Nové komentáře u knih Alec Le Sueur
Hoteliérem na střeše světa: Pět let v Tibetu
„Výborná knížka, autor je vtipný, překlad skvělý, místy jsem se smála nahlas. Tibet a jeho obyvatelé jsou popsáni bez růžových brýlí, o Číňanech jsem si toho nikdy moc nemyslela, ale tady jsou popsáni jako národ šílených byrokratů a pošuků. Holt socialismus plodí divné typy. Popsaná je i historie Tibetu a jeho obyvatel a je to smutné, čínské působení je opravdu tragédie. Nemyslím si, že by autor svým líčením místních poměrů nějak Tibeťany shazoval, naopak. Ale je to jiný svět a tím, co se z něho snaží udělat komunisti dost bizarní. Po knížce Pojďme se ztratit s celém Ziburovi další vtipný cestopis.“... celý text
— sasena
Hoteliérem na střeše světa: Pět let v Tibetu
„Miluju hory, miluju hotely, knížka měla vysoké hodnocení ... nebylo co řešit ,) ... a čekala tu v poličce už docela dlouho.
Prvních pár stránek přečteno trošku s rozpaky, ale pak se vše parádně rozjelo a nezastavilo se až do poslední stránky. Vtipné, plné postřehů. Autor si sice dělá legraci z domorodců, ale humor je to laskavý a plně tolerující naprosto odlišný způsob života. A neskutečná příroda všude kolem, to už je jen ta pověstná třešnička na dortu.“... celý text
— gretl74
Hoteliérem na střeše světa: Pět let v Tibetu
„Četla jsem v listopadu 2005. Podle mých poznámek:
Úplně jiné než 7 let v Tibetu.
Toto píše nevěřící, který ani nechce pochopit věřící. Naštěstí se víc věnuje svým kolegům v hotelu a ne "domorodcům".
Hezky se čte, ale takovýhle Tibet by mne zklamal.“... celý text
— MOu598
Hoteliérem na střeše světa: Pět let v Tibetu
„Super kniha! Napsaná poutavě, s humorem. Mnohdy je to ale humor drsný a člověk nechápe, že se vůbec něco takového mohlo stát.“
— rakakan
Hoteliérem na střeše světa: Pět let v Tibetu
„Do prvních odstavců knihy jsem se začítal s obavou, jak bude člověk usilující o sebeprosazení zrovna v mezinárodní hotelové společnosti nahlížet na svět stojící prostředí hotelových hal v tak velkém kontrastu. Ale každým dalším řádkem si Alec Le Sueur získával mé sympatie. S přispěním jeho vyprávění se okamžitě v Tibetu zabydlíte jako v důvěrně blízkém a oblíbeném místě. Mistr Alec zde s humorem akcentuje Lhasu a životy místních lidí v denním světle himalájského slunce. Jenže až se přestanete smát dolehne na vás smutek, že Tibet už nikdy nebude takový jakým býval, když hotel evropského střihu ve Lhase byl ještě naprostou utopií.“... celý text
— Marco
