markej přečtené 1085

Rozčarované 2024, Marie Vareille

Sarah a Angélique se skamarádily jako malé holky a byly nerozlučné... S pubertou ale přišly změny a děvčata se úplně stýkat přestala, pak dokonce Sarah bez vysvětlení zmizela... Po letech se teď všechno odkrývá... Tahle knížka mě chytla od prvních stran a trefila se mi do noty... Síla holčičího přátelství, nečekaná rozuzlení, schopnost odpouštět a překonat svou vlastní ješitnost a ublíženost, to všechno se mi moc líbilo... Nemůžu než vřele doporučit, na konci mi i pár slz ukáplo... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text

Jednoho prosincového večera 2025, Delphine de Vigan

Matthieu napsal úspěšnou knížku a chodí mu spousta ohlasů, mezi nimi i dopisy od Sáry, s níž těsně před svatbou udržoval intenzivní a trochu toxický sexuální vztah. Ty dopisy ho uvrhnou do osobní krize, nedokáže fungovat ani jako otec, ani jako manžel, musí jen psát, a to se střídavými úspěchy... Bohužel, s knížkou jsem se dost minula... S postavami nemám zbla společného, nedokážu pochopit to, co cítí, jak se chovají, jak jednají, nerozumím jejich motivaci, často zažívají pro mě dost extrémní situace, věty typu "Něco mezi ním a jí pohaslo. Stejně náhle a nevysvětlitelně, jako to předtím začalo. Něco pohaslo, protože jeho život byl jinde." (str. 90) jsou pro mě vlastně úplně nicneříkající prázdná rádoby intelektuálská klišé... Moje nejoblíbenější knížka od autorky jsou Děti nade vše, u níž se ale asi ukazuje, že to není úplně typická Delphine... Zbytek, co jsem četla, mi naprosto splývá dohromady, zpětně z nich nevím vůbec nic, vybavuju si jen nejasnou stejnou tísnivou atmosféru a postavy, které nechápu... Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text

Návrat 2025, Petra Dvořáková

Je po revoluci, a Jana může tedy naplnit svůj (a maminčin) sen a vstoupit do kláštera. Ten je ovšem po hospodaření komunistů v naprosto dezolátním stavu a ostatní jeptišky jsou už velmi staré. Novou krev přinášejí mladé čekatelky Anička, Helena a Karin. S tou se Jana postupem času sblíží. Zároveň Jana během uplynuvších měsíců přemýšlí, zda je cesta, kterou si zvolila, opravdu ta pravá. Na novinku Petry Dvořákové jsem se obzvláště těšila. Její knihy totiž patří k mým nejoblíbenějším a její prvotina Proměněné sny, v níž autorka zpracovává své zkušenosti z vlastního pobytu v klášteře, kam ale nastoupila de facto ještě jako dítě, mě tehdy hodně zasáhla. Potvrdila totiž moje teorie, co se víry a církevních institucí týče: tedy že i mezi lidmi, kteří vystupují jako velmi věřící, nejsou žádná dobrotiska a že abyste byli silně věřícími lidmi, nemusíte být nutně svázáni s nějakou církevní institucí, spíše naopak. Četla už jsem recenze, že Návrat čtenáře zklamal. Já to říct nemůžu. Je pravda, že se tady toho moc neděje, je to komorní příběh odehrávající se v uzavřeném prostředí, děj plyne relativně pomalu. Někomu možná bude trochu vadit, že si těžko utvoří obrázek o Karin, já na to občas také narážela, ale nakonec jsem si řekla, že ke Karin patří to, že o ní všechno vědět nebudete, a že pro vás tedy v mnohém zůstane tajemstvím. Jediné, co mi trochu nešlo pod nos, byly některé Karininy přímé řeči, ty mi někdy připadaly trochu šroubované, nepřirozené. Pro mě osobně se znovu potvrdilo, že Petra Dvořáková je autorka, která umí psát, její styl se mi neskutečně líbí, místy je až naturalistický, místy poetický. Líbilo se mi i to, že zvolila originální a neotřelé téma, s Janou jsem se dokázala ztotožnit, rozuměla jsem jí. Já osobně jsem tedy spokojená, knížku jsem přečetla velmi rychle, chtěla jsem se do příběhu vracet, byla jsem zvědavá, jak dopadne, i když jsem to samozřejmě tušila. A docela by mě zajímalo i pokračování, jak se vztah těchto dvou žen vyvíjel. Hodnocení: 4,5* z 5*... celý text

