markej
přečtené 1064
Dvojsmyslná
2024,
Marie Irová
Aleně je přes třicet, má stabilní práci v reklamní agentuře, manžela, dům... I přes zdánlivě spokojený život ji to táhne k Ondřejovi, kolegovi, který je zhruba o 15 let starší, má dva malé syny a údajně žije v ne příliš spokojeném manželství s poměrně úspěšnou influencerkou... Nevěra je na světě, a jak se s ní teď vypořádat... S knížkou jsem měla ambivalentní vztah, ze začátku mě dost bavila, připomínala mi romány Terezy Herzogové... Jenže postupem času jsem byla trochu zklamaná tím, že příběh se nikam nerozvětvuje a soustřeďuje se pouze na postavy Aleny a Ondřeje, navíc mi prostě připadalo, že mezi těmi dvěma to nijak extrémně nejiskří, respektive jsem to z textu nijak zvlášť významně necítila... Rovněž mi chybělo nějaké hlubší zapojení Alenina manžela, v příběhu se fyzicky vyskytuje naprosto okrajově, přitom i jeho (ne)jednání přece asi muselo mít na nevěře svůj podíl... Recenze se zmiňovaly o překvapivém závěru, knížku jsem tedy trochu silou vůle dočetla, závěr překvapivý vlastně byl, ovšem nic, co by vás nějak výrazně zaskočilo, zároveň ale naprosto uvěřitelný... To na celé knížce hodnotím vlastně nejvíce: že je naprosto uvěřitelná, a kdo zažil něco podobného, asi se s hrdinkou dokáže velmi dobře ztotožnit... Osobně ale musím konstatovat, že jestliže byste měli chuť na nějakou odpočinkovou vztahovou knížku, doporučila bych vám určitě spíš Terezu Herzogovou, ta pro mě byla daleko propracovanější, plastičtější, "barevnější" a v důsledku i zábavnější... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Dar tří králů
2024,
O. Henry (p)
Povídka, která vyšla už v roce 1905 a která vykresluje touhu mladých chudých manželů dát k Vánocům tomu druhému ten nejkrásnější dárek... Knížku jsem si koupila, protože ji ilustrovala Ivona Knechtlová, jejímž obrázkům nedokážu odolat... A musím přiznat, že ilustrace jsou to, co mě na celé povídce okouzlilo nejvíce... Poslání knížky je jasné, nicméně text jako takový mě bohužel nijak zásadně nezasáhl, tématem ani zpracováním mi nepřipadá nijak výjimečný... I tak jsem ale ráda, že tenhle kousek ve své knihovně mám, a ráda si čas od času stránkami určitě zalistuju a budu se kochat tím, jaký mi přináší vizuální požitek... Hodnocení: 3,5 * z 5 *... celý text
Kočovný biograf pana Saita
2024,
Annette Bjergfeldt
Nádherný román o tom, kterak se matka, vášnivá tanečnice tanga a úžasná znalkyně bot Fabiola a její dcera Carmelita (zkráceně Lita) dostaly z Argentiny na téměř Bohem zapomenutý větrný ostrov Upper Puffin blízko kanadského pobřeží... Fabiola tu zůstat nechce, jenže Lita se velmi rychle sžije s místní komunitou, v níž nachází svou druhou rodinu, a odmítá odplout na pevninu... Lita konečně potká kamarádku na život a na smrt - hluchou Oonu - a život obou dívek velmi ovlivní pan Saito, Japonec, který po severských ostrovech kočuje a promítá lidem filmy... Tahle knížka je jednak krásně napsaná, hojně používá obrazná vyjádření a neobvyklé metafory, přináší celou plejádu pitoreskních postaviček a často tragikomických situací, ale má i krásné vyznění: jestliže budete mít mysl otevřenou a oči i uši "na šťopkách", dokážete objevit krásu světa a štěstí i v takovém nehostinném zapadákově, jako je Upper Puffin (či jakýkoli jiný kout planety)... A to je myslím nadčasové poselství: nemusíte mít pohodlný život se spoustou "moderních" vymožeností a lehce dostupnými příležitostmi, stačí být naladěný na snahu a vůli být šťastný a ty příležitosti si vás najdou, nebo je sami objevíte i v původně zdánlivě neiinspirativním prostředí... Čili buďte aktivní a kreativní, dívejte se kolem sebe, vnímejte své okolí a ono to své ovoce přinese... Svou poetikou a náhledem na svět mi knížka připomněla Towlesova Gentlemana v Moskvě - svět je barevné místo plné zajímavých lidí, a i když možná i zažíváme víc smutku než radosti, stejně je skvělé, že tu můžeme být, vždyť je to všechno tak zajímavé a jedinečné a skvostné! Jedna z top knih letošního roku...... celý text
