markej přečtené 1072

Eva 2024, Verena Kessler

Když jsme byli sirotci 2024, Kazuo Ishiguro

Christopher Banks je poměrně slavný anglický detektiv, který na začátku 20. století vyrůstal v Šanghaji, kde se ale záhadně ztratili postupně nejprve jeho otec a pak začas i matka... Zbytek dospívání strávil u vzdálené tety a nyní, když je dospělý, cítí, že přišel čas na to, aby zjistil, co se s rodiči stalo... Roku 1937 se tedy vrací do Šanghaje, která je ovšem zmítána čínsko-japonským válečným konfliktem... Musím přiznat, že s knihou jsem poněkud zápasila... Bohužel jsem si ji nevybrala v úplně vhodný čas... Přečetla jsem Nažluto a Sirotci mají podobný vyprávěcí styl - je to pomalé introspektivní monologické vyprávění, které mě ale tentokrát už trochu unavovalo... Po Nažluto jsem měla prostě úplně změnit žánr, a ne se znovu pouštět do něčeho podobného... Takže tohle je spíš vyloženě můj osobní problém... Druhá věc, která mi absolutně nesedla, je chování Christophera po návratu do Šanghaje... Zaprvé jsem vůbec nechápala jasnou premisu všech postav, že Christopherovi rodiče budou po několika desetiletích po zmizení stále živí... Všichni s tím počítali a mně se to zdálo jako úplně scestné... Ale možná, že to mělo zrcadlit postoj tehdejší rigidní evropské menšinové společnosti, která nedokázala přiznat, že svoje občany v zahraničí prostě nedokázala ochránit... Nevím... A další, co jsem nepochopila, bylo Christopherovo pominuté jednání... Celou knihu vystupuje jako muž, který potlačuje své city, snaží se chovat naprosto racionálně, až suchopárně, metodicky, systematicky, promyšleně, čestně, s rozvahou, a najednou úplně ztrácí rozum a jde do válečné zóny zachraňovat své domněle žijící rodiče... Možná to měla být ukázka toho, jak velmi mu vlastně celý život chyběli, ale taky nevím, i kdyby ano, pro mě to stejně bylo divné... Úplný konec se mi ale líbil, takže díky němu se hodnocení trochu vylepšilo... Suma sumárum bych vám asi spíš doporučila Soumrak dne než Sirotky... Hodnocení: 3,75 * z 5 *... celý text

Nažluto 2024, Rebecca F. Kuang

Dvě spisovatelky a možná tak trochu kamarádky - běloška June Hayward a Sinoameričanka Athena Liu... Athena je daleko úspěšnější než June, čili když Athena náhle zemře, June chytne příležitost za pačesy... Román o touze psát, o touze po úspěchu, o tvrdém knižním byznysu, o americké společnosti a její hyperkorektnosti ohledně rasy a potažmo i o rasismu, o (neuspokojivých) rodinných vztazích, o samotě... Hodně zajímavá knížka, až thrillerového ladění, neboť o napětí, jak se celá situace bude vyvíjet, není nouze... Líbilo se mi, jak je román vyprávěn, v ich-formě a zcela otevřeně, celou dobu jsem bojovala s tím, že vypravěčka je sice potvora, ale zároveň jsem pro ni měla pochopení, proč jedná tak, jak jedná, místy mi jí bylo až líto, protože byla vážně hodně osamělá... Ač se mi styl vyprávění dost líbil, občas jako by mi chybělo víc interakce mezi postavami, uvítala bych asi více přímé řeči, protože celé dlouhé pasáže líčené pouze vypravěčkou mi někdy připadaly už trochu únavné... Taky mě trochu zklamala závěrečná část - a teď přijde SPOILER - ten duch Atheny už mi přišel trochu moc přitažený za vlasy a jednání Candice taky... Celkově se tedy řadím mezi spokojené čtenáře, byť ne úplné nadšence, knížku doporučuju, ale počítejte s tím, že ten vypravěččin nepřetržitý monolog vás možná v určitých pasážích už bude trochu nudit... Není to prostě typický thriller, který má spád a děj se rychle posouvá dopředu díky úderným přímým řečem a krátkým kapitolám, tady bude to čtení trvat trochu déle... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Pan Božský 2025, R. S. Grey

