Barbara Wysoczańska | Databáze knih

Barbara Wysoczańska

polská, 1980

Nové komentáře u knih Barbara Wysoczańska

Nacistova snoubenka Nacistova snoubenka

Pokud hledáte knihu, která je naprosto realistická budete zklamáni. ALE pokud si chcete přečíst příběh, který vás vtáhne do děje, budete se prodírat několika zvraty a číst knihu jedním dechem, jako byste byli i vy součástí příběhu, tak Nacistova snoubenka je ta pravá volba.... celý text
Juwina


Nacistova snoubenka Nacistova snoubenka

Tak tohle je podle mého názoru laciný milostný román, který díky kulise se tváří jako seriózní literatura. Díky tomu, že je zasazen do času těsně před 2.světovou válkou a během ní, ještě neznamená, že je to dobře napsaná kniha. Já prostě při výrazu " cítila na stehnech jeho mužství", dostávám záchvat smíchu. A ten po ní strašlivě toužil a ta takové emoce neznala. Ne. Ztráta času, nedostanou.... celý text
lidunka1


Nacistova snoubenka Nacistova snoubenka

Knih s válečnou tématikou jsem přečetla už mnoho, ale tahle na mě zas tak velký dojem neudělala. První polovina knihy je spíš taková romance pod válečným pláštíkem, hlavní hrdinové jsou do sebe žhaví jak svíčky v dieselu a nějaká větší akce nastává až ke konci knihy. Díky druhé polovině dávám dva a půl hvězdy, ale zítra si nejspíš na tuhle knížku nevzpomenu.... celý text
simončely



Nacistova snoubenka Nacistova snoubenka

Další z knih o druhé světové válce, kterých v současnosti vzniká mraky. Tato mne příjemně překvapila poutavým dějem a pečlivě napsanými uvěřitelnými postavami. Zároveň mi otevřela oči ohledně věcí, které se v Polsku za války děly. Kniha pochází z pera historičky, to znamená, že až na pár úprav a drobností, které si autorka domyslela, by měla zhruba odpovídat realitě. Je vždy fajn moct si historii zopakovat takovouto formou (i když, nebo právě proto, že se jedná o beletrii), kde můžeme události pozorovat v kontextu a ne jen jako číselné údaje v učebnici.... celý text
evasmem


Nacistova snoubenka Nacistova snoubenka

Další válečná kniha, která mě v dobrém šokovala. Nikdy mě nenapadlo, jak velké ztráty měli Poláci během 2.světové války, oč hůře na tom byli ve srovnání s námi a hlavně oč více musí nenávidět jak Němce, tak Rusy. Jak napsala na svém blogu jedna turistka po návštěvě Varšavy: „Nechci naši válečnou historii nijak zlehčovat, ale život v Protektorátu Čechy a Morava byl proti tehdejšímu dění v Polsku, Bělorusku nebo na Ukrajině spíš něco jako pobyt na dětském táboře s nepříjemným vedoucím.“ Příběh hlavní hrdinky Hanny by mohl připomínat červenou knihovnu, ale to by se nesměl odehrávat v letech 1938 až 1950. Je příjemné potvrdit si (nakolik je možné si něco potvrdit v beletrii), že ne všichni Němci byli zfanatizovaní, že se našli lidé s odlišnými a kritickými názory, jenže ti inteligentní si moc dobře uvědomovali, že pro nesouhlasící už jsou připravena „převýchovná zařízení“ (a to v lepším případě, většinou to byla spíš likvidace). Já znovu a znovu žasnu, jak dokonale se nacistický režim v Německu etabloval, jak plynule a takřka elegantně přešel od agitace typu „zbrojíme, abychom se ubránili“ k tvrzení „polská armáda mobilizuje, tudíž nás ohrožuje a my musíme zaútočit jako první“. A jak bez uzardění degradoval všechny, kdož nesplňovali definici árijského nadčlověka. Setkala jsem se s tím už mnohokrát, ale vždy znovu a znovu mě to fascinuje. Válečné události jsou hrozné, ale kniha je napsaná (a určitě i přeložená) velmi dobře: příběh je čtivý, postavy jsou živoucí a uvěřitelné (alespoň pro mne). Velmi mě překvapila poválečná kapitola z Mnichova (1950), je možné, že už pět let po válce bylo město dokonale obnoveno, zbaveno pozůstatků válečného ničení? To Varšava se vzpamatovávala mnohem déle . . .... celý text
broskev28