Afilada komentáře u knih
Jsem na rozpacích. Téma je zdánlivě velmi banální, úspěšný muž na koci středních let se neočekávaně úžasně vyspí s do té doby neznámou mladou ženou a podlehne klamné iluzi, že našel novou partnerku na celý další život. Autor psát umí, příběh zasazuje do reálného prostředí, zabíhá do širokých společenských souvislostí, do dětství protagonistů, dokáže udržet čtenáře v napětí, ale celkový dojem z knihy mám skutečně rozpačitý, myslím, že uvažování/konání protagonistů je málo uvěřitelné.
p.s. - nechápu, co je na tomto románu pornografického
Asi jsem neměl štěstí, nebyl jsem třeba dobře naložen. Dílko mne vůbec neoslovilo, marně jsem hledal poezii, marně jsem hledal zápletku, marně jsem hledal cokoliv, co by mne zaujalo. Nechci věřit, že Goethe se přežil. Brzy zkusím od něj něco dalšího.
Autorce nelze upřít velmi dobrý nápad, ale psát erotiku/sex se fakt musí umět, to je vyšší dívčí. Za nápad dávám takřka plný počet hvězd, za provedení jsem ale musel dost ubrat. Průměr mi stejně vyšel vysoko, takže zřejmě autorce nadržuji. V této knize jsem se pořád díval kolik že to stran mi ještě zbývá do konce. Nejlépe hodnotím povídku "Milovnice umění". A když už měla knížka ilustrace, tak jich mělo být více.
Kniha usvědčuje Trumpa z napojení na ruskou mafii/KGB/FSB. Vyšla v roce 2000, tehdy politikem ještě nebyl. Téma Trump je v této knize zcela okrajové, nicméně je zde zmínka o tom, že jeden z jeho nevydařených developerských projektů v 90. letech tahala z problémů ruská mafie/KGB (!).
Kratochvilné čtení, nic lidského není autorovi cizí. Trochu mi vadil staročeský překlad, ale možná se mýlím, při překladu do moderní češtiny by možná toto dílko ztratilo nadhled a svoje poetické kouzlo. Knížka by se neměla dostat do ruky dětem před pubertou, byly by z ní zmatené.
Úžasná práce slovenského investigativního novináře/cestovatele/dobrodruha. Naše civilizace je skutečně křehká, je důležité mít to stále na paměti.
Nejvýše od Jany Orlové hodnotím "Újedě", tady autorka sbírala sílu a odvahu, zrála. Ale i tak výborné. Prostě nadějná básnířka.
Jana Orlová se s tím nepáře, tvrdé a úderné:
Když se udělal
utřel péro do utěrky
A já se smála
jaká jsem to hospodyňka!
Mladá žena hledající sama sebe se postupně vyrovnává s životem, se světem a připravuje se na párové soužití/mateřství.
To není lehké čtení. Dospívající dívka na finské vesnici utíká před realitou své nefunkční rodiny a asociálního okolí do snového světa, realita ji ale vždy dožene. Přitom jde ještě o docela pohostinnou část středního Finska, půda tam věčně nezamrzá a vlak tam rozhodně nekončí, dokonce jde o hraniční přechod do Švédska a hned za hranicí je švédské město, není to zapadákov. Autor záhlaví knihu zřejmě nečetl.
Zásobnice příspěvků/citací se předchozími díly trochu vyčerpala, ale i tak jde o zdařilé dílko, které se jistě dobře prodává. Ocenit lze i formát a ilustrace.
Bukowského čtu rád, raději prózu, než poezii. Tahle sbírka je konečná, blízkost smrti se už probleskuje, to mi moc nesedělo. Nejraději mám Bukowského jako zdravého, sprostého, přímého chlapa.
Haklovi lze věřit každé slovo, to, co píše, má prožité a sedí to. A uchvacuje mne, že osobně znám románový místopis.