Třetí terapie 2024, Danuta Chlupová

Příběh se odehrává zčásti v Drážďanech a zčásti v Osvětimi a popisuje životní peripetie Němky Mathildy, která se snaží nějak popasovat s tím, že její děda byl za války esesák v koncentračním táboře v Osvětimi, a polského vdovce Grzegorze, který pracuje jako průvodce po táboře a žije ve společné domácnosti se sedmnáctiletou dcerou a svou matkou, jež pochází z Beskyd... Románu se nedá upřít velmi dobře pojatý námět, autorka dokáže vytvořit pro mě zajímavý a mnohovrstevnatý příběh, který vypráví tempem, jež mi vyhovuje... S čím mám však trochu problém, jsou na můj vkus někdy až příliš černobílé a šablonovité postavy, které pak v mých očích ztrácejí věrohodnost a některé jejich jednání mi pak připadá až moc přitažené za vlasy - v tomto případě to byl vztah mezi Mathildou a "terapeutem" Thomasem... Co mi rovněž místy nejde moc pod nos, jsou některé přímé řeči, připadá mi, že jsou někdy až moc šroubované, nepřirozené, že takhle se běžně nemluví... Hodnocení tedy zůstává tak nějak na půl cesty, témata a námět knihy jsou zajímavé, ale to celkové zpracování za mě trochu pokulhává... Od autorky jsem četla Varhaníka, Jizvu ne, ale výhrady jsem měla v podstatě stejné... Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text

Stín ve dveřích 2022, Tim Weaver

Jedenáctá kniha s vyšetřovatelem Davidem Rakerem, který pátrá po zmizelých lidech... Tentokrát je román jiný v tom, že spojuje čtyři příběhy, které spolu souvisejí jen velice okrajově, což není pro tuto sérii typické... Zrovna jako to, že jako hlavní postavy jiných příběhů vystupují Davidovi bývalí kolegové, on sám vyšetřuje vlastně jen první případ... Rozdělení na čtyři případy mi nevadilo, byť ten druhý je dost krátký a do celkové kompozice mi úplně stoprocentně nezapadl... To ovšem nic moc nemění na tom, že knížku jsem si přečetla s chutí, David je můj oblíbený hrdina, protože je velmi empatický a pro svou práci se dokonale hodí, navíc se případy odehrávají ve většině v mé oblíbené Anglii... Já tuhle sérii čtu naprosto pirátsky, začala jsem tehdejší novinkou, což byl tuším dvanáctý díl, jakmile vyjde nový díl, čtu ten, když se mi po Davidovi začne stýskat, sáhnu po starším díle, ale postupuju sestupně, k prvnímu dílu, ne vzestupně od prvního dílu... Chápu, že někomu z tohohle přiznání bude cukat oko, nicméně zkrátka to tak je... V těch příbězích se budete orientovat i tak, nebojte, i když uznávám, že číst od začátku má nepochybně svoji logiku... V dubnu vyjde nový díl a já už se velice těším... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

22 bazénů 2024, Caroline Wahl

Tilda je nadaná studentka matematiky, má desetiletou introvertní sestru Idu a matku alkoholičku, která není schopna dlouhodobě jako rodič fungovat, a proto se Tilda o Idu stará... Peněz nemají nazbyt, není ani prostor na nějaký veselý studentský život či udržování kamarádských vztahů... A teď přichází nabídka na doktorandské stipendium v Berlíně... Tilda přirozeně váhá, není si jistá, zda může Idu opustit... Nechybí samozřejmě ani problémy milostného rázu... Musím říct, že jsem od téhle knížky čekala něco trochu jiného, respektive domnívala jsem se, že bude dost temná a beznadějná a hlavní hrdinka se ve všem bude tak trochu plácat a nevědět si rady... Tilda je ale nesmírně silná a vyrovnaná a dokáže si poradit jak se svým životem, tak s nedobrovolně získanou rodičovskou rolí... Já mám takové hrdinky moc ráda, ale tady mi nějak chyběl jakýsi větší existenciální konflikt, všechno se dělo a řešilo poměrně snadno, bez větších dramatických událostí, což mi nakonec vlastně tak nějak chybělo, aby to bylo úplně uvěřitelné... Na druhou stranu je to tedy knížka, která vás do žádné velké deprese neuvrhne, takže toho se bát nemusíte... Jsem i ráda, že ten konec nebyl úplně a naprosto sluníčkový, nějaký temný mráček tam přece jen zůstal... Celkově jsem vlastně víceméně spokojená, ale na plný počet hvězd to za mě tentokrát nebylo... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Zamrzlé duše 2024, Renata Kalenská

