Dospělí lidé
Marie Aubert
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/535875/bmid_dospeli-lide-6613b6e839abc.jpg
4
64
64
Ida je úspěšná architektka v nejlepším věku, bez partnera a bez dětí. Biologické hodiny ovšem tikají a ten pravý stále není v dohledu, a tak se Ida rozhodne si pro všechny případy nechat zmrazit vajíčka. Těší se, až se o tohle tajemství podělí s mladší sestrou, která se s partnerem už roky snaží marně otěhotnět. Idina radost ale nemá dlouhého trvání, protože sestra má ještě lepší novinku – konečně čeká miminko. Místo letní idyly na chatě v jižním Norsku na Idu čeká spíš zkouška rodinných vztahů, které lety zeslábly víc, než by kdokoliv tušil. Vztah mezi sestrami zřejmě nikdy nebyl bezchybný, sestřin manžel o vymodlené dítě až tak úplně nestojí a Ida si možná jen namlouvá, že jí to s dětmi jde tak skvěle, že by si měla pořídit vlastní. A komu vlastně patří chata, na níž sestry tráví každé léto už od dětství? Stačí trocha alkoholu a pár nevhodně zvolených vět a dlouho skrývaná tajemství začnou vyplouvat na povrch.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2024 , KontrastOriginální název:
Voksne mennesker, 2019
více info...
Přidat komentář
Marie Aubert a jej Dospělí lidé. Malá chata v Nórsku, kde sa každoročne stretáva na veľkej dovolenke "takmer štyridsiatnička" Ida, ktorá je večne single, jej matka a otčim, ale aj jej sestra s manželom a jeho malou dcérkou z predchádzajúceho vzťahu. A tu vám začína kamikadze-cirkus-dráma-telenovela ako vyšitá!
Ide o to, že ženské hrdinky tohto príbehu sú dosť vyšinuté. Hlavne Ida a jej matka, teda. Matka trpí klasickou narcistickou poruchou osobnosti, ale ani jej dve dcéry za ňou nezaostávajú. Do toho sa družia témy ženstva, vzťahov, materských pocitov, ale i sesterská nevraživosť či rivalita.
Napriek tomu si myslím, že v niektorých črtách postáv sa nájde každý. Pretože nie sme večne nesebeckými a večne dobroprajníkmi. Občas ubližujeme práve tým k nám najbližším.
Postavy vám sympatické nebudú, ale bola som tak prikovaná k čítaniu, že som túto útlu knihu dala za večer a prijala by som ju aj oveľa dlhšiu a viac vyšperkovanú Idu, pretože som naposledy o takej potvore čítala v Micenkovej Krv je len voda v postave matky. Odporúčam každému, kto sa nebojí nesympatických postáv a kto rád číta o drámach v iných rodinách.
Příběh pojednává o pár dnech během léta na chatě u moře v Norsku. Sejde se zde rodina, kde převládají toxické vztahy. Dvě sestry, partner jedné z nich a jeho dítě z předchozího vztahu, matka a matčin druh.
Idy mi zkraje knihy bylo trochu líto, což se hodně brzy změnilo. Její sobecké chování bylo hrozné, stejně tak chování k příteli sestry Kristofferovi a jeho dceři Olee. Naopak Idina sestra Martha se chovala jako rozmazlené a ufňukané děcko. Nemilé byly i vzpomínky sester z dětství.
Při čtení mi občas rozum zůstal stát, ale svým způsobem mě to "bavilo". 4*
V poslední době mám štěstí na knihy, kde se řeší otázka mateřství, mít vůbec děti nebo ne? A jaké to je? A v téhle to není jiné.
Příběh vypráví o dvou sestrách, kde jedna dítě vychovává a druhá ne a když jedou spolu na chatu, vznikají třecí plochy a nejen ohledně dětí.
Kniha je skvěle napsaná a sedla mi, dokázala jsem se vžít do obou a jejich myšlenky a pocity jsem chápala. Ani jsem se nenadála a byl konec.
Překvapilo mě, že ačkoli je od norské spisovatelky, přišlo mi to tak blízké.
Jednohubka na nedělní líné odpoledne. Bože, ta hlavní hrdinka, ta byla na odstřel, nepříjemná, nesympatická, dětinská, nedozrálá, sobecká.
Norský román, který má pouze 121 stránek, takže ho za den přečte doopravdy každý. Je to rodinná světovka, která nám ukazuje komplikované vztahy jedné norské rodiny.
Tato rodina se pravidelně schází během léta na společné chalupě na jihu Norska. Máme zde dvě sestry, Idu a Marthe, jejich matku a jejího partnera, a také partnera Marthe Kristoffera a jeho dceru Oleu. Příběh se odehrává pouze v několika dnech.
