Populární knihy
Nové komentáře u knih Alan Scholefield
Jed
„Velmi dobře napsaný příběh, napínavý, že až mrazí.
Rozhodně doporučuji.“
— milwa5006
Uťatá ruka
„Čtivé, neboť napínavé, historicky zajímavé, svižné a drsné.
Velmi velmi dobrá kniha, je mi líto, že ji znovu nevydali anebo raději elektronicky.“
— milwa5006
Veliký slon
„Jiná doba než žijeme my (zač 19. stol), jiná země než ta, po které kráčíme my (jih Afriky).
Zemi Zuluů a jejich historii jsem neznala, (trochu se stydím), ale autor ji přes Robbieho a prostřednictvím zápisků jeho otce popisuje věrohodně (Google odsouhlasil). Robbie je bílý kluk bílých rodičů, kteří se do kapské země dostali po strastiplném útěku před zákonem a usadí se právě na území tohoto kmene.
V románu je napůl dobrodružná linka, kterou autor čerpal přímo z tamějšího exotického prostředí a ze sdílení kmenového života Zuluů, napůl ale rozehrává i vztahy uvnitř Robbiho rodiny. Tato linka mi připadala velmi dovedně napsaná : průnik jiné, odlišné kultury do naturelu i tak dominantního otce a konfrontace otec/syn, která končí sice dramaticky, ale zároveň i smířlivě díky společně sdílenému nebezpečí a boji o holý život.
Bohužel je u nás knížek od Alana Scholefielda poskrovnu, ale jsem ráda, že jsem se s ním seznámila alespoň přes Velikého slona.“... celý text
— esma
Veliký slon
„Tam, kde skončila Scholefieldova Uťatá ruka, navazuje děj Velikého slona. Jenom vyměníme uprchlého trestance Jamese Frasera Blacka za jeho syna Roberta a přidáme se s ním k divokému kmeni Zuluů, jimž vládne svéhlavý král Čaka. Robert nám v knize podává svědectví o životě mezi domorodci v nejjižnějším cípu afrického kontinentu, o strastech soužití s etnikem, jehož základní lidské hodnoty jsou přece jen poněkud odlišné od běžných civilizačních standardů, a také o slastech, které mohou zažít mladíci Robertova typu v lůně panenské přírody. Jeho pohled do divočiny je v porovnání se zážitky jeho otce v Uťaté ruce o něco plastičtější, a také dějová linka Velikého slona je jakoby živější a barvitější. Psychologickému prokreslení postav se dostalo vitalizujícího povzbuzení, takže se s nimi dá už daleko lépe vyjít a naoko spoluprožívat jejich dobrodružství. Scholefield má nicméně stále problémy s dynamikou jednotlivých scén, takže vás nedokáže bezprostředně vtáhnout do příběhu a dát vám na vlastní kůži pocítit všechny hrůzy, smutky i radosti probíhajících událostí. Pokud by se mu to povedlo bylo by to absolutorium, takhle jen docela dobrý.“... celý text
— ludek.n
Uťatá ruka
„Obálka Zdeňka Chotěnovského k Uťaté ruce Alana Scholefielda svádí k tomu si myslet, že budeme mít co do činění s námořními dobrodružstvími, vzdutými vlnami, slanými sprškami a křičícími racky. Ale není tomu tak. Trestanecká galéra z obrázku je jen odrazovým můstkem k výpravě do vnitrozemí afrického kontinentu, mezi vyvražďované domorodce, kteří se snaží uhájit holý život. Jejich střet s bílými utlačovateli, kteří se v honbě za vlastnictvím půdy a bohatstvím neštítí ničeho, je pozadím pro osobní dozrávání mladičkého Jamese Frasera Blacka, uprchlého trestance, který za svobodu zaplatil částí svého těla. Hák, který nosí na zmrzačené ruce, je v africké divočině mocným talismanem. Jednoduchý, přímočarý příběh je do jisté míry napínavý a poutavý, k dokonalosti mu však chybí hloubka. Kromě Jamese jsou ostatní figury dramatu ploché a nevýrazné, vypjaté scény nezpůsobují zástavu dechu ani mrazení, romantické vsuvky nedojímají, aspekt boje původních obyvatel za svou zemi zůstává nevyužit. Tím nechci říct, že je tady všechno špatně, ale jízda na půl plynu v jasně vymezených mantinelech člověka prostě nestrhne.“... celý text
— ludek.n