Sběrači borůvek
2024,
Amanda Peters
Rok 1962, americké Maine, borůvková pole, na nichž pracuje indiánská rodina z Nového Skotska... jíž se ztratí čtyřletá dcera Ruthie... O několik desítek let později rekapituluje svůj život Joe, Ruthiin starší bratr, a promlouvá i žena jménem Norma, v níž záhy poznáte Ruthie... Román plný rodinných radostí i dramat, lásky i bolesti, strachu, touhy po soudržnosti, touhy po dítěti, odpuštění... Na záložce píšou, že je knížka určena pro čtenáře knih Kde zpívají raci a Buď jako řeka, a já s tím souhlasím, je to zkrátka velký rodinný román, který vás chytne za srdce... Mě maličko zklamal trochu rychlý a "snadný" konec, neboť něco, co se postupně odhalovalo celou knihu, bylo nakonec vyřešeno na pár posledních stránkách... Jinak ale velice doporučuju.. Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
Pozdní život
2024,
Bernhard Schlink
Novinka od Bernharda Schlinka zpracovává neveselé téma - téma umírání a smrti... 76letý univerzitní profesor Martin se dozvídá, že má rakovinu slinivky, a zbývá mu tedy pár měsíců života, ne víc než půl roku... Po tom, co diagnózu oznámí své o dost mladší ženě Ulle a synu Davidovi, který je v předškolním věku, se všichni tři snaží zbývající čas prožít co nejsmysluplněji... Bohužel musím říct, že i když kniha řeší témata z nejvážnějších, výrazněji se mě vyprávění nedotklo... Připadá mi, že tak nějak spíš klouže po povrchu, moc jsem s postavami nedokázala soucítit... Je to zřejmě způsobeno i stylem psaní, který je spíš strohý, kapitoly jsou krátké, věty taky, přišlo mi, že jde vždy spíš o popis a věcnost než o projev citů, emocí... Chápu asi smysl knihy: představit umírání a smrt jako součást života, k níž všichni logicky spějeme a jíž bychom se neměli bát... Jenže tady je to popsáno takovým způsobem, že takto podané poselství je pro mě nepřesvědčivé... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Pád do temnoty
2024,
Andrew Mayne
Třetí případ s Jessicou Blackwoodovou, agentkou FBI, která je zároveň ale i bývalou iluzionistkou, tudíž se na věci dokáže dívat úplně jiným prizmatem než ostatní, a proto je v řešení neřešitelných případů neskutečně úspěšná... Tentokrát se ze zdánlivě nesouvisejících a na první pohled ne úplně závažných "přestupků" složí případ, který v důsledku může zapříčinit obrovské problémy nejen Americe, ale celému světu... Ano, zní to poněkud přehnaně a trochu přehnané to zase je, je to prostě taková bondovka... Já jsem však úplně okouzlená Jessicou... Je to postava, která mě ohromně bere za srdce, obdivuju, jaká se z ní navzdory velice těžké minulosti a neblahému dětství stala žena, zdánlivě vyrovnaná, ale v nitru velice křehká a citlivá... Nadto je velmi inteligentní a důvtipná a nechybí jí smysl pro suchý humor, takže jsem se i kolikrát nad jejími hláškami, které směřuje sama k sobě, nahlas rozesmála... A pak je tu taky její sociopatický a ochranitelský bývalý milenec, který na ni dává na dálku pozor, a její dědeček a otec, již Jessicu sice milují, ovšem neváhají ji využít pro svůj vlastní prospěch a úspěch... Zkrátka rodinka k pohledání... I když tedy má to vyprávění své mouchy, já jsem si ho užila a ráda jsem strávila čas se svou oblíbenou Jessicou... A další díl si samozřejmě velice ráda přečtu... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text
