V polévce miso
Rjú Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/16529/bmid_v-polevce-miso-UIz-16529.jpg
4
500
500
Rjú Murakami, „enfant terrible“ současné japonské literatury, patří mezi nejvýraznější představitele japonské moderní prózy. Polévka miso je stejně jako tato kniha zvláštní směsí nasládlého, hořkého, kyselého a slaného. Hlavním hrdinou románu je mladík Kendži, který si na vysněnou cestu do Spojených států vydělává prováděním zahraničních, převážně amerických zákazníků nočním Tokiem. Jeho protipólem je zlověstně tajemný americký turista Frank, který si jej na několik dnů najme pro putování po těch nejpokleslejších podnicích a jehož osobnost vyvolá v Kendžim vlnu strachu a podezírání. Kniha je zároveň profesionálně zpracovaným thrillerem a promyšleným psychologickým románem s bohatým, až vizuálně působícím jazykem. Čtenář, který začne postmoderní balení thrilleru plného krutého násilí a sexu postupně loupat jako cibuli, objeví příběh o samotě, lásce a přátelství. O strachu ze života i smrti. O ztrátě vlastního já. O pokrytectví světa, ve kterém žijeme.... celý text
Přidat komentář
Kniha je velmi čtivá, ale opakování některých věcí mě ke konci již unavovalo. Spousta událostí je podivných a díky tomu mi místy připomínala spíše scifi. Nemyslím ani tak šokujících, ale spíše nereálných. To, že je kniha brutální, snad ani nemusím zdůrazňovat. S tím by měl každý, kdo knihu začne číst, počítat. Moc mě nebavily části, kde Kendžimu vypráví o svém dětství. Knihu jsem dočetla hlavně ze zvědavosti. Kdybych nebyla zvědavá, jak končí, pravděpodobně bych ji odložila. Zprvu jsem myslela, že negativní hodnocení je kvůli brutalitě. Po dočtení souhlasím, že více procent si kniha nezaslouží.
V budoucnu zkusím ještě nějakou další knihu od tohoto autora. Ale dle hodnocení to asi bude další průměrná kniha.
Citace z knihy, str. 15:
"Zdá se, že roste počet mladíků, pro které je otrava hledat si přítelkyni nebo milenku a udržovat s ní vztah. V cizině by se z nich asi stali gayové, ale u nás v Japonsku pro ně máme zábavní čtvrtě se sexem."
Z hlediska naší lidské budoucnosti poněkud chmurná kniha, je vidět, že (někteří) Japonci jsou na tom podobně jako někteří z nás, ale nutno přiznat, že ona zkaženost je pro čtenáře přitažlivá. Rjú Murakami je skvělý spisovatel. Nutno ocenit i překladatele - Jan Levora.
Kniha mi připadala sadistická a kontroverzní, znovu bych si od stejného autora nic nepořizovala... Nicméně je psaná kvalitním jazykem a poměrně čtivá
Přečteno na doporučení knihovníka a musím říct, že to nebylo vůbec špatné. Nicméně četl jsem již lepší díla od japonských autorů a tahle knížka není určitě pro každého. Za mě lehce nadprůměrné hodnocení.
V polévce miso se mísí několik chuťových variací, stejně tak je tomu i u následujícího díla, které vyniká plastickým líčením děje, naturalistickou atmosférou a skepsí postmoderní doby. Autor opět rozvádí svou oblíbenou tématiku, tentokrát prostřednictvím nočního průvodce K po Tokiu. Jeho úkolem je seznamovat cizince se zajímavými nočními podniky. Autor zde ostře kritizuje morálku dospívající generace, její nihilismus, pokleslý životní styl, postupnou amerikanizaci a absenci hodnot. V postavě Američana Franka, který si K.najímá, pak psychopatického masového vraha. Celý román je na rozdíl od Čar napínavý až do poslední kapitoly a zamýšlí se nad skutečnými hodnotami, které život nabízí v konfrontaci s jejich protipólem.
Některé věci můžou vymyslet jen Japoneci, třeba to s tím uchem u toho my bylo fakt zle.
Trochu zvláštne a iné, tým pre mňa osviežujúce. V konečnom dôsledku polievka miso vôbec nie je o sexe, aj keď na prvý pohľad to tak možno vyzerá. Rjú ma zaujal, už mám doma Piercing.
Strašně dlouho jsem se vyhýbal japonské literatuře v domnění, že bude natolik specifická a zvláštní,že pro mě bude prakticky nestravitelná.A bum ho, nakonec jsem se kousnul a co jsem dostal?? Velmi originální příběh, který i když je staršího data (rok vydání 1997) strčí většinu dnešních rádoby psychothrillerů snadno do kapsy.Trochu mi vadilo,že příběh negraduje,ale pohybuje se vpřed v jakési sinusoidě,ale to je asi tak jediné co tomu mohu vytknout.Zajímavý konec s odkazem byl osvěžující, stejně jako to,že viník nebyl potrestán- v dnešní thrillerech věc téměř neviděná.Určitě to nebyla moje poslední japonská kniha!
Převalilo se mi hlavou napětí, mírné obavy, strach, znechucení, střízlivění a upokojení.. ale olepené pochybnostmi. O nich i o nás. A na některé scény by člověk rád zapomněl; asi se to nepodaří:).
