markej
přečtené 1064
Rozvod
2024,
Moa Herngren
Bea a Niklas spolu žijí v manželství přes 30 let... V první části si Bea stěžuje, jaké má s Niklasem potíže, manžel je nekomunikativní, žije jenom prací, na všechno zapomíná, chod domácnosti i péče o děti (šestnáctileté dcery, dvojčata) závisí především na Bee, která všechno vykládá tak, že s ní dost sympatizujete a myslíte si, jaký je Niklas prevít... Pak se v druhé části ovšem dostane ke slovu Niklas a vy s ním nakonec taky musíte sympatizovat, když vypráví, jak se Bee ve všem snažil vyhovět, i přes svůj vnitřní nesouhlas, ale nakonec to stejně bylo vždycky málo, protože byla skoro pokaždé nespokojená, dokázala být zlá, útočná, manipulativní, plačtivá, dokud nebylo po jejím... Navíc na Niklasovi leží finanční zajištění rodiny, jenže časem se ukazuje, že příjmy už výdaje, na něž je Bea zvyklá, nedokážou pokrýt... Niklas je tudíž neustále v obrovském stresu, uvědomuje si, že ani práce, kterou dělá, ho neuspokojuje, navíc v sobě nese vinu za to, co si myslí, že zanedbal (pracuje jako porodník a pediatr)... V Niklasovi postupně všechny nespokojenosti bobtnají, nedokáže s Beou vůbec komunikovat a rozumně si promluvit, do toho přichází jiná žena, která mu naslouchá... Niklas se rozhodne pro rozvod, a zatímco Bee se zhroutí celý svět, Niklas cítí obrovskou úlevu... Rozvod je rozhodně velmi zajímavá knížka, která mě hodně nutila přemýšlet o tom, jak fungují manželské svazky, co je přijatelné a co už ne, jak se k problémům postavit, jak je řešit, zda to vůbec v některých situacích jde, co je pro koho v pohodě a co je za hranou, co je už manipulace... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Usedlost
2024,
Maria Turtschaninoff
Vítejte v krajině Divomeší, která se podle vodítek v textu nachází ve švédskojazyčné oblasti finské vnitrozemské krajiny lesů, jezer a bažin provincie Pohajanmaa a v níž rostou kromě hustých lesů i borůvky, brusinky, morušky a klikve, kvetou všemožné byliny i jeden druh vzácné orchideje, kde žijí sobi, medvědi i vlci a můžete tu narazit i na mytický lesní lid… Usedlost postavil na místě zvaném Nevabacka už v 17. století vysloužilý voják Matts a jeho potomci v ní žijí dodnes… V každé kapitole promlouvá jiný hlas příbuzného, střídají se hlasy žen i mužů, dětí, mladých lidí, dospělých i starců, liší se i forma vyprávění, kromě převažujícího klasického zde text tvoří i básně, dopisy, deníkové zápisky, báseň v próze… Současně vyprávění mapuje rovněž klíčové okamžiky historie, které dění regionu ovlivnily, například epidemie moru či tyfu, hladomor, okupování území Rusy či období druhé světové války… Usedlost je de facto barvitá sága jednoho rodu, jenž je pevně spojen s daným místem a s místní přírodou, s jeho tajemnou atmosférou i místními mýty a pověstmi… Pro mě osobně to bylo nádherné čtení, které podněcovalo mou fantazii a k němuž jsem se každou volnou chvíli nesmírně ráda vracela… České vydání je věnováno památce Jana Dlaska, předního českého odborníka na švédskou, ale především finskou literaturu, který zemřel 21. prosince 2023 po střeleckém útoku na FFUK… Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text
České poklady UNESCO pro děti
2024,
Jana Jůzlová
Jana Jůzlová napsala moc hezkou knížku pro děti, která přibližuje všechny hmotné i nehmotné české poklady, jež jsou zapsány na seznam UNESCO... Musím se přiznat, že ani všechna ta místa jsem neznala, například jsem nevěděla, že je tam zapsána krušnohorská hornická oblast nebo jizerskohorské bučiny! Překvapil mě i výčet nehmotného dědictví, například jsem byla přesvědčená, že na seznamu jsou olomoucké tvarůžky, ale ony tam nejsou, zato nechybí například modrotisk, vorařství, sokolnictví nebo ruční výroba vánočních perličkových skleněných ozdob... Texty jsou krátké, výstižné a srozumitelné, obrázky moc hezké, takže si knížku můžou přečíst i samy děti, nebo ji samozřejmě můžete číst společně... Je určena pro děti od osmi let...... celý text
Poslední sbohem
2024,
Tim Weaver