Dítě prachu
2024,
Nguyễn Phan Quế Mai
Román zpracovávající téma války ve Vietnamu a na okraji společnosti postavených ameroasijských dětí, takzvaných dětí prachu, jež se narodily vietnamským ženám a jejichž otcové byli americkými vojáky... Dan, pilot sloužící kdysi ve Vietnamu, se po letech konečně postaví svému dlouholetému traumatu a vině, když pocítí touhu najít svou tehdejší vietnamskou milenku Kim a dítě, jež spolu čekali... Phong, Vietnamec, u nějž je na první pohled zřejmé, že jeho otec byl černošský americký voják, se naopak snaží najít svého otce... Osudy těchto dvou můžu se samozřejmě propletou... S touhle knížkou jsem měla trochu potíž... Začala jsem ji číst v době, kdy na to nebyla ta správná nálada, proto jsem ji pak na chvíli odložila, zase pokračovala, to už jsem byla tak v půlce a připadalo mi, že děj docela stojí na místě a nikam se moc nehýbe, takže jsem knihu zase odložila a pak se k ní konečně vrátila... Závěr už byl dynamičtější a měl rychlejší tempo, ale trochu mě zklamala velká míra náhody, díky níž autorka nakonec příběh uzavřela... Celkově mám tedy naprosto subjektivní pocit, že Hory zpívají mě oslovily více, nicméně i Dítě prachu můžu doporučit, především kvůli tématu, jež bude pro mnohé zřejmě nové, a tedy originální a zajímavé... Hodnocení: 4 * z 5 *... celý text
Dej mi pokoj
2024,
Petra Štarková
Na tuhle knížku jsem četla snad jen samé pochvalné recenze, čili když se objevila v knihovně, hned jsem po ní šla... Můžu vám ale rovnou prozradit, že já z ní příliš nadšená nejsem, bohužel... Šest postav - Táňa, Marta, Adéla, Luis, Josef a Dušan - a jejich vzájemně propletené osudy... To znělo lákavě, navíc moc ráda objevuju české autorky a autory, tudíž jsem byla o to zvědavější... Naneštěstí mi postavy vůbec nesedly, zdály se mi příliš jednostranné, jednoduché, plytké, povrchní, neprokreslené, ploché, pasivní, každá byla zacyklená v tom svém problému, který řešila pořád dokola, čili i když je knížka poměrně krátká, vyskytovalo se tam mnoho repetitivních pasáží... I styl psaní je na můj vkus až příliš jednoduchý... K tomu všemu se přidaly ještě jisté nedovysvětlené věci a nelogičnosti - nejvíc jsem asi "kvetla" z Adély, která měla mít vysokoškolské vzdělání, obor humanistika, ale tahle holka se chovala úplně hloupě, naivně, nezodpovědně, s tímhle přístupem by podle mě žádnou vysokou vystudovat nemohla... A jako třešničku na dortu tu máme nepříliš pečlivou redakci a korekturu - překlepy, v jednom souvětí za sebou se opakují ta samá slova, úplně na konci došlo dokonce k záměně jména postavy - místo Marty se tam objevila Táňa (str. 241, třetí řádek odspodu)... Asi tušíte, že hodnocení nebude nic moc, mrzí mě to, ale tahle knížka mi vážně moc nesedla... Hodnocení: 3 * z 5 *... celý text
Tahle kniha ti změní život
2024,
Aleš Palán