Kniha plná surreálného násilí a brutality, která se přesně strefuje do amerického i japonského způsobu života. Je znepokojivá a inspirativní, ale přesto nakonec zůstává nepříjemně divná.
Konečně japonský autor, u něhož se nenudíte. ;)
Sice nemám tak silný žaludek, ale po nudné éře knih Harukiho Murakamiho, Džun'čira Tanizakiho a Šúsaku Endoa jsem tuhle změnu uvítal. BANZAI :D
Prudce čtivý román. Nic podobného jsem myslím nečetla, knihy o Japonsku a reálném životě zde jsou dost odlišné od všeho, co jsem až doteď četla. Autor je právem nazýván Enfant terrible japonské literární scény, nicméně jeho knihy mají něco do sebe. Sice trochu drastické, ale mě se líbilo.
Kniha je jen pro silné povahy... obsahuje hodně brutálností, nechutností, bude vám z ní špatně. Nicméně je výborně napsaná, ještě jsem se s ničím takovým, co by na mě tak zapůsobilo nesetkala.
Knihu jsem přečetla před třemi dny, ale pořád mi vrtá hlavou,... Nepouští mé myšlenky, protože se moje hlava pořád zaobírá tím, co se vlastně stalo dál. Kniha má bezvadně vyprávěnou psychologickou (?) zápletku. Nimrá se postavám v hlavě, ale stejně neřekne všechno - nebo ne hned. Celou knihu jsem byla napjatá a čekala, co se stane. Protože vy víte, že se něco stane... ale kdy? A co vůbec?
❤️
Přiznávám, že jsem se do knihy pustila kvůli příjmení autora - jeho jmenovec Haruki, je mým oblíbeným spisovatelem. Styl psaní a nečekaná brutální scéna v baru, která mě kupodivu vůbec "neurazila" a spád příběhu mi prostě sedly. Určitě to není poslední kniha tohoto autora, kterou jsem četla. Jak napsal někdo v komentáři přede mnou - byla to jízda!
V anotaci se píše: "Polévka miso je stejně jako tato kniha zvláštní směsí nasládlého, hořkého, kyselého a slaného."
Pro mě má spíš chuť umami.
Je to hodně jiné než naše běžně čtené západní knihy.
Nicméně atmosféru to mělo zajímavou, dobře čitelnou.
Nabízí si otázka, komu všemu chce Rjú Murakami nastavit zrcadlo a co vše chce ukázat. Bezesporu se trefuje do současných Japonců, Američanů i celé konzumní společnosti západního světa utíkající před sebou samým k povrchní zábavě a požitkům, jež jsou zárukou chvilkového potěšení i zapomnění. Pocit prázdnoty a samoty v době výdobytků a blahobytu totiž paradoxně dostihuje mnohé, a to bez rozdílu věku, pohlaví a společenského postavení. Nad tím vším se vznáší nevyřčené, co je, resp. co vše jsme ochotni přijmout za běžné, normální a akceptovatelné. Kendži po prvotním šoku z masakru, jehož byl přítomen v baru, vše přijímá za reálné a "hledá si své místo"v tomto pokřiveném světě. A Frank mu to ani poté neusnadní. Tím že Kendžiho nezabije a "propouští" fakticky svého jediného očitého svědka na svobodu, naloží mu na bedra - pro mladého Japonce - nevídaný pocit vlastní odpovědnosti. Odpovědi, jak s tím vším včetně svědomí naložit, nechává záměrně otevřené. Novela má vynikající promyšlenou strukturu. Autor napětí dávkuje, stupňuje a potom nechává pozvolna opadat, ale jen proto, aby vám dopřál čas na potřebnou reflexi a zamyšlení. Závěr knihy sice nevyznívá příliš optmisticky, ale i to je součást Murakamiho literárního záměru, když Frank říká :
"....Jo, byl jsem na ni [miso polévku] zvědavý. Kdysi dávno jsem si ji jednou objednal v malém suši baru ve státě Colorado. Byla to divná polévka a taky divně zapáchala, takže jsem ji nakonec nesnědl, ale připadala mi děsně zajímavá. Byla totiž podivně hnědá a taky páchla jako lidský pot. Přijel jsem do Japonska v naději, že se dozvím, co to může být za lidi, že mají ve zvyku jíst denně tuhle polévku, která na mě navdzory všemu působila tak nějak jako vytříbené a luxusní jídlo......
..... Ne, už ji ochutnat nepotřebuji, protože já sám se teď nacházím přímo v ní. V polévce, kterou jsem viděl v tom coloradském suši baru, byly zamíchány nedefinovatelné kousky čehosi, snad kousky zeleniny, které mi tehdy připadaly jako malé odpadky, a já jsem teď steně jako ty malé kousky zeleniny, zamíchán do velké polévky miso, takže jsem spokojený".
Autorovy další knížky
| 2008 |  V polévce miso |
| 2009 | Čáry |
| 2011 | Nekonečná, téměř průzračná modř |
| 2012 | Piercing |
Tohle je docela nářez, chvílemi mi přišlo, že čtu horor.
Přečetla jsem to na jeden zatajenej dech! Super nechutný, divný, čtivý. Asi to není pro každou povahu, ale mě to bavilo.