Mimo obraz 2024, Jiří Březina

Uvidíme se v srpnu 2024, Gabriel García Márquez

Každý rok šestnáctého srpna jezdí Ana Magdalena trajektem na ostrov, aby položila na hrob své matky kytici mečíků... Zároveň prožívá vždy specifická dobrodružství a nakonec i díky nim odhalí matčino tajemství... Povídka, která byla nalezena ve spisovatelově pozůstalosti a měla se stát jednou ze tří zamýšlených povídek s Anou Magdalenou, by prý měla být oslavou ženskosti, ženské smyslnosti, vášně, sxuality, svobodomyslnosti, spontaneity, radosti ze života... Já jsem tohle bohužel v textu nenašla, hrdinka mi připadala především zoufalá a moc jsem jsem jejímu počínání nefandila... Takže hlavní pocit, který ve mně po čtení zůstal, je, že zoufalé lidi dělají zoufalé činy... Za mě tedy naprosto průměrná povídka, na kterou asi velmi brzy zapomenu... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text

V jeho stínu 2022, Audrey Blake

Londýn, 1845: Eleonora Beadyová přijde o svou rodinu při epidemii cholery a ujímá se jí doktor Horace Croft... Zprvu bere přítomnost Nory jako experiment, chce zkoumat, jak odolná bude při další epidemii, ale nakonec se z dívky vyklube doktorova nenahraditelná spolupracovnice, a to nejen v pečovatelské oblasti, ale především v té odborné... Problém samozřejmě je, že pro ženy je jakákoli odborná medicínská činnost v této době zakázaná, čehož si je velmi dobře vědom i mladý lékař Daniel Gibson, který na Croftovu kliniku přichází na rezidentský pobyt... Po knížce jsem sáhla, protože jsem si v době nemoci chtěla přečíst nějaký příběh se silnou ženskou hrdinkou, v němž nebude chybět trocha romantiky... A přesně to, co jsem chtěla, jsem dostala... Místy mě sice trochu vyváděly z míry poněkud drsné popisy lékařských, respektive chirurgických zákroků, nicméně na druhou stranu byly i nesmírně zajímavé... Jako plus hodnotím i velmi zajímavé a dobře charakterově vykreslené postavy a spoustu nových informací, jež jsem se dozvěděla... Román je prvním dílem série, má poměrně otevřený konec, a já se tedy už moc těším na pokračování... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text

Astrid Lindgrenová 2024, Susanne Lieder

Životní příběh spisovatelky Astrid Lindgrenové, který se odehrává v letech 1929 až 1958 a přibližuje významné okamžiky jejího života, jež byly určující pro její osobní život i pro prosazení se v literatuře jako přední autorka knih pro děti... Musím přiznat, že od knihy jsem očekávala trochu víc, i když tam byly momenty, které mě občas dost zasáhly, především co se rodinného života týkalo, připadá mi, že většina příběhu kolem mě spíš prošuměla... Nicméně i tak mi v paměti zřejmě natrvalo utkví vytvořený obraz Astrid jako ženy, která měla sice svá trápení a občas propadala melancholii, ovšem vždycky se dokázala dost rychle vzchopit, zahodit sebelítost, naordinovat si pevnou vůli a trable překonat i díky tomu, že celý život neztrácela humor a že velká část její duše zůstávala stále dětská... Tahle paní se dokázala radovat z prožitého okamžiku a zůstat hravá po celý svůj život včetně lezení po stromech a klouzání na ledu po chodníku... Rovněž mě zaujalo to, že sláva ani peníze pro ni mnoho neznamenaly a že byla vždy velmi vstřícná ke svým fanouškům a dlouho odpovídala osobně všem, kteří jí napsali dopis... Ačkoli tedy tahle "béžovka" patří mezi trochu slabší kousky, které jsem z edice beletrizovaných životopisů četla, rozhodně nejsem nijak výrazně zklamaná a určitě jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, což není nikdy na škodu... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Tajemství pomocnice 2024, Freida McFadden

