• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Frederik George Pohl Jr.

The Best of Frederik Pohl: Tunel pod světem

„Celkom podareny vyber Pohlovych poviedok.“
— -miker-

---

Setkání s Heechee

„Za mna znacne sklamanie. Zdlhave vypravanie o veciach ktore nezaujimaju. Nieco ako keby ste stale mali vo filme kameru zameranu niekam vedla toho hlavneho co sa deje. Jeden z dvoch podla mna hlavnych motivov, t.j.patranie a mozna zachrana Gelle-Klary M. z ciernej diery, je totalne odflaknuta na pol strany a v podstate nic rozvedene. Wan vletel, vyletel, a GKM je nazad. To by mna napriklad zaujimalo velmi ako si Pohl predstavuje prienik do ciernych dier, co sa tu uz povazuje za Heechee vynalez pomerne normalny. Strukturou je kniha podivna, naratal som 6 postav, ktore v urcitom momente su hlavnymi postavami deja. Co ma dost miatlo. Druhy hlavny motiv, samotne odhalenie a stretnutie s Heechee ma tiez teda nenadchlo ani trochu. Polovica knihy je dialog s pocitacovych programom Einsteinom, ale riesia sa teroristi, operacia criev. Z Heechee sa stala pre mna nudna, nezazivna, dojena znacka uspesnej a sviezo napisanej prvej knihy. Ani socialna sonda, ani space opera, stretnutie s mimozemstanmi na konci knihy, kedy som uz bol unudeny a premahal som sa pokracovat, ani nejaky pribeh s oblukom znamych a hlavnych postav. Nemusite som mnou suhlasit, mozno tvrdsie hodnotenie ovplyvnene lepkavou nudou. Mierne doporucujem citatelom, ktori zvladli uz dva zvazky, a este ich zaujimaju osudy hlavnych postav, a su zvedavi ako ti Heechee vlastne vypadaju. :) No a vlastne sa tu naznacuju dalsie rasy, a este jedna, ktora ma byt hrozbou pre cely vesmir. Ale uz mi to nepripada originalne a ako to na mna bolo v zavere vyvrhnute, epickejsi je snad aj zivot v akvarku. Jo, mate pravdu, som znechuteny :) Citat hned poslednych 40 stran, ktore zrazu napreduju sialene, usetril by som si kopu utrpenia. Pisal sa myslim rok 1982-3, kedy to Pohl pisal, nechava sa unasat a inspirovat vtedy este len teoriou ciernych dier a cim by tak asi mohli byt, alebo koketuje dokonca ku koncu aj s akymsi cyberpunk konceptom vecneho zivota. No ten jeho pristup k latke je mi tazko chvalit.“... celý text
— Corso

---

Chlapec, který bude žít navěky

„Tak jsem velice rád, že jsem dočetl poslední díl této série, ke které se asi už nikdy nevrátím. Tento poslední díl začal velice slibně, snad nejlépe ze všech předchozích dílů, připadalo mi, že autor píše více jak v poslední povídkové sbírce, kterou jsem hodnotil celkem kladně. Na scéně se objevuje mladý kluk Stan žijící v Istanbulu, rozhodne se za zděděné peníze dostat na asteroid Gateway a stát se prospektorem na mimozemských lodích. Společně se svým tureckým kamarádem a americkou dívkou Estrellou se stávají trojící přátel. Má to děj, má to spád a nezvykle tomu chybí sex, protože je několikrát zdůrazněno, že Estrella je panna. Díky Stanovi sledujeme dosavadní děj ságy z jiného pohledu, vracíme se k událostem, které jsme již předtím sledovali. Lidé se setkávají s Heechee, končí prospektorská doba a Stan s Estrellou se vydávají do Jádra, seznámit se s Heechee. Na palubě lodi se Stan dozvídá, že Estrella ztratila na asteroidu panenství a proto by ráda spala i s ním. Celá cesta za Heechee se mění v jedno velké sexuální dobrodružství a tím končí děj a zase se objevuje klasický Pohl, který mi tak vadil v předchozích dílech. Zase se asi zkouřil při psaní a neustále má najednou všude plno sexu, živé postavy a do toho postavy uložené ve strojích, které zase žijí své virtuální životy, kdy mají virtuální sex, virtuálně pijí neexistující virtuální nápoje, vaří neexistující jídla atd. atd. Pohlova posedlost sexem se tu projevuje například tím, když hlavní předností starověkého Marca Antoniuse je to, že byl sexuálním partnerem Kleopatry. Běžně by se napsalo milencem, partnerem, otcem dětí, ale Pohl to musí zase dosadit do sexu. Na scéně se objevují různé postavy, včetně starého dobrého známého zloducha Wana, který spřádá zase své zločinné plány. Podle toho, kolik tomu Wan věnuje času, finanční a kolik Pohl věnuje stránek tomu velkolepému plánu, jsem očekával něco bombastického. A ona to je taková hovadina. Další postavy se objevují, mizí, neustále plkají o ničem a řeší něco naprosto nezajímavého a já jsem se neskutečně těšil až to dočtu. Nebýt toho velmi slibného rozjezdu, dal bych snad jen jednu hvězdičku.“... celý text
— Dabasir

