fénix56
komentáře u knih
Návraty české šlechty
Vladimír Votýpka
Kniha se mi líbila o trošičku míň než Příběhy české šlechty, ale přesto ji hodnotím vysoko. Je to tak trochu můj problém, že se mi vždy nejvíc líbí první díl a další už nemají to kouzlo nového.
Tentokrát jde o šlechtice, kteří tu nezůstali, ale emigrovali. Někteří po návratu do Česka žádali zpět svůj majetek, ale nebylo to nic jednoduchého. Komplikace s restitucemi, byrokracie, a když už se jim zchátralý majetek navrátil, nebylo někdy v jejich silách se o něj náležitě postarat.
Muži ve stínu
Thea Leitner
Kniha o životě čtyř královen a jejich manželech. Byla napsána střízlivě, bez nějaké snahy o senzaci za každou cenu. Pokud něco nebylo prokázáno, spisovatelka to v knize napsala. Jen vše na mně působilo trochu chladnějším dojmem, víceméně jen podrobný výčet události. Nicméně informativní hodnotu to určitě mělo.
Příběhy české šlechty
Vladimír Votýpka
Ráda jsem sledovala pořad Modrá krev, takže když jsem náhodou objevila tuto knihu, pustila jsem se do čtení. Obdivuji nezlomnost, sílu rodin, jejichž osudy jsou v této knize popsány. Po druhé světové válce odešla spousta šlechty do zahraničí, zde zůstala jen hrstka, která na praktiky tehdejšího režimu tvrdě doplatila. Komunistický režim z nich udělal třídního nepřítele, sebral jim sídla, která nechal zchátrat. Vzdělané lidi nutil pracovat jako laciné pracovní síly na místech, která by zvládli lidi bez vzdělání. Kromě toho jim neustále dýchala na záda STB. A rovněž se museli vypořádat s nenávistí "obyčejných" lidí, kteří jim toto všechno ze srdce přáli. Ať už pod vlivem propagandy a ideologií nebo to bylo z prachsprosté závisti.
Příběh mladšího bratra
Ludmila Vaňková
Celou sérii o Přemyslovcích na českém trůně jsem už kdysi četla, ale chtěla jsem si vše znovu obnovit. No, mám pocit, že dříve mne to bavilo více. Možná to bylo tím, že tento první díl byl zaplněn spoustou postav, ve kterých jsem se občas ztrácela, možná to bylo tím, že už mám na historické knihy větší nároky než kdysi.
Kromě často se opakujících jmen knížat a králů (ale tento problém měly všechny země), ještě spousta církevních hodnostářů, šlechticů, křižácké války, vše psáno poněkud rozvláčnějším stylem, prostě "mnoho psů zajícova smrt".
40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
Protože je to už několikátý cestopis, věděla jsem, že nemůžu čekat v knize výčet historických památek a jiných turistických atrakcí. Ale věděla jsem, že se pobavím u humorného a přitom napínavého popisu cesty. Hlavní je totiž pro Ládíka cesta, ne cíl.
Při své pouti do Izraele přes Turecko měl docela štěstí na místní obyvatele, až na jednoho moc přítulného Turka (ale poradil si). A taky měl štěstí, že ho neroztrhaly hordy zdivočelých psů, které často potkával.
Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví
Miloň Čepelka
Líbila se mi forma této novely, kterou jsem poslouchala jako audioknihu. Osudy několika členů Dojáčkovic rodiny, od starosvětského dědy Fány až po vnuka Kamila jsou zařazeny do kapitol s názvy květin. Tyto květiny mají vždy něco společného s osudem jednotlivých postav.
Hlavní jsou mužské postavy, ženské postavy je víceméně jen doplňují. Občas do jejich životů zasáhne i politika. Až do poslední kapitoly jsem byla přesvědčená, že ohodnotím pěti hvězdičkami. Ale poslední kapitola mi nesedla. Nevěřila jsem tomu tajemství, které vyšlo najevo až po smrti jedné z postav. Nicméně dobře se to poslouchalo, i díky přednesu a jemnému humoru Miloně Čepelky.