Millie studuje sociální práci, ale zároveň pracuje i jako pomocnice a uklízečka v bohatých manhattanských domácnostech... Postupně se však ukazuje, že dělá i jiné věci a že by ji mohly pronásledovat stíny z minulosti... Momentálně uklízí u Garrickových a Douglasova manželka Wendy se chová hodně zvláštně, de facto nevychází ze své ložnice... Millie se to nezdá a její obavy se potvrdí, nakonec je ale všechno samozřejmě úplně jinak, než se na první pohled zdá... Tak do půlky jsem si říkala, že je to tedy dost obyčejný thriller, dokonce jsem i odhadla jednu záhadu, jenže pak nastal zvrat a já jen koukala... V druhé půlce byly některé věci už trochu překombinované, ale to zkrátka ke knihám tohoto typu patří... Konec mě příliš nepřekvapil, rozhodně se nedostavil žádný wow efekt, a Milliin osobní život dopadl trochu podle červené knihovny... Taky mě trochu štvaly na můj vkus často se opakující věci typu "stále cítím, jak mě někdo sleduje", "musím si s ním konečně promluvit ", "měla bych mu taky říct, že ho miluju ", ale to bylo především v té první půlce... Na druhou stranu mě extrémně baví krátké větičky mimochodem sdělené, které ale dají vyprávění výrazně jiný směr, ten šok je výborný... Knížka se mi ovšem přes všechny výtky četla výborně, je to prostě ten typ, který vás baví a nutí vás číst dál, protože jste zvědaví, jak to dopadne... Skvělý tip pro četbu, u níž chcete vypnout a hlavně se bavit, či na dovolenou a já si další pokračování nejspíš pořídím, stejně jako jarní novinku Freidy, zatím mě její knížky dost baví... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Sestry Blueovy 2024, Coco Mellors

Avery - spořádaná právnička, nejstarší sestra, která ty zbylé vychovala, ta zodpovědná, ale taky ta, která překonala závislost... Bonnie - boxerka, která toho moc nevlastní, moc nemluví, částečně si jde tvrdě za svým cílem, částečně je ale v některých věcech dost bezradná, hlavně co se vztahů a projevování emocí týče... Lucky - nejmladší sestra, modelka od patnácti let, rebelka, pařmenka, ale zároveň ztracená nejvíc ze všech sester... A Nicky - možná ta nejlepší ze sester, druhá nejstarší, ta, která dokáže odkrýt emoce, mít srdce na dlani, projevovat svou milou povahu, oblíbená učitelka, ta, která jasně ví, že chce manžela a děti, jenže zrovna tahle cesta jí není přána... Nicky, ta, která nenadále a nepochopitelně zemřela... A pak taky otec a matka, kteří nejsou zrovna ukázkoví rodiče... Román plný lidských tužeb, ale i chyb, výčitek svědomí, román, v němž postavy hledají cestu, jak žít dál po smrti blízké osoby, jak se se ztrátou vyrovnat... Román o nepřenositelných sesterských poutech, o vztahu mezi rodiči a dětmi... Román o drogách a závislostech... Mě osobně se dotkl více než Kleopatra a Frankenstein, ale pět hvězd nemůžu dát z nějakého svého vnitřního odporu k tomu, jak jsou tu drogy běžnou součástí života postav, jako by se moc nechumelilo, pro mě osobně není ten postoj k drogám vykreslen dostatečně odpudivě a s dostatečně vztyčeným prstem... Možná jsem zaprdnutá moralistka, ale tak to zkrátka je... :-) Hodnocení: 4,75 * z 5 *... celý text