14 rozhovorů s nejrůznějšími lidmi, jejichž životy zásadně ovlivnila jedna knížka... Spektrum respondentů i knih je nadmíru barvité a je fajn si uvědomit, tě formovat vás může jak výsostně filozofické dílo či poezie, tak "obyčejný" Kája Mařík, dílo de facto brakové literatury nebo parodie na seberozvojovou příručku... Současně si uvědomíte, že je úplně jedno, jaké knihy čtěte, jestliže vám přinášejí jakoukoli nadstavbu a jakékoli poselství, má to smysl... Na rozhovorech Aleše Palána mě baví i to, že každý vám přinese nějaký životní příběh, a zvlášť tady mě velmi potěšilo, že výběr respondentů je skutečně velmi pestrý... Jsou to lidé, kteří se potýkali či potýkají s vážnými životními problémy a žijí tak trochu na okraji společnosti, lidi zdánlivě obyčejní i ti, kteří například v kultuře lecčeho dosáhli a patří ke známým postavám v literárním světě.. V knize se tedy setkáte jak s bývalou prostitutkou či prodavačkou ze supermarketu, tak se zdravotní sestrou či knězem, tak s básnířkou, spisovatelem či nakladatelem... Ta pestrost mě hodně bavila... Celkově jsem tedy velice spokojená... Hodnocení: 5 * z 5 *... celý text
Dospělí lidé
2024,
Marie Aubert
Na chatě v krásné norské přírodě se na oslavu 65. matčiných narozenin sjíždí sestry Ida a Marthe a jejich blízcí... Idě je čtyřicet, Marthe je o něco mladší, obě by chtěly děti a během pobytu na chatě tato touha u každé z nich nabere trochu jiný směr... Knížka, která je poměrně krátká, řeší témata jako mateřství, otcovství, komplikované vztahy v rodině, sourozenecká rivalita, partnerské vztahy... Úplně nevím, jak se to autorce povedlo, ale vlastně všechny postavy v jejím románu jsou poměrně nesympatické... Nejvíc se to samozřejmě projevuje u obou sester, které nedokážou ovládnout žárlivost na tu druhou a v důsledku se chovají nepříjemně a místy až velmi úskočně a zákeřně... I když jsem měla pro všechny postavy víceméně pochopení, moje velké sympatie si bohužel nezískaly... Nicméně líbilo se mi, jak je knížka napsaná, líbily se mi popisy norské přírody, líbil se mi konec - byl hodně realistický, žádné lakování skutečnosti na růžovo, žádná velká katarze, žádné rodinné usmíření, a přesně takhle to často v životě chodí... V hodnocení zůstávám tak na půl cesty, knížka se mi četla dobře, vůbec jsem se ke čtení nemusela přemlouvat, zajímalo mě, jakým směrem se bude příběh ubírat, nicméně mám pocit, že se mi brzy vykouří z hlavy a za pár týdnů ani nebudu moc vědět, o čem to všechno bylo... Hodnocení: 3,75 * z 5 *... celý text
Zlozvyk
2024,
Alana S. Portero
Příběh (do velké míry zřejmě autobiografický, soudím podle textu na záložce) o chlapci a mladém muži, který se cítí být vnitřně ženou... Hrdin(k)a knihy (jež je vyprávěna v ženském rodě) popisuje svou cestu k tomu, jak si uvědomuje rozpor mezi tím, jaké je jeho tělo a jaká je jeho duše... Dětství strávené v 80. letech v sociálně slabé okrajové madridské čtvrti, v níž každodenní součástí byly drogy, násilí, prostituce... Dospívání provázené snahou porozumět sám sobě, objevováním spřízněných duší, probouzející se sexualitou, vědomí si vlastní tělesnosti, ale rovněž střety s realitou a omezenci, kteří nemají pochopení pro odlišnosti... Kniha se skládá z kratších kapitol, popisuje vnitřní stavy hrdin(k)y, osobní zážitky... Jsou to takové introspektivní střípky, žádný velký epický příběh, ten se skrývá pod povrchem... Vyprávění je to místy kruté a drsné, místy velmi lyrické, poetické a dojemné... Knížka mě od počátku zaujala, zhruba v prostředku mi připadalo, že trochu ztrácí dech, ale pak mě zase vtáhla... Konec byl na mě trochu moc patetický, nicméně pointa byla silná, finální vyznění důrazné... Hodně mě zaujalo to, že hlavní postava si je vědoma silné lásky svých rodičů, o to smutnější ale je, že své dítě kvůli své omezenosti a krátkozrakosti (což není myšleno negativně, prostě je to konstatování faktu) nedokážou plně pochopit a podpořit... To bylo téma, které ve mně hodně zarezonovalo... Hodnocení: 4,5 * z 5 *... celý text
