblecích a....
ne...
Po přečtení Rjú Murkamiho musí každý spatřit to pravé Japonsko. Každý květ sakury není tak růžový, jak ho vidíme na obrázku.
Rjú naprosto fantasticky popisuje strach a brutalitu u našich "hrdinů".
Osobně jsem s žádnou situací neměl sebemenší problém, ale jsou asi povahy, které budou přemýšlet o odložení této knihy.
Přečetl jsem všechna česky vydaná díla od Rjú Murakamiho a tuto knihu (V polévce miso) považuji za nejlepší. Celkové působení této knihy je komplexnější a propracovanější než u jiných knih od Rjú Murakamiho.
Ač je to trošku zavádějící, mám z této knihy mnohem lepší dojem po přečtení než u ostatních. Všechny knihy jsem četl jedním dechem, ale tato mi zůstane v paměti určitě nejdéle a všechny ty hrůzy si budu umět vybavit i za několik let.
Snad se zase brzy s Rjú Murakamim uvidíme.
Mám pocit,že příjmení Murakami je příslib skvělého čtení,ať už jde o Rjú-a nebo Harukiho. Naturalismus jak vyšitej,jak už tu někdo píše-u scény se zapalovačem jsem měla co dělat.
Šokující, drsné, místy až nechutné, ale jen o tom tahle kniha rozhodně není. Psychologická sonda do myšlení a vnímání hlavního hrdiny a zároveň velmi čtivý napínavý příběh, který skvěle vykresluje temnou atmosféru nočního Tokia a jeho vykřičených čtvrtí. Opravdu jiný pohled na současnou japonskou společnost, pro mě příjemné překvapení.
Tahle mě dostala, aneb jak strávit pěkný večer ve společnosti šíleného vraždícího monstra a scéna se zapalovačem, ugh, chtělo se mi blinkat, super kniha
Poslední kniha od RM v češtině překonána... Nezapůsobila na mě tolik jako Piercing, ale nebyla vůbec špatná!
Musím říct, že ani zde si autor nebral žádné servítky. První dvě třetiny? Úžasně čtivé, doslova to člověka pohltí a je zvědavý, co se bude " se záhadným a 'divným'" cizincem dít dál. Za příběhem se skrývá i mnoho hlubokých myšlenek ať již o (ne)naší společnosti nebo o člověku a jeho jednání obecně... Škoda, že poslední část byla někdy utahaná, ne tak dynamická jako předtím. Zato zde padlo opět mnoho zajímavých myšlenek a vykreslení záměrů Franka.
"... Jedna moje kamarádka v Niketownu byla a koupila si tam celých pět párů sportovních bot. A tak tam chci taky jet a nakoupit si tam spoustu věcí. JE TO MŮJ SEN!"
"Sen? Takže jet do obchodního domu Nike je tvůj sen?"
Frank se zatvářil nevěřícně a několikrát si pro sebe šeptem zopakoval slůvko 'sen'.
Rozhodně zajímavá kniha, čekala jsem, že z toho vyleze něco trochu jiného, ale i tak to bylo zajímavé. Líbil se mi příběh Franka.
Moje prvé stretnutie s Rjú-om a hneď takáto pecka. Spočiatku som nevedela čo od autora čakať a dúfala som, že sa kniha vyvinie trochu inak, ale v konečnom dôsledku ma tento chlap dostal. Úžasné vykreslenie postáv, ťažká téma a zaujímavý, prekvapujúci záver.
Kniha mě od začátku vtáhla do děje, byla zajímavá, bavila mě, odsýpala i svižně napsané to bylo... ale pro mě to naprosto zazdil ten konec :-/
V poslednej kapitole Frank vraví,že niektorí ľudia vysielajú pre vrahov nevedomky signál zabi ma!, a to mi pripomenulo,že podla výskumov je to vraj pravda.V nejakom odbornom článku som raz čítala,že vraj veľa vraždiacich psychopatov vyciti vhodnú obeť a to najčastejšie podla chôdze a držania tela.Psychopati si nahovaraju,že majú na to nejaký šiesty zmysel, určitú vraždiacu intuíciu.V každom prípade fakt dobrá knižka.
Nedávám hvězdičku, protože nevím. Knihu jsem přečetla za odpoledne, venku hnus, v knize hnus ......ani nevím, jestli mám tomu všemu věřit, nebo ne. Neumím si ani ujasnit, jestli jsem četla detektivku, nebo nějaký "horor". Nemám z knihy žádné emoce. Některé stránky jsem rychle přeletěla aniž bych o něco přišla.
Možná jsem nevyzrálý čtenář - autorovy knihy vůbec neznám, takže pokud po čase názor na knihu změním, ráda svůj komentář poopravím.
Je to kniha o 200 str. Jsem přesvědčena, že by se jich mohlo 50 vytrhnout (třeba by pak vzniklo 50 odstínu polévky miso)
Líbilo se mi to, byla jsem nadšená i velmi originálním pohledem na masového vraha i na Kendžiho, ovšem někdy jsem ztrácela pozornsot v pasážích, které si mohl autor odpustit...
Jako hrorovou knihu bych ovšem doporučila. :)
Ó můj bože. Co to čtu. Je to vůbec možné? A ještě k tomu ve škole pod lavicí, protože nemůžu přestat. Tak nějak jsem při čtení reagovala :D Rozhodně knížka, která zanechá hluboký dojem. Někdy je vám z ní až fyzicky špatně, ale stejně se mi líbí. Je parádní.
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Uf, tak to byla jízda. Přečteno na jeden zátah, něco neskutečného, šokujícího, ale nádherné počtení. Super!