Italský gambit 2024, Vladimír Šlechta

Praha roku 1597... Zchudlý rytíř Jakub Jelínek z Hiršbergu, který se živí i tím, že vyučuje mladíky šermu, přijme nabídku práce od místokancléře Českého království, aby si přivydělal... Má doprovodit italského šlechtice do Prahy a věc se samozřejmě zkomplikuje... Nakonec je Jakub Jelínek zatažen do intrik, které mají kořeny až v daleké Itálii... Tahle historická detektivka se mi četla moc dobře... Jednak má krátké kapitoly, jednak má děj spád, jednak to bylo pro mě osobně neotřelé téma, čili mě dost bavilo putovat s hrdiny rudolfínskou Prahou a poznávat ji i život v ní... Občas mě pobavila nějaká Jakubova hláška, až jsem se uchechtla nahlas, ono vůbec celé to vyprávění v ich-formě je odlehčené, líčené s humorem a nadhledem... Taky jazyk a spousta dobových výrazů se mi líbily... Za mě tedy povedený kousek... V průběhu roku mají vyjít další dva díly a vůbec nevylučuju, že po nich sáhnu... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Můj vztah na jednu noc 2025, Vi Keeland

Zatloukání hřebů 2024, Vilém Koubek

Vystoupení z mé komfortní zóny: čtení s hororovými a paranormálními prvky... Ema se dozvídá, že zemřela její matka, s níž se dlouhá léta neviděla... Jejich vztah se rozpadl poté, co Emin bratr Michal záhadně zmizel při urbexové výpravě do opuštěného vepřína s přilehlými vybydlenými panelovými domy a otec zbylou rodinu opustil... Ema při návštěvě rodného domu objevuje otcovy zápisky a díky nim rekonstruuje, co se s Michalem i otcem vlastně stalo... Knížka je psána poutavě, dokáže ve vás vzbudit nepříjemné pocity, má temnou atmosféru, líbilo se mi věrohodné popsání vztahů v rodině... Jelikož nejsem úplný fanda hororů, tak nějak jsem doufala, že se nakonec všechno realisticky vyřeší, což se ale nestalo... Nevím, jestli jsem ten konec pochopila správně, ale tak, jak jsem si ho vyložila, to celé skončilo vlastně dost špatně... Ráda jsem si přečetla dobře napsanou knihu žánru, který běžně nečtu, a až na ten konec jsem vlastně dost spokojená... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Pán loutek 2025, Sam Holland

Eva 2024, Verena Kessler

Čtyři provázané příběhy žen... Jedna děti chce, ale nemůže otěhotnět... Druhá děti nechce... Třetí má tři a role matky ji momentálně šíleně vyčerpává... Čtvrtá dítě měla, ale už nemá... Ačkoli knížka úplně nadšené recenze nesklízela, mně velmi sedla do čtecí nálady... Příběhy nejsou kdovíjak obsáhlé, mnohé zůstává nevyřčeno, vyprávění je poměrně svižné, živé, a to všechno jsem zrovna v tu dobu, kdy jsem četla, potřebovala... Zároveň ale musím říct, že se mi ty příběhy pod kůži úplně nevryly a možná na ně dost brzy zapomenu... To ovšem nic nemění na tom, že Eva je za mě solidní čtivo a že mě ničím výrazně nezklamalo... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Když jsme byli sirotci 2024, Kazuo Ishiguro

