Když jsme byli sirotci
Kazuo Ishiguro
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/540194/bmid_kdyz-jsme-byli-sirotci.jpg
4
115
115
Román Když jsme byli sirotci patří k vrcholným dílům britského nositele Nobelovy ceny za literaturu Kazua Ishigura. Autor zde v mnohém navazuje na své předchozí čtyři prózy, v nichž zkoumá nejistý vztah člověka k prožité skutečnosti a jeho věčnou náchylnost k sebeklamu. Tentokrát tak činí skrze vzpomínky a osudy Christophera Bankse, jenž poté, co se stane slavným detektivem, napne všechny své síly, aby vyřešil případ svých rodičů, kteří beze stopy zmizeli v době jeho dětství prožitém v čínské Šanghaji. Román se geograficky pohybuje mezi Dálným východem a Londýnem v době před druhou světovou válkou a zdá se, že v něm nejde o nic menšího než o záchranu světa před zlem, které ho má brzy pohltit. Je však také možné, že realita tohoto světa, již Ishiguro zobrazuje optikou archetypu geniálního soukromého detektiva, nakonec bude úplně jiná. Autor prostřednictvím odkazů ke klasickým britským autorům, ke zlatému věku anglické detektivky či Kafkovým románům vytváří na první pohled ishigurovsky nenápadnou, ale čtenářsky vzrušující fikci, která mu podprahově klade ty nejzákladnější otázky týkající se paměti, historie a mechanismů, jimiž si tvoříme příběh vlastního života.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , ArgoOriginální název:
When We Were Orphans, 2000
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Pátý román britského spisovatele japonského původu Kazua Ishigura (1954) Když jsme byli sirotci (When We Were Orphans) z roku 2000 byl v užší nominaci na Booker Prize. Cenu získal Ishiguro v roce 1989 za svůj slavný román Soumrak dne (The Remains of the Day; č. 1997), dobře známý i z vynikající filmové adaptace Jamese Ivoryho z roku 1993, v němž hlavní role vytvořili Anthony Hopkins a Emma Thompsonová. Ishiguro není autor příliš plodný, dává si mezi jednotlivými romány na čas a na jejich kvalitě je to znát. Kritici i čtenáři si je většinou pochvalují.
Román se zvláštním názvem Když jsme byli sirotci patří k těm dílům, které se čtou skoro jedním dechem, ačkoli první třetina se může zdát možná trochu zdlouhavá. Je rozdělen na sedm částí a odehrává se postupně v letech 1931, 1937 a 1958 v Londýně, pak v Šanghaji a nakonec v krátkém epilogu částečně v Hongkongu. Vypravěčem je Christopher Banks, který vyrostl v Šanghaji. V dětství mu za záhadných okolností zmizel nejprve otec a brzy na to i matka. Celý další život pak Banks směřuje k jedinému: objasnit tuto záhadu a rodiče pokud možno najít. A tím i své ztracené dětství. Vyroste u tety v Anglii a stane se uznávaným detektivem. Po letech strávených v Londýně se vrací do Šanghaje vypátrat rodiče.
Mezitím vzpomíná na minulé události, především na dětství a na přítele ze sousedství, japonského chlapce Akiru. Čtenář by možná uvítal více detailů o jeho slavných případech, ale takovou vnější atraktivitu mu autor (místy bohužel) nedopřeje. Zrovna tak není plně vysvětleno, jaké stopy vedou Bankse v pátrání po rodičích. Příznačný je zde symbol staré lupy, na níž je nápis, k jehož přečtení potřebuje detektiv Banks další lupu.
