Alkifron

Přidat do oblíbených Koupit knihy

řecká

Populární knihy

Hetéry a jejich svět
Hetéry a jejich svět
Řecké hetery
Řecké hetery

Nové komentáře u knih Alkifron

Hetéry a jejich svět Hetéry a jejich svět

„Alkifron je pravděpodobně nejznámějším autorem fiktivních dopisů, kterého si můžeme zařadit do období antiky. I tak je ale bohužel zapomenutý, byť jeho tvorba pomohla k vývoji epistolárního románu jako takového. Skrze dopisy má čtenář možnost poznat obyčejné lidi různých profesí, kteří se nachází v různých životních situacích. Občas dojde také na odpovědi, ale pouze v minimální míře. Rozhodně se jedná o zajímavý a pro tu dobu netypický vhled do života lidu.“... celý text
— ArkAngel

Hetéry a jejich svět Hetéry a jejich svět

„O Alkifrónových epištolách se psává, že jsou výborným pramenem pro poznání poklasické Attiky. A do jisté míry je to pravda, ale musí se s nimi zacházet opatrně. Nejen proto, že se v nich autor vrací půl tisíce let před vlastní narození (tedy do IV. století př. Kr.), ale také proto, že jsou jeho listy výrazně stylizované a artistní. Rybáři a venkované, případně jejich ženy a dcery, v nich například odkazují na různé mytologické či historické subtilnosti, což nepůsobí příliš autenticky. Zato nám tento rétor napovídá, jak v antice mohla vypadat pubertální revolta proti rodičům. Otec o svém synovi, jenž se na návštěvě Athén zhlédl v kynismu: „[...] Potřásá střapatou hlavou, pohled má drzý, chodí polonahý v malém pláštíku, visí na něm mošnička a v rukou drží klacek urobený z plané hrušně, je bos, špinavý, nic nedělá, venkova a nás, svých rodičů, nechce znáti, ba zapírá nás říkaje, že všechno vzniklo přirozeně a smíšení pralátek že je příčinou vzniku a zrození, a nikoli rodiče.“ :DD Alkifrón sám filosofy nemůže ani cítit (v čemž se možná shoduje s většinou starověkých Athéňanů). Chudáka Epikúra vykresluje — očima jeho hetéry Leontion — jako žárlivého „dědka“, „zavšiveného, věčně nemocného a porostlého docela vlnou místo chlupy“. Nebo paroduje různé filosofické školy tím, že líčí nemravy jejich zástupců na symposiu. Za vše pak mluví rada jisté hetéry mladičkému milenci: „Dej sbohem oněm bosonohým a bledolícím žvanilům, kteří se potloukají kolem Akademie, nic užitečného pro život neznají, aniž mohou konati, a jen se všetečně zabývají všelijakými povětrnými hloupostmi.“ (Proč zní jako grantová komise? =/) Tu a tam se dozvíme něco z každodennosti: líčení u Řekyň (měšťanky „si barví tváře žlutí, bělobou a červení tak, že předstihují i obratné malíře“, brblá venkovan), vršení mohyl z kamínků na hroby milenců, antický ideál krásy (z kterého je vidět, že dnešní Řekové už bohužel patří k úplně jinému antropologickému typu). Některé listy přece jen vyznívají realisticky, například ten o bohatém mladíkovi, jenž chtěl strávit den hraním si na rybáře a jednomu z nich zaplatil, aby ho vzal s sebou na moře — samozřejmě v lodi plné koberců a pištkyň. :) Nejkrásnější mi ale přijdou láskyplné a vysokomyslné epištoly, které si se svými hetérami vyměňují velikáni antiky: dramatik Menandros s Glykérou a Lamia se seleukovským králem Demetriem Poliorketem. Poznámky a doslov Ferdinanda Stiebitze skvělé! * „Jeho rty rozkvétají růžemi, jež uloupil z ňader Afroditiných a na okraj rtů svých přiložil.“ * „Neznesvětíme bohů, které jsme sami stvořili.“ * „Její vlasy jsou přirozeně zkadeřeny, rusé bez barvení a splývají měkce přes šíji. Její oči jsou, při Artemidě, krásněji zakulaceny než úplněk měsíční; a sytou černí se černají zřítelnice a kolem nich nejbělejší úběl…“ (o hetéře Lais) * „Nechci zaměniti [bohatství] za [...] gymnické závody v Lykeiu a posvátnou Akademii... Kdepak v Egyptě spatřím shromáždění národa a hlasování? [...] A Kerameikos a agoru, soudy, krásnou Akropolis, vznešené bohyně, mystérie, sousedku Salaminu, úžinu mořskou, Psyttaleii, Marathon, v Athénách celou Hellas, celou Ionii a všechny Kyklady?“ (Menandros odmítá pozvání do ptolemaiovské Alexandrie)“... celý text
— JulianaH.

Přejít na knížky autora