13werka
komentáře u knih
Vánoce ve skotské vesničce
Donna Ashcroft
Musím říci, že předchozí vánoční příběh autorky se mi líbil víc. Nevadilo mi, že od samého začátku je tady jasné, jak to dopadne (to je u těchto romantických kousků celkem pravidlo), ale ten minulý příběh mi přišel víc propracovaný, zajímavější. Tady jsem ze začátku měla trochu problém se začíst. Navíc mi malinko neseděl hlavní hrdina - jeho snaha zlikvidovat vše, co má spojené se svými vzpomínkami na rozchod s bývalou ženou, mi přišla přitažená za vlasy. Ale jako jednoduchá romantická četba, taková předvánoční jednohubka, knížka svůj úkol splnila. A plus u mne má za pěknou zimní obálku.
Kavárna s vůní perníčků
Laurie Gilmore
Trochu jsem čekala, že se děj bude víc věnovat kavárně, ale stěžejní byly vztahy mezi Loganem a Jeanií (a Logan se na můj vkus trochu moc pitval ve svém předchozím vztahu). Knížku jsem ale bez problémů dočetla do konce, i když to nebylo tak, že bych po ní sahala v každé volné chvilce - tak nadšená jsem z ní zas nebyla. Ale to je hlavně tím, že mne romantické příběhy zase až tolik neberou. Pokud chcete jednoduché romantické čtení na dlouhé zimní večery, tak tuhle knížku můžete klidně zkusit. Třeba vás osloví ... Co hodnotím jednoznačně pozitivně, je obálka - ta se podle mého hodně povedla, protože vzbuzuje (aspoň ve mně) takovou tu podzimní náladu
Spletité lži
Angela Marsons
Kniha má rychle ubíhající děj a spád, k čemuž přispívá i členění do krátkých kapitol. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a přečetla jsem ji v průběhu víkendu. Jen mi nakonec motiv pachatele k tak brutálnímu provedení vražd s ohledem na osoby obětí přišel trochu slabý, ale jinak to bylo opravdu napínavé čtení, navíc s překvapivým závěrem. Líbí se mi ale, že postava Kim se postupně v jednotlivých knihách vyvíjí (a její současná podoba je o dost sympatičtější než byla v prvních dílech), stejně tak jako její tým a jeho jednotliví členové. A překvapení tentokrát byla novinářka Tracy, která si získala mé sympatie empatií pro oběť domácího násilí i její blízké. Myslím, že ani u této knihy Angely Marsons se nebudete nudit.
Úklid pro klid - Tipy, které šetří čas, nervy i peníze
Kateřina Brožová
Já se musím přiznat, že jsem od knihy čekala trochu něco jiného - bývala bych uvítala víc obsahu věnovaného organizaci domácnosti, kterého tam až tolik není. Ambice vyrábět si vlastní úklidové prostředky tak úplně nemám a na rady, jak do úklidu zapojit děti, je v mém případě už pozdě (s tím, jak se mi to povedlo či nepovedlo, se už potýká snacha). Ale na druhou stranu kniha pro mne nebyla rozhodně zklamáním - třeba o využití sody při úklidu toho moc nevím a některé tipy, jak co vyčistit, určitě vyzkouším (první budou spáry mezi dlaždičkami v koupelně).
Knihu bych doporučila spíš začínajícím hospodyňkám, které si potřebují ve své nové domácnosti nastavit realistickou úklidovou rutinu a zapojit do ní všechny členy domácnosti. Určitě ji využijí i ti, kteří se rozhodli dát vale úklidové chemii a vsadit na ekologická řešení.
Ozvěna krve
Isabella Maldonado
Já příběhy z mafiánského a drogového prostředí moc nevyhledávám, možná proto jsem se trochu hůř začítala. Ale musím knížce přiznat, že to nakonec bylo napínavé čtení a inspektorku Verandu Cruz jsem si docela oblíbila, možná i pro rozhodnutí, která učinila na samém konci knihy. Takže ano - budu zvědavá na další vývoj této autorčiny hrdinky, protože ač samotný případ vraždy a prozrazení drogového zátahu byl vyřešen, tak pro pokračování série tu zůstalo dost prostoru.