Napětí se zvolna rozjíždí, od chvíle, kdy se děj přesune do Šanghaje, v níž dospělý Banks pátrá po rodičích, se čtenář nemůže od knihy odtrhnout. Jinak se vyprávění nese na vlně vzpomínek. Jednotlivé části jsou sice uvozeny místem a datem děje, ale Banks vždy vypráví ze zpětného pohledu, takže uvedené datace jsou jen vodítkem a přesněji určit, kdy se jednotlivé události (zejména zmizení rodičů) staly, nelze. Vyprávění je navíc znejišťováno tím, že jde právě o vzpomínky; vypravěč se spoléhá na nedokonalou paměť, až máme místy pocit, že tak trochu o minulosti sní. Vzpomíná na ztracený ráj dětství, drasticky přerušený zmizením rodičů. Motiv sirotka zde hraje důležitou roli nejen v případě hlavního hrdiny a vypravěče Bankse, ale i ve dvou ženských postavách: sirotkem je záhadná a ctižádostivá Sarah, kterou Banks platonicky miluje a je jí stále přitahován od prvního setkání a málem s ní později z válečné Šanghaje uteče; sirotkem je i dívenka Jennifer, kterou Banks adoptuje, aby jí nahradil rodiče a umožnil jí lepší život. A Banks sám není jen sirotkem svých rodičů – jeho rodiče jako by byli i sirotky svého syna. Jak se v závěru ukáže, není to nelogické.
V roce 1937 je Šanghaj zmítána válkou a Banks ve svém pátrání, které pečlivě připravoval, neuspěje tak, jak si vždy představoval. Nemůže své životní dílo korunovat vysněným triumfem. Nemůže se opřít o typické stopy, nemůže použít svou lupu, musí se spoléhat spíš na náhodu. Náhodou najde sice Akiru, nyní zraněného japonského vojáka, ale pravdu o zmizení rodičů se dozví až v rozhovoru s jednou záhadnou postavou z dětství. V případě otce jde v podstatě o banální vysvětlení, matčin případ je však mnohem složitější a osudovější pro Christophera i pro ni samotnou.
Závěrečná část, odehrávající se více než dvacet let po událostech v Šanghaji, je smutným dovětkem o matčině osudu, jenž je symbolem právě nespolehlivosti paměti i slabosti lidské psýchy. Útěchou může být jen to, že hluboko uvnitř věřila, že si v zájmu synovy budoucnosti zvolila sice nelehkou, tragickou, ale správnou cestu. A Banks konečně může žít nikoli minulostí, ale přítomností; avšak jako věčný sirotek s hlubokou ránou, jež nemůže být nikdy zacelena.
Příběh, vycházející ve zdařilém českém překladu a ve vkusné, jednoduché vnější grafické úpravě, vypovídá především o osamělosti lidí, o tom, že všichni jsme vlastně sirotky; o tom, jak s námi zacházejí „velké“ dějiny, jaký vliv má na lidské osudy nelehká doba; o tom, že životní poslání, k němuž směřujeme, nemusí být vždy naplněno a nemusí se stát smyslem života; a konečně i o tom, že žádný jedinec nemůže napravit nešvary a problémy doby. Je to román působivý, který zanechá nesmazatelný dojem a vyvolá spoustu otázek. A Ishiguro jím opět potvrzuje svůj vysoký kredit.
Túto knihu som dlho zháňal, bola vypredaná, nakoniec sa mi ju podarilo kúpiť cez Knihobot, bola ako nová. Ishigura sledujem už dávno a snažím sa prečítať všetko, čo je k dispozícii, tuším sa mi to aj podarilo, ešte mám pred sebou najnovší jeho počin - Klára a slunce, už tróni medzi ostatnými v knižnej poličke, pripravená na prečítanie. Ale späť k sirotkom. Nezdalo sa mi to nedotiahnuté, ani nudné a už vôbec by som to neporovnával s Irvingom. Irving je Irving a Ishiguro je Ishiguro. Irvinga mám taktiež rád. Pohrávanie sa s pamäťou, hľadanie odpovedí, spoznávanie samého seba i tých okolo, samé zaujímavé témy na pozadí turbulentnej doby, podané pôsobivo a pútavo. Nenudil som sa ani chvíľu. A rozuzlenie bolo tiež pozoruhodné.
Tohle mi moc nesedlo.
Přišlo mi to nedotažené, neslané, nemastné. Kdyby byl tohle můj první Ishiguro, dalšího bych už asi nehledal. Pokud chcete zajímavou knížku o tom, jak někdo hledá své ztracené rodiče a přitom pozvolna ztrácí iluze o svém dětství, vezměte si raději Dokud tě nenajdu od Johna Irvinga.
