• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ben Carson

Zlaté ruce

„Knihu jsem četla před mnoha lety, věřila jsem, že jde o autobiografii. Dnes to vidím jinak. Dohledala jsem si jak příběh dvojčat dopadl a nemyslím si, že byl Boží záměr je oddělit. Zjistila jsem si i informace o panu doktorovi a on sám přiznává, že si dost věcí do knihy vymyslel. Kniha je takovou pohádkou pro dospělé.“... celý text
— kam.o.ska

---

Zlaté ruce

„Nejspíš bych si tuhle knihu nekoupila a vybrala jinou, jelikož tohle není úplně moje téma k četbě, ale opět díky knihobudce jsem vděčná, že si mě kniha našla.. Inspirující příběh Bena Carsona jako mladého kluka, který má spoustu snů i problémů jako teenager/outsider, ale stále motivuje každou další stránkou. Díky vytrvalosti, studiu a hlavně talentu se z něj stává přednosta neurochirurgie Fakultní nemocnice. Má úžasnou ženu a rodinu. Velmi mě zaujaly příběhy z kliniky, kde ožívají mnohdy ztracené naděje pacientů.“... celý text
— Dejnau

---

Zlaté ruce

„Životní pouť významného doktora, neurochirurga Bena Carsona je tady dost detailně autobiograficky popsána. Nehodnotím toto dílo, zdálo se mi takové průměrné, ale člověk se zde dost ponaučí, že se nesmí vzdávat a jít za svým cílem. Trochu je mi líto, že nebylo zde napsáno pár stránek o jeho bratru Curtisovi, jaké on dosáhl životní mety.“... celý text
— kirkpatrick