Dvanáct rozhovorů s oběťmi (ženami i muži) se*x*uálního násilí nebo s těmi, kteří přeživším pomáhají (což jsou často lidé, již sami nějaké takové násilí zažili)... Silné čtení, které znovu přibližuje nadmíru důležité téma a především ukazuje to, co má stále tendenci určitá skupina společnosti zpochybňovat: se*x*ualizovaného násilí je v naší společnosti opravdu hodně a to, že se o něm až tolik nemluví (ačkoli v posledních málo letech se to mění), neznamená, že neexistuje... Oběti se o svých zážitcích jednak stydí hovořit, a když už se ozvou, musí často bojovat se stigmatizací, neustálým sebeobhajováním, nedůvěrou okolí, osočováním... Všechny rozhovory nepostrádají určitou naději, ta vlastně převažuje, nicméně asi dva tři působí opravdu hodně smutně... Ti lidé svůj otřesný zážitek stále ještě nepřekonali, způsobil jim těžké zdravotní komplikace, potýkají se s obrovskými psychickými problémy... Bohužel ani soudní procesy neprobíhají zrovna uspokojivě, v jednom případě pachatel odsouzen vůbec nebyl, v druhém se soud stále táhne, celé roky, což je samozřejmě neskutečně frustrující... Na druhou stranu se respondenti shodují na tom, že alespoň už existuje poměrně rozsáhlá podpůrná síť, kam se člověk, který zažil něco takového, může obrátit... Tuhle knížku by si měli přečíst všichni... Ti, kdo obětem nevěří, ti, kteří nevěří, že se něco takového děje, ti, kdo se s něčím takovým setkali - a to jsme v důsledku skoro všichni, byť se jednalo "jen" o nějaké nevhodné verbální chování nebo nepříjemné dotyky... Velice důležitá knížka! Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Flora 2024, Jonáš Zbořil

Floru mnozí zařadili mezi nejlepší přečtené knihy za loňský rok, ale setkala jsem se i s názorem, že je to největší pitomost, kterou dotyčná loni přečetla... Já tak radikální nebudu, ale nadšená taky ne... Příběh se odehrává zřejmě v blízké budoucnosti ve světě, kde se dá žít jen ve městě a na území nevyzpytatelné Stepi, v níž si příroda dělá, co chce, a dějí se tu zvláštní přírodní úkazy, je vstup zakázán... Adam se Sárou ale právě na Stepi zůstanou, protože tu objevili divné živé stvoření, které sestává z podivných zamotaných drátků a kabelů a má "ptačí" tvář... Sára se o stvoření, jemuž dá jméno Flora, začne starat... A Adam, ačkoli cítí, že to všechno způsobí jen problémy, se podřídí, neboť ví, že Sára se neskutečně trápí tím, že nemůže otěhotnět... Mnozí čtenáři psali o tom, jak je knížka nadchla ve své originálnosti, neotřelosti a naléhavosti... Já takový pocit nemám... Připadá mi, že ani téma toho, že se žena začne starat o jakoukoli "bytost", protože chce ukojit své mateřské pudy, není nové (vzpomeňme si na Otesánka, jenž je mimochodem ve Floře i zmíněn, nebo na Dceru sněhu - tam si žena vytvořila z hroudy sněhu malého sněhuláka, který posléze obživl)... Rovněž svět, v němž se krajina chová zvláštně, hraje se tam podle jiných pravidel, čili jakýsi "postapokalyptický" prostor, se nalézá v mnoha jiných knihách, často například u Biancy Bellové... Co na mě nejvíce zapůsobilo, byla dost temná a znepokojivá atmosféra knihy... Začala jsem ji číst o Vánocích, a protože mi tehdy to čtení vůbec nesedlo a nedělalo mi dobře, knížku jsem odložila a dočetla ji až zkraje ledna... Ale upřímně, kdyby byla delší, asi bych ji odložila... Byla jsem zvědavá na konec, který mě víceméně uspokojil... Líbila se mi grafika knihy: písmo, ilustrace, barva papíru, rozvržení kapitol... Celkově tedy hodnotím průměrně... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text