Kazuo Ishiguro mě zaujal svým Soumrakem dne, a musím říct, že právě tento román nasadil laťku dost vysoko. When We Were Orphans jsem si užila, to téma pro mě bylo na rozdíl od Soumraku dne úplně neznámé a celé to tak bylo zahaleno překvapením. O to spíš, že autor zase minulost a nějaké ty historické události do příběhu "vecpal" naprosto nenuceně. Mnohem důležitější jsou samotné postavy, které jsou malé a přitom "velké". Ah, má psací krize mi nedovoluje nejen psát o mém životě, ale ani sepsat kloudný odstavec o hezké přečtení (poslechnuté) knize. Snad jen ještě dodám, že vypravěčův hlas mi byl příjemný a v žádném bodě mě ničím neiritoval. Možná mám slabost pro mužské hlasy, obecně mi vadí méně než ty ženské.
Svět podle Christophera Bankse. Ch. B. se vydává do Šanghaje,aby objasnil vlastního života, zmizení rodičů.
(2011)
Mam velmi rada knihy, ktore si pohravaju s temou ludskej pamati, so stratenym detstvom....A to v Ishigurovi najdete v podobe jemnej nostalgie v anglickom opare.
Neuvěřitelné,že jde o autora skvělého"Soumraku dne"/a nositele Nobelovy ceny/.Kýčovitý příběh plný náhod a nepravděpodobností.Čekal jsem,že se na konci vypravěč z toho všeho probudí.
Další Ishigurova studie na téma nespolehlivé paměti a ztráty iluzí. Milostná zápletka trochu připomíná román Soumrak dne, protože hlavní hrdina se chová dost často nelogicky a hloupě, ale přesto mu čtenář musí držet palce až do neslavného konce. Myslím, že po přečtení trochu lépe chápu, proč došlo k úpadku Britského impéria. Možná to není Ishigurova nejlepší kniha, ale pořád má typický podmanivý styl a skvělou atmosféru. :-)
Hlavní hrdina románu si postupně vybavuje vzpomínky na svůj předešlý život, zejména pak na své rané dětství prožité v Šanghaji. Tak jako jsme již u Ishigura zvyklí, vypravěč je poněkud nespolehlivý a jeho paměť ne vždy "sloní". Popisované události jsou tak spíše směsicí reality a její upravené verze, kterou protagonista příběhu prezentuje. Snaží se přitom vytvářet iluze o idylickém bezstarostném dětství ve společnosti japonského přítele. Náhlé záhadné zmizení obou rodičů vede hlavní postavu románu, již coby renomovaného anglického detektiva, k pátrání na místech svého dětství. Příběh se začíná odvíjet jen pozvolna, v závěru však graduje a je velmi dramatický, což je v nemalé míře zásluhou tehdejšího vojenského konfliktu v Číně třicátých let.
Zpočátku mě kniha příliš nezaujala, postupně si ale získala mé sympatie. Oceňuji především vytříbený autorův styl (samozřejmě i díky kvalitnímu českému překladu). Příběh, i když se někomu může zdát banální, nastoluje celou řadu otázek k zamyšlení. Historické souvislosti mě také přiměly k hlubšímu seznámeni se s japonským militarismem.
Zvláštní kniha, místy docela absurdní, hodně prostoru pro čtenářovu představivost, některé okolnosti děje jsou jen naznačeny, jiné zpochybněny tak, že se člověk domýšlí, jestli se to stalo hlavní postavě skutečně, nebo zda to jen tak viděla a bylo to jinak. Nic není v životě jednoznačné, všechno má své dobré i špatné stránky. Člověk míní a někdo či něco mění.
Číst tuto knihu bylo pro mne příjemné - je psána takovým poklidným uměřeným "britským" stylem, budícím chuť zachumlat se do deky, dát si nějaký hřejivý nápoj a nerušeně otáčet stránky.
A obsahově...možná mám pro tuto knihu handicap milovníka klasických anglických detektivek, proto jsem nepochopila, proč tam vůbec ta ústřední, detektivní linka je, když jediné, co se čtenář dozví je, že hlavní postava je detektiv (o jehož případech se nedozvíme nic, jen že je ceněnou společenskou celebritou díky svým úspěchům v nich), jeho snem je vypátrat zmizení rodičů, o což se pokouší v pozdější části knihy (ovšem bez jakýchkoli "indicií" pro čtenáře) a jakási závěrečná (zajímavě surealistická) honička a vysvětlení na úrovni špionážních příběhů A.Christie...Bez ní by se mi kniha líbila více. Ale povedlo se nalákat mne na přečtení jiných knih autora, pro jistotu s nedetektivním námětem.