Přežij, dokud můžeš
Rebecca Zanetti
I ve třetí knize série zde Laurel při vyšetřování vražd spolupracuje s Huckem Riversem, který vede místní záchrannou horskou službu. Od prvního setkání to mezi nimi jiskřilo a jejich vztah se postupně posouvá. Díky tomu v knize opět nechybí romantická linka. Jinak se Laurel snaží dál budovat svůj tým i jeho spolupráci se záchrannou horskou službou a vypadá to, že se jí to přes všechny problémy daří. No a z Laureliny nevlastní sestry Abigail se klube stále větším manipulátorka a psychopatka a v Laurel hlodá podezření, zda za některými událostmi nestojí právě ona. A protože Abigail zůstává na svobodě, zůstávají otevřené dveře k dalšímu příběhu. Ostatně i ve vztahu mezi Laurel a Huckem dojde zajímavému posunu, takže i tady je prostor pro jeho další vývoj a pokračování.
Pokud jste nečetli předchozí knihy z této série, doporučuji číst postupně od začátku, přece jen tam je nějaký vývoj postav ...
Jako slon v porcelánu
Anna Moricová
V jednotlivých kapitolách knihy sledujeme střídavě Adéliny pokusy o navázání vztahu prostřednictvím internetových seznamek i boj jejího otce s alkoholem na jedné straně a Radanin manželský život na straně druhé.
Řekla bych, že v knize je silnější příběh Radany, který se dotýká domácího násilí - ať už psychického nebo fyzického. Přibližuje, jak je těžké z jeho začarovaného kruhu vystoupit, zvlášť když obětí je "jen" partner, který se snaží společnému dítěti zachránit rodinu, nezpůsobit mu trauma a nepřipravit ho o druhého z rodičů. Příběh Adély narážející při hledání partnera na sociálních sítí na samé zoufalce mi přišel takový konvenčnější a vlastně směřoval ke konci, který jsem tak trochu předpokládala. Musím říci, že ne vždy jsem jednání obou hlavních postav chápala, ale rozhodně nebylo neuvěřitelné. Stejně jako úplný konec, který překvapivě nebyl sladce růžový, ale spíš ze života - i tím, že z něj vlastně vyplývalo, že ne vždy musí být všechno jednoduché a černobílé tak, jak to na první pohled vypadá.
Dítě z Osvětimi
Lily Graham
Kniha má nepochybně silné téma, ostatně příběh je založen na skutečném osudu Lenky Kohnové, která se narodila na konci r. 1944 v osvětimském koncentračním táboře a má být připomínkou nezlomné naděje a vůle na přežití. Nicméně ji považuji za promarněnou příležitost - autorka totiž tento skutečný příběh upravila a obalila romantickým příběhem, který mi připadá hodně odtržený od reality. Zplození dítěte po delším pobytu v koncentračním táboře je hodně nereálné (ženy v těchto nelidských podmínkách velmi brzo přicházely o menstruaci), navíc za situace, kdy její muž byl za jakýsi prohřešek surově zbit dozorci a Eva se s ním setkává právě v této situaci (v realitě matka Lenky Kohnové přišla do Osvětimi již těhotná a nebyla poslána do plynu proto, že si ji pro své pokusy vybral nechvalně známy doktor Mengele). Stejně tak nereálná je zmínka o tom, jak vězně s tyfem léčili nacisté antibiotiky. A autorka má v textu i faktografické chyby. Škoda, protože to ten původní příběh tak trochu devalvuje.
