markej komentáře u knih

Třetí případ ze série s detektivem Madison Harperovou... Madison se po vyjasnění svého případu a definitivního zproštění viny vrací do služby a hned ji čeká záhada v podobě opuštěné batolecí holčičky nalezené v autě... Malá Ellie je tam sama, nikde nikdo, jen ztracená bota, nejspíš holčiččiny matky...

Kromě zmíněného případu se uzavírá i dění kolem Madisonina přítele Natea Monroea, který byl stejně jako Madison v minulosti nespravedlivě odsouzen a dlouhé roky strávil v cele smrti...

Dílu se opět nedá upřít čtivost, tempo vyprávění je rychlé, kapitoly krátké, akce je tam možná až trochu moc, všechno se vrší rychle na sebe, kolikrát pomůže náhoda, aby se vše uzavřelo, ale to k tomuto žánru tak trochu patří a určitě to nejde až za hranici nějaké extra neuvěřitelnosti...

Čtvrtý díl si s chutí přečtu, jsem hlavně zvědavá na to, co se bude dít v osobních životech Madison a Natea...

Hodnocení: 4 * z 5 *

2 18.12.2024

Jedenáctiletá indická dívka Gópí a její rodina - starší sestry Mona a Chúš a otec - se snaží vyrovnat se smrtí matky, respektive manželky... Všechny tři začnou hrát squash, Gópí to jde ale nejlíp, jejím snem je dostat se na turnaj...

Knížka je poměrně krátká a popisuje víceméně neutrálním jazykem každodenní život indické rodiny žijící v Anglii, ale to hlavní se děje pod povrchem, mezi řádky... Zdánlivě to vypadá, že vztahy v rodině jsou trochu odtažité, ale zároveň cítíte, jak hluboce se všichni mají rádi, ale neumí o tom mluvit, nedokážou nahlas hovořit o svých pocitech, obavách, strachu, o své ztrátě, o smutku, opuštěnosti...

Odhaduju, že ne každému se knížka bude líbit, možná bude mít někdo pocit, že je taková nijaká... Já sice tohle přímo po dočtení necítím, vnímám ty tiché, niterné proudy, nicméně musím přiznat, že nejsou natolik silné a intenzivní, aby ve mně delší dobu dokázaly rezonovat, a myslím, že poměrně rychle vyšumí...

Hodnocení: 3,75 * z 5 *

18.12.2024

Martě, která pracuje v reklamní agentuře jako copywriter, je 34, žije s Hynkem, jenž je o 12 let starší, a mají ve střídavé péči dvě Hynkovy děti, devítiletého Bertíka a jedenáctiletou Viki. Marta se rozhodne, že místo dovolené v Tunisu, kam měla s Hynkem a dětmi jet, půjde pouť do Santiaga de Compostela.

Knížky Petry Soukupové se mnou dokážou emočně zamávat jako málokteré jiné, protože z hodně velké části popisují můj vlastní život... Na jednu stranu vždycky cítím obrovské nadšení: jo, to je tak skvělý, že píše úplně o mně, já se v tom tak nacházím, na druhou stranu vždycky propadnu i docela nepěknému splínu: ty jo, ona píše úplně o tom, co žiju, ale tenhleten život možná není úplně v pořádku...

A stejné je to s Martou: je to holka, která o sobě místy dost pochybuje, přizpůsobuje se ostatním, někdy je schopná dost drsné a sebeironické sebereflexe, někdy si ale dost lže do kapsy... Tvrdí, že nechce děti, ale já jsem po celou dobu vlastně vůbec nevěděla, jestli jí to mám věřit... Při pouti uvažuje o tom, že skončí v práci, jestli má vztah s Hynkem vůbec smysl, jaké to jejich partnerství vlastně je... Pouť prožívá dost prozaicky, chůze ji kolikrát nebaví, nohy má plné puchýřů, jídlo jí spíš nechutná, ubytování po hostelích se jí nezamlouvá, je si vědoma toho, že fotí tak, aby to pak vypadalo hlavně hezky na Instagramu... Žádné duchovní prozření se nekoná... Což mi bylo nadmíru sympatické, protože já sama tu pouť vnímám jako hodně velké klišé a připadá mi to jako masová akce, která ten duchovní rozměr v důsledku dost postrádá...