Osamělá holubice
Larry McMurtry
Jedna z nejlepších knih, kterou jsem kdy četla. Přestože měla skoro 900 stran, ani chvilku jsem se nenudila. A to byl děj pozvolný, nebyl nabitý událostmi na každé stránce. Způsob psaní mi v něčem připomínal knihy George R. R. Martina. Taky jsem nechápala některé odbočky, aby se to vše nakonec propojilo v jeden hutný příběh. A bohužel (jako u Martinových knih), i zde umíraly některé mé oblíbené postavy.
Vždy jsem měla ráda westerny, i jako filmy. Vím, že podle této knihy byla natočena čtyřdílná série, ale nějak mi unikla, tak netuším, jestli se zfilmování povedlo. Ale kniha byla lahůdka. Popisuje putování hrstky kovbojů s obrovským stádem krav z Texasu až do Montany. Z vyprahlé krajiny, kterou spaluje slunce, do krajiny sice s úžasnou trávou pro dobytek, ale s drsnou zimou. A po cestě bojují s nevyzpytatelnou přírodou (kobylky, hadi, písečné bouře, medvědi...) i se zákeřnými lidmi. Modrý kačer byla jedna z nejodpornějších postav, o kterých jsem kdy četla.
Kovbojům velí dva nerozluční přátelé, bývalí hraničáři Gus a Call. Call je nemluvný, vyhýbající se ženám a Gus přesný opak, ukecaný a proutník. Přesto se respektují a jeden za druhého by dal život. A samozřejmě v románu nechybí ani láska, i když snad ani v jednom případě není naplněná.
Sámo - Velký vládce Čechů a tajný vyslanec krále Chlothara
Josef Bernard Prokop
Tak pro mne byla tato knížka zklamáním. Četla jsem od pana Prokopa knihy o Karlu IV., Václavu IV. a Marii Terezii, které se mi četly dobře. Tak jsem byla natěšená i na tuto knihu, ale tentokrát mne čtení nebavilo. Vím, že o této době není dost pramenů, ze kterých by se dalo čerpat, ale zklamal mne i styl psaní. Byla to taková vata. Sáhodlouhé popisy, např. plánování stavby hradu apod.
Projekt manželka
Graeme Simsion
Tak "aspík" Don si mne přes své neempatické cítění získal. Holt nemůže za to, co dostal do vínku. Velké plus je, že se s tím pokouší vyrovnat a překročit svůj stín. Na druhé straně chovat se jako on by prospělo spoustě lidí kolem něho.
Při jeho realizaci Projektu manželka jsem se hodně pobavila při jeho úvahách. Spisovatel měl buď někoho známého s tímto syndromem nebo ho měl on sám. O trošku míň mne bavil Projekt otec, byl víc zamotaný a rozvláčnější. Ale vtipná byla i tato část.
Ztroskotání na pólu
Wilbur Cross
Napínavé čtení o havárii vzducholodi Italia, které se odehrálo skoro před sto lety. Na palubě bylo 16 lidí, kterým velel Umberto Nobile. Kromě většiny Italů tam byl i Švéd Finn Malmgrem a český radiolog František Běhounek. Vzducholoď však ztroskotala a na ledové kře se zachránila zhruba polovina osádky. Začal boj o život za nepřízně počasí a nedostatku potravy. Naštěstí se podařilo zachránit vysílačku, takže byly zorganizovány různé záchranné akce. Nejméně se však angažovala Itálie. Do záchrany se zapojil se i slavný norský polárník Amundsen, který však přitom zahynul.
Sám Nobile pak čelil kritice, že do prvního letadla, které se k polárníkům dostalo, nastoupil on, místo aby dal přednost všem ostatním. Později vyšlo najevo, že tomu tak chtěl, ale pilot ho vzal prvého, protože to měl přikázáno a navíc byl Nobile hodně zraněný. Nakonec zbytek posádky zachránil ledoborec Krasin, letadlům se na kře nedařilo přistát.
