• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Terapie filosofie pravdou - Jiří Fuchs

Přes všechny pozitivisticky laděné a postmodernou přemnožené výhrady je stále rozumné chápat filosofii jako metafyzickou vědu o metafyzických principech poznání... detail knihy

Nové komentáře u knih Jiří Fuchs

Iluze skeptiků

„Do knihy jsem nahlédl na doporučení. Otevřel jsem namátkou, co mě zajímalo (konkrétně argumentaci proti scientismu 37-45 a vyvracení obecné skepse 79-91). Hodnotím tedy jen podle přečteného (číst víc jsem neměl chuť). Autorův styl je ve zkratce postavení slaměného panáka, který se pak velkohubě a teatrálně rozstřílí na kusy. V obou případech autor desinterpretuje stanoviska, která vyvrací. Obzvlášť zábavné je to právě v případě skepticismu, který je ostatně tématem knihy. Radikální skepse ve smyslu pyrrhónské epoché je odbyta jako nezajímavá ve dvou větách (s.80). To je celkem škoda (záměr/omyl?), protože může být základem různých pragmatických přístupů k poznání (např. právě scientismu, který se bez nějak metafyzicky chápané pravdy bezpečně obejde). Zbytek času se řeší celkem banální kontradičnost výroku "je pravda, že žádný soud není pravdivý". Mimochodem, práci se zdroji bych taky zrovna nepochválil.“... celý text
— matej.kulistak

---

Stíny levicového liberalismu

„Jiří Fuchs podle mého nemá v současnosti konkurenci.“
— Hobo

---

Cesta k důkazu Boží existence

„Vcelku se to číst dalo“
— palka452

---

---

V myšlenkovém světě Tomáše Halíka: Od modernismu k neomarxismu

„Kniha by se měla jmenovat spíše "V myšlenkovém světě Jiřího Fuchse: Od filosofie k ideologii". O intelektu a pilném zaujetí autora v oboru ani přinejmenším nepochybuji (je ostatně poměrně obdivuhodné, kam se až dokázal bez akademického titulu v oblasti filosofie vyhoupnout), nicméně právě on je krásným důkazem, že intelekt nerovná se moudrost, pokud jej neumí vhodně užít. Jednou z hlavních premis Fuchsovy motivace studia filosofie a zároveň podmínkou "správného dělání filosofie" je "hledat pravdu, tedy to, jak to doopravdy je" (srov. Léta letí k andělům - Jiří Fuchs na YT). Zdá se mi ovšem, že Jiří Fuchs již v základu tuto premisu nedodržuje, poněvadž způsob jeho myšlení připomíná spíše sekačku nežli hnojivo. Místo toho, aby nechal trávu růst a pozoroval, jak ta tráva vypadá a posléze jí porovnával s jinými trávníky, které by analyzoval stejnou metodou a z toho vyvodil, co to tráva "doopravdy je", si Fuchs na svoje travní cesty bere příruční sekačku a všechny trávníky se snaží osekat do určité podoby, přičemž pokud se mu to nedaří (ať už z důvodu neobratné ruky, nekvalitní sekačky, nepříznivého počasí nebo prostě "zvláštní trávy") tak se jedná o špatnou trávu. A tato publikace je čistou esencí tohoto pokřiveného myšlenkového nastavení. Nemám nic proti kritické práci díla, či myšlenek druhých (ostatně velká část dějin filosofie je na tom založena), nicméně pokud se tato kritika sama zdiskredituje již ve svém úvodu a v závěru se stane tím, před čím se snažila (v tomto případě mnohdy nepříliš přesvědčivými argumenty) varovat, není moc o čem dále vypovídat. Myšlení Halíka je dle mého jistě v několika směrech problematické (z mého pohledu ve směrech trochu jiných, než na které poukazuje Fuchs), nicméně nelze popřít, že myšlení Jiřího Fuchse také a dokazuje to právě toto (pravděpodobně zcela) neplánované studium jeho křečovitého světonáhledu.“... celý text
— Yummymoon

---

Vyšší humanita, nebo totalita?

„Co je to totalita? Komunismus či fašismus? Ano i ne. Abychom se dobrali definice totality nevystačíme si dle Fuchse s empirickými příklady totalitních režimů, ale musíme se snažit o esenciální definici. Dle Fuchse se totalita vyznačuje snahou ovládat veškeré aspekty lidského života (alespoň v potenci), to je příklad ontologického znaku, dále prosazuje pseudomorálku (tedy jde proti přirozenému mravnímu řádu), toť znak etický a nakonec znak politicko-právní, ten říká, že totalita se snaží prosazovat skrze zavádění opatření, které ruší protitotalitní snahy (tedy totalitní ideologie se realizuje pomocí totalitního režimu). Fuchs identifikuje zrod současné totality EU v třech filosofických východiscích: materialismu (jsme jen hmota, nic jako individuální duše není), kolektivismu (společnost je více jak jedinec a ten se jí tedy musí pro "větší dobro" podřizovat) a etickém relativismu (mravnost je otázkou úhlu pohledu, je zakotvena v socio-kulturních rámcích, a ty tedy nejsou závazné, protože jsou nahraditelné "lepšími etickými rámci", nic jako obecný mravní zákon neexistuje). Ve výsledku je tedy dnešní krize hodnot následkem selhání novověké filosofie. A pak, že filosofie je k ničemu. Ne naopak, filosofie je důležitá věda. Ale dá se dělat lépe a hůře. Bohužel v současnosti dle Fuchse převažuje ta horší varianta. Žijeme v intelektuálním ovzduší nasyceném obrovským filosofickým podvrhem. Jenže ona filosofie není zrovna nejlukrativnější obor. Já se ptám, je-li možné tuhle křivdu na skutečné filosofii ještě možné zvrátit. Plíživou totalitu totiž není vůbec jednoduché odhalit, a je tedy jen zdánlivě neviditelná a nesrovnatelná s okatými případy totalit (nacismus a komunismus například), přitom však v esenciálních znacích mezi nimi není rozdílu. "Protože tedy podle feministů není v rodině nic, co by bylo dáno přirozeně, všechno v nich jsou prý jen nahraditelné socio-konstrukty, mohly vypuknout pravé orgie levičáckého rovnostářství s následnou dekonstrukcí rodiny. Na mušce mají aktivisté gender feminismu otcovskou autoritu, mateřský instinkt, různost rolí mužů a žen, právo rodičů na přednostní výchovu dětí, pojmy otce a matky, výjimečnost manželství, fyzické trestání dětí. Naproti tomu revolučně prosazují kolektivistickou absurditu, podle níž děti jsou majetkem státu, absurdní sexualizaci malých dětí, zrovnoprávnění všech partnerských vztahů, údajně lidská práva ženy na potrat či homosexuálů na adopci dětí." (s. 91)“... celý text
— Knišíl