Kromě Marty promlouvají i lidé z jejího okolí (Hynek, děti, Martini rodiče, sestra, kamarádky), což poskytuje další úhly pohledu, jež Martu relativizují, a to se mi taky moc líbilo... I ten konec se mi líbil!

Takže abych to shrnula: já z téhle novinky zklamaná nejsem, dostala jsem to, co mám ráda a co mě dokáže nadchnout i zničit, a i když jsem už četla i chladnější reakce, za mě je to prostě top knížka...

Hodnocení: 5 * z 5 *

2 13.12.2024

Rachel kdosi oznámí, že profesor Byrne, který ji učil na univerzitě a který dost ovlivnil její život, je v kómatu. Mladá žena tak začne vzpomínat na to, co se tehdy stalo a jak žila, co pro ni znamenal její blízký kamarád James a jakým vývojem prošel její vztah s nynějším manželem Careym...

Na obálce se píše, že je to kniha pro fanoušky Sally Rooney, tak to mě osobně spíš trochu vyděsilo, než aby mě to ke knize přitáhlo... Nicméně ta teze se úplně nepotvrdila: respektive ze začátku mi to tak připadalo: Rachel vlaje životem, bezhlavě utrácí peníze, dost pije, občas užije nějakou drogu, vyspí se v podstatě s kýmkoli, kdo se namane, ostatním dokáže závidět, že si žijí líp, klidně něco ukradne, zalže... Proto jsem i s první polovinou knihy měla trochu problém, tohle všechno mě dost rozčilovalo... Pak se to ale zlomilo a mě potěšilo, že Rachel byla schopna nějaké sebereflexe: uvědomila si, že spousta věcí není úplně košer, měla vůli je změnit a pracovat na sobě, což se nakonec vyplatilo...

V knížce se řeší poměrně dost společenských témat: jednak je zásadní, že Rachel je Irka a že žije na maloměstě, to prostředí je dost zkostnatělé a toxické, formující je i vztah k Anglii... Signifikantní pro generaci dospívající kolem roku 2010 je rovněž vliv ekonomické krize, čili neustálý nedostatek peněz, nemožnost sehnat si dobrou práci, sociální rozdíly mezi nižší a střední třídou, z toho všeho plynoucí frustrace... Zvlášť pro Irsko jsou pak tradičně palčivá témata homosexualita a interrupce...

Jak už jsem psala, knížka se mi líbila především v druhé polovině, hodnocení čili není nejvyšší, ovšem i tak ji doporučuju, mně osobně v mnohých generačních rozdílech docela otevřela oči...

Hodnocení: 4 * z 5 *

2 09.12.2024

Většina vánočních příběhů mi připadá brutálně předvídatelná, naivní, dokonce i plytká... Chtěla jsem najít něco s trochu větším přesahem, a když jsem zjistila, že vychází vánoční příběh týkající se mé oblíbené pokojské Molly, která má Aspergerův syndrom, napadlo mě, že to by mohlo být ono...

No, tak úplně to neklaplo... Ten příběh byl jako všechny ty ostatní... Nejvíc mi vadí ta předvídatelnost, vždycky přemýšlím, proč takové knihy vlastně číst, když je od prvních stran jasné, jak dopadnou...

Jestli máte rádi takové to tradiční romantické vánoční čtení, možná se vám knížka bude líbit, já se s ní bohužel úplně nepotkala, ale asi jsem v tomhle ohledu prostě takový nespokojený a mrzutý Grinch...