Christopher Banks je poměrně slavný anglický detektiv, který na začátku 20. století vyrůstal v Šanghaji, kde se ale záhadně ztratili postupně nejprve jeho otec a pak začas i matka... Zbytek dospívání strávil u vzdálené tety a nyní, když je dospělý, cítí, že přišel čas na to, aby zjistil, co se s rodiči stalo... Roku 1937 se tedy vrací do Šanghaje, která je ovšem zmítána čínsko-japonským válečným konfliktem... Musím přiznat, že s knihou jsem poněkud zápasila... Bohužel jsem si ji nevybrala v úplně vhodný čas... Přečetla jsem Nažluto a Sirotci mají podobný vyprávěcí styl - je to pomalé introspektivní monologické vyprávění, které mě ale tentokrát už trochu unavovalo... Po Nažluto jsem měla prostě úplně změnit žánr, a ne se znovu pouštět do něčeho podobného... Takže tohle je spíš vyloženě můj osobní problém... Druhá věc, která mi absolutně nesedla, je chování Christophera po návratu do Šanghaje... Zaprvé jsem vůbec nechápala jasnou premisu všech postav, že Christopherovi rodiče budou po několika desetiletích po zmizení stále živí... Všichni s tím počítali a mně se to zdálo jako úplně scestné... Ale možná, že to mělo zrcadlit postoj tehdejší rigidní evropské menšinové společnosti, která nedokázala přiznat, že svoje občany v zahraničí prostě nedokázala ochránit... Nevím... A další, co jsem nepochopila, bylo Christopherovo pominuté jednání... Celou knihu vystupuje jako muž, který potlačuje své city, snaží se chovat naprosto racionálně, až suchopárně, metodicky, systematicky, promyšleně, čestně, s rozvahou, a najednou úplně ztrácí rozum a jde do válečné zóny zachraňovat své domněle žijící rodiče... Možná to měla být ukázka toho, jak velmi mu vlastně celý život chyběli, ale taky nevím, i kdyby ano, pro mě to stejně bylo divné... Úplný konec se mi ale líbil, takže díky němu se hodnocení trochu vylepšilo... Suma sumárum bych vám asi spíš doporučila Soumrak dne než Sirotky... Hodnocení: 3,75 * z 5 *... celý text

Nažluto 2024, Rebecca F. Kuang

Dvě spisovatelky a možná tak trochu kamarádky - běloška June Hayward a Sinoameričanka Athena Liu... Athena je daleko úspěšnější než June, čili když Athena náhle zemře, June chytne příležitost za pačesy... Román o touze psát, o touze po úspěchu, o tvrdém knižním byznysu, o americké společnosti a její hyperkorektnosti ohledně rasy a potažmo i o rasismu, o (neuspokojivých) rodinných vztazích, o samotě... Hodně zajímavá knížka, až thrillerového ladění, neboť o napětí, jak se celá situace bude vyvíjet, není nouze... Líbilo se mi, jak je román vyprávěn, v ich-formě a zcela otevřeně, celou dobu jsem bojovala s tím, že vypravěčka je sice potvora, ale zároveň jsem pro ni měla pochopení, proč jedná tak, jak jedná, místy mi jí bylo až líto, protože byla vážně hodně osamělá... Ač se mi styl vyprávění dost líbil, občas jako by mi chybělo víc interakce mezi postavami, uvítala bych asi více přímé řeči, protože celé dlouhé pasáže líčené pouze vypravěčkou mi někdy připadaly už trochu únavné... Taky mě trochu zklamala závěrečná část - a teď přijde SPOILER - ten duch Atheny už mi přišel trochu moc přitažený za vlasy a jednání Candice taky... Celkově se tedy řadím mezi spokojené čtenáře, byť ne úplné nadšence, knížku doporučuju, ale počítejte s tím, že ten vypravěččin nepřetržitý monolog vás možná v určitých pasážích už bude trochu nudit... Není to prostě typický thriller, který má spád a děj se rychle posouvá dopředu díky úderným přímým řečem a krátkým kapitolám, tady bude to čtení trvat trochu déle... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