Chybí obsah jednotlivých kapitol (!). Některé zdejší příběhy jsou notoricky známé, jiné nikoliv, některé předběhly dobu a dnes vysloveně děsí.
"V roce 2008 provedli specialisté CIA analýzu osobnosti a politického chování VVPutina s tímto závěrem: Putin trpí Aspergerovým syndromem a má řadu shodných vlastností se schizofreniky. Jakmile bude nucen odcházet z politické scény, může záměrně destabilizovat domácí i zahraniční situaci. Nic dobrého pro lidstvo."
Sepúlveda je můj oblíbený autor, byť s ním politicky až zas tak nesouhlasím. Jeho srdce bije za chilskou levici a přitom nechce vidět, že teror, násilí a politické vraždy přinesli do Chile Sověti a Kubánci poté, co se (agent KGB) Allende zmocnil vlády. Pronásledování bolševiků po vojenské revoluci (11.9.1973) bylo odpudivé, nicméně to bylo vychýlení kyvadla do druhého extrému. České nakladatelství Zirkus tuhle výbornou knihu dost zmršilo, překlad je chabý a zcela strašná je změna názvu z "Jméno toreadora" na "Sbohem pampo". Na Ohňové zemi žádná pampa není, ta začíná stovky kilometrů na sever od Ohňové země (!).
Moravia vytvořil tento román na sklonku života, kdy se oženil s o cca 50 (!) let mladší španělskou herečkou, musel si tedy stále dokola sám sobě dokazovat, že sex pořád ještě dobře umí/zvládá, nejen doma, ale i ve své tvorbě. Základní kostru příběhu považuji za velmi dobrou, ale postavy se bohužel chovají křečovitě a nepravděpodobně. Nicméně i v této relativně slabší knize je znát, že Moravia umí zatraceně dobře psát. Pro průměrného spisovatele by to bylo veledílo.
Stojí za přečtení, uvědomíme si, jak jsme křehcí a jen lehkou slupkou civilizace obalení. Některé příběhy jsou notoricky známé (Lenin, Hitler, Mata Hari), jiné pro mne byly zcela nové a šokující. Především Hotentotská Venuše (1810) a Pygmej vystavovaný (1906) v pavilonu opic (!). Uvědomil jsem si, jak nedávno zaniklo otroctví a také to, že v případě extrémní nouze jsme schopni kanibalismu.
Jsem trochu v rozpacích, snažím se číst mladé autory a snažím se pochopit, jak cítí, jak jednají, jak se vyvíjejí. To, že se nezřízeně ztřískám, to že pak skončím s někým cizím v posteli, že je mi pak zle a mám strašnou kocovinu, to chápu, to se stane (skoro) každému. Ale že by to byl nepřetržitý řetězec a že vlastně nežiji nic jiného, to mi hlava nebere. Za knihu Pacanka jsem rád, ale neznám nikoho, komu bych ji doporučil.
Knihu hodnotím velmi vysoko, jde o slovenský "Šikmý kostel", ale jen v horizontu jednoho lidského života, od cca 30. let minulého století, očima dívky/ženy, která je do určité míry autista a také trochu Židovka. Na rozdíl od paní Lednické nás pan Lavrík ani trochu nešetří, slovenský fašismus není vnější vliv, ale vyvěrá přímo z tamních lidských postav, z jejich chyb a charakterových nedokonalostí. Šikmý kostel je přes všechnu hrůzu hladivý, lidé jsou dobří, jen ty dějinné události je válcují. Lavrík nás učí, že zlo je uvnitř každého z nás. Když by to šlo, dám 6 hvězdiček. Hlavní problém je, že tuto knihu dočte jen ten, komu je již předem jasné, že dnešní vypjatý slovenský nacionalismus je zlo.
Jižní Amerika je moje srdcovka, zejména Conosur. Jde (naštěstí) stále ještě o (takřka) liduprázdné oblasti. Vydat se do And vyžaduje předchozí četné zkušenosti s nižšími nadmořskými výškami v jiných částech světa.