• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Natalja Ključarjova

Rusko - vagon třetí třídy

„Keď je človeku zle a manžel chce odpútať pozornosť, tak vyberie svoju knihu z police a zrazu... človeku nie je zle, pretože ho pohltí nečakane dobre napísaná kniha, pre nás asi umocnená spomienkami na skutočnú cestu vagónom tretej triedy po transibírskej magistrále a otázkami: "vystúpite v Skovorodine na dva dni? a čo tam?" "no práve..." to je presne ono, prečo si to prečítať, pretože zaujímavé príbehy a ľudia nečíhajú len na známych staniciach a nablýskaných policiach.“... celý text
— Hradčiatko

---

Rusko - vagon třetí třídy

„I na první pohled podivné existence v sobě mají širokou ruskou duši. Jejich s vtipem i smutkem popisovaná cesta životem ukazuje, že každá tíživá situace má nějaké východisko (občas i dost bizarní). Vcelku jde o vydařenou satiru na současnou realitu života v Rusku.“... celý text
— Lenka4

---

Rusko - vagon třetí třídy

„Stejně jako u přede mnou komentující čtenářky náhodný objev, navíc za pár kaček ve výprodeji. Pohled do současného Ruska, ale lehce i do minulosti, očima mladého, bohémského Nikity, hlavní postavy knihy. Hashtag # filosofie ulice. "Život - to je eskalátor jedoucí dolů... Dole je samozřejmě peklo. Čili nebytí. Neboli smrt. Jak kdo chce. Naším cílem je dostat se nahoru. Tam, kde se nachází Bůh. Čili světlo. Neboli spása. Nebudeme se přít o terminologii. Není to důležité, když eskalátor jede dolů. Vezměme si třeba obyčejného člověka. Jeho běžným přáním je dostat se nahoru. Veškerá snaha má ovšem za následek opačný pohyb eskalátoru. Výsledek je, že člověk stojí na místě. Co dělá většina? Samozřejmě to nejjednodušší. Lidi se unaví, sednou si s flaškou piva na schody a pozvolna sjíždějí dolů. Pouze vyvoleným se poštěstí dosáhnout takové rychlosti, že překonají sílu setrvačnosti a dostanou se nahoru!"“... celý text
— Mijagi

---

---

Rusko - vagon třetí třídy

„Skvělá kniha. O to víc, že to byl takový náhodný objev, od kterého jsem nic velkého ani nečekala. Od samého začátku mě kniha vtáhla do děje a nepustila. Příběh o Nikitovi, který vystupuje na náhodných stanicích vlaku a poslouchá, absorbuje a prožívá společně s nimi příběhy lidí, které potká. Příběhy tragické, smutné a kruté, které Nikita až příliš prociťuje. Přesto se celou knihou prolínají i humorné pasáže a osudy lidí se vzájemně prolínají. Při čtení jsem měla pocit jako by se snad od dob Sovětského svazu pramálo změnilo, jen náhodná zmínka o výdobytkách 21. století připomene, ve kterém časovém období se příběh vlastně odehrává. Příběh o lásce a nenávisti ruských lidí ke své zemi. Tohle dílo a jeho autorka si určitě zaslouží pozornost! „Špatných lidí je na světě strašně málo. Většina se prostě bojí nebo se nějak ostýchá být dobrými lidmi.““... celý text
— zanetkov77

---

Rusko - vagon třetí třídy

„Nenechte se (jako málem já) odradit (na můj vkus) lacině vyhlížející obálkou. Takovou školáckou, jakoby ji někdo na rychlo udělal v Malování. :) Holt je to tak, očima člověk nejen jí, ale taky vybírá knížku. Ovšem tahle, když jsem jí dala šanci a koupila ji za neuvěřitelných 15 korun v Kosmasu, mě strašně moc překvapila. Z anotace může člověk nabít dojmu, že půjde snad až o cestovatelský deník, ale "naštěstí" není tomu tak. Nikitovy cesty vlakem jsou jenom zastíracím manévrem pro nahlédnutí do životů Rusů. Do jejich neobyčejně obyčejných osudů. A nutno říct, že autorka vyplodila neskutečně lákavé postavy, jejich příběhy tak strašně vtáhnou, že vás za chvíli mrzí, že to bylo na tak krátký okamžik (tady jsem měla pocity jako v jedné pasáži z Malého prince) a jede se dál - možná paralela s cestou vlakem? Do života každého nahlédnete jen tak nakrátko, asi na dobu, za jakou byste ho/ji stačili spatřit okýnkem při míjení toho člověka vlakem. Ale jsou to opravdu tak zajímavé příběhy, že strašně chcete, aby Rusko - vagon třetí třídy byl jen jakýsi náčrtník nápadů, poznámek a přejete si, abyste zjistili, že někde v regálu knihkupectví existují jednotlivé knihy, ve kterých jsou ty načrtnuté příběhy rozpracovány vždy aspoň na dvou stech stranách. Tak zajímavé nápady by si skutečně takový prostor zasloužily. Ovšem když přistoupíte na kulisu knihy, kterou jsou cesty vlakem, nemůžete Nataliji Ključarjovové nic vytknout, protože z celé knihy ten omezený čas na zastavení se s každým opravdu dýchá. P.S. NK by měla napsat nějaký hororový příběh a já bych si ho - na základě toho, jak na posledních stránkách bravurně a živě popisuje zvláštní, až strašidelné postavy - s chutí přečetla. * Život - to je eskalátor jedoucí dolů. ...Lidi se unaví, sednou si s flaškou piva na schody a pozvolna sjíždějí dolů. Pouze vyvoleným se poštěstí dosáhnout takové rychlosti, že překonají sílu setrvačnosti a dostanou se nahoru. * Jedinou naší svobodou je svoboda vybrat si vztah k údělu, který nám připadl. * Ve tmě zněly všechny věty závažně a neomylně, jako by se trefovaly do samého nitra, přímo do srdce, a dotýkaly se těch nejdůležitějších věcí v životě. * Špatných lidí je na světě strašně málo. Většina se prostě bojí nebo se nějak ostýchá být dobrými lidmi. * Domnívám se, že vy, občané dnešních dnů, za svůj blahobytný život v míru částečně vděčíte mně a taky mým padlým i přeživším druhům v boji. Chci vám připomenout úctu ke starším.“... celý text
— Kachora