Třináctý díl detektivní série s Davidem Rakerem, bývalým novinářem, který pátrá po nezvěstných lidech... Tentokrát Davida osloví žena, jejíž matka náhle a beze stopy zmizela před čtyřiceti lety... Příběh se samozřejmě komplikuje a z malého semínka vyrůstá obrovský košatý strom plný zločinu a intrik, jehož větve zasahují do těch nejneočekávanějších míst... Kromě toho David musí řešit i svoji vlastní patálii v souvislosti s uvězněním přítele Healyho, který má rozhodně zajímavou minulost... To se mi na téhle sérii líbí, že se dovede rozkošatět tak, jak bych to naprosto nečekala, navíc David je muž, který je empatický, chápe všemožná, i nestandardní chování druhých, ostatně sám nestandardně nejednou postupuje.. Ač se jedná už o třináctý díl, všechno podstatné je vám připomenuto, takže nutně nemusíte znát díly minulé, já jsem například začala sérii číst teprve od předchozího, dvanáctého dílu... Ač je to poměrně bichle, má 500 stran, čte se opravdu rychle, kapitoly jsou krátké a často končí tak překvapivě, že musíte číst zkrátka dál... Na můj vkus tu na konci trochu moc úřaduje náhoda, což je ovšem pouze malá výtka, jinak se mi tyhle knížky fakt líbí, a než vyjde další díl, pravděpodobně se pustím do některých předešlých... Hodnocení: 4,75 * z 5 *... celý text
Anna z ostrova
2019,
Lucy Maud Montgomery
Na čtecí krizi určitě pomůže Anna, řekla jsem si a potvrdila si, že je to pravda... Třetí díl série nám představuje Annu již jako dospělou dívku, která studuje na univerzitě a potkává nové kamarádky i nápadníky... Mezi ně se řadí i neřadí přítel z dětství Gilbert Blythe... Jak to všechno dopadne, samozřejmě prozradit nemůžu... Musím přiznat, že tenhle díl se mi zatím asi líbil nejméně, protože se z větší části neodehrával v malebném Avonlea, nicméně čtení to bylo moc milé i poučné... Líbí se mi, jak Anna duševně vyspívá, poznává, že mnohé její sny jsou možná trochu naivní, nicméně přesto snít nepřestává, byť stojí nohama už daleko pevněji na zemi... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Poslední dům v ulici
2024,
Diane Chamberlain
Americký jih, dvě ženy - Ellie a Kayla, dvě časové roviny - rok 1965 a 2010... Kayla s malou dcerkou Rainie se má nastěhovat do svého nového domu, který postavili s manželem, jenž ale nešťastnou náhodou zemřel... Mladá vdova však ze stěhování vůbec nemá dobrý pocit, kolem domu se dějí znepokojivé věci... Ellie se po víc než 40 letech vrací domů, aby se postarala o starou matku a nevyléčitelně nemocného bratra, a nemůže přestat myslet na události, které se staly v roce 1965, kdy se zapojila do agitační akce, jež měla pomoct černochům k volebnímu právu... Celý román výrazně tematizuje otázku rasismu, a i když mnozí z nás víme, že rasismus a segregace v Americe trvaly neskutečně dlouho (a ani dodneška zcela nevymizely), stejně je člověk překvapen, když zjistí, že ani v šedesátých letech minulého století nebylo volební právo pro černochy na Jihu samozřejmostí... Postupně se odhaluje i děsivé rodinné tajemství Elliiny rodiny a vysvětlují se záhady kolem Kaylina domu... Knížky Diane Chamberlainové mě vždycky bavily, ta rodinná dramata, to je něco pro mě... Bavilo mě to i teď, nicméně mi připadalo, že román by mohl být kratší, zejména prostřední část podle mého názoru stála hodně na místě a vyprávění se dlouho nikam moc neposouvalo... Určité události v závěru pro mě byly šokující, jiné ale ne, ty jsem odhadla poměrně záhy a vlastně mi připadalo i zarážející, že na ně Kayla nepřišla dřív... Celkově se mi ale knížka líbila a autorka stále zůstává mezi těmi, na jejichž novinky se budu vždycky těšit... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Ignis fatuus
2024,
Petra Klabouchová