Hodnocení: 3 * z 5 *

P. S. V textu se zmiňuje vánoční povídka O. Henryho, Dar tří králů, kterou jsem nedávno taktéž četla, tak mě docela potěšilo, že to do sebe tak hezky zapadlo...

3 06.12.2024

Pensylvánie, městečko Locksburg s nějakými pěti tisíci obyvateli...

Nathan, Andy a Callie...

Tři postavy, jejichž osudy se o sebe nenápadně otřou...

Všechny za sebou mají docela složitou minulost a teď řeší další nelehké události...

Nathan najde při záchraně člověka z hořícího domu obrovský balík peněz a úplně mu to zatemní mysl...

Andy, bývalý dlouholetý feťák, se musí nějak srovnat s tím, že mu zemřela malá dcerka i manželka...

Callie, zdravotní sestra s tělesným handicapem, kvůli němuž se jí okolí celý život směje, či dokonce štítí, doprovází svou pacientku, která trpí nevyléčitelnou nemocí, na její konečné cestě a snaží se jí splnit poslední přání...

Knížka sklízela dost pochvalné recenze, čili jsem měla i dost vysoká očekávání... Nemůžu říct, že by mě román zklamal, nicméně čekala jsem ještě nějak trochu víc...

Taky jsem měla trochu problém naladit se na "vibe" té knihy, jsou v ní prvky tragikomické, vyloženě tragické, vyloženě komické, groteskní, ale také (podle mého) sladké jako marmeláda, a právě tahle až prvoplánová, naprosto romantická, naivní a sladkobolná nota mi moc nesedla...

Velmi ovšem kvituju překvapivé zvraty, které nečeká opravdu snad nikdo, a ne úplně stoprocentně vysvětlené závěry, to mám s přibývajícími lety snad čím dál raději... I psychologie postav mě zaujala, s postavami dokážete soucítit a pochopit, proč jednají tak, jak jednají...

Suma sumárum knížku můžu doporučit, není to žádná tuctovka, na kterou byste snadno zapomněli...

Hodnocení: 4 * z 5 *

4 04.12.2024

Manželé Lilach a Michael strávili větší část života v Izraeli, ovšem jejich syn Adam, který chodí na střední školu, prožil většinu života v Americe, v Silicon Valley, kde jeho otec Michael zastává velice lukrativní post... Město, v němž žijí, zasáhnou hned dvě tragédie - v synagoze mladý islamista ubodá židovskou dívku a později na večírku středoškoláků umírá jiný mladík, Džamál... Problém je, že se ukáže, že Džamál a Adam se znali... Další problém je, že Adam se dost mění, a to díky kroužku sebeobrany, který vede Izraelec Ori, jenž pobízí kluky k tomu, aby si nenechali líbit žádné bezpráví...

Román v ich-formě vypráví Lilach a pro mě bylo mimořádně silné její vnímání toho, jak se jí syn mění před očima a jak s tím nemůže vůbec nic dělat, protože Adam zkrátka dospěl a ona už nemá prostor na to, aby ho ochránila tak, jako když byl miminko či malý chlapec... Lilach se musí smířit s tím, že její dítě už není jen její, že je to už celistvá osobnost, která jedná podle svého...

Kniha přináší další závažná témata: řeší samozřejmě rasismus, to, jak k němu přistupovat, do jaké míry ho korigovat, řeší situaci v Americe - především lpění na nezdravé hyperkorektnosti a zároveň i pokrytectví, které to s sebou nese, věnuje se problémům výchovy, dlouhodobých manželských vztahů, rodinným vztahům, připomíná i otázku týkající se kariéry mužů a žen, věnuje se tomu, jak se žije v Izraeli...

Kniha má až thrillerové ladění, jste pořád dost napjatí, jak se příběh bude vyvíjet dál, nicméně tempo je spíš pomalejší, hodně se tu pracuje s psychologií postav, to se mi líbilo moc... Na konci není explicitně řečeno vše, ale to mně nevadí, naopak to spíš vítám...