Na začátku mi bylo malou chvíli doopravdy líto Idy - méně milovaná dcera, osamělá, toužící po dítěti. Marthe byla surově opravdová od samého začátku. Myslím si, že obě sestry to budou mít v budoucnu ještě hodně složité. A za to všechno mohou poděkovat svému dětství a výchově jejich matky.
Za mě na nich právě ona napáchala největší škody.
S Kristofferem to Marthe také nevyhrála. To, co tam okolo něj a Oley ale předváděla Ida, bylo doopravdy hodně přes čáru.
U této knihy se mi líbí, že zde nemáme žádného vyloženě klaďase, když nepočítám Steina (přítel matky). Tato rodina je náročná a ukazuje nám mnoho chyb, nelichotivých situací a špatných vlastností. Pokud Vás láká kniha, která neukazuje tu krásnou, ale naopak tu zvrácenější a komplikovanější stranu rodiny, hurá do knihy.
Musím říct, že celá kniha je napsaná velmi čtivě a příběh zhltnete za jeden večer. ..
Ale to co se děje zhruba na sto dvaceti stránkách je teda extrémně toxické! Během čtení jsem si tak několikrát musela zavrtět hlavou, vykulit oči nebo si přečíst znovu celou větu abych se ujistila zda to myslí hlavní hrdinka vážně.
Ani jedna z postav mi nesedla.
Možná kdyby autorka šla s popisem více do hloubky a trochu postavy vypracovala, tak bych se i možná jednu nebo druhou snažila pochopit. Ale takhle to bylo prostě jen velmi nesympatické poznávání. Bohužel.
Ida je za mě dokonalé zobrazení sobeckého člověka, který nezná hranice. Její sestra Marthe byla pro mě zase nedospělá, rozmazlená a neschopná cokoliv zvládnout sama. A ani postava jejich matky nebyla zrovna ukázková. Nenašla jsem moc světlých bodů.
Takže... jako náhled do rodinného dramatu dobrý, ale věřím, že knih s podobným tématem je víc a jsou určitě i o dost lepší.
Kniha je napsána velmi čtivě a prvních pár stran jsem přečetla jako nic. Ovšem čím víc jsem poznávala hlavní protagonisty, tím víc toxičtí a nevyrovnaní mi přišli. Naštěstí má kniha jen 120 stran, což je malý rozsah na to, aby se mi dostali dostatečně pod kůži a dokázali mě úplně otrávit. Kladně hodnotím popis Nordského fjordu, přenesení se na chalupu, vyjíždky lodí.
Pokud máte rádi psychologii postav spojenou s přírodou a nevadí vám toxické a nevyrovnané vztahy, tak si knihu určitě dejte. Mně to bohužel nesedlo a čekala jsem trochu jiný pohled na problematiku.
Nevím, zda se hlavní postavy chovají jako "dospělí lidé" :-) Idu bych místy propleskla, ale zase na druhou stranu její chování chápu (jen tedy do určité míry).. Její sestra a matka totálně nesympatické postavy. Nevím, zda je to kniha k zamyšlení, ale vesměs je to hodně ze života.. bohužel..
Snaha o rodinné drama zasazené do malebné norské krajiny. Postavy jsou nedotažené, plytké, suchý humor jsem nenašla ani náznakem.
Pod sněhem od Petry Soukupové na podobné téma bylo mnohem zábavnější a poutavěji napsané.
Dospělí lidé
Na chatě v krásné norské přírodě se na oslavu 65. matčiných narozenin sjíždí sestry Ida a Marthe a jejich blízcí... Idě je čtyřicet, Marthe je o něco mladší, obě by chtěly děti a během pobytu na chatě tato touha u každé z nich nabere trochu jiný směr...
Knížka, která je poměrně krátká, řeší témata jako mateřství, otcovství, komplikované vztahy v rodině, sourozenecká rivalita, partnerské vztahy...
Úplně nevím, jak se to autorce povedlo, ale vlastně všechny postavy v jejím románu jsou poměrně nesympatické... Nejvíc se to samozřejmě projevuje u obou sester, které nedokážou ovládnout žárlivost na tu druhou a v důsledku se chovají nepříjemně a místy až velmi úskočně a zákeřně...
I když jsem měla pro všechny postavy víceméně pochopení, moje velké sympatie si bohužel nezískaly... Nicméně líbilo se mi, jak je knížka napsaná, líbily se mi popisy norské přírody, líbil se mi konec - byl hodně realistický, žádné lakování skutečnosti na růžovo, žádná velká katarze, žádné rodinné usmíření, a přesně takhle to často v životě chodí...
V hodnocení zůstávám tak na půl cesty, knížka se mi četla dobře, vůbec jsem se ke čtení nemusela přemlouvat, zajímalo mě, jakým směrem se bude příběh ubírat, nicméně mám pocit, že se mi brzy vykouří z hlavy a za pár týdnů ani nebudu moc vědět, o čem to všechno bylo...
Hodnocení: 3,75 * z 5 *