---

---

Cesta na Gateway

„Po čtvrtém díle série Heechee jsem měl chuť už s Pohlem skoncovat a nikdy s ním nepokračovat. Ale řekl jsem si, že zkusím prolistovat ještě tyto povídky a uvidím, jak to dopadne. A ono mě to chytlo. Tento pátý svazek ze série Heechee je naprosto jiný než vše dosavadní, nejedná se o deset povídek, ale v podstatě jen jednu, ostatní jsou jen takové dokumenty, krátké shrnutí apod. A bavilo mě to číst. Asi kvůli tomu, že tady nebyla samá přímá řeč, samé dialogy a tlachání o všem a o ničem pořád dokola. Povídka Obchodníci z Venuše mě tak zaujala, že jsem ji okomentoval samostatně. Je to velice zajímavý příběh Audeeho Waltherse, který za každou cenu potřebuje vydělat peníze, aby si zachránil svůj život a milionářského turisty Boyce Cochenoura a jeho dvacetileté milenky Dorrie. Je to psáno téměř stylem sci-fi padesátých let a stojí to rozhodně za přečtení. Díky této povídkové sbírce jsem zjistil, že Pohl umí psát, když chce umí dobře vše popsat, vysvětlit. Jen mu někdo měl asi poradit, že nemá používat neustále přímou řeč, filozofování o blbostech, tlachání o sexu a mohlo vše být zajímavější. Většina věcí zde popsaných je už vysvětlena v předchozích čtyřech dílech, ale tady to je napsané logicky, stručně, zajímavě. Takže rozhodně to stojí za přečtení.“... celý text
— Dabasir

---

Anály Heechee

„Před čtyřmi lety jsem začal číst tuto Heechee sérii, nadšeně jsem si pořídil všechny díly a pak jsem se zhrozil toho čtení a po třetím dílu sérii odložil na potom. Teď po čtyřech letech jsem se vrátil a už chápu, proč jsem tehdy nepokračoval. Ne, nejsem asi ta správná cílová skupina. Ta knížka pro mě byla katastrofa a utrpení. Robinette Broadhead je mrtvý, uložený v digitální paměti, je nejbohatším „člověkem“ a do všeho tak nějak kecá. Neustále si vytváří své fyzické dvojníky, kteří se účastní setkání s živými lidmi. Do toho ale neustále má simulace s dalšími neživými, bývalými lidmi a svým programem Albertem Einsteinem. V těch simulacích neustále mluví o tom, co pije za drink, jak neexistuje ani on, ani ten drink. Je to jak kdyby se autor totálně zkouřil a měl myšlenky jen na sex a na alkohol. A k tomu je potřeba přidat nějaký rádoby děj, takže se tady objevují tajemní Vrahové, kteří chtějí konec rozpínání vesmíru a my sledujeme na x desítkách stránek filozofování o tom, proč to dělají a jaký vesmír si představují. Nejvíce mě asi tak nějak bavila ta část o cca dvanáctiletých dětech (dvou lidských a jednom heechee), kteří se z asteroidu dostanou na planetu Zemi, na Tahiti. Ale i zde se objeví dva staří teroristi, kteří uprchnou z vězení (v tom vězení, má jeden z nich na noc robota, který vypadá jak mladá dívka, aby si mohl užívat sexu), děti unesou a zase jeden z teroristů má neustále potřebu přemýšlet nad tím, jak si na konci užije s tou cca dvanáctiletou dívkou. Většina knihy je neustále jen tlacháním o tom, že virtuální simulace jsou dokonalé a rychlé a dá se v nich všechno, skutečný čas je neskutečně pomalý a nudný. Dále jsou tu Vrahové a všichni se jich bojí, všichni jsou z nich podělaní strachy, protože to a protože tamto. A musíme to slyšet neustále dokola. A závěr je takový závěr, že i sám Robinette přemýšlí, co je to za konec a je to konec nebude to konec a co bude za milion let. A než se k tomu konci doletí, tak se zase musí zmínit, že virtuální osoby v dokonalé simulaci pijí a užívají jen sexu – no, na ten popis potřebovali o dost víc prostoru než moje dvě řádky tady.“... celý text
— Dabasir