Vilémka komentáře u knih
Ať se jde pan "literární kritik par excellence" bodnout třeba dikobrazovým trnem do oka, Paměti dikobraza jsou mistrovským dílem Alaina Mabanckoua, které ocenila i francouzská literární kritika prestižní Prix Renaudot. Jen bohužel pro naši středoevropskou malost v dílech afrických autorů někdo vidí jen pouhou slátatninu, kde zvířata mluví a "kamarádí" se s lidmi.
Tato kniha je nejen svědectvím o kultuře subsaharské Afriky, ale je také kritikou společnosti a lidství jako takových. Forma románu osciluje mezi tradičním vyprávěním lidové slovesnosti subsaharské Afriky (i proto je příběh vyprávěn baobabu - symbolu moudrosti a dlouhověkosti) a postmoderním stylem psaní. Mabanckouvi se podařilo to vše spojit do velmi čtivého příběhu.
Rozhodně doporučuji, a to především těm, kteří si rádi rozšíří obzory o další náhled na svět a kterým nestačí se omezovat jen na ty knihy, jejichž vypravěčem je evropský dospělý člověk .
Mysterium Tremendum je naprosto odstrašující příklad zmrvené knihy stylem psaní. Takhle ať si autor píše povídky do šuplíku, a ne knihu, jejíž prodejnost je mimochodem celkem vysoká jen a pouze díky vábení na smyšleného undergroundového autora. Upřímně lituji, že jsem naletěla reklamě a vší té ,,zjevné" inspiraci slavnými autory a texty The Plastic People Of The Universe. Škoda peněz.
Už dlouho jsem knihu neodložila po prvních 60 stránkách. Myšlenka možná byla pěkná, ale nudně a nezajímavě a všedně a... se spousty klišé podaná!
Nápad to byl úžasný, poselství také, ale to zpracování po jazykové stránce... nevím, jestli to tak bylo i v originále, ale jestli ano, překladatel to klidně mohl trochu vyzdvihnout. A některé události byly hodně předvídatelné, nicméně zakryly je ty až děsivě nepředvídatelné.
A spousta lidí tu píše, že si nedokáže představit splynutí. Já s tím neměla žádné problémy, avšak to nedávalo moc smysl - Pressia i ostatní přece museli na něčem stát a něco mít na sobě když ,,splynuli´´, potom nechápu, že splynuli jenom s něčím, narozdíl od jiných (viz konec knížky :D)...
I tak si to zaslouží 4 hvězdičky. A tu nálepku bych tam nelepila...
Čekala jsem něco víc. První půlka knihy byla poněkud nezáživná.
Kámen a Flétna je poněkud jiný odvar fantasy - ale spíš bych to nazvala pohádka ne pro děti. Nemyslím si, že by to nějaké osmileté dítko úplně pochopilo. Nicméně knížka je spíš pro přemýšlivé typy, kteří nepotřebují každou stránku přetékající akcí.
A pro ty, kdo hrají na flétnu, ne školsky dú valši dú, ale pro ty, kteří ji třebas i studují, je tato knížka kouzelná.
Úžasný, nepředvídatelný a propracovaný příběh. Všechna ta proroctví, citáty, runy, bohové, Maddi, Slovo, Bezejmenný a také Našeptávač. Nedokážu už nic víc napsat, protože kouzlo Znamení run se nedá vyjádřit, lze jen pochopit - až dočtenou knihu odložíte a zavřete oči.
Pro milovníky a také pro nadšené objevitele tajů českého jazyka vřele doporučuji.
Abych pravdu řekla, myslela jsem, že hlavní hrdina měl být Artemis Fowl. Snad jsem to špatně pochopila, já nevím, ale čekala bych, že v knize, která nese název postavy, bude více pasáží z jejího pohledu, v tomto případě z Artemiho. Místo toho se to ale hemžilo Myrtou Krátkou, Břízným, Klusákem, kdejakou havětí a nechutně nudným permoníkem, kde se popisovalo a rozebíralo, jak se prokousává hlínou a proč pro to potřebuje mít otevřenou záklopku ,,v zadních partiích''. Pasáže s Artemim mě zajímaly a celkem i bavily, i když mi přišel jako rozmazlený fracek, ale bylo jich sakra nedostatek.
Tady na obrázku není taková ta zlatá nálepka, kterou jsem tam měla já a u které mi nějak ucházel smysl. Stálo na ní: Agent 007 v říši víl. Artemis nebyl agentem říši víl... nebo s to mám dozvědět až v dalších dílech, které nebudu číst? Nebo to snad naznačuje Myrtu Krátkou a ukazuje to na to, že snad ona má být hlavní postavou? Promiňte, ale kdybyste snad někdo věděl, co to má znamenat, tak budu ráda, když mi to vysvětlíte.
A také by mě zajímalo skloňování jména Artemis v mužské podobě. V tomto komentáři jsem se uchýlila k jakémusi patvaru bez s, ale nezdá se mi to správně. Tak kdyby to opět někdo věděl, byla bych ráda, kdyby mě o tom zpravil.
Oceňuji fantazii autorky. Naprosto nápadité a velmi propracované dílo! Líbilo se mi, že překladatel řádně používal argot, který byl do knihy zanesený, a neodbyl to obyčejnými slovy. Dodávalo to celému dílu ještě větší míru propracovanosti.
Pro mě osobně to byla láska na první pohled. Jakmile jsem uviděla modrou "koženou" obálku s nápisem Kostičas, okamžitě jsem ji popadla do ruky a přečetla si anotaci.
V jednoduchosti je krása (grafici Terryho Prachetta se od grafiků Samathy Shannon mají co učit); luzný obal mě okouzlil hned a donutil mě si toto dílo zakoupit.
A jak nakonec dopadl vztah Paige a Strážce zkazilo můj pohled na knihu. Takové věci by se neměly dávat do prvního dílu heptalogie; upřímně doufám, že se z toho nevyklube sladký laciný román, který by kazil jinak hezký propracovaný příběh.
Můj nejoblíbenější díl z celé série. Napínavý od začátku do konce. Příběh má hlavu i patu.
Chápu, že pro čtenáře, kteří nemají špionáž v oblibě, to není to pravé ořechové, což o mě neplatí. Přesto nedokážu pochopit, jak někoho může Gilda nudit...
Opět dávám pět hvězd!
Přečteno za pár hodin - především díky velkým písmenům.
Hezky zpracovaný příběh i s historií města Sv. Augustin. I když mi přišlo, že by se kniha mohla ještě více rozvést, nechat čtenáře prožít některé chvíle, které mu byly pouze zpětně stručně převyprávěny...
Ale už jenom kvůli Gildě a našemu starému a pevnému přátelství nemůžu dát nic jiného, než pět hvězd. :)
Serafínu bych přečetla jedním dechem, kdybych měla tolik času na čtení. Naprosto dokonalá knížka, propracovaná do nejmenších detailů. Pro některé čtenáře je očividně poněkud složitá, málokdo pochopí vtipné narážky a ze začátku složitější vrstvení časových úseků z minulosti a přítomnosti.
Hudebnící si na tomto dílu smlsnou.
Ale jinak kniha naprosto úchvatná, vtáhne do děje čtenáře, který pak cítí spolu s hlavní postavou napětí, které v knížce vládne.