Nové komentáře u knih Anna-Marie Howell
Zahrada tajů
„Krásný příběh, moc se mi to líbilo.“
— zuzi1162
Zahrada tajů
„Rok 1916, první světová válka, anglický venkov. Protože její rodiče potřebují odcestovat, přijíždí dvanáctiletá Klára na venkov za svou tetou, která pracuje v panském domě jako hospodyně.
Klára je smutná, stýská se jí po rodičích i po bratrovi, který bojuje ve válce, navíc zapomněla mamince předat důležitou obálku z ministerstva války, již teď stále nosí při sobě stále neotevřenou, tudíž neví, jaké obsahuje zprávy. I teta se chová daleko chladněji než při minulé Klářině návštěvě a k tomu všemu se z panského skleníku ztrácí vzácné exotické ovoce.
Příběh, který obsahuje i detektivní zápletku (kterou jsem dlouho neodhalila ani já), je určen dětem od 10 let, ale potěší i dospělého. V dnešní době je to, že je knížka zasazena do období války, bohužel dost aktuální a místy vykresluje skutečně tíživý obrázek toho, jak krutá a hrozná válka dokáže být, jak bere lidem domovy i jejich rodinné příslušníky.
Hodnocení: 5* z 5*“... celý text
— markej
Zahrada tajů
„Zajímavé čtení. Chvílemi dětské, chvílemi téměř dospělácké čtení. Autorka zvolila pohled na válku očima malé Kláry a propojila ho s detektivním pátráním po ztrácejících se ananasech.“... celý text
— MartinaF
Zahrada tajů
„Moc hezký příběh pro čerstvě náctileté o válce, strachu, přátelství s detektivní linkou. Čte se dobře a zaujme nejen cílovou skupinu, ale i dospělé.“
— bookcase
Zahrada tajů
„Nejsilnějším motivem tohoto příběhu je nahlížení teprve dvanáctileté Kláry na válku. Její snaha vytěsnit cokoli co by mohlo mít zlý dopad na ní a její rodinu viz. třeba dopis, je velmi zajímavá pointa, která člověku připomíná jeho vlastní strachy a potřebu nepříjemné věci spíše odkládat. Díky Kláře je ovšem jasné, že tento postup stejně nikam nevede, ba naopak nás ještě víc stresuje než samotné objevení pravdy.
...
Prostředí spolu se zahradou a skleníky se mi opravdu velmi zamlouvalo. Nápad s tropickým ovocem knihu opět obzvláštnil. Když přihlédneme k tomu, že se jedná převážně o knihu pro děti, tak mi přišla uspokojující i ta detektivní linka se ztrácejícím se ovocem.
...
Občas mi teda nedávalo moc chování některých postav smysl. Třeba proč vůbec existují tak striktní a omezená pravidla, která napsala paní Gilbertová na tu tabuli. Kdyby byl hrabě nějaký hrubián, pitomec, nebo nějaký osamělý tragický muž, tak by to dávalo daleko větší smysl. Stejně tak jsem moc nechápala proč tam autorka pořád připomínala, že Will kašle, když to beztak nikam nevedlo. Takových věcí je tam víc, ale celkově se mi kniha moc líbila. Nelíbilo se mi jak rychle všichni obvinili malého Willa z krádeže aniž by ho třeba pořádně vyslechli. Konec se mi ovšem líbil.
...
Je to taková kombinace detektivnější a méně mysteriozní Tajemné zahrady.“... celý text
— knihomolka27