Vezmu to trochu zeširoka: nejsem fanynkou hororů, tudíž nejsem ani běžnou čtenářkou hororů, a tudíž nejsem ani znalkyní hororů... Moc nechápu, proč chce někdo psát a pak číst o tom, jak se někdo zblázní hrůzou, jak někde tečou potoky krve, když někdo někomu rve nebo řeže části těla, jak se probouzejí krvelační zombíci, vstávají z hrobů a pronásledují živé, jak někdo tančí s kostlivci, někomu vydloubává oči a podobně... Knížka Petry Klabouchové je pro mě ale v tomto ohledu jiná... Má pro mě především dokumentační hodnotu, protože vychází ze skutečných záznamů a vyprávění a připomíná málo známý fakt, že komunističtí pohlaváři vysílali do šumavských pohraničních oblastí, které byly mezi místními známé tím, že se tam vyskytují záhadná světla, jež vábí či napadají lidi (čili bludičky, latinsky ignis fatuus), skupiny ať už vojáků, nebo vědců, aby tato místa prozkoumaly... Velmi zajímavé pro mě byly i fiktivní zápisky všemožných paranormálních jevů vyskytujících se na Šumavě, které byly zaznamenány v Psychoenergetické laboratoři při Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, jež skutečně existovala... V neposlední řadě musím ocenit a zdůraznit to, že Petra Klabouchová prostě umí výborně psát, umí skvěle vystavět a splést příběh a vytvořit velmi sugestivní a tísnivou atmosféru, takže i když žánr hororu není vůbec můj šálek čaje, knížka mě nakonec uhranula a nemůžu jinak než ji pochválit i doporučit, i když dobře vám u tohohle čtení místy vážně nebude... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Hercule Poirot: Vražda v Orient expresu (komiks)
2024,
Benjamin von Eckartsberg
Agathy Christie a klasické anglické detektivky není asi nikdy dost, tak proč se nepustit i do komiksového převyprávění jednoho z nejslavnějších, ne-li nejslavnějšího příběhu autorky? Kresba je výrazná a trochu temná, konec mi připadal až trochu moc zhuštěný a možná úplně ne všechno vysvětlující, nicméně čtení jsem si užila... Knížka je podle mě super třeba pro teenagery, aby se mohli rychle a čtivě seznámit s dílem královny detektivky, ale i pro ty, kteří rozuzlení detektivek dost často zapomenou, jako třeba já, aby si pak díky komiksu připomněli, jak to vlastně všechno bylo... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Přísně tajný spolek svérázných čarodějek
2024,
Sangu Mandanna
Hlásím se do tábora, jehož tahle knížka okouzlila a psali o ní jako o milé, roztomilé, laskavé, té, která pohladí po duši... Pro mě to byla pohádka pro větší děti a dospělé, čtení, které mi velice přívětivým způsobem zpříjemnilo dovolenou a po kterém bych sáhla znovu, kdybych potřebovala nějaké vlídné čtení... Anglie, bílá magie, starobylý dům schovaný na pobřeží a ukrytý ve spoustě zeleni, lektvary, čaje, přátelství, láska, knížky Jane Austenové, poznání, že někam patříte a někomu na vás záleží, to byl pro mě dokonalý mix... Hodnocení: 4,75 * z 5 *... celý text
Džinové
2024,
Fatma Aydemir
Kniha Džinové vypráví rodinný příběh otce Hüseyina, matky Emine a jejich čtyř dětí, dvou dcer a dvou synů... Hüseyin odešel z Turecka do Německa, aby vydělal peníze a zajistil rodinu, nyní odchází do důchodu, koupil byt v Istanbulu a věří, že se všichni opět vrátí do Turecka a budou konečně šťastní... Dopadne to samozřejmě trochu jinak... V knize promlouvá všech šest členů rodiny a odkrývají svá tajemství, jež se týkají všeho možného: ztráty identity, vykořenění, nemožnosti zapadnout do světa západní Evropy, postavení ženy a muže v Turecku a v Německu, otázky domluvených sňatků, možnosti opustit manžela, řeší se tu i sexuální orientace, terorismus či etnický původ... Mě osobně se více dotkly tři příběhy, které vykládají ženy, přičemž nejsilnější byla pro mě poslední kapitola, jež je věnována Emine, manželce a matce, a hodně se zaměřuje na předsudky, lásku matky a dítěte, odpuštění, touhu udělat věci jinak... Ten konec byl pro mě hodně dojemný a očistný... Džinové se mi líbili velice a s radostí vám je doporučuju... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Přechodné období
2024,
Veronika Bálková
