13werka komentáře u knih
Joan od samého počátku díky své bohorovné přesvědčenosti o tom, že ona víc vše nejlíp, a díky snaze manipulovat svým okolím jevila jako osoba poměrně nesympatická. Ale jinak se knížka po poněkud pomalejším rozjezdu četla docela dobře. A byla jsem zvědavá, jestli Joan posune její osamělé přemítání o životě někam dál. A musím říci, že mne konec příběhu trochu překvapil. Každopádně odbočení od Hercula Poirota a slečny Marplové do trochu jiných autorčiných vod nelituji, bylo to zajímavé.
Knížka je docela čtivá a napínavá, ale čtenář nesmí příliš nepřemýšlet o detailech a reálnosti některých situací (parta studentů, která si vyjede "jen tak" do země, která patří v Africe k nejnebezpečnějším, kmen kanibalů žíjící a provozující své rituály, včetně "lovu" obětí v pralese nedaleko civizilace a nakonec i hrdinčino prožívání některých situací ...). Tam má kniha své slabiny.
Krátké kapitoly, neobyčejná vynalézavost při vymýšlení brutálních způsobů vražd a spád, díky kterému se knížka dobře čte. Byla to moje už asi šestá "carterovka" a ani tentokrát mne autor nezklamal.
Motiv byl odhadnutelný tak ve dvou třetinách knížky, takže to není nic, co by se četlo jedním dechem, ale jako lehké nenáročné čtení tak na dovolenou, proč ne.
Nudný a zbytečně rozvláčný příběh, který nezaujal (dočtela jsem s vypětím sil). Rozhodně nesplnil to, co jsem podle anotace na obálce očekávala.
Zaujal mne muzejní námět, zajímavý je i styl vyprávění - střídavě z pozice Bereniky Weissové a Roberta Štolby. Děj se trochu pomalu rozjíždí, ale pak docela nabere obrátky, v příběhu se objevuje tajemné bratrstvo... Na konci je zase ale trochu ztratí - jako jakýsi "deux ex machina" se objevuje policejní vyšetřovatel - bývalý Štolbův kolega a naopak ve vytrácí naznačená linka tajemného bratrstva. Ale celkově se knížka četla docela dobře a rozhodně nezklamala. Jen možná ještě citáty z historických spisů a knih na začátku každé kapitoly mi přišly poněkud samoúčelné - s dějem většinou nesouvisely (anebo jsem souvislost nepochopila)
Zajímavý námět, ale děj mne úplně nevtáhl a rozuzlení mi přišlo takové jako by "spadlé odnikud". Ale úplně špatné to taky není. Možná jsem udělala chybu, že jsem nezačala první knihou v sérii, třeba mi mne míň rušily soukromé problémy vyšetřovatelů.
Jednoduché romantické čtení se všemi atributy červené knihovny - obyčejná dívka se svými sny, pan dokonalý, který se do ní romanticky zamiluje... Nějaké to protivenství osudu... Nic víc jsem od knížky ani nečekala. Nejvíc mne otravovaly Sářiny literární pokusy, protože dvě slaďárny v jednom už na mne bylo moc (a ta, co měla být Sářiným dílem, byla podle mého fakt dost děsná)
Popis toho, jak si pachatel dokáže namluvit, že "páchá" dobro a on je ten jedinečný a vyvolený se mi ze začátku zdál trochu přestřelený, ale kdoví, kolik takový žije aniž bychom je viděli, protože si své komplexy vybíjí jen na manželce a dětech, které to ze studu tají nebo jsou vlastně přesvědčené, že je to normální.
Jinak je to takové klasické čtení na dovolenou, příběh, kde pachatel je vlastně znám skoro od začátku...
Podepisuju se pod to, co napsal níže čef. V množství omáčky by se utopila i lepší zápletka, než tahle slátanina s nepravděpodobným motivem i vrahem.
Úplně normální venkovská detektivka, kde se pátrání rozbíhá běžnými, uvěřitelnými cestami. Příjemné lehké čtení na dovolenou
Příběh se drží obvyklého schématu Vondruškových detektivek, včetně Otova pátrání v prostředí šenků a využívání náklonnosti sklepnic. Samotný příběh není špatný (byť zápletka je místy malinko krkolomná), ale myslím, že prostě nepřináší nic nového a je trochu upovídaný (rozbory případu mezi Oldřichem a Otou mne už občas nudily). Když tahle řada začala vycházet, byly příběhy zajímavé prostředím i hlavními postavami, takže člověk některé věci přehlédl. Jenže kouzlo nového vyvanulo a myslím, že i autor trochu sklouzl k rutině
Tohle bylo moje první seznámení s autorkou. A dopadlo velmi dobře - čtivě napsané těžké téma holocaustu. Příběh, který člověk jen tak nezapomene. Určitě ráda sáhnu po další knížce této autorky.
Byla jsem ráda za "odskok" od arabských teroristů, ale na druhou stranu jsem už od Silvy četla lepší příběhy. Zápletka mi přišla hodně překombinovaná.
Označení "detektivka" se na tuto knížku asi moc nehodí, detektvní příběh je tam až druhý v řadě. Víc se mi líbila linie z minulosti, ten detektivní příběh není nic moc. A konec má zvraty opravdu trochu přitažené za vlasy. Na předchozí knihy z ostrova Lewis to nemá, ale na druhou stranu úplně špatně se to nečetlo.
Tak do poloviny jsem se do knížky nemohla vůbec začíst a uvažovala jsem, že ji odložím. Pak jsem se zorientovala v dějových rovinách a jejich posloupnosti, četlo se mi trochu lépe a knížku jsem dočetla. Ale na můj vkus bylo v příběhu příliš mnoho nevyjasněných otázek a nejasných míst, včetně hodně otevřeného konce, styl psaní mne taky moc nezaujal. Prostě tohle nebyl úplně můj šálek čaje.
Tentokrát mne linie vzpomínek tolik nezaujala, ale i tak jsem knížku četla s chutí a líbila se mi (byť lepší mi přišly předchozí příběhy). Plný počet hvězdiček si zaslouží - není to jen detektivka, je to zajímavý příběh
Pěkně napsaný příběh (vlastně dva v jednom), který se dobře čte. Příběh starce z knížky je hodně syrový a udělal z knížky o něco víc než detektivku.
Výběr povídek moc nenadchl. Pár jich bylo zajímavých, ale další nudné a u některých jsem ani nepochopila, proč byly zařazeny do výboru krimipovídek.