Když jsme byli sirotci přehled

předevčírem

(SPOILER) První kniha od Ishigura, kterou jsem četla, rozhodně však ne poslední. Jednoznačně mě navnadila na další díla tohoto nositele Nobelovy ceny, která mě zaujala především svou žánrovou rozmanitostí.

Už první stránky vyvolávají dojem jakéhosi krimi románu ve stylu Agathy Christie, čtenář však brzy zjistí, že v této knize nejde ani tak o kriminální zápletku a vyšetřování, ale spíše o postavu detektiva, který se postupně stále více a více začíná jevit jako notně nespolehlivý vypravěč. Narážíme na nesrovnalosti v popisu děje, na zkreslené vzpomínky i zkreslenou realitu a začínáme se ptát: O co vypravěči vlastně jde?


(pozor, může obsahovat spoilery)
Zdánlivě banální příběh hlavního hrdiny, líčený v Ich-formě vcelku povrchně a tak nějak subtilně, tak začíná nutit k zamyšlení se nad celou psychologií hlavní postavy. Christopher Banks vyrůstá v Šanghaji v cizinecké čtvrti, tedy v jakési izolaci a sociální bublině, kdy se mu nedostává konfrontace s neutěšenou realitou soudobé Číny, sužované chudobou a válkou. Dětství tráví s rodiči nebo se svým japonským přítelem Akirou. Řadu poklidných let naruší únos obou rodičů, nejprve otce a později i matky, o němž se zprvu dozvídáme jen velmi málo, jako by vlastně samotná jeho podstata nebyla vůbec důležitá. Ani Christopher se nezdá být těmito událostmi nijak zasažen, alespoň nám to není skrze jeho vyprávění zprostředkováno. Vypravěč nepopisuje, jak truchlí po rodičích, oplakává je a podobně, jak velký dopad na něj však únos rodičů měl, můžeme odhadnout na základě jeho pozdějšího chování. S traumatickou událostí se vypořádává nejprve tak, že si s Akirou hrají na detektivy vyšetřující případ zmizelých rodičů. Pravidla hry určuje Christopher podle svých fantazií a kategoricky odmítá Akirovu verzi, v níž se se zajatým otcem zachází krutě a surově. Podle Christopherovy fantazie jsou rodiče drženi v úctě a je s nimi zacházeno ohleduplně, jsou v domě se služebnictvem atp. Tímto „dětským detektivem“ zůstává i v dospělosti, kdy stále přetrvává jeho myšlenka, že rodiče v Číně najde živé a zdravé. Část jeho osobnosti je stále dítětem s naivní představou o boji se zlem. Jeho představy se dokonce nafukují do takových rozměrů, že věří, že vyřešením případu jeho rodičů zamezí i dění ve světě, pomalu ale jistě směřujícímu k vypuknutí druhé světové války. Sám sebe vnímá a popisuje jako velkého a slavného detektiva, což dokládají i postoje ostatních postav vůči němu, stále se však dere do popředí otázka, zda můžeme tomuto vypravěči věřit. Často totiž narážíme také na neshody s ostatními a vzájemné nepochopení, především pak, když ostatní postavy nehrají Christopherovu hru. Jediný krátký výstup z jeho iluze představuje vztah se Sarah, který z počáteční odměřenosti přeroste v jakousi formu zamilovanosti. Také Sarah trpí určitým mesiášským komplexem, což dokládá její sňatek s výrazně starším mužem, o němž Sarah věří, že s její podporou ještě dokáže velké věci, nicméně i tato touha zůstává pouhou iluzí, kterou si Sarah nepřipouští. Christophera však tato žena na chvíli přiměje k tomu, aby zapomněl na své „velké poslání“, utekl s ní a začali nový život. Tento plán, prodchnutý jakýmsi pateticky romantickým kouzlem, se však velmi rychle zhroutí, jelikož Christopher opět podléhá touze najít rodiče a jeho odtržení od reality vygraduje ještě více. Věří, že ve zraněném Japonci mezi troskami rozbořeného čínského města nachází dávného přítele Akiru (Jak pravděpodobné to ale je?) nebo že se konečně setkává se svou starou matkou, která jej však již nepoznává (A jak si můžeme být jistí, že je to skutečně ona?). Na konci vyprávění však Christopher přece jen dojde jakéhosi klidu, což dokládá poslední kapitola, odehrávající se zhruba po 20 letech, kdy lze u vypravěče, nyní již vysloužilého detektiva, vnímat výrazný mentální posun.

12.03.2025

Kazuo knihu začíná tak nějak v duchu společenského románu, vábí vás na detektivku zlatého anglického věku a slibuje příchuť dálného východu.

Ani jedno nedostanete.
A přitom mnohem víc.
Ach, ten sloh!
Ach, ty lži.

On totiž vypravěč si/nám v mnohém lže do všech kapes. Ať už se vracíme do jeho dětství v Šanghaji, které se může jevit zkreslené odžitými léty, nebo dětskou představivostí. Můžeme se bavit o jeho studijních letech v Oxfordu, či o jeho dospělosti prožité v archetypu slavného, velkého detektiva, který vyřešením záhadných kriminálních případů přináší klid do malebných anglických vesnic. Ale ne sobě samému. Vypravěčem idealizovaný svět pohasíná ve střetu s neúprosným soukolím skutečných dějin. Ocitáme se totiž před druhou světovou válkou, zatímco svět ještě nezapomněl na křivdy a zlo té první, stín vržený globální hrozbou vybízí vypravěče vyslyšet podprahovou touhu dořešit minulost, vybízí ho k akci. Jak nostalgicky vzpomíná na své dětství, přicházíme na kloub tomu, proč je v Anglii tak sám. Když byl v Číně, sotva desetiletý, přišel o rodiče. Velmi záhadným způsobem zmizeli, každý v jinou dobu. Anglie v tu dobu vystupuje jako nemilosrdná dáma oděná do makové sukně. Čína cítí tvrdý dopad pěsti opiových válek a místo rány zpět nabízí otevřenou náruč. Malý Christopher mnohému nerozumí, v dětských hrách se svým nejlepším přítelem ukazuje, jak dětská duše vnímá svět zkresleně, jako dějiště dobrodružných výprav. V dospělosti se náš hrdina na svět dívá s jistou zahořklostí a cítí nutnost neustále se vracet k osudu svých zmizelých rodičů. Návrat však není vůbec dle jeho představ.

Ve víru války vyhnul se kulkám, přesto se vrací tuze raněn.

Obtěžkán vědomím ceny svého života.

Všechny ty lži a bolestné rozuzlení z této knihy činí nostalgickou vzpomínku na mnoho životů, které poznamenalo lidstvo samo.

Zase mě to moc bavilo a zase celý týden po přečtení vzpomínám...