Jak si nabít hubu 2024, Darina Křivánková

Čtení téhle knížky jsem si fakt užila! Darinu Křivánkovou sleduju docela dlouho, respektive jsem vždycky měla ráda její recenze filmů vycházející v Lidových novinách i články v Reflexu... Když se začala soustředit na oblast gastra, sledovala jsem ji už méně, nicméně věděla jsem, že se přistěhovala na faru, kde pořádala večeře, pak se zase odstěhovala, její cestu po časopisech věnujících se jídlu jsem posléze až tak pečlivě netrasovala, když se však přesunula do Českého Krumlova a otevřela bistro Topinka, zaujalo mě to natolik, že jsme se tam dokonce jeli podívat i najíst... Darina v kratších kapitolách rekapituluje zlomové a zásadní okamžiky svého života a ta rekapitulace je nesmírně sympatická tím, že se autorka nebojí přiznat to, co se povedlo i nepovedlo, že píše naprosto otevřeně a bez příkras, že se nebojí nepříjemné věci pojmenovat takové, jaké jsou... Já osobně velice oceňuju například to, jak líčí několik let, kdy žila sama, a přiznává, že to rozhodně nebylo lehké období, že trpěla úzkostmi a depresemi... Připadá mi, že v dnešní době je spíš móda psát o tom, jak je člověk sám se sebou spokojený, jak vyhledává samotu, jak rád sám jezdí na výlety, ale že samota někomu nedělá dobře, se moc nenosí... Stejně tak mě zaujalo sdílení zkušeností ze seznamek... Líbilo se mi i to, že ačkoli je živoucím příkladem toho, že se dá začít znovu kdykoliv a kdekoliv, uznává, že ne všichni pro to mají podmínky (hlavně finanční), čili nikoho, kdo se do životní změny zrovna nehrne, nebo se do ní ani nepustí, neodsuzuje, naopak takové lidi chápe... Konečně mě dost potěšilo, že obě vnímáme věšení prádla jako nanejvýš terapeutickou činnost... Knížku tedy rozhodně doporučuju, pro mě byla v mnoha ohledech velice inspirativní... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Mořský hřbitov 2024, Aslak Nore

Podle informací na obálce to měla být rodinná sága, ale neméně je to i špionážní thriller... Sašina babička, spisovatelka Vera Lindová, spáchá sebevraždu a na Saše je, aby konečně odhalila sled událostí, jež se váží k potopení lodi v roce 1940, na níž babička a Sašin otec Olav pluli, a aby našla závěť, která se ztratila... Sledujeme tedy nejen linku minulou, ale i tu současnou, v níž hraje roli i chudší bergenská strana rodiny, především Hans, který působí jako humanitární lékař mimo jiné i na Blízkém východě, kde se Norsko víceméně tajně zapojuje do boje proti Islámskému státu... Knížka mě hodně bavila v kapitolách, které se věnovaly rodinným tajemstvím, ty, které se odehrávaly v Kurdistánu a zaměřovaly se na válečné a špionážní operace, se mi zamlouvaly poněkud méně... To ovšem nezabránilo tomu, abych román s chutí přečetla, jeden zvrat na konci mě velmi překvapil, jedno "velké" odhalení naopak vůbec... Knížku bych doporučila, ale jsem si vědoma toho, že pro někoho asi bude příliš dlouhá a odradí ho ta "politická" linka... Jestliže však máte na čtení dost času a baví vás rodinné ságy, věřím, že by vás mohla potěšit, stejně jako mě... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text