Stvůra
Kristýna Trpková
Hlavními osobami příběhu jsou vyšetřovatelé pardubické kriminálky Laura Linhartová a Adam Beneš, kteří případ mrtvé Anny dostali na starosti. Laura na oddělení pracuje už nějakou dobu, ale od kolegů si udržuje odstup a není mezi nimi ani nijak oblíbená. Adam Beneš je na oddělení nováčkem - přišel sem z brněnské kriminálky. S Laurou se však nepotkává poprvé, kdysi spolu studovali a dokonce s spolu měli po určitou dobu vztah. Takže to mezi nimi trochu jiskří, a to nejen díky minulosti, ale i díky pracovním metodám - Laura je uvážlivá a zdrženlivá, zatímco Adam je tak trochu "rapl". Upřímně - lezl na nervy i mně, protože každé sebemenší podezření stačilo, aby se rozhodl, že podezřelý je pachatel a hned po něm nevybíravě vystartoval a občas ani nebral ohled na další okolnosti. Nechtěla bych ho ani jako parťáka ani jako vyšetřovatel svého případu. Nicméně určitě bych si chtěla přečíst i další dvě knihy z této série, protože jsem zvědavá, jak se bude rozvíjet dynamika vztahu mezi oběma vyšetřovateli.
Uloupené dívky
Angela Marsons
(SPOILER) Autroka píše v krátkých kapitolách, což dává příběhu dynamiku (a tak trochu to člověk nutí číst pořád dál s tím, že "ještě jednu kapitolu, vždyť není tak dlouhá"). Zápletka je zajímavá a rozuzlení celého případu překvapivé. Prostě knížka mne bavila. Jediné, bez čeho bych se obešla, je doktorka Alex Thorneová. Tahle prvotřídní sociopatka a manipulátorka mi je krajně nesympatická a lezla mi na nervy v každém příběhu, ve kterém se objevila. Navíc mi její démonizace a schopnost získávat informace přesto, že sedí ve vězení přijde trochu přehnaná. Byla bych ráda, kdyby se bez ní další díl obešel, ale vzhledem k závěru této knihy si dělám asi zbytečné naděje.
Sběratel
Daniel Silva
Příběh je samozřejmě fikce, ale je jako obvykle zasazen do současné politické situace, kdy probíhá válka na Ukrajině a proti útočícím Rusku jsou přijímány ekonomické i politické sankce. Tentokrát musím říci, že jsem do příběhu hůř začítala, zdálo se mi, že příběh rozvíjí pomalu a nemá šťávu. Ke konci knihy se ale rozběhl a začal mít trochu "grády". A přiznám se, že mi v posledních autorových knihách trochu vadí, že hlavní hrdina je ochoten spojit se pro dosažení svých cílů s ledaským (tentokrát třeba s hackerkou, která krade na objednávku), i když tuším, že v reálu to tak možná bude (špionáž není asi hra pro „Mirky Dušíny“). Navíc mi v některých pasážích příběh přišel trochu moc popisný, ať už jde přechozí osudy postav nebo politickou situaci, což bohužel spád děje trochu zpomaluje.
Nově objevené vtipy
Pavel Kantorek
Rozhodně to není knížka, kterou budete hltat stránku za stránkou a nebudete se chtít odtrhnout. Podle mne to vlastně ani není knížka na jednorázové přečtení. Já jsem ji měla položenou na nočním stolku a občas jsem si zalistovala, prohlédla pár vtipů a někdy se zasmála, jindy pousmála... Nejvíc se mi líbily autorovy vtipy s náměty koček, psů a ptáků. Na druhou stranu u některých vtipů jsem marně přemýšlela, co tím chtěl autor říci;-). Ale to už u vtipů bývá, že ne všechny se každému zdají vtipné. Nicméně u všech mi líbilo výtvarné ztvárnění, které má autorův nezaměnitelný rukopis. Teď knihu odkládám do knihovničky, ale myslím, že třeba časem ji zase na ten noční stolek vydám a před spaním si pár vtipů prohlédnu.