V závěru knihy jsou popsány i osudy přeživších členů posádky Italie.
Stýskání zažehnáno
Soňa Červená
Paní Soňa Červená byla bojovník a já mám bojovníky ráda. Poprvé zabojovala o život vlastně hned po předčasném narození a pak už pořád. Její heslo bylo "Nedám se". Z knihy mne nejvíc zaujaly její začátky, komplikovanější vztah s matkou i s jejími partnery.
Poslouchala jsem jako audioknihu, která byla doplněna hudbou a různými áriemi, takže to byl ještě bonus navíc.
Chodci v soumraku
Vítězslav Bělovský
Spisovatele jsem neznala, ani tuto knihu. Bylo to proto pro mne milé překvapení. Je to podáno z pohledu malého chlapce, který miluje své prarodiče. I když dědeček si rád vypije a babičce nechce odevzdávat vydělané peníze, když dojde na lámaní chleba, dovede se vzepřít a dokonce i štamprli odmítnout.
Jako největší šmejd z celé knihy na mne působí Jura, bratr jeho maminky.
Ano, rubání v dole není jednoduchá práce, hodně horníků se odreagovává alkoholem (koneckonců i dědeček). Ale chování Jury už je přes čáru.
Babička drsňačka znovu v akci
David Walliams
Další kniha, kterou mi k přečtení doporučil vnuk. Pobavila jsem se, ale jednička se mi líbila trochu víc. I tato kniha byla vtipná i dojemná zároveň, ale jak už to u druhých a dalších pokračování bývá, vždycky v něčem kopírují ten první díl. Taky mi trochu vadilo neustálé používání různých citoslovcí, které zabraly velkou část stránky.
Smrt krásných srnců
Ota Pavel
Je to vlastně má první knížka od Oty Pavla. A je psána přesně tak, jak to mám ráda. Směsice humoru, dojemných chvilek a nostalgických vzpomínek. A vzpomínky jsou buď krásné, na rodinu, na přírodu, na čerstvě upečený chleba nebo drsnější v době války. Hlad, strach, bezmoc....
Tatínek by sice někdy potřeboval proplesknout, ať se vzpamatuje ze svých úletů, ale rozhodně mu nejde upřít lásku k celé rodině. A laskavá a tolerantní maminka mu ty úlety toleruje, protože ví, že je to člověk se srdcem na dlani.
A scény se psem Holanem, puštěním králíků na svobodu nebo závěrečné pověšení cedulky s nápisem Přijdu hned jsou nezapomenutelné.
Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny
Josef Bernard Prokop
Já mám knihy J. B. Prokopa ráda, většinou se soustředí na ty hlavní postavy, nepřimíchává tam kopu "obyčejných" lidí. Taková byla i kniha o Marii Terezii.
Nejdříve se věnuje jejímu nástupu na trůn a problémy s tím spojenými. Spousta okolních panovníků ji měla za slabou ženu, kterou může připravit o území. Nejvíce jí dal zabrat pruský král Fridrich II., který byl velmi schopným panovníkem i vojevůdcem. Díky němu přišla o Slezsko.
Hodně prostoru je věnováno soukromí Marie Terezie. Manželský život s Františkem Štěpánem byl, dá se říct, šťastný. A jak je známo, porodila šestnáct dětí, z nichž nejznámější je její nejstarší syn Josef, který po její smrti nastoupil na trůn. Vlastně to bylo obdivuhodná žena, musela řešit války o území, spravovat velkou zemi, k tomu problémy s některými dětmi a taky všudypřítomné nemoci, které zabily spoustu jejich blízkých.
Václav IV. - Tajná kronika velké doby malého krále
Josef Bernard Prokop
Tato kniha potvrzuje mé mínění, že po panovnících velikánech přichází na trůn jejich synové, kteří pro tuto pozici často vůbec nemají dispozice. Není to pravidlo, ale stávalo se to docela často.
