• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Alain Mabanckou

Rozbitý pohár

„Z absyntovskej edície 100% som ešte nič nečítala, tak som si povedala, že je na čase to napraviť. Ale rozhodne som si mohla vybrať aj lepšie. Ako prvé ma na knihe zarazilo to, že v nej nie sú žiadne bodky, žiadne začiatky viet, len kopa čiarok, takže autor v podstate chrlí jeden príbeh za druhým. Na to som si nejak nemohla zvyknúť, ale keby bol obsah pre mňa zaujímavejší, asi by som to prekusla. Ale nebol. Väčšina príbehov ma nebavila, len málo z nich mi prišlo zaujímavých. Skôr prevládalo znechutenie, ako naozaj nemusím čítať 15 strán o súťaži v močení, aj keď sa možno skutočne odohrala, kto vie. Hlavná postava na mňa pôsobila strašne nesympaticky a prišlo mi, že tým písaním sa snaží zakryť, aký silný alkoholik v skutočnosti je. Neviem, možno som len túto formu príbehu nepochopila, ale toto naozaj nebolo nič pre mňa. Dúfam, že pri ďalšom výbere budem mať šťastnejšiu ruku.“... celý text
— Deia

---

Prasklej Sklenička

„váham medzi tromi a štyrmi hviezdičkami...už dlho som sa pri knihe tak nenasmial, ale môj zážitok bol narušený autorovým vsúvaním názvov literárnych diel do textu, čo nenormálne kazilo štýl knihy.“... celý text
— netopýr088

---

Prasklej Sklenička

„Druhá kniha od autora, kterou jsem četla a naprosto mě nadchla.“
— juleska

---

---

Paměti dikobraza

„Mně se to líbilo. Moje první a nejspíš i poslední kniha vyprávěná z pohledu dikobraza, ale klidně bych si něco podobného přečetla i v budoucnu.“
— juleska

---

Paměti dikobraza

„Ať se jde pan "literární kritik par excellence" bodnout třeba dikobrazovým trnem do oka, Paměti dikobraza jsou mistrovským dílem Alaina Mabanckoua, které ocenila i francouzská literární kritika prestižní Prix Renaudot. Jen bohužel pro naši středoevropskou malost v dílech afrických autorů někdo vidí jen pouhou slátatninu, kde zvířata mluví a "kamarádí" se s lidmi. Tato kniha je nejen svědectvím o kultuře subsaharské Afriky, ale je také kritikou společnosti a lidství jako takových. Forma románu osciluje mezi tradičním vyprávěním lidové slovesnosti subsaharské Afriky (i proto je příběh vyprávěn baobabu - symbolu moudrosti a dlouhověkosti) a postmoderním stylem psaní. Mabanckouvi se podařilo to vše spojit do velmi čtivého příběhu. Rozhodně doporučuji, a to především těm, kteří si rádi rozšíří obzory o další náhled na svět a kterým nestačí se omezovat jen na ty knihy, jejichž vypravěčem je evropský dospělý člověk .“... celý text
— Vilémka