• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nové komentáře u knih Bram Presser

Hrst hlíny

„Není to špatná kniha,ale tak nějak jsem se na ni těšila víc.Asi jsem měla velké očekávání. Přišla mi místy dost zmatečná a chaotická.“
— Katka2382

---

Hrst hlíny

„Romány s tématem holocaustu (už) nečtu často, což má do určité míry co dělat i s faktem, že knižní trh je jimi v poslední době docela zahlcený a kvalita je velmi různorodá. Hrst hlíny ale trochu vybočuje. Bram Presser v ní totiž píše o tom, jak se vypravil do historie, aby zmapoval cestu svých prarodičů během jednoho z nejtemnějších období 20. století, a výsledkem je román, v němž propojuje těch pár malých střípků z jejich minulosti s vlastní představou o tom, jak to všechno vlastně mohlo být. Přidává vlastně ale ještě něco navíc něco většího, co je pro židovskou mytologii snad ze všeho nejtypičtější příběh o golemovi. To, jak je kniha koncipována, ji mezi ostatními tituly, které vyprávějí o osudech obětí holocaustu, činí opravdu trochu jedinečnou. Bram Presser se navíc nebojí ukázat, jak málo vlastně věděl o svých prarodičích, kteří byli československými Židy a jako zázrakem patřili k těm málo přeživších, jimž se podařilo vyváznout z pekla těch nejhorších nacistických koncentračních táborů. Mohli tak spokojeně dožít na druhém konci zeměkoule, aby o nich pak mohl jejich vnuk coby australský spisovatel vyprávět, a tak nějak jim tím i vzdát hold a zachovat je v paměti své i řady čtenářů. Oceňuji, že jsou v knize i desítky let staré fotografie a fotokopie historických záznamů, které čtenáři připomínají, že to není tak úplně fikce. Osvěžení v podobě naděje zosobněné bájným golemem váhu dějin a jejich běhu nijak neshazuje, naopak ji činí lidštější. Teď sice zase na nějakou dobu jakékoli příběhy z období 2. světové války a holocaustu ráda vynechám, ale pořád je dobré nezapomínat na to, co za hrůzy se v civilizovaném 20. století dělo a jak moc důležité je usilovat o to, aby už se v tomhle historie pokud možno neopakovala.“... celý text
— SlamLenka

---

Hrst hlíny

„Originální kniha australského autora, který hledá střípky z minulosti svých prarodičů, aby mohl oživit jejich příběh. "Za několik generací budeme skoro všichni zapomenuti. Ti, kteří zapomenuti nebudou, nijak neovlivní, jak se na nás bude vzpomínat, na to, jací jsme byli. Nakonec možná budeme jen rekvizitami v něčím příběhu: součást zápletky, golem." Bram Presser se vydal do Prahy hledat jakékoliv informace o své židovské rodině - protože si začal uvědomovat, že příběh svých prarodičů, kteří oba prošli holocaustem, nezná. Proto se chytal každé nitky, hledal dopisy, kontaktoval různé židovské instituce a dával dohromady mozaiku života svých předků. Kniha se skládá z fakt i fikce, částí o Bramově hledání v současnosti a částí z minulosti v Praze, Terezíně a Osvětimi. Autor beletrizuje příběh rodiny své babičky, kde hraje prim silná prababička Františka Roubíčková a rodiny svého dědečka Jakuba, učitele židovských dětí. Kniha je skvěle napsaná a všem, které tohle téma zajímá, můžu doporučit. Musím pochválit i krásné grafické zpracování. "Je nebezpečné exhumovat někoho, koho jste měl rád. Nejdříve musíte odhrabat hlínu. Jenže ani pak, když sundáte víko rakve, není zaručené, že spatříte dobře známý obličej."“... celý text
— Ivule9

---

---

Hrst hlíny

„Skvělá kniha. "Již za několik generací bude většina z nás zapomenuta." Cesta paměti, cesta příběhů, cesta vzpomínek. Ten, kdo žije v Austrálii, se snaží rekonstruovat životy svých předků. Biskupcova ulice a ti, kteří tam žili nebo žijí, golem, koloběh života v prstýnku, Talmudkommando, Terezín, Osvětim, Sachsenhausen. Co je pravda a co se nikdy nedozvíme? Všichni jsme jen hrstí hlíny... a ta je tím, co pro koho znamená.“... celý text
— petrarka72

---

Hrst hlíny

„Velice zajímavě napsaná kniha, velice hluboká. Nevšední přístup autora, vytvoří nevšední zážitek z četby, vše vystoupí ze stínů, nechá vás to na jakémsi rozhraní, ale zároveň budete někde tam... Fotky dokreslují atmosféru knihy.... Opravdu nevšední ukázka jak dobře se dá psát takto těžké téma. S vlastně nejenom jedno téma, minulost, ktev provázána s místy které vlastně vůbec neznáme ( a přesto námi zvláštně kolují) musí tak zasáhnout každého, kdo řekněme " není doma" jen na jednom místě a v jednom čase a to je možná málokdo..... Doporučuji, za mě ukázka toho jak lze zmapovat vytčený prostor, který je dost často v literatuře tématicky trochu využíván v úplně jiném druhu a duchu literatury.“... celý text
— Atuin