Já osobně jsem z knížky nadšená a zřejmě se zařadí mezi nejlepší tituly letoška...

Hodnocení: 5 * z 5 *

3 29.11.2024

Pátý díl série s detektivem Tomášem Volfem a soukromou vyšetřovatelkou Evou Černou... Tentokrát se Tomáš vrací do svého rodného městečka na jihu Čech, aby pátral po zmizelé dívce, případ se mu ve vzpomínkách propojuje i se zmizením a vraždou jiné mladé dívky, spolužačky ze základní školy, kterou velmi dobře znal...

Jiří Březina píše svižné knížky, které neztrácejí tempo a velice rychle se čtou... Baví mě i zmínky o soukromých životech obou vyšetřovatelů a precizní vykreslení prostředí (v tomto případě jihočeského maloměsta)... Osobně bych přivítala ještě trochu větší ponor do nitra postav, ale to je ryze můj subjektivní problém, žádná objektivní výtka...

Sérii přečtenou celou nemám, četla jsem snad jen jeden nebo dva díly, ale myslím, že nevadí číst na přeskáčku, to důležité je zmíněno a není nezbytně nutné znát předchozí díly, v každém novém příběhu se budete orientovat dostatečně dobře...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

8 29.11.2024

Rozhovor Martina Moravce s vyjednavačem Adamem Dolníkem jsem slupla jako malinu za dva dny... Je to zkrátka tak zajímavé čtení, že se těžko odkládá... Troufám si říci, že málokdo z nás o tom, jak probíhají únosy, jak se řeší a co se během vyjednávání všechno může stát, něco relevantního ví... Tady se dozvíte mnohé, nechybí ani kapitola o terorismu, na nějž je Adam Dolník odborníkem na světové úrovni... V pozadí rozhovoru se opět vynořují silné osobní příběhy lidí, kteří byli oběťmi buď únosu, nebo teroristického činu či útoku...

Na Instagramu už jsem se setkala i s výtkou, že Martin Moravec zatím knižně vydal rozhovory jen se samými muži, že na ženy zapomíná... Nicméně když si přečtete tuto knížku, zjistíte, že autor se pana Dolníka nejednou ptá na to, jestli se v oboru pohybují nějaké ženy a na jakých pozicích pracují, o ženách se mluví i při zmínkách vojenského výcviku či při popisu teroristických útoků, přičemž ženy jsou velmi často zmíněny jako ty, jež projevily velkou osobní statečnost v krizové situaci a svým jednáním dokázaly ochránit děti či další zúčastněné, kteří byli teroristickým činem ohroženi... A velkou skrytou hrdinkou v pozadí je i Dolníkova životní partnerka, díky níž může tento elitní vyjednavač dělat svou práci tak, jak ji dělá...

Stejně jako u minulého rozhovoru s Markem Dvořákem dávám plný počet hvězd a jsem skoro ráda, že první tři rozhovory přečtené ještě nemám, protože když nebudu vědět, po jaké knize sáhnout, tady mám rezervu se sázkou na jistotu...

Hodnocení: 5 * z 5 *

4 29.11.2024

Aleně je přes třicet, má stabilní práci v reklamní agentuře, manžela, dům... I přes zdánlivě spokojený život ji to táhne k Ondřejovi, kolegovi, který je zhruba o 15 let starší, má dva malé syny a údajně žije v ne příliš spokojeném manželství s poměrně úspěšnou influencerkou... Nevěra je na světě, a jak se s ní teď vypořádat...

S knížkou jsem měla ambivalentní vztah, ze začátku mě dost bavila, připomínala mi romány Terezy Herzogové... Jenže postupem času jsem byla trochu zklamaná tím, že příběh se nikam nerozvětvuje a soustřeďuje se pouze na postavy Aleny a Ondřeje, navíc mi prostě připadalo, že mezi těmi dvěma to nijak extrémně nejiskří, respektive jsem to z textu nijak zvlášť významně necítila... Rovněž mi chybělo nějaké hlubší zapojení Alenina manžela, v příběhu se fyzicky vyskytuje naprosto okrajově, přitom i jeho (ne)jednání přece asi muselo mít na nevěře svůj podíl...

