Marco komentáře u knih

Příběh dvou lidí, v obou případech talentovaných a inteligentních, kteří vzešli ze stejného místa, leč v jiné epoše. Příběh o nuancích lásky a sebelásky. Příběh o všeobecném podezření, že ke štěstí žádné zkratky nevedou. Odvěká variace příběhu o naivní iluzi, že veškeré štěstí přichází s osudovým člověkem či výhrou v loterii. Příběh o vášnivém a temperamentním tanci, který se slabému srdci může stát osudovým.
V četbě na pokračování Českého rozhlasu nutno ocenit především výkon Miluše Hradské, která svým hlasem a dikcí věrohodně dokreslila charakter Julie Mortadini.
Dílko, dle mého skromného mínění, hodné četby a zamyšlení nad jeho tématy.

2 16.12.2022

Vyprávění plyne jednoduše a přesto obsahuje složitou škálu pocitů z časů vleklého válečnictví a předčasného umírání. Nedokonalost rodící se vědy se ve stejně ponurém světě střetává s nepomíjející obratností kejklířství, šaškovství a přirozeného intelektu. Hranice mezi nimi je zatím neurčitá a není rozpoznatelné kdo stojí na které straně. Všechno je ve vleku dějin, aby posloužilo tahanicím králů o velikost jejich léna, bitevní slávu a moc, případně jako vzdálená inspirace pro vznik krásné literatury.

3 08.01.2022

Vypůjčil jsem si jako náhradu za Hlavní město, které v knihovně právě nebylo k mání. A zcela jistě jsem nebyl zklamán. Hutný spisek, ve kterém Menasse literárně zpracovává témata z rodinné historie. A činí tak, jak se u spisovatele jeho kvalit očekává, velmi obratně. Brzy vás text nutí k všeobecnému přemítání nad vztahem jedince k historii svých předků, a snad i vztahem historie k jedinci. A stranou nezůstává ani otázka co je či není, kde začíná a končí, historie mých předků. Co mne, skrze zkušenost předchůdců reálně formuje? Střih mezi třemi dějovými linkami je zde ve službách takového bádání, ale neméně poslouží k prolínání emocí a tedy k dalšímu zatraktivnění knihy pro jejího čtenáře. Pro každého s kladným zájmem o historická pozorování bych tento román s radostí doporučil.

1 14.03.2021

Zdařilá kniha, nasaje vás a pohltí jako dusné letní poledne v Neapoli, ze kterého se probudíte až ráno ztraceni kdesi na pláži a s kocovinou. Tony vás provází světem populárního popového zpěváka, světem smetánky, občas přirozeně s mafiánským zázemím. Vzpomínky života bohatého na nuanci, kterou jedinou snese, jak se na úvod vyznává v jakémsi shrnutí na způsob svérázného životního kréda. Tento myšlenkový prolog pak ve zbytku knihy doplňuje další osobitou filozofií, která je nám podávána jaksi mimoděk při líčení historek z celého zpěvákova vydatného požívání světa. Nemoha se však zbavit dojmu, že ač v roli povolaného průvodce, je Pagoda v tomto svém usilovném pátrání po jistotách existence, navzdory sebejistému vyjadřování, poměrně ztracen, a východiska, která by dávala obecnější smysl, nenachází. Což je ovšem všeobecný lidský problém, co ale naopak nachází, a vy společně s ním, je krása lačných momentů, které zbytečnost bytí v nepravidelných intervalech přerušují. Podobně jako krátké pauzy občasně přetrhnou tok efektního zpěvu.
A ještě by mě Paolo zajímala ta československá gymnastka... :)

7 11.10.2020

Brown vás hned prvními řádky vmanipuluje do závodu s časem, rozhodujícím bezmála o budoucnosti celého lidstva. Přitom vás však stihne seznámit s celou řadou uměleckých a architektonických děl, nechá přičichnout k atmosféře ikonických měst a reálií, které nadto vnímáte ve společnosti postav, nevyhnutelně si žádající o vaši pozornost. V tom atraktivním víru obrazů, vjemů a dějů pakliže vám vybude kognitivní kapacita, můžete také přemítat nad hrozbami, kterým my lidé, jako všeovlivňující vymykající se masa, skutečně do budoucna (anebo už právě teď) čelíme. Rád jsem se strhujícího pátrání zúčastnil, i když vlastně nevím, byla-li ta vyčerpávající bezesná snaha nakonec k něčemu dobrá. A i proto dávám plný počet :)

5 22.07.2020

Člověk se většinu doby směje a chvatně otáčí listy. Současně se neustále nedokáže ubránit podezření, že to o čem se zde doopravdy píše, nejsou reální lidé kolem čtyřicítky, ani problém středního věku, a už vůbec ne příspěvek k nazírání lidského života s jeho paradoxy a roztodivností, ale pouze osudy vymyšlené a vykonstruované kolem několika vtipných scén. Nic proti tomu, je to zcela legitimní taktika v boji o čtenáře. Samozřejmě, kdyby to nebylo tak přímočaře jednoduché, mohlo by to mít i nějakou přidanou hodnotu v podobě potřeby zamyšlení nad (ne)vážností fenoménu středního věku, kdy, jak se zdá, končí veškerá sranda.

