Nové komentáře u knih Anthony McCarten
Nejtemnější hodina
„Skvělý pohled do nitra britské politiky v nejkritičtějších okamžicích druhé světové války“
— libor5613
Nejtemnější hodina
„Velmi poučné, člověk pochopí, že i Británie byla ve velmi kritických momentech války rozštěpená, že premiér to měl neuvěřitelně těžké, že dnešní české politické rozbroje jsou ve srovnání obyčejný folklor.
Doslovnost a snaha po absolutní věrohodnosti někdy oslabuje čtivost. Editor odvedl mizernou práci, chyby v gramatice a dokonce i v letopočtech. Takže díky editorovi dávám "jen" 4 hvězdy.
Zajímavostí je, že Churchill v roce 1895 (bylo mu 21) strávil měsíc v občanské válce na Kubě, kde působil jako válečný dopisovatel a přivezl si s sebou zpět do Británie "tolik doutníků, kolik jich jen dokázal uvést". Na Kubě začala Churchillova vášeň pro doutníky.“... celý text
— Afilada
Nejtemnější hodina
„Není projev, jako projev...Byl to dar a potěšil. Jen syn (4) neustále opakoval, že na obálce knihy je kouřící Santa Claus.“
— Hospodyňka
Nejtemnější hodina
„Zajímavý pohled na několik dní 2. světové války a politický boj o další směřování Velké Británie v první půlce roku 1940. Viděla jsem film, kniha je samozřejmě mnohem podrobnější a méně akční, avšak obsahuje klíčové projevy W. Churchilla ve sněmovně i v rozhlase, takže je možné se k nim vracet a plně si vychutnat sílu jeho slov. Jen malá výtka k občasným chybám v českém překladu, chápu, že některá souvětí jsou opravdu hodně dlouhá a komplikovaná, ale u knihy, která je postavena na řečnickém umění, by se mělo na vychytání chyb více dbát.“... celý text
— Daduška
Nejtemnější hodina
„Velmi zajímavý vhled do vývoje událostí a také Churchillova uvažování v době, kdy se Francie hroutila pod německým náporem a hlavní síle britského pozemního vojska hrozilo zničení nebo zajetí na kontinentu. Celý příběh se vlastně točí kolem úvah válečného kabinetu o tom, zda se pokusit o vyjednávání s Německem, s Mussolinim jako prostředníkem. A také kolem přímého střetu mezi Churchillem a dvěma hlavními "šampiony" politiky appeasementu - Nevillem Chamberlainem a lordem Halifaxem. Je vcelku pochopitelné, že v nastalé situaci se i tak vehementní odpůrce Hitlerova režimu, jako byl W. S. Churchill, zamýšlel nad možností dosáhnout míru za cenu jistých ústupků. Autor upozorňuje, že o tomto "zakolísání" se nezmiňuje nikdo z autorů, líčících události těch dnů, ani sám Winston ne. Otázkou je, jak dalece je oprávněné autorovo tvrzení, že "Churchill vážně uvažoval o možnosti mírové dohody s Hitlerem." Pozorně jsem přečetl autorovy argumenty, soustředěné především v epilogu, a nemůžu tvrdit, že mě přesvědčil. Jak říkám, za dané situace - pod tlakem válečných událostí i pod nátlakem "mírové kliky" Chamberlain-Halifax, bez nichž válečný kabinet v tu chvíli nemohl politicky existovat, je pochopitelné, že na čas (asi na tři dny) poněkud slevil z nesmiřitelné válečnické rétoriky. Ale o tom, že by "vážně uvažoval o mírové dohodě" podle mého soudu nemůže být řeč. Je to trochu škoda. Autor si dal práci se shromážděním faktů, která většinou předkládá a interpretuje nezaujatě a se znalostí problematiky. Jeho očividná snaha "udělat díru do světa" tvrzením, že až po překonání oné kritické chvíle, kdy uvažoval o míru, se "Winston Churchill stal Winstonem Churchillem" je mírně řečeno přehnaná.“... celý text
— woodward