Recenze se zmiňovaly o překvapivém závěru, knížku jsem tedy trochu silou vůle dočetla, závěr překvapivý vlastně byl, ovšem nic, co by vás nějak výrazně zaskočilo, zároveň ale naprosto uvěřitelný... To na celé knížce hodnotím vlastně nejvíce: že je naprosto uvěřitelná, a kdo zažil něco podobného, asi se s hrdinkou dokáže velmi dobře ztotožnit...

Osobně ale musím konstatovat, že jestliže byste měli chuť na nějakou odpočinkovou vztahovou knížku, doporučila bych vám určitě spíš Terezu Herzogovou, ta pro mě byla daleko propracovanější, plastičtější, "barevnější" a v důsledku i zábavnější...

Hodnocení: 3 * z 5 *

2 29.11.2024

Povídka, která vyšla už v roce 1905 a která vykresluje touhu mladých chudých manželů dát k Vánocům tomu druhému ten nejkrásnější dárek...

Knížku jsem si koupila, protože ji ilustrovala Ivona Knechtlová, jejímž obrázkům nedokážu odolat... A musím přiznat, že ilustrace jsou to, co mě na celé povídce okouzlilo nejvíce... Poslání knížky je jasné, nicméně text jako takový mě bohužel nijak zásadně nezasáhl, tématem ani zpracováním mi nepřipadá nijak výjimečný... I tak jsem ale ráda, že tenhle kousek ve své knihovně mám, a ráda si čas od času stránkami určitě zalistuju a budu se kochat tím, jaký mi přináší vizuální požitek...

Hodnocení: 3,5 * z 5 *

4 12.11.2024

Nádherný román o tom, kterak se matka, vášnivá tanečnice tanga a úžasná znalkyně bot Fabiola a její dcera Carmelita (zkráceně Lita) dostaly z Argentiny na téměř Bohem zapomenutý větrný ostrov Upper Puffin blízko kanadského pobřeží... Fabiola tu zůstat nechce, jenže Lita se velmi rychle sžije s místní komunitou, v níž nachází svou druhou rodinu, a odmítá odplout na pevninu... Lita konečně potká kamarádku na život a na smrt - hluchou Oonu - a život obou dívek velmi ovlivní pan Saito, Japonec, který po severských ostrovech kočuje a promítá lidem filmy...

Tahle knížka je jednak krásně napsaná, hojně používá obrazná vyjádření a neobvyklé metafory, přináší celou plejádu pitoreskních postaviček a často tragikomických situací, ale má i krásné vyznění: jestliže budete mít mysl otevřenou a oči i uši "na šťopkách", dokážete objevit krásu světa a štěstí i v takovém nehostinném zapadákově, jako je Upper Puffin (či jakýkoli jiný kout planety)... A to je myslím nadčasové poselství: nemusíte mít pohodlný život se spoustou "moderních" vymožeností a lehce dostupnými příležitostmi, stačí být naladěný na snahu a vůli být šťastný a ty příležitosti si vás najdou, nebo je sami objevíte i v původně zdánlivě neiinspirativním prostředí... Čili buďte aktivní a kreativní, dívejte se kolem sebe, vnímejte své okolí a ono to své ovoce přinese...

Svou poetikou a náhledem na svět mi knížka připomněla Towlesova Gentlemana v Moskvě - svět je barevné místo plné zajímavých lidí, a i když možná i zažíváme víc smutku než radosti, stejně je skvělé, že tu můžeme být, vždyť je to všechno tak zajímavé a jedinečné a skvostné!

Jedna z top knih letošního roku...