Anna O
Matthew Blake
Příběh je vyprávěn především z pohledu Benedicta Prince, ale některé kapitoly jsou vyprávěny z pohledu jiných osob (Annina matka, bývalá Benova žena ...) nás zavádí do minulosti a své místo tu mají i deníkové zápisky Anny O. z doby před vraždou. Časové roviny i osoby jsou jasně označené, takže jsem při čtení v tomto směru netápala. Nicméně musím říci, že jinak se mi tahle knížka nečetla dobře. Nemohla jsem se začíst a vlastně mne knížka celou dobu moc nebavila. Podle anotace jsem tak trochu čekala, že se děj bude víc točit kolem odpovědnosti za činy provedené ve stavu náměsíčnosti, ale tenhle předpoklad v mých očích knížka moc nenaplnila. Nedokázala jsem si vytvořit vztah k žádné postavě a celý příběh mi přišel překombinovaný, místy rozvláčný a ani překvapivý závěr to v mých očích nezachránil. Vlastně nevím, jestli bych knihu dočetla, kdyby to nebyl recenzní výtisk.
Vila v Itálii
Julie Caplin
Ani ve své jedenácté knize ze série Romantické útěky autorka nevybočila ze svého zavedeného schématu. Je tu romantická linka mezi neodolatelným Raphaleem a talentovanou Liou, nějaké ty problémy se vztahem spojené a k tomu velká porce atmosféry italského městečka na pobřeží uprostřed léta. Budeme s hlavní hrdinkou vařit pravé italské těstoviny, mlsat zmrzlinu, chodit do pizzérií, procházet se po plážích i křivolakými uličkami městečka, trávit čas v luxusní Ernestově vile, obdivovat azurové moře i úžasné výhledy. Prostě si užijeme italské léto se vším všudy. Popis atmosféry jednotlivých destinací ve spojení s jednoduchou romantickou linkou je silnou stránkou autorčiných knih a myslím, že právě proto si je čtenářky tak oblíbily. Tady rozhodně za svými předchozími knihami nezaostává. Navíc to tentokrát mezi hrdiny hezky jiskří, jejich vzájemné špičkování příběh hezky osvěžilo. Popis vztahů v rodině Ernesta Leonarda pak příběhu přidává určitý laskavý tón. Určitě to není žádná "velká" literatura, ale pokud nejste zavilými odpůrci romantiky a chcete milý a svěží příběh na letní dny, bez obav po této knize sáhněte.
Smrková Tišina
Kristýna Sládečková
Příběh bych asi neoznačila jako thriller, ale spíš jako detektivní příběh s prvky tajemna. Autorka podle mého trochu zkomplikovala čtenářům život tím, že jednotlivé kapitoly se neodehrávají ve stejné časové rovině, ale některé se vrací do minulosti. Chvíli mi trvalo, než jsem si to všechno seskládala. Jinak se mi ale příběh líbil - je zajímavě vystavěný a nakonec do sebe všechno logicky zapadne. Včetně trochu překvapivého konce (ale tak už to někdy v životě chodí). A ačkoliv jinak nemám moc ráda "duchařinu", tak epilog naznačující, že Šumava možná ještě stále má nějaká svá neodhalená tajemství, mi vlastně nijak nevadil. Jediné, co mi přišlo nedotažené, byla postava Rudolfa, která z příběhu tak nějak "vyšuměla".A ještě musím říci, že se mi líbila obálka, která atmosféru Šumavy myslím hezky vystihuje.