---

---

Zlaté ruce

„Máloktorá kniha je takým koncentrátom motivácie, inšpirácie a úžasných životných postojov pre deti a mladých ľudí ako táto. Pre dúšok nádeje, sily a novej perspektívy by však mali po knihe siahnuť aj osamelé matky – samoživiteľky, ktoré sa cítia bezbranné. Hlavnou postavou celého Carsonovho života na pozadí je jeho mama Sonya Carsonová. Je obdivuhodné, aké harmonické a podnetné rodinné prostredie dokázala poskytnúť svojim deťom žena, ktorá bola pravidelne liečená na psychiatrii, živila sa ťažkou nekvalifikovanou prácou, ukončila nešťastné manželstvo, v ktorom ju manžel podvádzal s rodinou č. 2, a väčšinu života bola finančne obmedzená. A to všetko bez toho, aby sa ľutovala, frflala a uvalila svoje emočné bremeno na deti. Naozajstný príklad statočnej ženy a príklad toho, že životy detí nemení ani tak dobré finančné zázemie, ako pevné životné postoje rodičov, láska, dôvera, čas a životný optimizmus. A knihy. Tu sa mi páčila aj referencia na amerického básnika Roberta Frosta, ktorého tvorbu ešte len budem musieť objaviť. Z jazykového a literárneho hľadiska však knihe vyčítam nevyužitý potenciál. Sme svedkami toho, že ľudia s oveľa chudobnejším životným materiálom píšu výpravné a plastické životopisy, ktoré sú aj literárne zaujímavo spracované. Kniha vystihuje podstatu a odovzdá svoj hlavný odkaz, je stráviteľná pre slabších mladých čitateľov, ale má formát rozsiahlejšieho svedectva v kresťanskom časopise. Nejde do hĺbky - ani v opisoch, v prežívaní postáv, v použitom jazyku, v analýze spoločnosti...je to škoda. Aj z formálnej stránky pripomína vydanie, ktoré som čítala, nízkonákladový samizdat s brožovanou väzbou a jednoduchou grafikou na obálke. Už mnoho predchádzajúcich čitateľov vytklo knihe štýl písania. Carsonov/Murpheyho štýl (uvažovanie a vyjadrovanie) je dosť jednoduchý, priamočiary, úsmevne naivný a sebaistý. Niekedy to je odzbrojujúco príťažlivé - tak, že máte chuť žiť v tak otvorenej spoločnosti plnej príležitostí - alebo vás to provokuje. Možno to je rozdielnosťou našich kultúr. Aspoň z knihy bolo cítiť, že americká spoločnosť má rešpekt pred talentovanými jednotlivcami, úctu k úspechu druhých a nehádže polená pod nohy, asertivitu nepovažuje za drzosť, ale odmeňuje ju. Tu si my, Slováci, len ticho píšme poznámky a učme sa. V sociálnej oblasti sme jednou z najrovnostárskejších spoločností na svete, ale bude úžasné, keď bude podobný stav aj v našich mysliach. Píšem si sem krátke poznámky k momentom v knihe, ktoré považujem za najpozoruhodnejšie: skúška z chémie (s. 69), ako sa učiť (s. 91-92), pracovitosť (s. 72+), neprikloniť sa k zlu len preto, že tam je väčšina (s. 81), vážiť si každého človeka (s.102), nebáť sa deptania a nepripúšťať si ho (s. 109), príbeh Craig a Susan (s.161+), THINK BIG (kap. 22), smerovanie mládeže (s.201), postoj k problémom (s. 204) Dej je zasadený do 60. - 80. rokov minulého storočia do Spojených štátov amerických v čase, keď kultúra "woke" ešte nie je tak naplno rozbehnutá/neexistuje a je to cítiť v celej knihe. Páči sa mi, že Carson zdôrazňuje osobnú zodpovednosť človeka, neprofituje z rasovej príslušnosti, a negatívny dopad rasovej neznášanlivosti na svoj život skôr potláča. Možno to je iba jeho osobná skúsenosť a šťastie, ale myslím si, že osvojenie tohto postoja je ozdravujúce bez ohľadu na druh handicapu v živote každého z nás. Najlepšie to vystihuje citát z knihy z úst Carsonovej mamy: „Bennie, na farbe kože v skutočnosti nezáleží. Ľudia majú občas predsudky, ale vždy budú chcieť toho najlepšieho. A preto si musíš vytýčiť životný cieľ - stať sa najlepším.“ Mám možnosť porovnať túto knihu s literárne podarenejšou Becoming od Michelle Obamovej. Autori mali veľmi podobnú životnú dráhu v podobe rodinného zázemia, vzdelania, osobnej zodpovednosti, šťastného výberu životných partnerov a občianskej angažovanosti. Obamová sa viac venuje rasovej otázke a rovnosti príležitostí. V porovnaní s Carsonovou mužskou sebaistotou je jej štýl písania citlivejší, podrobnejší a ako žena sa s jej úprimnosťou viac stotožňujem. Som zvedavá, ako rozhodí karty tretia kniha z radov autobiografií od černošských autorov – Hidden Figures od Margot Lee Sheterleyovej.“... celý text
— OliviaKing

---

Zlaté ruce

„Opět jeden kousek z dobročinného bazaru. Kniha se četla moc dobře a pro mě osobně byla hodně zajímavá i popisem jednotlivých operací a tím, jaký postup dr. Carson zvolil, že někdy prostě nevěděl, jak se věci vyvinou a pravdivě o tom informoval i pacienty. Celkový dojem mi bohužel trochu kazí fakt, na který upozorňuje uživatelka ladyka, že některé události v knize jsou zřejmě smyšlené. Myslím, že to autor neměl zapotřebí, jeho životní příběh, myšlenkové postoje i vztah k lidem jsou zajímavé samy o sobě. Jakožto hluboce věřící chtěl možná inspirovat mladé čtenáře a přiblížit je Bohu – ale zde by rozhodně nemělo platit ono známé "účel světí prostředky". Osobně mi také trochu vadilo neustálé opakování, že člověk dosáhne všeho, co si vytyčí, dostane vše, oč Boha požádá. Vždy to tak není a někdy mladý čtenář může skončit s pocitem frustrace, že není dost dobrý či jeho víra dost pevná... jenže život je přece jen složitější. S čím ovšem lze souhlasit – někdy člověk potřebuje odvahu, téměř drzost, aby prolomil začarovaný kruh smůly. A to nejspíš u nás stále neumíme, narozdíl od lidí v Americe... proto nám to připadá neuvěřitelné a iritující, protože prostě moc americké. Ano, taky mě tento styl poněkud rozčiluje :-). Přesto jsem si knihu ráda přečetla – a pošlu ji dál, aby mohla inspirovat i ostatní.“... celý text
— BabaJaga11