4 12.11.2024

Rok 1962, americké Maine, borůvková pole, na nichž pracuje indiánská rodina z Nového Skotska... jíž se ztratí čtyřletá dcera Ruthie...

O několik desítek let později rekapituluje svůj život Joe, Ruthiin starší bratr, a promlouvá i žena jménem Norma, v níž záhy poznáte Ruthie...

Román plný rodinných radostí i dramat, lásky i bolesti, strachu, touhy po soudržnosti, touhy po dítěti, odpuštění...

Na záložce píšou, že je knížka určena pro čtenáře knih Kde zpívají raci a Buď jako řeka, a já s tím souhlasím, je to zkrátka velký rodinný román, který vás chytne za srdce... Mě maličko zklamal trochu rychlý a "snadný" konec, neboť něco, co se postupně odhalovalo celou knihu, bylo nakonec vyřešeno na pár posledních stránkách... Jinak ale velice doporučuju..

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

9 05.11.2024

Novinka od Bernharda Schlinka zpracovává neveselé téma - téma umírání a smrti... 76letý univerzitní profesor Martin se dozvídá, že má rakovinu slinivky, a zbývá mu tedy pár měsíců života, ne víc než půl roku... Po tom, co diagnózu oznámí své o dost mladší ženě Ulle a synu Davidovi, který je v předškolním věku, se všichni tři snaží zbývající čas prožít co nejsmysluplněji...

Bohužel musím říct, že i když kniha řeší témata z nejvážnějších, výrazněji se mě vyprávění nedotklo... Připadá mi, že tak nějak spíš klouže po povrchu, moc jsem s postavami nedokázala soucítit... Je to zřejmě způsobeno i stylem psaní, který je spíš strohý, kapitoly jsou krátké, věty taky, přišlo mi, že jde vždy spíš o popis a věcnost než o projev citů, emocí...

Chápu asi smysl knihy: představit umírání a smrt jako součást života, k níž všichni logicky spějeme a jíž bychom se neměli bát... Jenže tady je to popsáno takovým způsobem, že takto podané poselství je pro mě nepřesvědčivé...

Hodnocení: 3 * z 5 *

1 05.11.2024

Třetí případ s Jessicou Blackwoodovou, agentkou FBI, která je zároveň ale i bývalou iluzionistkou, tudíž se na věci dokáže dívat úplně jiným prizmatem než ostatní, a proto je v řešení neřešitelných případů neskutečně úspěšná...

Tentokrát se ze zdánlivě nesouvisejících a na první pohled ne úplně závažných "přestupků" složí případ, který v důsledku může zapříčinit obrovské problémy nejen Americe, ale celému světu...

Ano, zní to poněkud přehnaně a trochu přehnané to zase je, je to prostě taková bondovka... Já jsem však úplně okouzlená Jessicou... Je to postava, která mě ohromně bere za srdce, obdivuju, jaká se z ní navzdory velice těžké minulosti a neblahému dětství stala žena, zdánlivě vyrovnaná, ale v nitru velice křehká a citlivá... Nadto je velmi inteligentní a důvtipná a nechybí jí smysl pro suchý humor, takže jsem se i kolikrát nad jejími hláškami, které směřuje sama k sobě, nahlas rozesmála... A pak je tu taky její sociopatický a ochranitelský bývalý milenec, který na ni dává na dálku pozor, a její dědeček a otec, již Jessicu sice milují, ovšem neváhají ji využít pro svůj vlastní prospěch a úspěch... Zkrátka rodinka k pohledání...

I když tedy má to vyprávění své mouchy, já jsem si ho užila a ráda jsem strávila čas se svou oblíbenou Jessicou... A další díl si samozřejmě velice ráda přečtu...

Hodnocení: 4 * z 5 *

30.10.2024

Román zpracovávající téma války ve Vietnamu a na okraji společnosti postavených ameroasijských dětí, takzvaných dětí prachu, jež se narodily vietnamským ženám a jejichž otcové byli americkými vojáky...