Ostrov
Samuel Bjørk (p)
Zatímco v Cloně i v knize V lese visí anděl se autor hodně věnoval docela dost místa soukromému životu obou hlavních protagonistů - Mii a Holgera, tentokrát prim hraje policejní vyšetřování, což mi vyhovovalo. Má totiž spád a i když někdy vede do slepých uliček, tak je vidět, s jakým úsilím se mu všichni členové týmu věnují. Samozřejmě jsou tu i vedlejší linky - příběh Hanny, sestry zmizelého Jonathana a současně Jessičiny kamarádky, tajemná loď, kterou viděla Sophie, milionářská rodina žijící na ostrově, která zrovna chystá svatbu a má mezi sebou i takovou trochu černou ovci . Autor nám díky nim nabízí další možné motivy i pachatele ( i když v případě svatby je tato linka zbytečně rozvláčná a popisy pocitů nevěsty s příběhem vůbec nesouvisí). Musím říci, že tenhle příběh se mi ze všech tří četl nejlépe.
Nejsem jenom sestra
Hana Šlechtová
Knihu ocení zejména ti, kdo mají podobný sen jako autorka - může jim pomoci se zorientovat v požadavcích na tuto práci a ukáže jim alespoň trochu, co je čeká, aby mohli zvážit, zda za tímto cílem chtějí jít. Ale zajímavá je samozřejmě i pro ostatní, protože poskytuje pohled do arabského světa, kam se řada z nás nepodívá (a pokud ano, tak nejspíš do turistického resortu, kde toho ze skutečného života zas tak moc neuvidí)
Hrob
Yrsa Sigurðardóttir
I druhý příběh ze série Černý led má dvě linie, které se ke konci protnou. Tato koncepce se mi líbí a nedělá mi při sledování děje problémy. Na druhou stranu musím říci, že mi vlastně nikdo ze členů party bývalých vysokoškoláků nebyl sympatický a nepřirostl mi nijak k srdci a zatím jsem si moc nenašla ani vztah k týmu vyšetřovatelů. Samotná zápletka se mi zdála lehce překombinovaná a jednání některých postav trochu nelogické. A chybělo mi tu mrazivé napětí, které minulý příběh Není úniku podle mne nesporně měl. Ale špatně se to nečetlo.
Anděl smrti
Robert Bryndza
V knize se potkáme opět s Eričiným týmem (i když tentokrát je Erika víc sólistka než obvykle) a dozvíme se další střípky z Eričina soukromí, pokud jde o její pokračující vztah s Igorem. Kromě vlastního pátrání má kniha ještě jednu linku, která sleduje osudy pachatele – jeho vzpomínky sahají až do dětství a jsou více než neutěšené. Díky tomu z obrazu vraha vystupují důvody, kterého k brutálním vraždám vedly, a čtenář s ním v určitých chvílích skoro soucítí. Prim v knize hraje samozřejmě pátrání po pachateli, ale nakusuje i tematiku sexuálního násilí, politických pletich a nedotknutelnosti některých lidí. I když Erika s ostatním při vyšetřování dlouho tápou, tak má kniha celkem spád. Kdo má rád knížky tohoto autora, tak myslím, že nebude novinkou zklamán. A přečíst si knihu mohou i ti, který řada s Erikou zatím unikala - jde o samostatný příběh, takže si jej lze užít i bez znalosti těch předchozích.
Musím říci, že ze všech Eriččiných případů se mi tahle kniha líbila snad nejvíc
Černá lilie
Vlastimil Vondruška
Další případ Oldřicha z Chlumu je podle mého taková Vondruškovská klasika posledních let. Oldřich je autorita, jeho pomocník panoš Ota stále záletník, který pátrá hlavně v ložnicích sličných sklepnic, a velitel hradní posádky na Bezdězu, který je doprovází, je snaživý, ale zbrklý. Stejně jako některé předchozí knihy trpí i tento příběh některými neduhy – příliš mnoho postav (a jmen), ve kterých není jednoduché se zorientovat, trochu zašmodrchanou zápletkou a rychlým, ne zcela dobře vyjasněným rozuzlením na samém konci knihy. Ale i když mám výhrady, tak pokud se mi další Vondruškova kniha dostane do ruky, stejně po ní zase sáhnu, protože jak už jsem psala, mám pro Oldřicha z Chlumu prostě slabost.
