Ricardo Piglia

Přidat do oblíbených Koupit knihy

argentinská, 1941 - 2017

Populární knihy

Za Idou
Za Idou
Umělé dýchání
Umělé dýchání

Nové komentáře u knih Ricardo Piglia

Za Idou Za Idou

„Knížka těžká svým obsahem a stylem. Pro mne příliš mnoho odboček, popisů i nesouvisejících epizod. Mám ráda odkazy na literaturu, ale i těch tady bylo nadmíru a dobré dvě třetiny jsem neznala. Děj byl zajímavý a aktuelní kdysi i teď.“... celý text
— micha-ella

Umělé dýchání Umělé dýchání

„Tak tohle mi nesedlo. Jak byl román Za Idou skvělý, tak Umělé dýchání je notně dýchavičné a únavné čtení. Spousta jmen a událostí a notně fragmentární celek, který asi dost vypovídá o stavu argentinské společnosti 20. století, ale nebavilo mě to. Je to taková spíš experimentální próza. No asi takhle: pro někoho "sí" pro mě "no". Nechávám bez hodnocení. Za sebe doporučuji klasičtější Pigliův román Za Idou.“... celý text
— puml

Za Idou Za Idou

„Skvělý román a mix mnoha stylů. Je to jak univerzitní román, detektivka, tak literární studie. Taky je to tak trochu politický traktát. Zápletka je skvělá a bavilo mě to prolínání literárních úvah s tou detektivní linií. Doporučuji.“... celý text
— puml

Za Idou Za Idou

„Tento román jsem nakonec opouštěla poněkud rozpačitá a opět se mi potvrdilo, že ne vždy se vyplatí mít od knih určitá očekávání, protože ne vždy bývají naplněna. A ne vždy je na vině kniha samotná. A toto byl podle mne ten případ, kdy mi kniha nedala to, co jsem chtěla, ale můžu si za to sama svými zkreslenými představami, o čem ten příběh bude. Kniha zprvu působí jako milostný román s krimi zápletkou, kdy se hlavní hrdina zajímá o vypátrání příčiny úmrtí své kolegyně a milenky (a tak i anotace na mne působila, že to půjde tímto směrem a bude to mít nádech kriminálního/thrillerového románu). Jenže pak se z knihy stává do jisté míry intelektuální záležitost s politicko-filozofickým podtextem a vydává se tak úplně jiným směrem, než jsem čekala. Určitě nechci tvrdit, že je to špatně - rozhodně není. Autor to psal dozajista s nějakým záměrem a není jeho chybou, že jsem měla (očividně!) mylná očekávání a že jsem se občas v obsahu zamotala ve snaze pochopit, co se mi autor snaží sdělit. Objektivně řečeno musím autorovi smeknout pomyslný klobouk, protože z témat, která tu vyplouvají na povrch, a z toho, jak to autor zpracoval, je patrné, že je autor vzdělaný člověk a má široký rozhled v řadě témat (literatura, politika, filozofie, prostředí akademického světa). A jeho vzdělání odpovídá i vytříbený styl, kterým knihu píše. Jedná se o trochu rozvláčnější vyprávění, které se mi povětšinu četlo velmi dobře, ale obsahově jsem se s knihou nakonec nepotkala tak, jak jsem myslela. Což ale přičítám spíš na vrub sobě, ne autorovi. Výsledkem je tak za mne průměrné hodnocení, ale určitě tím nechci naznačit, že by to byla špatné dílo. Jen mně osobně to obsahově jako čtenářku jaksi minulo, nic víc.“... celý text
— sgjoli

Přejít na knížky autora