Nová kniha
Vzpomínky má každý - Alžběta Ottová
Vítejte ve světě, kde gravitace vítězí, kůže povoluje, vrásky se navzájem kopírují a vy začínáte připomínat zmačkaný papír. Tehdy si uvědomíte, že mládí se odpo... detail knihy
Nové komentáře u knih Alžběta Ottová
Vzpomínky má každý
„Neurazí ale ani nenadchne. Nedočetla jsem ani do konce.“
— danielae0lr
Vzpomínky má každý
„Vysloveně nenáročné prázdninové čtení, které nezatěžuje mysl a neobohatí o žádné poznatky. Čte se dobře a lehce. Neurazí.“
— EvaHonsová
Vzpomínky má každý
„U této knížky jsem se opravdu bavila. Jedná se o episody napříč životem autorky nebo její rodiny napsané osobitým stylem plným milého humoru. Je vidět, že příběhy napsal sám život, a sama jsem se v nich nespočetněkrát našla.
Kapitoly jsou krátké a nenavazují na sebe, takže můžete knížku kdykoliv odložit, ideální jako čtení k vodě, i když já jsem se tak začetla, že jsem knížku nedala z ruky.“... celý text
— K.Katerina
Vzpomínky má každý
„S autorkou zabrousíte do třeba Edinburgu, Londýna. Amsterodamu, Paříže i na Kanárské ostrovy, budete s ní kupovat a upravovat domek, prožijete peripetie související se zdravotním stavem, vypravíte se s ním se psem na cvičiště, psí soutěž i k veterináři. Do toho jsou přimíchány vzpomínky na dětství, rodiče a další příbuzné. Jednotlivé kapitoly nejsou nijak chronologicky řazené, knížka je vlastně napsaná tak, jako když se plká někde u vína a člověk vypráví to, nač si zrovna vzpomene. Takže kapitola klidně začne cestou na dovolenou ve Vídni, aby autorka pokračovala vzpomínkami na své slovenské příbuzné.
Jde o takové hodně nenáročné čtením pro chvíle, kdy si nechcete zatěžovat hlavu dějem.“... celý text
— 13werka
Vzpomínky má každý
„Milé a úsměvné vzpomínky jedné rodiny v podání stárnoucí dámy, které mi nejednou připomněly vlastní životní peripetie.
... doufám, že až si připíšu ten pátý křížek, a že to nebude už dlouho trvat, nebudu chtít jenom vzpomínat, ale stále ještě užívat ... :-)
Ukázka :
Přemýšlím, jak by měl život vlastně vypadat. Představuji si ho jako vlak. Když se člověk narodí, dostane do vínku lokomotivu. Každým uplynulým rokem si za ni připojí vagon a svými rozhodnutími si před sebou pokládá koleje. A je jen na něm, jakou cestou se budou ubírat...
Poslední dva roky můj vlak trochu zpomalil, ale jsem pyšná, že jsem ho nenechala vykolejit. Hodně se změnilo, nebo spíše se vystřídaly priority a já si začala vážit chvil, které jsem dříve považovala za samozřejmé.“... celý text
— Martule44