Nebezpečná rychlost 2025, Melanie Moreland

Můj nejlepší nepřítel 2025, Penelope Ward

Polapená 2025, Liz Tomforde

Prokletý kraj 2021, Michaela Klevisová

Knížka vyšla už v roce 2021, ale já jsem si ji nechávala na čas, až přijde to správné rozpoložení a touha sáhnout po něčem, co bude jistota, kterážto doba teď na konci roku nastala... Šumava, odlehlá vesnice Jelení Hora a mnoho tajemství spojených s rodinou mladé ženy Lindy, která se sem z Prahy vrací, aby v minulosti trochu zapátrala... Přidá se i náhlá smrt, možná vražda? Michaela Klevisová píše knížky, které mi neuvěřitelně sedí - vykresluje uvěřitelné, plnokrevné postavy, splétá zajímavé příběhy, do nichž pokaždé vloží i nějakou zajímavou "naučnou" nadstavbu - zde je to historie rumunských Slováků, kteří byli na Šumavu vládou po druhé světové válce nalákáni vidinou nabytého majetku po odsunutých Němcích, přičemž čekali zařízená hospodářství, realita ovšem byla poněkud jiná... V knize se též objevují poněkud podivínští bratři Michalčákovi - a tady si dovolím odhadnout inspiraci bratry Klišíkovými, se kterými vedl rozhovor Aleš Palán v knize Raději zešílet v divočině, jež vyšla v roce 2018... Mnozí z vás knížku už jistě četli, ale jestli jste po ní ještě nesáhli, doporučuju všemi deseti... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Knihkupectví v Dublinu 2024, Evie Woods

Dublin, dvě časové linie - současnost a 20. léta minulého století... Martha utíká od násilnického manžela, nalézá azyl u svérázné paní Bowdenové a seznamuje se s Henrym, který hledá u ní v ulici tajemné knihkupectví spojené se jménem Opaline, knihkupkyně, jež ve 20. letech minulého století obchodovala se vzácnými tisky a údajně měla vlastnit neznámý rukopis románu Emily Brontëové... Příběh plný lidské a především ženské odvahy a touhy po nezávislosti, příběh plný nádherných knih, příběh o tom, jak vám knihy můžou změnit život... V románu se dostává do hry i trocha magie, což já úplně ráda nemám, jestliže se nejedná vyloženě o fantasy, ale tady mi to nevadilo, asi i proto, že jsem knížku četla o Vánocích, ke kterým se ta kouzelná atmosféra hodila... Více mě bavila historická linka s Opaline, v níž se objevuje i proslulé pařížské knihkupectví Shakespeare and Company, jejž navštěvovali například James Joyce či Ernest Hemingway, nebo příběh spojený s Emily Brontëovou... V lince ze současnosti bych za sebe i trochu krátila, místy mi připadalo, že se to vyprávění točí poněkud zbytečně v kruhu... Celkově se mi knížka ale moc líbila a bylo to pro mě úplně ideální čtení na Vánoce... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Po stopách české šlechty 2024, Jana Jůzlová

Poslední spisovatelčina vydaná knížka je primárně určena pro děti od 9 let a věnuje se tématu české šlechty... Knížka je nabitá informacemi, vysvětluje, kdo jsou šlechtici, kde a jak žili, čím se v průběhu historie zabývali, jaké měli zásluhy, čím byli zajímaví, o co se zasadili, přibližuje i několik nejznámějších a nejvýraznějších rodů a v neposlední řadě dává i cestovatelské tipy, kam se vypravit za významnými hrady, zámky či krásnými zahradami a parky... Knížka je moc pěkně ilustrovaná, jemné, detailní a skutečnosti odpovídající kresby Michaely Bergmannové mě okouzlily... Ač jsem si myslela, že knížku dám nejstaršímu manželovu vnukovi, nakonec si ji nechám jako dlouhodobou studnici vědomostí a inspirace pro další výlety, momentálně jsem získala například velkou touhu podívat se příští rok do Zákup, kam se dlouhodobě chystáme, ale zatím to nevyšlo... Také jsem se díky této knížce podívala na nějaké díly dokumentárního cyklu Modrá krev a například jsem zjistila, že potomek rodu Bořek Dohalských žije v Jindřichově Hradci a vlastní tam několik domů, kolem nichž často chodíme při návštěvě města... Čili dosah pro mě má tahle knížka i zprostředkovaně veliký... Doporučuju moc! Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Než napadne první sníh 2024, Mary Lawson