Dan, pilot sloužící kdysi ve Vietnamu, se po letech konečně postaví svému dlouholetému traumatu a vině, když pocítí touhu najít svou tehdejší vietnamskou milenku Kim a dítě, jež spolu čekali... Phong, Vietnamec, u nějž je na první pohled zřejmé, že jeho otec byl černošský americký voják, se naopak snaží najít svého otce... Osudy těchto dvou můžu se samozřejmě propletou...

S touhle knížkou jsem měla trochu potíž... Začala jsem ji číst v době, kdy na to nebyla ta správná nálada, proto jsem ji pak na chvíli odložila, zase pokračovala, to už jsem byla tak v půlce a připadalo mi, že děj docela stojí na místě a nikam se moc nehýbe, takže jsem knihu zase odložila a pak se k ní konečně vrátila... Závěr už byl dynamičtější a měl rychlejší tempo, ale trochu mě zklamala velká míra náhody, díky níž autorka nakonec příběh uzavřela...

Celkově mám tedy naprosto subjektivní pocit, že Hory zpívají mě oslovily více, nicméně i Dítě prachu můžu doporučit, především kvůli tématu, jež bude pro mnohé zřejmě nové, a tedy originální a zajímavé...

Hodnocení: 4 * z 5 *

30.10.2024

Na tuhle knížku jsem četla snad jen samé pochvalné recenze, čili když se objevila v knihovně, hned jsem po ní šla... Můžu vám ale rovnou prozradit, že já z ní příliš nadšená nejsem, bohužel...

Šest postav - Táňa, Marta, Adéla, Luis, Josef a Dušan - a jejich vzájemně propletené osudy... To znělo lákavě, navíc moc ráda objevuju české autorky a autory, tudíž jsem byla o to zvědavější... Naneštěstí mi postavy vůbec nesedly, zdály se mi příliš jednostranné, jednoduché, plytké, povrchní, neprokreslené, ploché, pasivní, každá byla zacyklená v tom svém problému, který řešila pořád dokola, čili i když je knížka poměrně krátká, vyskytovalo se tam mnoho repetitivních pasáží... I styl psaní je na můj vkus až příliš jednoduchý...

K tomu všemu se přidaly ještě jisté nedovysvětlené věci a nelogičnosti - nejvíc jsem asi "kvetla" z Adély, která měla mít vysokoškolské vzdělání, obor humanistika, ale tahle holka se chovala úplně hloupě, naivně, nezodpovědně, s tímhle přístupem by podle mě žádnou vysokou vystudovat nemohla...

A jako třešničku na dortu tu máme nepříliš pečlivou redakci a korekturu - překlepy, v jednom souvětí za sebou se opakují ta samá slova, úplně na konci došlo dokonce k záměně jména postavy - místo Marty se tam objevila Táňa (str. 241, třetí řádek odspodu)...

Asi tušíte, že hodnocení nebude nic moc, mrzí mě to, ale tahle knížka mi vážně moc nesedla...

Hodnocení: 3 * z 5 *

4 30.10.2024

14 rozhovorů s nejrůznějšími lidmi, jejichž životy zásadně ovlivnila jedna knížka... Spektrum respondentů i knih je nadmíru barvité a je fajn si uvědomit, tě formovat vás může jak výsostně filozofické dílo či poezie, tak "obyčejný" Kája Mařík, dílo de facto brakové literatury nebo parodie na seberozvojovou příručku...

Současně si uvědomíte, že je úplně jedno, jaké knihy čtěte, jestliže vám přinášejí jakoukoli nadstavbu a jakékoli poselství, má to smysl...

