Dospělí lidé přehled

17.10.2024

Na chatě v krásné norské přírodě se na oslavu 65. matčiných narozenin sjíždí sestry Ida a Marthe a jejich blízcí... Idě je čtyřicet, Marthe je o něco mladší, obě by chtěly děti a během pobytu na chatě tato touha u každé z nich nabere trochu jiný směr...

Knížka, která je poměrně krátká, řeší témata jako mateřství, otcovství, komplikované vztahy v rodině, sourozenecká rivalita, partnerské vztahy...

Úplně nevím, jak se to autorce povedlo, ale vlastně všechny postavy v jejím románu jsou poměrně nesympatické... Nejvíc se to samozřejmě projevuje u obou sester, které nedokážou ovládnout žárlivost na tu druhou a v důsledku se chovají nepříjemně a místy až velmi úskočně a zákeřně...

I když jsem měla pro všechny postavy víceméně pochopení, moje velké sympatie si bohužel nezískaly... Nicméně líbilo se mi, jak je knížka napsaná, líbily se mi popisy norské přírody, líbil se mi konec - byl hodně realistický, žádné lakování skutečnosti na růžovo, žádná velká katarze, žádné rodinné usmíření, a přesně takhle to často v životě chodí...

V hodnocení zůstávám tak na půl cesty, knížka se mi četla dobře, vůbec jsem se ke čtení nemusela přemlouvat, zajímalo mě, jakým směrem se bude příběh ubírat, nicméně mám pocit, že se mi brzy vykouří z hlavy a za pár týdnů ani nebudu moc vědět, o čem to všechno bylo...

Hodnocení: 3,75 * z 5 *

13.10.2024

Marie Aubert a jej Dospělí lidé. Malá chata v Nórsku, kde sa každoročne stretáva na veľkej dovolenke "takmer štyridsiatnička" Ida, ktorá je večne single, jej matka a otčim, ale aj jej sestra s manželom a jeho malou dcérkou z predchádzajúceho vzťahu. A tu vám začína kamikadze-cirkus-dráma-telenovela ako vyšitá!
Ide o to, že ženské hrdinky tohto príbehu sú dosť vyšinuté. Hlavne Ida a jej matka, teda. Matka trpí klasickou narcistickou poruchou osobnosti, ale ani jej dve dcéry za ňou nezaostávajú. Do toho sa družia témy ženstva, vzťahov, materských pocitov, ale i sesterská nevraživosť či rivalita.
Napriek tomu si myslím, že v niektorých črtách postáv sa nájde každý. Pretože nie sme večne nesebeckými a večne dobroprajníkmi. Občas ubližujeme práve tým k nám najbližším.
Postavy vám sympatické nebudú, ale bola som tak prikovaná k čítaniu, že som túto útlu knihu dala za večer a prijala by som ju aj oveľa dlhšiu a viac vyšperkovanú Idu, pretože som naposledy o takej potvore čítala v Micenkovej Krv je len voda v postave matky. Odporúčam každému, kto sa nebojí nesympatických postáv a kto rád číta o drámach v iných rodinách.