Velice ráda čtu současnou českou literaturu a objevuju i nové české autory... Anotace prvotiny Veroniky Balkové zněla slibně: mladá žena Kateřina se uchyluje na vesnici za babičkou, aby si ujasnila, jak pokračovat dál potom, co jí zemřel otec, navíc objeví otráveného orla a celou knihu pátrá po tom, kdo a proč ptáka zabil... Nechybí ani milostná linka a řešení vztahů v rodině a v rámci malé jihočeské vesnice... Román měl obsahovat všechno, co mám ráda, navíc ho na obálce přirovnávali například k tvorbě Jiřího Hájíčka či Viktorie Hanišové... Bohužel musím konstatovat, že se mi knížka pod kůži úplně nezadřela... Hlavní hrdinka mi byla zpočátku sympatická, ale byly chvíle, kdy jsem jejímu chování moc nerozuměla, většinu času byla aktivní, činorodá, zodpovědná a nebojácná, ale pak najednou upadla buď do pro mě ne příliš pochopitelné apatie, nebo byla až přepjatě pubertální (co se milostného vztahu týče)... Myslím, že některým čtenářům bude i vadit, že se příběh nikam moc neposouvá, na konci se nekoná žádná velká katarze... Mně to ale nijak zásadně nevadilo, v životě to tak často dopadne: že se zdaleka všechno nevysvětlí a věci zůstávají na jakémsi mrtvém bodě... Jako debut je knížka podle mě zdařilá, ale abych z ní byla nějak vyloženě paf, to bohužel nejsem... Nicméně i tak si pravděpodobně další autorčinu knihu s chutí přečtu... Hodnocení: 3,75 * z 5 *... celý text
Volání o pomoc
2023,
Wendy Dranfield
Druhý díl detektivní série s Madison Harperovou se mi líbil asi ještě víc než ten první, protože se v něm hodně řešil Madisonin osobní život a došlo k velkému průlomu, na který jsem si myslela, že budu klidně čekat dalších několik dílů... Konec byl za mě už trochu moc překombinovaný, hlavně co se počtu střeleb a mrtvol týče, to však nic nemění na tom, že jsem si čtení báječně užila a moc se těším na třetí díl... Oba díly série jsem zatím doslova zhtla, kapitoly jsou krátké a jejich konce vám nedovolí jen tak jednoduše knihu odložit, chcete číst dál a dál... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Tichá pošta
2024,
Tereza Herzogová
Volné pokračování knížky Schovávaná, sledujeme vztah Šárky a Ivana sedm let od jejich seznámení, Ivanovi je sedmdesát, Šárce pětatřicet... Víc vám asi prozrazovat nebudu, ale stejně jako ve Schovávané jsou ústředním tématem všemožné vztahy, především partnerské... Styl, jakým píše Tereza Herzogová, mi nesmírně sedí... Vyhovují mi krátké kapitoly, střídání perspektiv vyprávění, to, jak své postavy vykresluje, i když někdy jejich jednání neschvaluju, dokážu je pochopit... Zároveň velice oceňuju, že vyústění není jasné hned od začátku, čtení není předvídatelné... Knížku jsem si vzala s sebou k moři jako sázku na jistotu, a i když mi čtení na dovolené obecně moc nejde, protože mě pořád rozptylují nějaké vnější podněty, tenhle román jsem přečetla velmi rychle, prostě jsem jen otáčela stránku za stránkou... Pro mě je tohle ideální odpočinkové čtení, doporučuju všemi deseti a doufám, že bude pokračování! Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Kolem dokola
2024,
Lucie Hušková
Román je rozdělen na dvě části, první vypráví Zoja, která způsobila nehodu s tragickými následky, druhou Marek, pozůstalý, jehož se nehoda dotkla, neboť Zoja nešťastnou náhodou autem srazila Markova otce jedoucího na kole... Na knížce velmi oceňuju, že autorka si nic moc neulehčila, Zojiny výčitky svědomí a pocity prázdnoty líčí tak sugestivně, že mi bylo občas opravdu až úzko... Trochu jsem čekala, že ve druhé části bude Markův otec vykreslený jako despota s tím, že jeho tragický odchod mohl třeba Markovi v důsledku spíš prospět, než aby mu ublížil... To se ale nestalo, Marek trpí odchodem táty úplně stejně, jako se Zoja trápí výčitkami... Když začnete číst druhou půlku, poměrně brzy asi odhalíte, kam bude příběh směřovat, to mě trochu mrzelo, to časné prozření, nicméně velice kvituju samotný konec, který čtenáři nechává více možností, jak si ho ve své hlavě dotvořit... Stejně jako v autorčině prvotině Símka zde hrají důležitou roli vztahy mezi rodiči a dětmi, přičemž rodiče své děti příliš nechápou, buď s mimi rovnou jednají s despektem, anebo se je zdánlivě snaží podporovat a chránit, ale dělají to natolik manipulativním způsobem, že své děti spíš znejisťují nebo rovnou potápějí, než aby jim skutečně pomohli... Ačkoli se mi Símka libila asi o trošičku víc, potvrdila jsem si nyní, že Lucie Hušková je autorka, která mně osobně má hodně co říct, líbí se mi, jak a o čem píše, a rozhodně budu její tvorbu nadále se zvědavostí sledovat a její novou knihu si budu chtít pořídit hned, jakmile vyjde... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text