• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Rjú Murakami

Čáry

„55% - Že prý, jestli znám taky "toho druhého Murakamiho". Tak jsem si půjčila Čáry a čekala, čím novým mě japonští autoři opět překvapí. A do značné míry to překvapivé opravdu bylo - nejedná se totiž o román v tradičním pojetí, ale spíš o sbírku povídek, které vyprávějí vždy střípek ze života jedné postavy a v rámci děje se vždy objeví další postava, která je pak hlavním hrdinou další kapitoly (povídky). Doufala jsem, že se ke konci příběh například vrátí na začátek nebo se osudy všech postav nějak originálně propletou, a toho jsem se bohužel nedočkala, jediným spojovacím prvkem byly občasné zmínky o dívce Júko, která dokáže vidět obsah informací přenášených elektrickými kabely. Což mi přišlo jako zajímavý motiv, jehož větší rozpracování jsem marně vyhlížela. Jinak to byla taková přehlídka mimoňů, úchyláků se sklony k násilí a ztroskotanců. Japonsko se pak jeví trochu jako země lidí, kteří týrají a zneužívají svoje děti, mlátí do krve své partnery i náhodné kolemjdoucí, fetují a občas se u toho nechají někým zmrskat (nebo někoho zmrskají), ponižují, šikanují ostatní a sami jsou přitom úplně prázdní a ploší. Největším zklamáním proto nakonec bylo, že když si člověk přečte příběh první postavy, může knihu s klidem odložit, protože to je, jako kdyby četl všechny.“... celý text
— evismaior

---

Čáry

„Na R. Murakamiho jsem narazila náhodou a už teď vím, že si určitě přečtu i další díla. Kniha nebude pro každého. Má se jednat o otevřenou kritiku japonske společnosti, kdy autor ukazuje odvrácenou tvář japonské společnosti, plné násilí, drog a osamělosti. Chvílemi je opravdu hodně drsná. Styl vyprávění je velmi zajímavý. Kniha nemá hlavního hrdinu. Jednotlivé příběhy jsou krátké a vždy koncem kapitoly se předává pomyslná štafeta další postavě. Ty se jen náhodně setkávají v nočním Tokiu. Originál knihy vyšel v roce 1998 a český překlad 2009. Je to naprosto nepodstatné, ale z nějakého neznámého důvodu mě potěšilo, když v pátém příběhu byla zmínka o ČR. Zajímalo by mě, jestli to tak je opravdu i v tom originále, ale věřím, že ano.“... celý text
— Margarett_Lindd

---

V polévce miso

„Chvíli jsem váhala nad tím, jestli V polévce miso dám čtyři nebo pět hvězdiček. Nejradši bych dala 4.5, nicméně (databazeknih) to neumožňuje a knize jsem tou půlhvězdičkou trochu přilepšila. Kdyby tohle byla první kniha, kterou jsem kdy od Rjú Murakamiho četla, musela bych váhat mezi pěti hvězdičkami a jednou hvězdičkou. Když člověk neví, co od knihy čekat, hodně ho to šokuje. Ono ho to tedy šokuje tak jako tak, ale čím více knih od "zlého Murakamiho" přečtete, tím lépe to vstřebáte. Pokud se opravdu chystáte číst tuhle knihu od Rjú Murakamiho nejdříve, nevím jestli je to úplně správná volba. Asi bych spíš doporučila nejprve Nekonečnou, téměř průzračnou modř. Ne, že by nebyla tak drsná, ale možná vás autorova prvotina více zavede do kontextu a připraví na témata, se kterými se jeho knihy potýkají. Nicméně teď zpátky k polévce. Na konci každé knihy od Rjú Murakamiho jsou poslední stránky, dvě, tři, během kterých vám opravdu běhá mráz po zádech. Paradoxně z celé knihy bývají často nejméně drastické, ale nějak uzavírají příběh a často se právě týkají názvu knihy (nevím jestli tomu tak bylo i u Nekonečné, téměř průzračné modři, ale rozhodně tomu tak je u Piercingu a V polévce miso). Máte pocit, jako když se vám vytratí půda pod nohama. Tenhle poslední moment jeho knih jim vždy dává smysl a hodnotu. Myslím, že pokud člověk vzdá knihu v půlce, nebo ji nedočte do konce, nemůže ji pak vůbec ohodnotit, protože mu vlastně unikne celá 'pointa'. Pokaždé, když nějakou knihu od Rjú Murakamiho dočtu, vzpomenu si, proč patří mezi moje oblíbené autory.“... celý text
— vivivovo

---

---

Piercing

„Mám asi štěstí, že jsem nečetl anotaci, narozdíl od komentující pode mnou, takže jsem očekávání neměl, kromě toho, že je to Murakami. Takže: třetí Rjú Murakami, potřetí je mi zle. Detaily naturalistické, japonsky fetišistické, strašně napínavé, i když jsem spíš doufal, že se v něm něco zlomí a na celý plán se vytento, než že by se mu to snad podařilo. Ve výsledku rychlá jízda přečtená na jeden zátah, přestože děj připomíná zpomalený záběr na facku, kdy čekáte, až konečně přijde, a sto stran čtete o myšlenkách zúčastněných, od motivace k facce, přes nachystání k facce až po emoce, zatímco oba čekají, až rána dopadne. A nakonec to dopadne všelijak. Nakonec se mi to ale zdá jaksi neukončené. Chtěl bych o trochu víc. I tak silné čtyři hvězdy.“... celý text
— HakuTheDeadBoi

---

V polévce miso

„Dlouho se mi nestalo, že jsem se nemohl otrhnout od čtení. Ze začátku jsem si říkal, že to asi bude jen jízda po nočních klubech, pak ale přišel zvrat, který mě ani Kendžiho nenechal spát.“... celý text
— LukasZdan