• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 18 knih

Nové komentáře u knih Daniil Ivanovič Juvačev

Všecko lítá, i co peří nemá

„Zajímavé a veselé verše založené na velmi častém opakování a rytmice, nezapřou se autorovy experimentální kořeny. :-) Vyprávění o dětech a zvířátkách jsou také milá. Bála jsem se, že děti kniha úplně nezaujme, ale opak byl pravdou, i když ruské reálie zatím nemůžou znát (Leningrad). Ilustrace Leoše Konáše jsou opravdu půvabné a pěkně doplňují textovou část. „A když tma se sklání, ukládá se k spaní čtyři a čtyřicet čížků zpěváčků: čížek na postýlce, čížek na přistýlce, čížek na sběračce, čížek v krabici, čížek na polici, čížek pod lavicí, čížek ve střevíci, čížek na lžíci.“ (s. 14)“... celý text
— Macope

---

Bába

„Útlá sbírka absurdních povídek ze Sovětského svazu 30. let, které vás pobaví ještě i dneska. Tenkrát to ovšem zdaleka taková sranda nebyla, jak můžeme vidět na autorově osudu.“... celý text
— Finn69

---

Čtyřnohá vrána

„Nebýt Charmse, nebyl bych tím, kým jsem. To je autor, který mě ovlivnil zcela zásadně (když jsme ho četli s kamarády v patnácti)... Byl to génius.“
— jozik_v_tumane

---

---

Ten, který vyšel z domu

„Úžasná knížka, i když jsem tomu zčásti nerozuměl (hlavně Lipavskému). Dokresluje pozadí Charmsova díla. Kromě Charmse, kterého znám dávno, mě nejvíc zaujal Jakov Druskin.“... celý text
— jozik_v_tumane

---

Z deníků / Anekdoty

„Ani když mi byl kdysi Charms doporučen, a tehdy bylo obtížnější ho sehnat, než dnes, ani tehdy jsem si k němu cestu nenašel a s časem se dá říct, že můj zájem i nadšení opadlo ještě více, nepřipadá mi jako nic ze superlativ, která se o něm za roky utvořila. Ale líbilo se mi "to okolo něj", některé jeho superkrátké příběhy, líbilo se mi to jako protipól nekonečně dlouhých románů. A absurdno a surrealismus je zkrátka můj jam. Ve svých denících je to ale tak nějak, co byste čekali, stejně jako když jsem četl Wolkerovy dopisy jeho mámě, je Charms obyčejný člověk, pochybující, chybující, snažící se na sobě pracovat (7.12.1932: "Chtěl jsem dnes začít pracovat. Ale celý den jsem nic neudělal. Do 4 hodin jsem neudělal vůbec nic."), člověk se vztahy ("Miluju tuhle... a pak miluju tuhle, bože dej, ať s ní můžu být" -každý muž v historii), člověk bojící se o svoje zdraví (což je schopen psát po celý týden, měřit si teplotu a bát se o své zdraví), ale taky Rus, co se znal se spoustou dalších Rusů, kulturně žil ("Musel jsem v opeře schovávat, že mám laciný hadry a neostříhaný nehty... a Mahler mě nudil."), posouval se, ale byl pro svoji odlišnost a provokování nepohodlný režimu, na což nakonec dojel. Deníky jsou relativně nuda, umělec, co nemá prachy, a tak je tahá z ostatních, půjčuje si, dějou se mu "ve víru nadšení" věci a tak není schopen vracet peníze a nechává se sponzorovat, zatímco popisuje, jak šel s A k B a potkali tam C a tak se rozhodli jít do kina a pak na výstavu, aby si dali zpátky u A čaj a byli tam do dvou rána (ale většinou se nic neděje, jen se popisuje kam šel a s kým, jak když sepisujete protokol), jméno za jménem, které vám nic neřeknou a co do obsahu děsně popisné, nicneříkající. Ke konci života jej postihla ještě větší tíživá finanční situace, poslední roky, zákaz publikace (musel publikovat do dětských časopisů a zvykl si na kratší texty), pravděpodobně zemřel hladem, zavřený v léčebně, během války, podobný osud stihl řadu zde zmíněných Rusů, zastřeleni, nebo zemřeli ve vězení. I přesto je Charms autorem mého nejoblíbenějšího citátu, který je zmíněný právě v téhle knize. Jediná anekdota, co mě rozesmála, byla hned ta druhá (moje číslo, vždycky být na druhém místě) "Jednou se Gogol převlékl za Puškina, přišel k Puškinovi a zazvonil. Puškin mu otevřel a křičí "No podívej se, Arino Rodionovno, kdo to přišel - já!"“... celý text
— JP