Na rozhovorech Aleše Palána mě baví i to, že každý vám přinese nějaký životní příběh, a zvlášť tady mě velmi potěšilo, že výběr respondentů je skutečně velmi pestrý... Jsou to lidé, kteří se potýkali či potýkají s vážnými životními problémy a žijí tak trochu na okraji společnosti, lidi zdánlivě obyčejní i ti, kteří například v kultuře lecčeho dosáhli a patří ke známým postavám v literárním světě.. V knize se tedy setkáte jak s bývalou prostitutkou či prodavačkou ze supermarketu, tak se zdravotní sestrou či knězem, tak s básnířkou, spisovatelem či nakladatelem... Ta pestrost mě hodně bavila...

Celkově jsem tedy velice spokojená...

Hodnocení: 5 * z 5 *

3 23.10.2024

Na chatě v krásné norské přírodě se na oslavu 65. matčiných narozenin sjíždí sestry Ida a Marthe a jejich blízcí... Idě je čtyřicet, Marthe je o něco mladší, obě by chtěly děti a během pobytu na chatě tato touha u každé z nich nabere trochu jiný směr...

Knížka, která je poměrně krátká, řeší témata jako mateřství, otcovství, komplikované vztahy v rodině, sourozenecká rivalita, partnerské vztahy...

Úplně nevím, jak se to autorce povedlo, ale vlastně všechny postavy v jejím románu jsou poměrně nesympatické... Nejvíc se to samozřejmě projevuje u obou sester, které nedokážou ovládnout žárlivost na tu druhou a v důsledku se chovají nepříjemně a místy až velmi úskočně a zákeřně...

I když jsem měla pro všechny postavy víceméně pochopení, moje velké sympatie si bohužel nezískaly... Nicméně líbilo se mi, jak je knížka napsaná, líbily se mi popisy norské přírody, líbil se mi konec - byl hodně realistický, žádné lakování skutečnosti na růžovo, žádná velká katarze, žádné rodinné usmíření, a přesně takhle to často v životě chodí...

V hodnocení zůstávám tak na půl cesty, knížka se mi četla dobře, vůbec jsem se ke čtení nemusela přemlouvat, zajímalo mě, jakým směrem se bude příběh ubírat, nicméně mám pocit, že se mi brzy vykouří z hlavy a za pár týdnů ani nebudu moc vědět, o čem to všechno bylo...

Hodnocení: 3,75 * z 5 *

2 17.10.2024

Příběh (do velké míry zřejmě autobiografický, soudím podle textu na záložce) o chlapci a mladém muži, který se cítí být vnitřně ženou...

Hrdin(k)a knihy (jež je vyprávěna v ženském rodě) popisuje svou cestu k tomu, jak si uvědomuje rozpor mezi tím, jaké je jeho tělo a jaká je jeho duše... Dětství strávené v 80. letech v sociálně slabé okrajové madridské čtvrti, v níž každodenní součástí byly drogy, násilí, prostituce... Dospívání provázené snahou porozumět sám sobě, objevováním spřízněných duší, probouzející se sexualitou, vědomí si vlastní tělesnosti, ale rovněž střety s realitou a omezenci, kteří nemají pochopení pro odlišnosti...

Kniha se skládá z kratších kapitol, popisuje vnitřní stavy hrdin(k)y, osobní zážitky... Jsou to takové introspektivní střípky, žádný velký epický příběh, ten se skrývá pod povrchem... Vyprávění je to místy kruté a drsné, místy velmi lyrické, poetické a dojemné...

Knížka mě od počátku zaujala, zhruba v prostředku mi připadalo, že trochu ztrácí dech, ale pak mě zase vtáhla... Konec byl na mě trochu moc patetický, nicméně pointa byla silná, finální vyznění důrazné...

Hodně mě zaujalo to, že hlavní postava si je vědoma silné lásky svých rodičů, o to smutnější ale je, že své dítě kvůli své omezenosti a krátkozrakosti (což není myšleno negativně, prostě je to konstatování faktu) nedokážou plně pochopit a podpořit... To bylo téma, které ve mně hodně zarezonovalo...

Hodnocení: 4,5 * z 5 *

2 13.10.2024