Jinými slovy, román Patrika Hartla je malý pamlsek po obědě. Je to rychlé, s vysokým obsahem rafinovaných monosacharidů, a probouzí v nás větší a větší chuť na další sousta, ačkoli hladina glukózy v krvi nebezpečně stoupá a s ním i pravděpodobnost blížící se cukrovky či metabolického syndromu. Náš doktor by nám přesně takové potraviny z jídelníčku vyškrtl. Žádný vitamín, minerál, vláknina. Po obědě jsme již dokonale nasyceni. Ten pamlsek je zcela nadbytečný a my víme, že bychom neměli, ale stejně se nakonec neovládneme a zatímco vstáváme od stolu a odcházíme k poněkud nezáživné práci, natáhneme ještě ruku a rychle vyvoláme ten efemérní okamžik sladkého i dokonale falešného pocitu na patře. A za pár minut také dokonale zapomeneme.

Loďka se utrhla! Myšlenka vstoupila do našeho vědomí, aby tam zhmotnila pravou podstatu existence...
Co je více vzrušující? Žít život nebo přemýšlet o jeho tajemstvích? Autor o naší realitě přemýšlí a my spolu s ním jeho myšlenky a myšlenky filosofů prožíváme.
Je to působivé čtení, byť poskytuje tak málo jednoznačných odpovědí. To, co je předností našeho světa, ale rozhodně není chybou tvůrce...
Prožijte vývoj lidského poznání, zde je kniha o filosofii! Konečně kniha o Něčem...
:)

3 28.01.2015

Svižné vyprávění z jedné docela odvážné jízdy do Maroka. Nápad zaskočit si ve staré Škodě 120 a Favorit do severní Afriky, vyběhnout si tam na nejvyšší horu Atlasu, zkouknout Saharu a při té příležitosti též podpořit místní pěstitele konopí, je sám o sobě natolik svérázný, že o exotické zážitky je dopředu postaráno. Chtít se ale seznamovat s odlišnou kulturou nezprostředkovaně, nemusí ještě znamenat úspěšně. Na pochopení odlišného světa je asi zapotřebí víc než odvaha. Nicméně byl zážitek být prostřednictvím knihy oné cesty účasten.

25.12.2013

Psáno strohým jazykem. Tam kde čtenář přivyklý beletrii očekává hlubší úvahu a více emocí, přichází jen jakýsi přepis záznamu. Toto pojedí ale koresponduje se záměrem autorů rekonstruovat odraz tehdejšího nikoli s odstupem korigovaného smyšlení mladého vojáka wehrmachtu. Nespornou hodnotu knize dodává, že se jedná o skutečné svědectví přímého účastníka bojů východní fronty. Předložený osud je pozoruhodný nejen z dnešního pohledu nepředstavitelnými útrapami vojáka 2.světové války, ale také ojedinělostí jeho příběhu na samém konci konfliktu a v dalších poválečných létech.

17.12.2013

Brilantní literatura. Mnohovrstevná skladba vyprávění. Na každé stránce příležitost pro podnětné, chtělo by se říci bohulibé přemítání nad hodnotovými měřítky nejen benediktýnského kláštera 14. stol, ale i celé filozofie a doby, kterou reprezentuje. Nevšední možnost poddat se mysterioznímu půvabu místa v němž se vlivem umného vyprávění setkává filozofie s historií, teologie se zárodky vědy, klášterní regule s láskou, kacířství s bezprávím a to vše propojeno napínavým detektivním pátráním. Přehnaná chvála je na místě. Pulchre! Bene! Recte!

8 07.07.2013

Knižní rekapitulace poměrně zásadního a dramatického počinu v historii československého horolezectví. Severní stěna Eigeru byla v době, kdy se pod ní utábořila skupinka ostraváků, pro většinu horolezců opředena téměř mystériem neprostupnosti. Hrdinové vyprávění na "Mordwand" nastupují v zimních podmínkách s vlastním podomácku vyrobeným vybavením! S patřičnou dávkou posedlosti hraničící až s šílenstvím. Atmosféra knihy je v pořádku, nikdo se tady povětšinou nesnaží zneužít odvážného úsilí mladých horolezců ještě pro něco jiného, než je snaha nakazit v křesle uvelebeného čtenáře touhou podobně závratnou.

1 21.04.2013

Velmi čtivé ač k závažným otázkám inspirující dílko. Pobyt ve školních lavicích každého z nás formoval pro budoucí život a budoucí "cítění" mezilidských vztahů. Werfelův popis atmosféry a třídních zákonitostí gymnázia přelomu 19. a 20. stol. je ve své podstatě nadčasový. Vzpomínky na nevinná školní léta mohou vzbuzovat nejenom veselé asociace ale též pocity viny a to i s odstupem 25 let.

4 31.03.2013

Do prvních odstavců knihy jsem se začítal s obavou, jak bude člověk usilující o sebeprosazení zrovna v mezinárodní hotelové společnosti nahlížet na svět stojící prostředí hotelových hal v tak velkém kontrastu. Ale každým dalším řádkem si Alec Le Sueur získával mé sympatie. S přispěním jeho vyprávění se okamžitě v Tibetu zabydlíte jako v důvěrně blízkém a oblíbeném místě. Mistr Alec zde s humorem akcentuje Lhasu a životy místních lidí v denním světle himalájského slunce. Jenže až se přestanete smát dolehne na vás smutek, že Tibet už nikdy nebude takový jakým býval, když hotel evropského střihu ve Lhase byl ještě naprostou utopií.

1 08.03.2013