Příběh vychází z dětství, ve kterém vidíme věci jinak. Lidé nejsou zlí, nedělí se na rasy a národy. Autor se vrací do dětského světa, který vytváří kontrast k tomu dospělému a konečné vyústění knihy ho ještě prohloubí. Vlastně je příběh Christopherovy rodiny v jistém smyslu banální, ale formuje ho na celý život. Linka sirotků, kteří celý život něco hledají a nenacházejí, se mi moc líbila. Poslední část knihy bych ani mít nemusela, nepotřebovala jsem vědět, co se všem přihodilo po dvaceti letech. Výlet do jiných časů, kdy lidé dbali na čestnost a detektiv zbavoval svět zla, aby sám zjistil, že je to marný boj.
Zdánlivě nostalgický příběh o cestě ze světa dětství směrem k pochopení světa, v němž se nelehce žije. O lásce v mnoha podobách, od oddané mateřské přes nenaplněně romantickou po přátelsky smířenou. Zvláštní vnímání času, bruslení mezi různými žánry od romance a thrilleru po kafkárnu, atmosféra snová. Nelehké, byť napínavé čtení. A ano, jak to bylo s Čínou na konci třicátých let je dobré vědět.
Z průhledného podlaží Perly Orientu (pokud budete mít odvahu vstoupit do výtahu) můžete z neskutečné výšky pozorovat architektonickou smršť na levém a historickou čtvrt s koloniálním otiskem na pravém břehu řeky Chuang-Pchu, která protíná město Šanghaj symbolicky na současnost a minulost. Začíst se do knížky Kazua Ishigura chce trpělivost a také povědomí o dramatických událostech Číny 20. století. Opium a jeho podhoubí, vnitropolitický bratrovražedný boj a do třetice agrese Japonska, které lačnělo po území nestabilní Číny, a statisíce mrtvých. A malý kluk, kterému zmizeli rodiče... a bezbřehá, nekonečná mateřská láska jako základní emoce tohoto smutného příběhu.
Ishiguro je pre mna srdcovka. Napriek tomu,ze tato kniha ma pokojnejsi dej, Ishiguro podava citlivy pribeh maleho chlapca a jeho zivota pred a po zmiznuti jeho rodicov. Pre milovnikov tohto autora je tato kniha dalsi poklad :) AJ
Nuda neskutečná. Dvě hvězdy uděleny jen kvůli poslední m dvěma kapitolám, kde se čtenář konečně něco dozvědel.
Moje první kniha od tohoto autora a musím říct, že jsem měla trochu problém se začíst a zorientovat v ději. Nakonec mě bavilo až nějakých posledních 80 stran. Na můj vkus tam bylo až moc popisu, ale jako taková popisuje velice zajímavou část čínské historie.
Velice zmateně podaný příběh sahající do dětství a rodinné historie vypravěče, odehrávající se v Londýně a Šanghaji. Časové úseky nenavazují a neladí ani s označením částí knihy, vzpomínky se podivně objevují a míchají, styl je nezáživný, přestože se jednalo o velice dramatické období Číny (1937) a rozuzlení je přinejmenším podivné. Nelíbilo se mi to.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Neopouštěj mě |
| 2017 | Pohřbený obr |
| 2010 | Soumrak dne |
| 2022 | Klára a Slunce |
| 2019 | Vybledlá krajina s kopci |
Kazuo Ishiguro je ten vzácný případ, kdy je dílo literárně i myšlenkově bohaté, ale zároveň jde o pageturner jako prase.
Z hlediska řemesla je u Ishigura slast sledovat, jak roztrhává čtenářská očekávání, některé důležité pasáže odvypráví jen tak mimochodem, sem tam si prostě vyvaří scénu z ničeho, a přitom se vám zaryje do srdce. A poslední třetina, která se odehrává na válečné frontě, je vý-bor-ná. Neřkuli závěrečné rozkrytí karet, po němž jsem osobně zůstal v úžasu. Tak dobré a emocionálně vyvážené je.
Tohle není román.
Je to knížka o paměti, kterou z té své jen tak nevymažete.