Pan Božský 2025, R. S. Grey

Třetí terapie 2024, Danuta Chlupová

Příběh se odehrává zčásti v Drážďanech a zčásti v Osvětimi a popisuje životní peripetie Němky Mathildy, která se snaží nějak popasovat s tím, že její děda byl za války esesák v koncentračním táboře v Osvětimi, a polského vdovce Grzegorze, který pracuje jako průvodce po táboře a žije ve společné domácnosti se sedmnáctiletou dcerou a svou matkou, jež pochází z Beskyd... Románu se nedá upřít velmi dobře pojatý námět, autorka dokáže vytvořit pro mě zajímavý a mnohovrstevnatý příběh, který vypráví tempem, jež mi vyhovuje... S čím mám však trochu problém, jsou na můj vkus někdy až příliš černobílé a šablonovité postavy, které pak v mých očích ztrácejí věrohodnost a některé jejich jednání mi pak připadá až moc přitažené za vlasy - v tomto případě to byl vztah mezi Mathildou a "terapeutem" Thomasem... Co mi rovněž místy nejde moc pod nos, jsou některé přímé řeči, připadá mi, že jsou někdy až moc šroubované, nepřirozené, že takhle se běžně nemluví... Hodnocení tedy zůstává tak nějak na půl cesty, témata a námět knihy jsou zajímavé, ale to celkové zpracování za mě trochu pokulhává... Od autorky jsem četla Varhaníka, Jizvu ne, ale výhrady jsem měla v podstatě stejné... Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text

Stín ve dveřích 2022, Tim Weaver

Jedenáctá kniha s vyšetřovatelem Davidem Rakerem, který pátrá po zmizelých lidech... Tentokrát je román jiný v tom, že spojuje čtyři příběhy, které spolu souvisejí jen velice okrajově, což není pro tuto sérii typické... Zrovna jako to, že jako hlavní postavy jiných příběhů vystupují Davidovi bývalí kolegové, on sám vyšetřuje vlastně jen první případ... Rozdělení na čtyři případy mi nevadilo, byť ten druhý je dost krátký a do celkové kompozice mi úplně stoprocentně nezapadl... To ovšem nic moc nemění na tom, že knížku jsem si přečetla s chutí, David je můj oblíbený hrdina, protože je velmi empatický a pro svou práci se dokonale hodí, navíc se případy odehrávají ve většině v mé oblíbené Anglii... Já tuhle sérii čtu naprosto pirátsky, začala jsem tehdejší novinkou, což byl tuším dvanáctý díl, jakmile vyjde nový díl, čtu ten, když se mi po Davidovi začne stýskat, sáhnu po starším díle, ale postupuju sestupně, k prvnímu dílu, ne vzestupně od prvního dílu... Chápu, že někomu z tohohle přiznání bude cukat oko, nicméně zkrátka to tak je... V těch příbězích se budete orientovat i tak, nebojte, i když uznávám, že číst od začátku má nepochybně svoji logiku... V dubnu vyjde nový díl a já už se velice těším... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text

22 bazénů 2024, Caroline Wahl

Tilda je nadaná studentka matematiky, má desetiletou introvertní sestru Idu a matku alkoholičku, která není schopna dlouhodobě jako rodič fungovat, a proto se Tilda o Idu stará... Peněz nemají nazbyt, není ani prostor na nějaký veselý studentský život či udržování kamarádských vztahů... A teď přichází nabídka na doktorandské stipendium v Berlíně... Tilda přirozeně váhá, není si jistá, zda může Idu opustit... Nechybí samozřejmě ani problémy milostného rázu... Musím říct, že jsem od téhle knížky čekala něco trochu jiného, respektive domnívala jsem se, že bude dost temná a beznadějná a hlavní hrdinka se ve všem bude tak trochu plácat a nevědět si rady... Tilda je ale nesmírně silná a vyrovnaná a dokáže si poradit jak se svým životem, tak s nedobrovolně získanou rodičovskou rolí... Já mám takové hrdinky moc ráda, ale tady mi nějak chyběl jakýsi větší existenciální konflikt, všechno se dělo a řešilo poměrně snadno, bez větších dramatických událostí, což mi nakonec vlastně tak nějak chybělo, aby to bylo úplně uvěřitelné... Na druhou stranu je to tedy knížka, která vás do žádné velké deprese neuvrhne, takže toho se bát nemusíte... Jsem i ráda, že ten konec nebyl úplně a naprosto sluníčkový, nějaký temný mráček tam přece jen zůstal... Celkově jsem vlastně víceméně spokojená, ale na plný počet hvězd to za mě tentokrát nebylo... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text