Ontario, 1972... Paní Orchardová umírá v nemocnici a odkazuje svůj dům Liamovi, kterého kdysi krátce znala jako čtyřletého chlapce, ovšem i tak ji toto setkání ovlivnilo na celý život... Vedle paní Orchardové žije rodina se dvěma dcerami, starší teenagerka Rose utekla z domu a už pár týdnů se pohřešuje, sedmiletá Clara na ni stále čeká a mezitím se stará o kocoura Mojžíše, který v domě po paní Orchardové zůstal... Román se mi moc líbil, líbilo se mi vykreslení postav, které jsou křehké a silné zároveň, ale upozorňuju, že v knížce se toho vlastně až tolik neděje a tempo je poměrně pomalé... Líbilo se mi i to, že ač je konec de facto dobrý, není pohádkově růžový a je jasné, že ty šrámy na duši, které postavy mají, se jen tak nezahojí, možná nikdy, čili celkové vyznění je spíše takové melancholické, ačkoliv naděje z řádků jasně čiší... Až potom, co jsem si knížku pořídila, jsem si uvědomila, že jsem od autorky kdysi dávno četla román Návrat do Crow Lake a že se mi velmi líbil, zůstal ve mně i po těch letech stejný dojem jako z této novinky: vykresluje život, který sice není lehký, ale ve své podstatě je krásný, jedinečný, vzácný... Pichlavá poznámka na závěr: na obálce je krásná rezavá kočka, ovšem v knize se dočtete, že Mojžíš je kouřově šedý... To, že spolu tyhle dvě věci nekorespondují, mě trochu štve... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text

Příchuť zla 2023, Wendy Dranfield

Třetí případ ze série s detektivem Madison Harperovou... Madison se po vyjasnění svého případu a definitivního zproštění viny vrací do služby a hned ji čeká záhada v podobě opuštěné batolecí holčičky nalezené v autě... Malá Ellie je tam sama, nikde nikdo, jen ztracená bota, nejspíš holčiččiny matky... Kromě zmíněného případu se uzavírá i dění kolem Madisonina přítele Natea Monroea, který byl stejně jako Madison v minulosti nespravedlivě odsouzen a dlouhé roky strávil v cele smrti... Dílu se opět nedá upřít čtivost, tempo vyprávění je rychlé, kapitoly krátké, akce je tam možná až trochu moc, všechno se vrší rychle na sebe, kolikrát pomůže náhoda, aby se vše uzavřelo, ale to k tomuto žánru tak trochu patří a určitě to nejde až za hranici nějaké extra neuvěřitelnosti... Čtvrtý díl si s chutí přečtu, jsem hlavně zvědavá na to, co se bude dít v osobních životech Madison a Natea... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Western Lane 2024, Chetna Maroo

Jedenáctiletá indická dívka Gópí a její rodina - starší sestry Mona a Chúš a otec - se snaží vyrovnat se smrtí matky, respektive manželky... Všechny tři začnou hrát squash, Gópí to jde ale nejlíp, jejím snem je dostat se na turnaj... Knížka je poměrně krátká a popisuje víceméně neutrálním jazykem každodenní život indické rodiny žijící v Anglii, ale to hlavní se děje pod povrchem, mezi řádky... Zdánlivě to vypadá, že vztahy v rodině jsou trochu odtažité, ale zároveň cítíte, jak hluboce se všichni mají rádi, ale neumí o tom mluvit, nedokážou nahlas hovořit o svých pocitech, obavách, strachu, o své ztrátě, o smutku, opuštěnosti... Odhaduju, že ne každému se knížka bude líbit, možná bude mít někdo pocit, že je taková nijaká... Já sice tohle přímo po dočtení necítím, vnímám ty tiché, niterné proudy, nicméně musím přiznat, že nejsou natolik silné a intenzivní, aby ve mně delší dobu dokázaly rezonovat, a myslím, že poměrně rychle vyšumí... Hodnocení: 3,75 * z 5 *... celý text