Když po Otci vlasti nastoupil jeho syn Václav IV., nebylo to pro naši zemi žádné terno. Genů asi moc nepodědil, spíš zde hrála roli jeho výchova. Samozřejmě jako dědic trůnu byl protěžovaný a rozmazlovaný. Takže když už začal vládnout, moc mu to nešlo. Raději nic neřešil, poslouchal a prosazoval jen své kamarády. A záliba v pití alkoholu taky udělala své.
Je pravda, že to s českými šlechtici v té době nikdy nebylo jednoduché, ale někteří králové si s tím dovedli poradit. Ne tak Václav IV. Ve spoustě státnických záležitostí byl asi schopnější jeho mladší bratr Zikmund, o kterém se také chystám číst.
Tři muži na toulkách
Jerome Klapka Jerome
Knížka psaná s typickým anglickým suchým humorem, který se mi líbí. Tři muži, známí už z knihy Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) se chystají na výlet na kolech do Německa. Už jen příprava na tento výlet je náročná: jak to podat manželkám apod. Když už se do toho Německa dostanou, neodpustí si šťourání do německé povahy, ale koneckonců takové poukazování na negativní rysy jiných národů tu vždycky bylo a bude.
Poprvé jsem se zde setkala s pojmem buršácká mensura. A to se mi docela zvedl kufr. Přitom se tomu věnovaly studentské spolky...
A když si uvědomím, že kniha byla vlastně psána kolem roku 1900, smekám před spisovatelem, protože vůbec nepůsobí archaicky.
Babička drsňačka
David Walliams
Tuto knížku jsem nejdříve doporučila vnukovi, protože se mi líbil název. Vnuk ji bleskově přečetl, hodně ji chválil, tak jsem se do ní pustila i já. A mně se taky moc líbila. Je to o babičce, u které se vnuk Ben nejdříve nudí, ale nakonec je z ní nadšený. Trochu za hranou byly pro mne zmínky o babiččině "kvákání", ale to byla jen malá piha na kráse. Jinak je kniha je psána vtipným stylem a dojde i na velmi dojemné chvíle.
Už se oba těšíme na druhý díl.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Tato kniha se mi ze všech knih, které jsem od této spisovatelky četla, líbila nejméně. Hlavně kvůli první části, která je podána z pohledu Tea. Je napsána slangem a to mně strašně vadilo. Spíš snesu nářečí, ale takhle nespisovnou mluvu ne, rve mi to uši. No, při čtení asi spíš oči....
Ale protože jsme byla zvědavá, jak vše dopadne, odhodlala jsem se k dalšímu čtení. Pak už se to četlo dobře, pokud se tak dá nazvat depresívní čtení o matce uvíznuté v náboženské sektě a nemastném neslaném otci, který se v neděli odpoledne ztrácí neznámo kam.
Já, Iulia
Santiago Posteguillo
Podrobný popis vzestupu syrské dívky na císařský trůn. Přiznám se, že Iulii Domnu jsem do přečtení této knihy nezaregistrovala. Přitom to byla možná nejmocnější žena na římském císařském trůnu.
Po smrti šíleného císaře Commoda se na trůnu krátkodobě vystřídají dva senátoři Petrinax a Iulianus. A pak začne válka mezi třemi správci, správcem Panonie Septimusem Severem, který je manželem Iulie, správcem Sýrie Nigerem a správcem Británie Albinusem. Vítězně z ní vyjde Severus, možná hlavně díky tomu, že mu radí Iulie. Nejdříve mu to vadí, ale když pozná že její strategie je úspěšná, začne ji naslouchat. Velkou roli hraje i to, že se oba navzájem velmi milují, což je záležitost u římských manželů velmi nezvyklá...
A když se Iulii splní sen o vybudování impéria, má ještě další sen, pokračování dynastie.
Potěšily mne doplňující poznámky od spisovatele, protože román je opravdu obsáhlý a podrobný, takže jsem se občas v množství postav trochu ztrácela. A některé pasáže, hlavně popisy bitev, byly až moc podrobné.